29 Odo 732/2006
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Ivany Štenglové a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Petra Šuka v právní věci
žalobkyně A. Ž. a. s., zastoupené JUDr. P. N., advokátem, proti žalovaným 1) I.
H., a 2) M. T. s. r. o., v likvidaci, o určení neplatnosti kupní smlouvy,
vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 12 C 63/2005, o dovolání
žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. února
2006, č. j. 30 Co 610/2005-47, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. února 2006, č. j. 30 Co
610/2005-47, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Rozsudkem ze dne 15. února 2006, č. j. 30 Co 610/2005-47 změnil
odvolací soud rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 21. července 2005,
č. j. 12 C 63/2005-19, tak, že zamítl žalobu na určení neplatnosti kupní
smlouvy ze dne 1. dubna 2003, „na základě které byl povolen vklad práva
rozhodnutím Katastrálního úřadu pro L. kraj, pracoviště Č. L., pod č. j.
V-1377/2003 s právními účinky vkladu vzniklými dnem 22. dubna 2003“.
Odvolací soud v odůvodnění rozhodnutí zejména uvedl, že předmětem
řízení je určovací žaloba na neplatnost právního úkonu, k níž se vážou
specifické požadavky vyplývající z § 80 písm. c) občanského soudního řádu (dále
též jen „o. s. ř.“), které soud zkoumá z úřední povinnosti. Určovací žaloba
podle citovaného ustanovení je preventivního charakteru a má místo jednak tam,
kde lze její pomocí eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním
vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž
určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu
příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy,
tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů
účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou
naléhavého právního zájmu. Nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je
určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení.
Přitom příslušné závěry se vážou nejen k žalobě na určení jako takové, ale také
k tomu, jakého konkrétního určení se žalobkyně domáhá.
Odvolací soud dále uvedl, že žalobkyně spatřuje naléhavý právní
zájem na určení neplatnosti kupní smlouvy uzavřené dne 1. dubna 2003 mezi
žalovanými v tom, že v případě vyslovení neplatnosti této smlouvy bude
vlastníkem spoluvlastnického podílu, který byl předmětem kupní smlouvy, její
dlužník, Ing. M. H.. K tomuto tvrzení doplňuje, že Ing. M. H., převedl svůj
spoluvlastnický podíl k objektu bydlení č. p. 92 v Ž. s ostatním stavebním
objektem a pozemky na druhou žalovanou – M.T. s. r. o. Okresní soud v České
Lípě však rozsudkem ze dne 29. ledna 2004, č. j. 12 C 10/2003-69, určil, že
kupní smlouva o převodu tohoto spoluvlastnického podílu uzavřená dne 31. října
2001 je vůči žalobkyni právně neúčinná. Žalobkyni se však nedaří docílit
nařízení výkonu rozhodnutí postižením spoluvlastnického podílu proto, že druhá
žalovaná tento spoluvlastnický podíl převedla dále na první žalovanou, I. H.,
manželku Ing. M. H.
Již ze samotné žaloby ohledně tvrzeného naléhavého právního zájmu
na určení vyplývá - pokračoval odvolací soud, že žalobkyně nemůže mít zájem na
vyslovení neplatnosti smlouvy o prodeji spoluvlastnického podílu k nemovitostem
mezi žalovanými. Ani v případě vyhovění žalobě by nenastal jí předpokládaný
výsledek, neboť by byla vyslovena pouze neplatnost kupní smlouvy mezi
žalovanými, nebyla by řešena otázka vlastnictví třetího subjektu, který se
napadeného právního úkonu neúčastnil a není účastníkem tohoto řízení.
Ve sporu o určení neplatnosti právního úkonu nejde podle názoru
odvolacího soudu jen o to, dotkl-li se žalobkyně právní úkon při svém vzniku,
ale také o to, jak se následné určení, že úkon byl učiněn neplatně, promítne do
jejích právních poměrů. V případě vyslovení neplatnosti kupní smlouvy by
nenastala ve sféře žalobkyně žádná změna. Rozsudek by jí nepřinesl žádnou
právní jistotu, neboť určení neplatnosti právního úkonu o prodeji
spoluvlastnického podílu k nemovitostem neřeší samotnou podstatu sporu, a to
vlastnický vztah. Jestliže platnost právního úkonu, o němž má být rozhodnuto,
má povahu předběžné otázky ve vztahu k existenci práva nebo právního vztahu,
není dán právní zájem na určení této předběžné otázky, lze-li žalovat přímo na
určení existence práva nebo právního vztahu [§ 80 písm. c) o. s. ř.]. Žalobkyně
by tak nemohla zamezit ani dalším převodům předmětného majetku. Odvolací soud
uzavřel, že v projednávané věci nelze shledat naléhavý právní zájem žalobkyně
na požadovaném určení.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním. Dovolání
podává z důvodu uvedeného v ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Tvrdí,
že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci, které
dovolatelka spatřuje v nesprávné aplikaci § 80 písm. c) o. s. .ř .
