29 Odo 847/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Krčmáře a soudců JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Gemmela rozhodl v
konkursní věci dlužnice V. t. Ch. a. s., zastoupené, advokátem, o návrhu
věřitelky … banky, a. s., na prohlášení konkursu na majetek dlužnice, o
procesním nástupnictví na straně navrhující věřitelky, vedené u Krajského soudu
v Plzni pod sp. zn. 54 K 15/2000, o dovolání dlužnice proti usnesení Vrchního
soudu v Praze ze dne 11. června 2002, č. j. 2 Ko 81/2002 – 296,
Dovolání se zamítá.
Rozhodnutí bylo úspěšně uloženo. Na základě návrhu věřitelky … banky, a. s.
(dále též jen „banka“) ze dne 18. prosince 2001 (č. l. 261-262), Krajský soud v
Plzni usnesením ze dne 26. března 2002, č. j. 54 K 15/2000-281, připustil, aby
v rozsahu jedné z pohledávek, jimiž dokládala návrh na prohlášení konkursu, z
řízení vystoupila dosavadní navrhující věřitelka … banka, a. s. a na její místo
vstoupila Č. k. a. (identifikační číslo …) - dále též jen „agentura“. Soud
prvního stupně - odkazuje na ustanovení § 107a občanského soudního řádu (dále
též jen „o. s. ř.“) – uzavřel, že postoupení pohledávky banky z úvěrové smlouvy
vůči dlužnici (smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 27. listopadu 2001,
číslo IBP…) po zahájení konkursního řízení bylo prokázáno a postupník (Č. k.
a.) se vstupem do řízení vyjádřil ? v intencích § 101 odst. 4 o. s. ř. -
souhlas.
K odvolání dlužnice Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 11. června 2002, č. j.
2 Ko 81/2002 – 296, usnesení soudu prvního stupně potvrdil, maje podmínky pro
postup dle ustanovení § 107a o. s. ř. rovněž za splněné. Zdůraznil přitom, že
při rozhodování o procesním nástupnictví soud nezkoumá, zda na základě
prokázané právní skutečnosti právo nebo povinnost opravdu přešly nebo byly
převedeny na jiného, s tím, že to je předmětem řízení o věci samé.
Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice včas dovolání,
namítajíc, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu ustanovení
§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. Konkrétně dovolatelka uvádí, že ustanovení §
107a o. s. ř. se vztahuje na případy převodu nebo přechodu práva nebo
povinnosti účastníka, o něž v řízení jde. V konkursním řízení však nejde o to,
zda účastníku řízení svědčí určité právo nebo povinnost, nýbrž pouze a výlučně
o osvědčení existence či neexistence úpadku dlužníka. Dále dovolatelka
vyslovuje přesvědčení, že povinností odvolacího soudu bylo zkoumat, zda na
straně navrhovatele konkursního řízení je dána aktivní věcná legitimace k
podání návrhu na prohlášení konkursu. Pouze meritorní přezkoumání aktivní věcné
legitimace banky k podání návrhu na prohlášení konkursu, může podle dovolatelky
zajistit dodržení zásady hospodárnosti řízení. Proto dovolatelka požaduje, aby
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu
řízení.
Banka ve vyjádření k dovolání podrobně vysvětluje, v čem spatřuje
nedůvodnost dlužnicí podaného dovolání a navrhuje, aby je dovolací soud jako
zjevně bezdůvodné odmítl.
Dovolání je přípustné ve smyslu § 239 odst. 1 písm. b/ o. s. ř., avšak
není důvodné.
Vady řízení, k nimž dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3
o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a nepodávají se ani z obsahu spisu;
Nejvyšší soud se tudíž zabýval existencí dovolatelkou uplatněného dovolacího
důvodu.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud
posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo
právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný
skutkový stav nesprávně aplikoval.
Nejvyšší soud především uvádí, že i pro konkursní řízení platí přiměřeně (§ 66a
odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších
předpisů – dále též jen „ZKV“) ustanovení § 107a o. s. ř.; zákon o konkursu a
vyrovnání totiž samostatně problematiku procesního nástupnictví v průběhu
konkursního řízení neupravuje (shodný závěr formuloval v usnesení ze dne 5.
listopadu 2002, sp. zn. II. ÚS 179/01 i Ústavní soud).
Podle posledně citovaného ustanovení platí, že má-li žalobce za to, že po
zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod
nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde,
může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo
povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v
případech uvedených v § 107 (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví,
jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v
odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce;
souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se
nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány
(odstavec 2). Ustanovení § 107 odst. 4 platí obdobně (odstavec 3).
V té fázi řízení, v níž jde o osvědčení dlužníkova úpadku (v řízení o návrhu na
prohlášení konkursu na majetek dlužníka), svědčí legitimace k podání návrhu dle
§ 107a o. s. ř. dosavadnímu navrhujícímu věřiteli (srov. dále též usnesení
Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek – dále též jen „R 37/2004“).
Skutečnost, že v této věci banka (coby původní navrhující věřitelka) příslušný
návrh dle ustanovení § 107a o. s. ř. podala a agentura (jako postupník, který
měl v rozsahu postoupené pohledávky do řízení vstoupit na místo banky), s tímto
návrhem vyslovila souhlas, nebyla v řízení nikým zpochybněna. K návrhu přitom
byla řádně připojena i výše označená postupní smlouva.
K námitce dovolatelky, že v konkursním řízení jde toliko o zjištění
existence či neexistence úpadku dlužníka, je třeba uvést, že ve smyslu
ustanovení § 1 ZKV je účelem zákona o konkursu a vyrovnání uspořádání
majetkových poměrů dlužníka, který je v úpadku. Cílem konkursního řízení dle
ustanovení § 2 odst. 3 ZKV je dosáhnout poměrného uspokojení věřitelů z majetku
tvořícího konkursní podstatu, a to za podmínek stanovených tímto zákonem.
Osvědčení existence či neexistence úpadku dlužníka tedy není ani cílem ani
účelem konkursního řízení. Existence úpadku je pouze jednou ze zákonných
podmínek, které musí být splněny pro prohlášení konkursu.
Dovolání není důvodné ani co do námitky nedostatku věcné legitimace
banky (z nějž dovolatelka usuzuje na absenci předpokladů pro vyhovění návrhu
podle § 107a o. s. ř.). Předmětem řízení o návrhu ve smyslu § 107a o. s. ř.
není posouzení, zda tvrzené právo (povinnost), jež mělo být převedeno nebo
které mělo přejít na jiného, dosavadnímu účastníku svědčí či nikoliv, neboť
takové posouzení se týká již posouzení věci samé (v první fázi konkursního
řízení je soud činí v rozhodnutí o návrhu na prohlášení konkursu). Podstatné
je, aby bylo prokázáno, že nastala právní skutečnost, se kterou právní předpisy
spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení (§ 107a
odst. 1 o. s. ř.). Takovou právní skutečností (v řízení řádně doloženou) je
nepochybně i smlouva o postoupení pohledávky ve smyslu ustanovení § 524 a násl.
občanského zákoníku. Ke shodnému závěru dospěla jak právní teorie (srov. např.
Bureš, J. - Drápal, L. - Krčmář, Z. - Mazanec, M.: Občanský soudní řád.
Komentář. I. díl., 6. vydání, Praha, C. H. Beck 2003, str. 381 až 384), tak
soudní praxe (srov. opět R 37/2004 a mutatis mutandis též usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 24. června 2003, sp. zn. 21 Cdo 306/2003, uveřejněné v časopise
Soudní judikatura číslo 8, ročník 2003, pod číslem 136).
Dovolatelce se tudíž prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost
právního posouzení věci zpochybnit nepodařilo; Nejvyšší soud proto dovolání
usnesením bez jednání zamítl (§ 243a odst. 1 věta první, § 243b odst. 2 část
věty před středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 11. března 2004
JUDr. Zdeněk Krčmář,v.r.
předseda senátu