29 Odo 855/2001-58
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně A. s.r.o., se sídlem v N., zastoupené advokátem, proti žalované O. R., zastoupené advokátkou, o návrhu na nařízení předběžného opatření, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 14 Nc 58/2001, k dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. září 2001, č.j. 26 Co 148/2001 – 43, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 375,- Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
Usnesení ze dne 1. února 2001, č.j. 14 Nc 58/2001 – 23a, jímž Okresní soud v Trutnově v bodě I. výroku nařídil předběžné opatření, změnil Krajský soud v Hradci Králové shora označeným usnesením tak, že návrh na nařízení předběžného opatření zamítl (bod I. výroku). Současně usnesení soudu prvního stupně ve výrocích II. III. potvrdil a ve výroku V. zrušil (body II. a III. výroku).
Proti usnesení odvolacího soudu (v rozsahu výroku I.) podala žalobkyně včasné dovolání z důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když přípustnost dovolání dovozovala z ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Ve vyjádření k dovolání požadovala žalovaná, aby dovolání bylo odmítnuto jako nepřípustné.
Jelikož řízení před soudem prvního stupně bylo zahájeno po 1. lednu 2001, uplatní se pro dovolací řízení – v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy I., části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001.
Dovolání není přípustné.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.
Usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně o nařízení předběžného opatření, nelze podřadit žádnému z usnesení, proti nimž zákon připouští dovolání v § 238, § 238a a § 239 o. s. ř.
Dovolání není přípustné ani podle § 237 o. s. ř., upravujícího přípustnost dovolání rovněž proti usnesení odvolacího soudu, ovšem pouze za podmínky, že jde o usnesení ve věci samé. Protože usnesení o nařízení předběžného opatření, které zpravidla meritornímu rozhodnutí soudu předchází, nemůže mít (již s ohledem na svůj účel) povahu rozhodnutí ve věci samé, není dovolání přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
Tento závěr sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud proto podle § 243b odst. 5 a podle § 218 písm. c) o. s. ř. dovolání žalobkyně odmítl jako nepřípustné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3, neboť dovolatelka, jejíž dovolání bylo odmítnuto, je povinna nahradit ostatním účastníkům náklady řízení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalované sestávají ze sazby odměny advokáta za řízení v jednom stupni v částce Kč 300,- podle § 9, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15, § 18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů a z paušální náhrady 75,- Kč připadající na jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co ji ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná navrhnout výkon rozhodnutí.
V Brně dne 6. února 2002
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu