29 Odo 763/2002
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr.
Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Ivany Štenglové v
právní věci žalobce D. J., s. p. v likvidaci, proti žalovaným 1) Ing. J. K.,
zastoupenému, advokátem, a 2) RNDr. A. K., o 1,305.493,- Kč s příslušenstvím,
vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 45 C 504/92, o dovolání žalovaného
1) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. dubna 2002, č. j.
28 Co 492/99-179, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 10. dubna 2002, čj. 28 Co
492/99-179, se ve výroku I., III., V. a VI. zrušuje a věc se v tomto
rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozhodl v záhlaví označeným rozsudkem k
odvolání žalobce, že rozsudek soudu prvního stupně – Městského soudu v Brně ze
dne 15. června 1999, čj. 45 C 504/92-153 – se ve výroku I. ve vztahu k
žalovanému 1) mění tak, že žalovaný 1) je povinen zaplatit žalobci částku
1,305.493,- Kč s 3% úrokem z prodlení od 19.6. 1992 do 14. 7. 1994 a 16 %
úrokem z prodlení od 15.7.1994 do zaplacení (výrok I.). Dále rozhodl, že
rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. ve vztahu k žalované 2) potvrzuje
(výrok II.). Ve výroku III. odvolací soud rozhodl, že žalovaný 1) je povinen
nahradit žalobci náklady řízení před soudem I. stupně v částce 119.046,50 Kč a
tuto zaplatit právnímu zástupci žalobce JUDr. J. S., ve výroku IV. rozhodl, že
rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. ve vztahu k žalované 2) mění
tak, že žalobce je povinen nahradit žalované 2) náklady řízení před soudem
prvního stupně v částce 29.527,50 Kč a tuto zaplatit právnímu zástupci žalované
2) JUDr. D. V., ve výroku V. rozhodl, že rozsudek soudu prvního stupně se ve
výroku III. mění tak, že žalovaný 1) je povinen uhradit České republice na účet
Městského soudu v Brně na nákladech řízení částku 1.833,20 Kč, dále ve
výroku IV. rozhodl, že žalovaný 1) je povinen nahradit žalobci náklady
odvolacího řízení v částce 38.013,- Kč a tuto zaplatit právnímu zástupci
žalobce JUDr. J. S. a konečně ve výroku VII. odvolací soud rozhodl, že žalobce
je povinen nahradit žalované 2) náklady odvolacího řízení v částce 23.120,- Kč
a tuto zaplatit právnímu zástupci žalované 2) JUDr. D. V.
V odůvodnění tohoto rozsudku odvolací soud rekapituloval průběh celého řízení,
v němž předmětná vymáhaná částka představuje cenu zásob v prodejně č. 056/02 v
B. na M. n. č. 5, kterou žalovaný 1) vydražil dne 20. 2. 1992 ve veřejné dražbě
podle zákona č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na
jiné právnické nebo fyzické osoby (dále též „ zákon o malé privatizaci“).
Na základě provedeného dokazování a učiněných skutkových zjištění odvolací soud
dovodil, že předmětnou provozovnu vydražil žalovaný 1), který je uváděn jako
vydražitel na všech listinách souvisejících s dražbou, a to jako fyzická osoba
svým jménem, příjmením, bydlištěm, rodným číslem a číslem občanského průkazu,
bez uvedení identifikačního čísla, což nasvědčuje tomu, že žalovaný 1) nedražil
jako podnikatel. Pokud jde o plnou moc ze dne 20. 2. 1992, kterou žalovaná 2)
zmocnila žalovaného 1) k zastupování „firmy F., RNDr. A. K.“, ztotožnil se
odvolací soud se závěry soudu prvního stupně, že plná moc neprokazuje, že by
vydražitelem provozní jednotky byla žalovaná 2), přičemž na předmětné plné moci
absentuje prohlášení zmocněnce, že plnou moc přejímá a chybí i jeho podpis.
Pokud se týče kupní smlouvy ze dne 27. 2. 1992, o níž je opřena žaloba, provedl
odvolací soud důkaz originálem této smlouvy, ze kterého zjistil, že smlouva
byla uzavřena mezi D. z. J., s. p. (právní předchůdce žalobce), zastoupeným
Ing. J. L. jako prodávajícím a novým nájemcem prodejny jako kupujícím,
jenž je ve smlouvě označen jako F., k. J. 7, B. a podle obsahu
smlouvy je předmětem této kupní smlouvy prodej zásob zboží dle inventarizace
provedené ke dni 24. 2. 1992, přičemž je odkazováno na inventarizační soupisové
listy. Účastníci se ve smlouvě dohodli, že kupující se zavazuje zaplatit
prodávajícímu 1,598.874,50 Kč (fyzický stav zásob) s tím, že od této částky
bude odečteno zboží v částce 120.000,- Kč, sníženo o 50%. Na smlouvě je otisk
firemního razítka F., t. k. J. 7, B. a vlastnoruční podpis žalovaného 1).
Pokud jde o označení kupujícího, k tomu uvedla slyšená svědkyně Ing. J. L.
(jednající za prodávající stranu), že tak učinila na základě sdělení žalovaného
1), který uvedl, že má firmu F.
Odvolací soud se neztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně, který
předmětnou kupní smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou z důvodů, že ji na
straně kupující neuzavřel právní subjekt, a že smlouva neobsahuje určení
předmětu koupě. Podle názoru odvolacího soudu byl účastníkem smlouvy žalovaný
1), i když je v záhlaví uvedeno označení F., t. k. J. 7, B., pod nímž žalovaný
1) – jak odvolací soud zjistil – nepodnikal, ale kupní smlouva je stvrzena
podpisem žalovaného 1), a smlouva je i dostatečně určitá, neboť žalovaný 1)
svým podpisem potvrdil, že přebírá rozsah zásob podle inventurních soupisových
listů na základě inventarizace provedené dne 24. 2. 1992.
Námitku žalovaného 1), že v době konání dražby dne 20. 2. 1992 nebyla řádně
provedena inventarizace a vyhotoven seznam zásob privatizované provozní
jednotky, takže inventarizace byla provedena až po vykonání dražby, odvolací
soud neakceptoval s tím, že žalovaný 1) jako účastník dražby, svou
nabídkou projevil souhlas se získáním dražené jednotky včetně zásob za cenu
oznámenou licitátorem. Příklepem ve veřejné držbě tak došlo ke shodě o
obsahu smlouvy o koupi zásob, které nejsou předmětem vydražení. Vlastnické
právo k zásobám předchází na vydražitele (nabyvatele) dnem jejich fyzického
převzetí. Přitom částka uvedená v kupní smlouvě ze dne 27. 2. 1992 se
podstatným způsobem neodlišuje od stavu zásob a jejich ceny ke dni dražby
(§ 9 odst. 3 zákona o malé privatizaci), jež je vyjádřena v kartě provozní
jednotky částkou 1,600.000,- Kč. Sám žalovaný 1) potvrdil ve své účastnické
výpovědi, že s orientační cenou zásob (oznámenou při dražbě), byl srozuměn.
Odvolací soud uzavřel, že tak podle § 588 an. obč. zák. a podle zákona o malé
privatizaci žalovanému 1) vznikla jako vydražiteli provozní jednotky povinnost
zaplatit cenu zásob, nacházejících se v této jednotce.
Odvolací soud tudíž dospěl k závěru, že žaloba je vůči žalovanému 1) důvodná a
proto napadený rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k žalovanému 1) ve věci
samé změnil, jak shora uvedeno.
Žalovaný 1) podal proti tomuto rozsudku dovolání, jehož přípustnost
opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu
(zákon č. 99/1963 Sb. ve znění pozdějších předpisů, dále též „o. s. ř.“), a to
ve znění účinném od 1. 1. 2001 a poukazuje na to, že odvolací soud změnil
rozhodnutí soudu prvního stupně.
