NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY
29 Odo 724/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudkyň JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně C. a. s., proti žalovanému Ing. K. K., o zaplacení částky 262.827,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 105/2004, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. ledna 2005, č.j. 39 Co 11/2005-65, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 450,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. ledna 2005, č.j. 39 Co 11/2005-65, potvrdil usnesení ze dne 9. prosince 2004, č.j. 10 C 105/2004-56, jímž Obvodní soud pro Prahu 2 odmítl pro opožděnost odvolání žalovaného ze dne 3. prosince 2004 proti usnesení tohoto soudu ze dne 1. listopadu 2004, č.j. 10 C 105/2004-52, uzavíraje, že žalovaný podal odvolání proti usnesení soudu prvního stupně po uplynutí zákonné patnáctidenní lhůty.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 238 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a v němž namítá, že odvolací soud nepřihlédl ke skutečnosti, že žalovaný podal odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 26. srpna 2004 (jde o rozsudek č.j. 10 C 105/2004-46) ihned po jeho vyhlášení.
Dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o odmítnutí odvolání proti usnesení, jímž bylo pro opožděnost odmítnuto odvolání proti shora uvedenému rozsudku, mu bylo doručeno ve smyslu ustanovení § 46 odst. 2 a § 57 odst. 2 o. s. ř. 15. listopadu 2004. Požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.
Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že dovoláním napadené usnesení nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.
Ustanovení § 237 o. s. ř. upravuje podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku (a usnesení) odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé. Usnesení, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, však usnesením „ve věci samé“ není (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. listopadu 2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001 uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 5, ročník 2003, pod číslem 41). Dovolání žalovaného tak není přípustné ani podle ustanovení § 237 o. s. ř.
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalovaného podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalovanému vznikla povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů dovolacího řízení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalobkyni sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem ve výši 375,- Kč podle § 14 odst. 3, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů a z paušální náhrady 75,- Kč podle ustanovení § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za jeden úkon právní služby. Nejvyšší soud neshledal důvod pro postup podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 14a odst. l vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť zástupce žalobkyně neuplatnil u dovolacího soudu, z důvodu, že je plátcem daně z přidané hodnoty, zvýšení odměny a náhrad podle zvláštních předpisů.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 27. července 2005
JUDr. Petr Gemmel,v.r.
předseda senátu