29 Odo 792/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Krčmáře a soudců JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Hany Gajdziokové, v právní věci
žalobkyně V. k. z., veřejné obchodní společnosti, úpadkyně, proti žalovanému
„S. k. p. u. s.“ o určení, „zda právní vztah je oprávněný“, vedené u Krajského
soudu v Hradci Králové pod sp. zn. Nc 1539/2002, o dovolání žalobkyně proti
usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. června 2002, č. j. Nc
1539/2002-9 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. září 2002, č. j. 13 Cmo
188/2002-16, takto:
I. Řízení o „dovolání“ žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci
Králové ze dne 27. června 2002, č. j. Nc 1539/2002-9, se zastavuje.
II. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. září 2002, č. j. 13 Cmo
188/2002-16 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. června 2002,
č. j. Nc 1539/2002-9, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu
řízení.
Krajský soud v Hradci Králové ve výroku označeným usnesením ze dne 27. června
2002 odmítl (odkazuje na ustanovení § 42 odst. 4, § 43 odst. 2 a § 79
občanského soudního řádu - dále též jen „o. s. ř.“) žalobu podanou žalobkyní
(Víceúčelovým komerčním zařízením, veřejnou obchodní společností - úpadkyní)
dne 5. února 2002.
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze ve výroku označeným usnesením ze dne
2. září 2002 potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o
nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v závěru, že žaloba dosud
není projednatelná, jelikož postrádá označení žalovaného, vylíčení
rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se žalobkyně dovolává a není
z ní patrno, čeho se žalobkyně domáhá; přitom žalobkyně byla řádně poučena o
tom, jakými vadami žaloba trpí a jak má tyto vady odstranit.
Žalobkyně podala proti usnesení odvolacího soudu (a výslovně též proti usnesení
soudu prvního stupně) včasné dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §
238a odst. 1 písm. a/ a § 239 odst. 3 o. s. ř., namítajíc, že jsou dány
dovolací důvody dle § 241a odst. 2 o. s. ř., tedy že řízení je postiženo
vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (odstavec 2
písm. a/) a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci
(odstavec 2 písm. b/). Konkrétně dovolatelka - po zevrubné reprodukci průběhu
řízení - tvrdí, že odvolací soud se nevypořádal s pochybením soudu prvního
stupně spočívajícím v tom, že ten jí - ač k tomu byl povinen - nepředal
protokol z přezkumného jednání konaného 23. listopadu 2001, jehož nedílnou
součástí je i seznam přihlášených pohledávek upravený o výsledek přezkumného
jednání. Odkaz na možnost nahlížení do spisu ke zjištění okolností rozhodných
pro upřesnění a doplnění žaloby (v daném případě se nacházejícího u Nejvyššího
soudu) nepokládá dovolatelka za odpovídající nápravu uvedeného pochybení. Kdyby
soud své pochybení napravil (jak uvádí v poslední větě odůvodnění svého
usnesení z 29. dubna 2002), nestalo by se odstranění vad podání nesplnitelným.
Toho by ostatně nebylo třeba, kdyby soud tento stejnopis vydal po skončení
(přezkumného) jednání.
Dovolatelka má za to, že svým jednáním nezpůsobila neprojednatelnost návrhu a
že soudy nižších stupňů jí svým rozhodnutím upřely ústavní právo domáhat se
stanoveným postupem soudní ochrany svých práv a bránit se nezákonnému postupu
správce konkursní podstaty
Proto dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud usnesení soudů obou stupňů (z
toho usnesení odvolacího soudu jen v potvrzujícím výroku) zrušil.
Se zřetelem k bodu 3. článku II. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle
občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. dubnem 2005.
Dovolatelka výslovně dovoláním napadla i rozhodnutí soudu prvního
stupně. Funkční příslušnost soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu
prvního stupně však není dána; proto Nejvyšší soud řízení o takovém podání
zastavil podle § 104 odst. 1 o. s. ř. (v podrobnostech srov. např. usnesení
Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek).
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu je přípustné podle § 239 odst. 3 o. s.
ř.
Nejvyšší soud se věcí zabýval nejprve v rovině dovolacího důvodu dle § 241a
odst. 2 písm. b/ o. s. ř., který dovolatelka vystihuje námitkou nesplnitelnosti
výzvy k odstranění vad žaloby. Na tomto základě se zabýval především tím, jaké
požadavky výzva kladla na žalobkyni.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc
podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu,
sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav
nesprávně aplikoval.
Ze spisu se podává, že žalobkyně (na jejíž majetek byl prohlášen konkurs
usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. května 2001, č. j. 40 K
8/2001-66), se podáním datovaným 31. ledna 2002 a došlým soudu prvního stupně
5. února 2002 domáhala „určení, zda právní vztah je oprávněný, ve věci
přezkumného jednání dne 23. listopadu 2001 a uznání nevykonatelných a
neprokázaných pohledávek za zjištěné, správkyní konkursní podstaty“. Podání
označila jako žalobu, přičemž jako žalobkyni označila sebe a jako žalovaného
„správce konkursní podstaty určeného soudem“. V podání pak vyslovuje nesouhlas
s tím, že správkyně konkursní podstaty při přezkumnému jednání dne 23.
listopadu 2001 uznala mimo jiné i 5 v podání označených pohledávek. Posléze
žalobkyně oznamuje, že vzhledem k tomu, že jí dosud nebyla (přes její žádost)
vydána kopie protokolu z přezkumného jednání, jehož součást tvoří i upravený
seznam pohledávek (byl jí vydán pouze samotný protokol) nemůže v žalobě přesně
definovat jednotlivé položky, které popřela co do pravosti, výše a pořadí, ani
definovat důkazy a specifikovat návrh petitu.
Krajský soud v Hradci Králové pak žalobkyni usnesením ze dne 29. dubna 2002, č.
j. Nc 1539/2002-4, doručeným 14. května 2002, vyzval, aby do 30 dnů od doručení
usnesení „opravila - doplnila“ své podání z 31. ledna 2002 ve smyslu ustanovení
§ 42 odst. 4 a § 79 odst. 1 o. s. ř., za použití § 23 odst. 1 zákona č.
328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“), s tím, že jinak
toto podání odmítne. V odůvodnění tohoto usnesení soud prvního stupně nejprve
stručně reprodukuje (odstavec první odůvodnění) obsah žalobkynina podání (jež
ovšem označuje jako podání z 18. března 2002), posléze cituje § 42 odst. 4, §
79 odst. 1 o. s. ř. a § 23 odst. 2 o. s. ř. (odstavec druhý až čtvrtý
odůvodnění) a nakonec uzavírá, že na základě uvedených skutečností dospěl soud
k závěru, že podání žalobkyně není žalobou ve smyslu § 42 odst. 4 a § 79 odst.
1 o. s. ř., za použití § 23 odst. 2 ZKV, a proto žalobkyni vyzývá, aby své
podání opravila a tudíž řádně doplnila o výše citované náležitosti, s tím, že k
tomuto účelu jí soud současně přikládá seznam pohledávek.
Podáním datovaným 10. května 2002 (č. l. 6) soud nicméně žalobkyni oznamuje, že
seznam pohledávek není možno zaslat, jelikož se nachází od 18. prosince 2001 u
Nejvyššího soudu.
Žalobkyně na výzvu soudu prvního stupně reagovala podáním došlým soudu prvního
stupně 14. června 2006, v němž uvádí, že výzva je nesplnitelná, jelikož
doplnění podání je podmíněno získáním listin, které jí soud nepředal.
Skutečnost, že v žalobě nespecifikuje jméno správce konkursní podstaty,
zdůvodnila žalobkyně tím, že nově jmenovaný správce konkursní podstaty nemůže
doložit právní moc usnesení, kterým byl jmenován.
Poté soud prvního stupně žalobu odmítl výše označeným usnesením z 27. června
2002.
Podle ustanovení § 43 o. s. ř., předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby
bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené
náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění
podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést
(odstavec 1). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo
doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením
podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží,
dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být
účastník poučen (odstavec 2).
K dovolatelčině argumentu, že výzva byla nesplnitelnou, jelikož od konkursního
soudu neobdržela vyžádaný seznam přihlášených pohledávek, Nejvyšší soud uvádí,
že v tomto ohledu dovolání opodstatněné není. Výzva k odstranění vad žaloby se
ani u sporů vyvolaných jiným řízením (zde u sporu zjevně vyvolaného konkursem
vedeným na majetek žalobkyně) nestává nesplnitelnou jen proto, že žalobkyně by
si mohla údaje potřebné k doplnění či opravě žaloby opatřit snáze, kdyby jí z
jiného spisu byla vydána vyžádaná listina. Podstatné je, že si tyto údaje - jak
správně uzavřel odvolací soud - mohla i tak opatřit. Tato argumentace nadto
nemá žádný vliv na povinnost řádné identifikace žalovaného či žalovaných. To
platí zvláště tehdy, má-li být tímto žalovaným správce konkursní podstaty
žalobkyně (jehož žalobkyně znát musí).
