29 Odo 829/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Gemmela rozhodl v právní věci žalobkyně H. B., zastoupené, advokátem, proti žalovanému Ing. M. B., jako správci konkursní podstaty úpadce S. s. K. v likvidaci, s. p., o určení pravosti pohledávky, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 8 C 550/94, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. ledna 2003, č. j. 30 Co 22/2003 – 315, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 16. ledna 2003, č. j. 30 Co 22/2003 – 315, odmítl odvolání proti usnesení ze dne 22. října 2002, č. j. 8 C 550/94 – 308, jímž Okresní soud v Mělníku odmítl pro vady žalobu tehdejšího žalobce F. Š., o určení pravosti jeho pohledávky v konkursu vedeném na majetek úpadce S. s. K. v likvidaci, s. p. Odvolací soud – odkazuje na ustanovení § 42 odst. 4, § 43, § 209, § 205 odst. 1 a § 211 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) – uzavřel, že odvolání neobsahuje údaj o tom, v jakém rozsahu je rozhodnutí soudu prvního stupně napadeno, odvolací důvod ani odvolací petit a za této situace je nelze přezkoumat.
Proti usnesení odvolacího soudu podala dovolání právní nástupkyně původního žalobce (který 12. listopadu 2002 zemřel), jeho dcera a jediná dědička H. B. (srov. též usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 16. května 2003, č. j. 8 C 550/94-335, které nabylo právní moci dne 28. srpna 2003), uplatňujíc dovolací důvod ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. a dožadujíc se zrušení napadeného usnesení. Přípustnost dovolání opírá dovolatelka o ustanovení § 239 odst. 3 o. s. ř.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř., lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je nutno poměřovat prostřednictvím ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není dovolání přípustné již proto, že napadené usnesení není usnesením „ve věci samé“ ani usnesením měnícím či potvrzujícím. Ustanovení § 238, § 238a a § 239 odst. 1 a 2 o. s. ř. přípustnost dovolání rovněž nezakládají, jelikož nejde o žádný z případů zde uvedených. Oproti očekávání dovolatelky není dovolání přípustné ani podle § 239 odst. 3 o. s. ř., jelikož napadené usnesení není usnesením, jímž by odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby). Odvolání v tomto smyslu nelze pokládat za návrh na zahájení řízení (žalobu). Mimořádným opravným prostředkem proti napadenému usnesení není dovolání (jak plyne ze správného poučení odvolacího soudu o nepřípustnosti dovolání), nýbrž žaloba pro zmatečnost (srov. § 229 odst. 4 o. s. ř.).
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného; Nejvyšší soud je proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
Dovolatelka z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, u žalovaného však žádné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly. Tomu ve smyslu ustanovení § 146 odst. 3, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 o. s. ř. odpovídá výrok o tom, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 9. prosince 2004
JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.
předseda senátu