U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně J. I. akciové společnosti, proti žalovaným 1) K. P., a 2) V. P., o zaplacení částky 20.001,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 19 Cm 1460/98, o dovolání 2) žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. ledna 2001, čj. 5 Cmo 174/2000-47,
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalovaná 2) podala dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku Vrchního soudu v Praze, které posléze podáním ze dne 7.9.2001 vzala v plném rozsahu zpět.
Nejvyšší soud proto v důsledku dispozitivního úkonu dovolatelky dovolací řízení zastavil podle § 243b odst. 4, věty druhé, občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001 - dále též jen „o. s. ř.“ (srov. bod 17., hlavu první, část dvanáctou, zákona č. 30/2000 Sb.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 4, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2 věty první o.s.ř., neboť dovolatelka, která z procesního hlediska zavinila, že dovolací řízení bylo zastaveno, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalobkyni v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. srpna 2002
JUDr. Ivana Štenglová, v. r.
předsedkyně senátu