Dovolání je přesto důvodné.
Nejvyšší soud již v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 36/1999 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek vysvětlil, že výzva k odstranění vad podání musí
obsahovat i údaje o tom, v čem je podání nesprávné nebo neúplné (terminologií
stávajícího znění § 43 o. s. ř., v čem je podání neúplné, nesrozumitelné nebo
neurčité) a poučení, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Shodný
požadavek na obsah výzvy (usnesení) k odstranění vad podání klade i právní
teorie (srov. shodně např. Bureš, J. - Drápal, L. - Krčmář, Z.: Občanský soudní
řád. Komentář. I. díl., 7. vydání, Praha, C. H. Beck 2006, str. 172-173).
Z pohledu takto formulovaných požadavků je výzva soudu prvního stupně vadná a s
jejím nedodržením proto procesně nepříznivé důsledky projevující se odmítnutím
vadného podání spojovat nelze.
Údaj o tom, v čem spočívá vada účastníkova podání a jak je třeba tuto opravu
nebo doplnění provést, výzva neobsahuje. Požadavek zákona na tyto náležitosti
výzvy především nesplňuje výroková část výzvy obsahující toliko výčet
paragrafů, „v jejichž smyslu“ má být „oprava - doplnění“ provedena (§ 42 odst.
4, § 79 odst. 1 o. s. ř., za použití § 23 odst. 1 ZKV), aniž by bylo zřejmé,
které z údajů vymezujících náležitosti podání a žaloby podání žalobkyně podle
názoru soudu postrádá a v čem (o jaký údaj konkrétně) má být žalobkynino podání
doplněno.
Stejně bezobsažné je v dotčeném směru i výše reprodukované odůvodnění výzvy. V
závěru odůvodnění výzvy soud konstatuje, že na základě uvedených skutečností
dospěl k závěru, že podání žalobkyně není žalobou ve smyslu § 42 odst. 4 a § 79
odst. 1 o. s. ř., za použití § 23 odst. 2 ZKV, a proto žalobkyni vyzývá, aby
své podání opravila a tudíž řádně doplnila o výše citované náležitosti. V
odůvodnění ovšem kromě citace § 42 odst. 4 o. s. ř., § 79 odst. 1 o. s. ř. a §
23 odst. 2 ZKV konkrétní údaj o tom, které z náležitostí obsažených v těchto
ustanoveních podání žalobkyně postrádá, stejně jako poučení o tom, jak je třeba
opravu nebo doplnění tohoto podání provést, chybí. Přitom nelze přehlédnout, že
ve výroku výzva odkazuje na § 23 odst. 1 ZKV, kdežto v jejím odůvodnění je
citován a dále zmíněn § 23 odst. 2 ZKV.
Požadavek zákona v popsaném směru dozajista nemohl být naplněn tím, že v rámci
citace označených ustanovení občanského soudního řádu a zákona o konkursu a
vyrovnání byly některé pasáže oněch ustanovení psány tučným písmem. Takovým
zvýrazněním nelze nahradit jasné a srozumitelné poučení adresáta, požadované
zákonem.
Argument dovolatelky, že takovou výzvu řádně splnit nemohla, je tudíž ve svém
výsledku správný a odvolací soud pochybil, jestliže uzavřel, že žalobkyně byla
řádně poučena o tom, jakými vadami žaloba trpí a jak má tyto vady odstranit.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s.
ř.), napadené usnesení zrušil. Jelikož důvody, pro které bylo zrušeno
rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil
dovolací soud i toto rozhodnutí a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu
řízení (§ 243b odst. 2 a 3 o. s. ř.).
Jelikož napadené rozhodnutí neobstálo již v rovině právní, nezabýval se
Nejvyšší soud dále tím, zda je dán i dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. a/
o. s. ř.
Úkolem soudu prvního stupně v další fázi řízení bude znovu řádně žalobkyni
vyzvat k odstranění vad podání.
Právní názor dovolacího soudu je pro soud prvního stupně závazný. V novém
rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 19. června 2007
JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.
předseda senátu