K závěru odvolacího soudu, že nemůže mít zájem na vyslovení
neplatnosti smlouvy o prodeji spoluvlastnického podílu k nemovitostem mezi
žalovanými, z toho důvodu, že ani v případě vyhovění žalobě by nenastal jí
předpokládaný výsledek, neboť by byla vyslovena pouze neplatnost kupní smlouvy
mezi žalovanými a nebyla by řešena otázka vlastnictví třetího subjektu, který
se napadeného právního úkonu neúčastnil a není účastníkem soudního řízení
uvádí, že poukazovala též na to, že v řízení vedeném u Okresního soudu v České
Lípě pod sp. zn. 12 C 32/2005 byla dne 30. srpna 2005 vyslovena neplatnost
kupní smlouvy, kterou měla druhá žalovaná nabýt předmět prodeje od Ing. M. H.
Posledně jmenovaný nemůže být účastníkem tohoto řízení, jelikož se nezúčastnil
právního úkonu v něm napadeného, byl však účastníkem právě soudního řízení sp.
zn. 12 C 32/2005. Dle dovolatelky je v tomto řízení i tak řešena otázka
vlastnictví Ing. M. H.. Byla-li totiž v řízení vedeném u Okresního soudu v
České Lípě pod sp. zn. 12 C 32/2005 dne 30. srpna 2005 vyslovena neplatnost
kupní smlouvy, kterou měla druhá žalovaná nabýt předmět prodeje od Ing. M. H.,
potom je vlastníkem předmětného spoluvlastnického podílu Ing. M. H., avšak za
předpokladu, že je rovněž neplatná kupní smlouva uzavřená dne 1. dubna 2003
mezi žalovanými. Kdyby tato kupní smlouva nebyla neplatnou, nebyl by vlastníkem
spoluvlastnického podílu Ing. M. H., nýbrž první žalovaná.
Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu
zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a je i
důvodné.
Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z
úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze
spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto - v hranicích právních otázek
vymezených dovoláním - zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný
dovolatelkou, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem v
otázce výkladu § 80 písm. c) o. s. ř.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc
podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu,
sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav
nesprávně aplikoval.
Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním
nebyl zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.
Pro právní posouzení věci jsou pak rozhodné především skutkové závěry, podle
kterých:
1) Ing. R. H. (jako prodávající) uzavřel se druhou žalovanou (jako kupující)
dne 31. října 2001 kupní smlouvu o převodu spoluvlastnického podílu k
nemovitostem. Účinky vkladu vlastnického práva podle této smlouvy do katastru
nemovitostí nastaly k 31. říjnu 2001.
2) Rozsudkem ze dne 29. ledna 2004, č. j. 12 C 10/2003-69, který nabyl právní
moci 9. března 2004, Okresní soud v České Lípě na základě žaloby žalobkyně
podané proti druhé žalované určil, že kupní smlouva označená ad 1) je vůči
žalobkyni právně neúčinná.
3) Druhá žalovaná (jako prodávající) uzavřela s první žalovanou (jako
kupující) dne 1. dubna 2003 kupní smlouvu o převodu spoluvlastnického podílu k
nemovitostem. Účinky vkladu vlastnického práva podle této smlouvy do katastru
nemovitostí nastaly k 22. dubnu 2003.
4) Žalobkyně ve věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 8 E
25/2004, neuspěla (podle usnesení ze 4. ledna 2005) s návrhem na nařízení
výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí, podaným vůči Ing. M. H. a vůči druhé
žalované (jako povinným), s tím, že povinní spoluvlastnický podíl k
nemovitostem nevlastní.
K tomu, zda a s jakým výsledkem skončilo žalobkyní zahájené řízení o určení
neplatnosti kupní smlouvy označené ad 1), vedené u Okresního soudu v České
Lípě pod sp. 12 C 32/2005, Nejvyšší soud při dalších úvahách v rovině právního
posouzení věci nepřihlížel, neboť v tomto ohledu soudy nižších stupňů žádné
skutkové zjištění o tomto řízení neučinily.
V řízení o výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí dokládá oprávněný, že povinný
je ke dni podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí vlastníkem nemovitosti (§
335 odst. 1, § 335a odst. 1 o. s. ř.). Totéž platí v řízení o výkon rozhodnutí
prodejem spoluvlastnického podílu (§ 338 o. s. ř.). Neodpovídá-li zápis v
katastru nemovitostí skutečným vlastnickým vztahům k nemovitosti (např. proto,
že byl proveden na základě neplatné kupní smlouvy), může být vlastnické právo
povinného doloženo i jinými listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány
(např. rozhodnutím soudu o určení vlastnictví) nebo veřejnými listinami notáře
(srov. v literatuře např. Drápal, L. – Kurka, V.: Výkon rozhodnutí v soudním
řízení. 1. vydání. Linde Praha a. s., Praha 2004, str. 516).
Jak dále Nejvyšší soud uzavřel např. již v rozsudku uveřejněném pod číslem
26/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozhodnutí soudu, kterým bylo
vyhověno žalobě na určení, že právní úkon dlužníka je vůči věřiteli neúčinný (§
42a občanského zákoníku - dále též jen „obč. zák.“), představuje podklad k
tomu, že se věřitel může na základě titulu způsobilého k výkonu rozhodnutí
(exekučního titulu) vydaného proti dlužníku domáhat nařízení výkonu rozhodnutí
(exekuce) postižením toho, co odporovaným právním úkonem ušlo z dlužníkova
majetku, a to nikoliv proti dlužníku, ale vůči osobě, v jejíž prospěch byl
právní úkon učiněn.
Již pravomocný rozsudek okresního soudu z 29. ledna 2004 tedy dovolatelce
zakládal právo, aby (ve spojení s exekučním titulem o zaplacení příslušné
pohledávky vůči Ing. H.) vedla vůči druhé žalované výkon rozhodnutí prodejem
toho spoluvlastnického podílu k nemovitostem, který byl převeden na druhou
žalovanou neúčinnou kupní smlouvou z 31. října 2001. Soud při výkonu rozhodnutí
nepřihlédl k neplatnosti následné kupní smlouvy z 1. dubna 2003 z úřední
povinnosti (srov. v literatuře např. Drápal, L. in: Justiční praxe č. 5/2002,
Zápis ze školení na téma „Odporovatelnost a konkursy - 1. část“, kde je na str.
244 formulován závěr, podle kterého, převede-li žalovaný majetek získaný
odporovatelným úkonem na další osobu poté, co proti němu byla podána odpůrčí
žaloba, tedy zjevně v úmyslu zmařit dosažení účelu odpůrčí žaloby, jde o právní
úkon neplatný). Již tato skutečnost (v žalobě tvrzená a v řízení vyšlá najevo)
tedy opodstatňovala u dovolatelky naléhavý právní zájem na požadovaném určení,
jelikož vyslovení neplatnosti kupní smlouvy z 1. dubna 2003 jí umožní vést
proti druhé žalované výkon rozhodnutí nebo exekuci prodejem předmětného
spoluvlastnického podílu na nemovitostech.
Právní posouzení věci odvolacím soudem, který dovolatelce naléhavý právní zájem
na požadovaném určení upřel, proto správné není.
Na vyslovených závěrech přitom ničeho nemění ani to, že od 13. května 2008, kdy
bylo podle údajů z insolvenčního rejstříku zahájeno insolvenční řízení ohledně
druhé žalované (u Krajského soud v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 44 INS
1870/2008), by případný výkon rozhodnutí (nebo exekuce) mohl být sice nařízen,
leč nikoli proveden (srov. § 109 odst. 1 písm. c/ zákona č. 182/2006 Sb., o
úpadku a způsobech jeho řešení /insolvenčního zákona/, ve znění pozdějších
předpisů).
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s.
ř.), napadené rozhodnutí zrušil (včetně závislých výroků o nákladech řízení) a
věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný. V novém rozhodnutí
bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. května 2008
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu