29 Odo 809/2001
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně A. T., proti žalovanému Z. d. J., o zaplacení 168.994,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 7 C 269/99, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 29. května 2001, čj. 40 Co 479/2000-80, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Ostravě shora označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 20. prosince 1999, čj. 7 C 269/99-53 v části, v níž Okresní soud v Přerově zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 168.994,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 2. prosince 1999 do zaplacení. Ve zbývající části změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu v rozsahu nároku na zaplacení dalšího příslušenství zamítl a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.
Současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný včasné dovolání, jehož přípustnost opíral o poučení odvolacího soudu v napadeném rozsudku, přičemž dovolací důvod spatřoval v nesprávném právním posouzení věci odvolacím soudem.
Ve vyjádření k dovolání žalobkyně snesla důvody, pro které odmítla argumentaci žalovaného ve věci samé a požadovala, aby dovolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil.
Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2000 – dále jen „o. s. ř.“). Tak tomu bylo i v dané věci, jelikož odvolací soud věc ve shodě s částí dvanáctou, hlavou I, bodem 15. zákona č. 30/2000 Sb. rovněž věc projednal a rozhodl podle dosavadních právních předpisů, jak sám výslovně zmínil v důvodech rozsudku.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Žalovaný podal dovolání proti rozsudku odvolacího soudu výslovně do všech jeho výroků, tedy i do výroku, jímž odvolací soud zamítl žalobu v rozsahu nároku žalobkyně na část požadovaného příslušenství. Dovolání směřující do této části rozsudku odvolacího soudu není subjektivně přípustné.
Podle § 240 odst. 1 o. s. ř. může dovolání podat účastník řízení. Z povahy dovolání jako opravného prostředku přitom plyne, že k dovolání je oprávněna jen ta strana (účastník řízení), které nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popřípadě které byla tímto rozhodnutím způsobena určitá újma na jejich právech – v konstantní judikatuře se tato legitimace k dovolání označuje též jako tzv. subjektivní přípustnost dovolání. Rozsudečným výrokem, jímž odvolací soud v posuzovaném případě zamítl žalobu na zaplacení části úroků z prodlení, nemohla být žalovanému způsobena žádná újma na jeho právech, kterou by bylo možno zhojit v dovolacím řízení.
Dovolání proti tomuto výroku rozsudku odvolacího soudu tedy bylo podáno někým, kdo k dovolání nebyl oprávněn; Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného směřující proti tomuto výroku rozsudku odvolacího soudu podle § 243b odst. 4 věty první a § 218 odst. 1 písm. b) o. s. ř. odmítl.
Dovolání proti té části rozsudku, v níž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, rovněž přípustné není. Nejde-li o vady řízení vymezené v § 237 odst. 1 o. s. ř. (Nejvyšší soud je z obsahu spisu neshledal a dovolatel je ani netvrdil), je dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu přípustné pouze za podmínek stanovených v § 238 odst. 1 písm. a) a § 239 odst. 1 a 2 o. s. ř. Protože rozsudek ze dne 20. prosince 1999 je v pořadí prvním rozsudkem soudu prvního stupně v uvedené věci, protože odvolací soud ve výroku svého rozsudku přípustnost dovolání nevyslovil a protože žalovaný návrh na vyslovení přípustnosti dovolání nepodal, není dovolání v tomto rozsahu přípustné ani podle § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., ani podle § 239 odst. 1 a 2 o. s. ř.
Dovolání směřující do měnícího výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (majícího s ohledem na § 167 odst. 1 o. s. ř. povahu usnesení) rovněž přípustné není, poměřováno ust. § 237 odst. 1 a § 238a odst. 1 písm. a) o. s. ř. Přípustnost dovolání pro vady uvedené v § 237 odst. 1 o. s. ř. Nejvyšší soud již dříve vyloučil, proti měnícímu usnesení o náhradě nákladů řízení zákon v § 238a odst. 1 písm. a), větě za středníkem o. s. ř. dovolání nepřipouští.
Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení nelze podřadit žádnému z usnesení, proti nimž je dovolání přípustné podle § 238a odst. 1 písm. b) až f) o. s. ř.
Tento závěr s sebou nese posouzení podaného dovolání ve výše uvedeném rozsahu jako nepřípustného. Na tom nemůže nic změnit ani nepřesně formulované poučení odvolacího soudu o přípustnosti dovolání proti rozsudku podle § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., které se mělo vztahovat pouze na měnící výrok ve věci samé. Důsledkem chybějícího, neúplného nebo nesprávného poučení soudu o opravných prostředcích může být pouze zachování lhůty k podání opravného prostředku, nikoli přípustnost jinak nepřípustného opravného prostředku (srov. § 204 odst. 2 o. s. ř. ve znění účinném před 1. lednem 2001, § 204 odst. 2 a § 240 odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném po 1. lednu 2001).
Nejvyšší soud proto v tomto rozsahu dovolání rovněž odmítl podle § 243b odst. 4, věty první, o. s. ř., nyní však z důvodu uvedeného v § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Žalovaný zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, žalobkyni však v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly. Této procesní situaci odpovídá výrok o nákladech dovolacího řízení odůvodněný ust. § 146 odst. 2 věty prvé (per analogiam), § 224 odst. 1 a § 243b odst. 4 o. s. ř.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 14. května 2002
JUDr. Ing. Jan Hušek, v.r .
předseda senátu