Dovolání výslovně směřuje do výroku I. napadeného rozsudku, kterým byl rozsudek
soudu prvního stupně ve vztahu k žalovanému 1) změněn. Jako důvod dovolání
dovolatel tvrdí, že podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. rozhodnutí spočívá
na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatel uvádí, že jako zástupce podnikatelského subjektu označeného jako „F.“
na základě plné moci se zúčastnil dražby a předmětnou provozní jednotku
vydražil. Není si však vědom, že by kupní smlouvu ohledně zásob ze dne
27. 2. 1992 podepisoval a zcela určitě neviděl žádný inventurní soupis zásob,
ani se žádné inventarizace nezúčastnil a žádné zásoby dle inventarizace
nepřebíral. Dražba se totiž konala dne 20. 2. 1992, k inventarizaci došlo i
podle tvrzení samotného žalobce dne 24. 2. 1992.
Dovolatel popisuje právní úpravu, týkající se koupě zásob podle zákona o malé
privatizaci a dovozuje, že pokud při veřejné dražbě neexistoval, resp. nebyl k
dispozici soupis zásob jako součást seznamu provozní jednotky podle
inventarizace provedené ke dni vyhotovení seznamu a jejich cena (§ 4 odst. 5
zákona o malé privatizaci), je kupní smlouva o zásobách pro rozpor s cit.
ustanovením absolutně neplatná.
Dovolatel dále odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo
405/98 a namítá, že odvolací soud rozhodl v rozporu s dosavadní
judikaturou.
Dovolatel uvádí, že z dokazování provedeného v dosavadním řízení je
zjevné, že žádné inventurní soupisy, ve kterých byly zásoby
specifikovány, nejsou součástí předmětné kupní smlouvy a neexistovaly ani v
době dražby. Údajně podepsaná smlouva neobsahuje podstatnou náležitost kupní
smlouvy – určení předmětu koupě – a je tedy absolutně neplatná. Jestliže v době
dražby neexistoval porovnatelný soupis, nemohlo ani dojít k porovnání
stavu a ceny zásob v době dražby a v době předání (převzetí).
Dovolatel má dále za to, že se odvolací soud nesprávně vypořádal i s otázkou,
kdo dražil předmětnou provozovnu a je tedy z dražby zavázán. Žalovaný 1) se na
dražbě účastnil na základě plné moci o zastoupení žalované 2), která tehdy
podnikala pod obchodním jménem RNDr. A. K. – F. To vysvětluje i fakt, proč se
na kupní smlouvě objevilo označení tohoto subjektu a nikoli žalovaného 1).
Kromě toho odvolací soud zjistil, že žalovaný 1) neměl v té době
oprávnění podnikat v oboru drogerie a parfumerie a ani nepodnikal pod obchodním
jménem se slovem F. Naproti tomu žalovaná 2) v tomto oboru činnosti v té době
podnikala a dala se při dražbě zastupovat. To je významné i proto, že proti
žalované 2) za předpokladu, že by nárok byl prokázán jako oprávněný (což nebyl)
byl v čase podání žaloby již promlčen. Žalovaná 2) námitku promlčení vznesla,
ale odvolací soud se jí, v důsledku svého nesprávného právního názoru v otázce
zastupování, nezabýval.
Dovolatel též upozorňuje, že podal ve věci návrh na obnovu řízení,
protože podle fotokopie tvrzeného originálu kupní smlouvy, se nejedná o jeho
podpis. Dovolatel podal rovněž trestní oznámení na podezření ze spáchání
podvodu, přičemž kriminalistickou expertízou bylo prokázáno, že předložená
smlouva je falzifikát.
Na základě uvedeného dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadený
rozsudek ve výrocích I., III., V. a VI. a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu
soudu k dalšímu řízení.
Zároveň dovolatel požádal o odložení vykonatelnosti rozsudku odvolacího
soudu v napadeném rozsahu podle § 243 o. s. ř.
Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede
dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle
dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle
dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění
účinném před 1. lednem 2001). Odvolací soud výslovně uvedl, že postupoval
podle bodu 15., hlavy I., části dvanácté, shora citované novely – zákona č.
30/2000 Sb., tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000.
Stejně postupoval i dovolací soud.
Před rozhodnutím ve věci Nejvyšší soud usnesením ze dne 12. listopadu
2003 č.j. 32 Odo 763/2002-260, odložil vykonatelnost napadeného
rozsudku odvolacího soudu ve shora uvedeném rozsahu, v souladu s
ustanovením § 243 o. s. ř.
Nejvyšší soud poté, po zjištění, že dovolání splňuje náležitosti předepsané
zákonem (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 a 2 o. s. ř.), konstatoval, že
dovolání je přípustné v napadeném rozsahu výroku I. rozsudku odvolacího soudu,
jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé [§ 238 odst. 1 písm.
a) o. s. ř.].
Dovolání je důvodné.
Dovolatel se dovolává důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
(nesprávně ve znění po novele, provedené zákonem č. 30/2000 Sb.), tj., že
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, což
koresponduje s důvodem podle § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. ve znění účinném
před cit. novelou do 31.12.2000.
Právním posouzením je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní
normu na zjištěný skutkový stav, tedy dovozuje ze skutkového zjištění,
jaká mají účastníci podle příslušné právní normy práva a povinnosti. Při
aplikaci práva jde tudíž o to, zda byl použit správný právní předpis a zda byl
také správně vyložen, popř. správně aplikován.
Především je třeba přisvědčit právní námitce dovolatele, týkající se
(ne)uzavření kupní smlouvy o zásobách v dražbě, konané v tzv. malé privatizaci.
Odvolací soud v odůvodnění rozsudku (ve spise č. l. 220) dospěl k
závěru, „že z provedeného dokazování je sice zřejmé, že inventarizace
byla provedena až po konání dražby dne 20. 2. 1999 (zřejmě má být 1992),
přičemž z těchto skutečností vyplývá, že součástí seznamu dražené
provozní jednotky tak zřejmě nemohl být soupis zásob (ust. § 4 odst. 5 zák. č.
427/1990 Sb.) dle inventarizace provedené ke dni vyhotovení tohoto seznamu,
avšak žalovaný 1) jako účastník veřejné dražby svou nabídkou projevil souhlas
se získáním dražené provozní jednotky, a to včetně zásob za cenu oznámenou
licitátorem. Příklepem ve veřejné dražbě tak dochází mezi nabízející
organizací a vydražitelem, v daném případě žalovaným 1), ke shodě o obsahu
smlouvy o koupi zásob, které nejsou předmětem dražby (vydražení); vlastnické
právo k zásobám přechází potom na vydražitele (nabyvatele) dnem jejich
fyzického převzetí. Odvolací soud konstatoval, že částka uvedená v kupní
smlouvě ze dne 27. 2. 1992 se podstatným způsobem neodlišuje od stavu
zásob a jejich ceny ke dni dražby (§ 9 odst. 3 shora cit. zákona), jež je
vyjádřena v kartě provozní jednotky částkou 1,600.000,- Kč. Námitky žalovaného
1) tak nemohou dle názoru odvolacího soudu ničeho změnit na ujednání mezi
stranami, k němuž došlo při dražbě, popř. v důsledku dražby a v kupní
smlouvě“.
Odvolací soud tak sice vyšel ze správných skutkových zjištění, avšak vyvodil z
nich nesprávné právní závěry.
Odvolací soud v daném případě v prvé řadě pochybil v tom, že při právním
posuzování vzniku kupní smlouvy o zásobách neoddělil dražbu, konanou dne
20.2.1992, od kupní smlouvy, údajně uzavřené dne 27.2.1992, nýbrž obě tyto
skutečnosti věcně a časově spojil v jednu. Přitom bylo nutné zkoumat, zda k
uzavření kupní smlouvy o zásobách došlo již při dražbě, anebo až dodatečně po
dražbě, písemnou kupní smlouvou následně uzavřenou.
Jak již Nejvyšší soud judikoval v rozsudku ze dne 13.11.1997, sp. zn. 3 Cdon
1445/96, „účastník veřejné dražby svými nabídkami projevuje souhlas s tím, že
nabude dražbou provozní jednotku včetně zásob za cenu, oznámenou licitátorem.
Vydražení provozní jednotky znamená souhlas vydražitele rovněž s cenou zásob v
rozsahu podle provedené inventury. Příklepem ve veřejné dražbě dochází mezi
nabízející organizací a vydražitelem ke shodě o obsahu smlouvy o koupi
zásob, které nejsou předmětem dražby (vydražení) - vlastnické právo k zásobám
přechází na vydražitele (nabyvatele) dnem, jejich fyzického
převzetí“ (uveřejněno v časopise Soudní judikatura, příloha II/1999 pod č. 22).
V dalším rozhodnutí ze dne 16.12.1998, sp. zn. 32 Cdo 405/98, Nejvyšší soud
dovodil, že „nebyl-li součástí seznamu provozní jednotky dražené podle zákona
č. 427/1990 Sb. soupis zásob podle inventarizace ke dni vyhotovení seznamu, je
kupní smlouva o zásobách absolutně neplatná“ (uveřejněno v časopise Soudní
judikatura - příloha II/99, pod č. 25).
Z citovaných právních závěrů se podává, že v daném případě – v
souladu se skutkovými zjištěními obou soudů – je kupní smlouva o
zásobách, uzavřená ve veřejné dražbě dne 20.2.1992, absolutně neplatná pro
rozpor se zákonem (§ 39 obč. zák.), poněvadž inventární soupis zásob ke dni
vyhotovení seznamu provozní jednotky nebyl vyhotoven.
Zbývá zkoumat a hodnotit, zda došlo k uzavření kupní smlouvy o zásobách
následně, po uskutečněné dražbě, tj. tvrzenou smlouvou ze dne 27.2.1992.
Touto smlouvou co do jejího obsahu a náležitostí se odvolací soud zevrubně
nezabýval, resp. neposoudil tuto smlouvu komplexně, když vycházel z právního
názoru, že účastník, který na straně nabyvatele smlouvu uzavřel, byl
žalovaný 1), avšak nikoli v zastoupení žalované 2) na základě plné moci ze dne
20.2.1992, která zní: „zplnomocňuji tímto Ing. J. K. k zastupování firmy F.,
RNDr. A. K., t. k. J. 7, B. ve věci dražby provozní jednotky „R. p., M. n.,
B.“. Při posuzování této plné moci především vycházel odvolací soud z nesprávné
premisy, že plná moc je neplatná, jestliže na ní chybí prohlášení zástupce, že
ji přijímá, a jeho podpis.
Plná moc je však jednostranným právním úkonem zastoupeného a proto rozhodné je,
zda jí předcházela smlouva o zastoupení, uzavřená mezi zastoupeným a zástupcem.
Touto okolností se odvolací soud nezabýval a v tomto směru je proto neúplné i
jeho skutkové zjištění. Byla-li uzavřena smlouva o zastoupení mezi žalovanými,
a tato smlouva je platná, je platná i udělená plná moc a odvolací soud se
měl v takovém případě zabývat otázkou, zda kupní smlouvu o zásobách uzavřel
žalovaný 1) jménem žalované 2) v zastoupení (bez zřetele na před tím
uskutečněnou dražbu), popř. zda takovou smlouvu neuzavřel sám za sebe. Pokud
tuto smlouvu žalovaný 1) uzavřel v zastoupení žalované 2), bylo třeba se
zabývat i otázkou, zda tato smlouva obsahuje všechny nezbytné formální a
obsahové náležitosti. Zpochybňuje-li dovolatel, že smlouvu vůbec podepsal a v
tomto ohledu podal i návrh na obnovu řízení v souvislosti s trestním oznámením
na podezření ze spáchání podvodu, bude nezbytné v dalším řízení přihlédnout i k
této okolnosti.
Z uvedených důvodů je dovolání opodstatněné a Nejvyšší soud rozsudek odvolacího
soudu v napadeném rozsahu zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu
k dalšímu řízení (ustanovení § 243b odst. 1 in fine a odst. 2 první věta o. s.
ř.). Dovolací soud zrušil jednak výrok I. ve věci samé, jednak související
výroky III., V. a VI. o nákladech řízení.
V dalším řízení je odvolací soud vázán právním názorem dovolacího soudu (§ 243d
odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém
rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1 poslední věta o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 14. dubna 2004
JUDr. František Faldyna, CSc., v. r.
předseda senátu