NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY
29 Odo 801/2001-60
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně Č. d., státní organizace, proti žalované R. v. o. s., o zaplacení částky 75.993,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 23 Cm 1022/95, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. srpna 2001, č.j. 12 Cmo 196/2000 – 46, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
náhradě nákladů řízení. Současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná včasné dovolání, jehož přípustnost odůvodňovala zásadním právním významem napadaného rozsudku a požadovala, aby dovolací soud rozsudek soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle bodu 17., hlavy I, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 - dále jen „o. s. ř.“). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud věc ve shodě s bodem 15., hlavy I, části dvanácté zákona 30/2000 Sb., rovněž projednal podle dosavadního znění občanského soudního řádu, jak výslovně zmínil v důvodech rozsudku.
Dovolání není přípustné.
Podle ust. § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti rozsudku upravují ustanovení § 237, 238 a § 239 o. s. ř. Podle § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. dovolání přípustné není, neboť rozsudek odvolacího soudu nebyl rozsudkem měnícím, nýbrž potvrzujícím a nejde ani o situaci předjímanou ustanovením § 238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (rozsudek ze dne 17. dubna 2000 je v pořadí prvním rozsudkem soudu prvního stupně ve věci). Podmínky uvedené v ustanovení § 239 o. s. ř. daná věc rovněž nesplňuje, neboť odvolací soud výrokem svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil (srov. § 239 odst. 1 o. s. ř.) a žalobce návrh na vyslovení přípustnosti dovolání nepodal (srov. § 239 odst. 2 o. s. ř. ).
Zbývalo proto posoudit podmínky přípustnosti určené v ustanovení § 237 o. s. ř.
Vady řízení ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., k nimž je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3) a jejíchž existence činí zmatečným (s výjimkami zakotvenými v odstavci 2) § 237 o. s. ř. každé rozhodnutí odvolacího soudu, dovoláním namítány nejsou a z obsahu spisu se rovněž nepodávají.
Tento závěr sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného.
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. c) usnesením odmítl.
Žalovaná zavinila (tím, že podala nepřípustné dovolání), že dovolání bylo odmítnuto, žalobkyni však v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly. Této procesní situaci odpovídá výrok o nákladech dovolacího řízení odůvodněný ustanoveními § 146 odst. 2 věty prvé (per analogiam), § 224 odst. 1 a § 243b odst. 4 o. s. ř.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 6. února 2002
JUDr.Ing. Jan Hušek, v.r.
předseda senátu