29 Odo 837/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Krčmáře a soudců JUDr. Pavla Severina a JUDr. Petra Gemmela v
konkursní věci úpadkyně A. P. – z. s. r. o., zastoupené, advokátem, o
schválení konečné zprávy a přerušení řízení, vedené u Městského soudu v Praze
pod sp. zn. 91 K 58/96, o dovolání úpadkyně proti usnesení Vrchního soudu v
Praze ze dne 5. března 2003, č. j. 1 Ko 489/2002 – 384, takto:
Dovolání se odmítá.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 6. února 2002, č. j. 91 K 58/96 – 298,
schválil konečnou zprávu o zpeněžování majetku z podstaty a vyúčtování odměny a
výdajů správce konkursní podstaty, a dále usnesením z téhož dne, č. j. 91 K
58/96 – 300, rozhodl, že konkursní řízení se nepřerušuje.
Odvolání proti oběma rozhodnutím soudu prvního stupně Vrchní soud v
Praze - odkazuje na ustanovení § 43 odst. 2 a § 211 občanského soudního řádu
(dále též jen „o. s. ř.“) - usnesením ze dne 5. března 2003, č. j. 1 Ko
489/2002 – 384, odmítl, uzavíraje, že šlo o odvolání Ing. L. H., která
postrádají náležitosti dle ustanovení § 42 odst. 4 o. s. ř.
Proti usnesení odvolacího soudu podala úpadkyně včasné dovolání, jehož
přípustnost opírá o ustanovení „§ 238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.“, namítajíc,
že jsou dány dovolací důvody dle § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř., tedy, že řízení
je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci
(odstavec 2 písm. a/), že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení věci (odstavec 2 písm. b/), a že rozhodnutí vychází ze skutkového
zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném
dokazování (odstavec 3). V dovolání pak podrobně snáší argumenty na podporu
závěru o existenci uplatněných dovolacích důvodů. V této souvislosti především
zdůrazňuje, že Ing. H. podával odvolání jejím jménem a o napadeném usnesení se
vyjadřuje jako o usnesení, jímž odvolací soud odmítl její odvolání podle § 218
písm. b/ a § 42 odst. 4 o. s. ř. Proto dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší
soud, (po nařízení jednání za účelem dokazování důvodnosti dovolání) rozhodnutí
soudů obou stupňů zrušil.
Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud ve smyslu ustanovení § 43
odst. 2 a § 211 o. s. ř. odmítl odvolání pro vady, které brání jeho
projednání, není podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna
2001 přípustné
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237
až § 239 o. s. ř.
Ustanovení § 237, § 238 odst. 1 písm. b/, § 238a odst. 1 písm. b/ až g/ a § 239
o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že napadené rozhodnutí nelze
podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.
Oproti očekávání dovolatelky není dovolání přípustné ani podle ustanovení § 238
odst. 1 písm. a/ o. s. ř. Toto ustanovení spojuje přípustnost dovolání s
usnesením odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu
prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení. Usnesení
soudu prvního stupně pak usneseními o žalobě na obnovu řízení nejsou. Lze se
domnívat, že dovolávala-li se úpadkyně ustanovení § 238 odst. 1 písm. a/ o. s.
ř., šlo o překlep a zřejmě měla na mysli ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ o.
s. ř. Podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné také proti usnesení
odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního
stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci konkursu a vyrovnání. Usnesení
odvolacího soudu v této věci však nebylo usnesením měnícím ani potvrzujícím.
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako
nepřípustného; Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1
věta první o. s. ř.), odmítl (§ 243b odst. 5, § 218 písm. c/ o. s. ř.).
Pro úplnost lze dodat, že dovolatelka zjevně pochybila ve výběru mimořádného
opravného prostředku, když k prověření správnosti pravomocného usnesení
odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání, měla k dispozici žalobu pro
zmatečnost (srov. § 229 odst. 4 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 10. března 2005
JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.
předseda senátu