29 Odo 87/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce J. H., proti žalovanému S. H., o 100.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 15 C 2/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. října 2001, čj. 11 Co 189/2001 - 65, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náklady dovolacího řízení ve výši 2.790,- Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí do rukou advokátky žalobce.
Krajský soud v Plzni jako soud odvolací výše uvedeným rozsudkem změnil rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 20. března 2001 čj. 15 C 2/2000 – 50, ve výroku o povinnostech žalovaného zaplatit žalobci 94.000,- Kč s 6 % úrokem od 1. 5. 1999 do zaplacení a ve výroku o nákladech řízení tak, že žalovaného zavázal zaplatit žalobci částku 42.400,- Kč s 6 % úrokem z prodlení od 11. 5. 1999 do zaplacení a ve zbytku žalobu zamítl. Výrokem III. rozhodl o tom, že na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů nemá nárok žádný z účastníků.
Proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu, kterým byl žalovaný zavázán zaplatit žalobci částku 42.400,- Kč s 6 % úrokem z prodlení a proti výroku o nákladech řízení podal žalovaný včas dovolání s tím, že je přípustné dle ust. § 237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů a dovolací důvod spatřuje v ust. § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání napadené rozhodnutí dovolatel podrobně rozebírá a navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky napadené výroky rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce se prostřednictvím své právní zástupkyně k dovolání vyjádřil s tím, že s rozhodnutím odvolacího soudu taktéž nesouhlasí, ale dovolání sám nepodal pro svůj zdravotní stav. Současně se domnívá, že dovolání bylo podáno opožděně, protože soud musel podle čl. 17. přechodných ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené zákonem č. 30/2000 Sb. jednat podle dosavadních právních předpisů, kde platila jednoměsíční lhůta k podání dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2001 (dále též jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je napadeno rozhodnutí odvolacího soudu vydané po 1. 1. 2001 a po řízení provedeném podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001 (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání
žalovaného proti napadeným výrokům odvolacího soudu není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
Podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle § 237 odst. 2 o. s. ř. není dovolání podle odst. 1 přípustné [písm. a)] ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V posuzovaném případě žalovaný dovoláním napadá jednak výrok rozsudku odvolacího soudu ohledně částky 42.400,- Kč s příslušenstvím, jednak výrok o nákladech řízení.
Ze spisového materiálu je zřejmé, že v řízení jde o věc obchodní, neboť se jedná o spornou částku vyplývající ze smluvních vztahů podnikatelů při jejich podnikatelské činnosti. Dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto ve věci samé o částce 42.400,- Kč.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalovaného proti dotčenému výroku, (který je po obsahové stránce potvrzujícím výrokem), směřuje proti takovému rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Usnesení o nákladech řízení není usnesením odvolacího soudu ve věci samé a dovolání nemůže být podle § 237 o. s. ř. přípustné. Taktéž není jeho přípustnost dána podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř.
Nejvyšší soud ČR proto dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 146 odst. 2 věta první (per analogiam), v návaznosti na § 224 odst. 1 a § 243b odst. 4 o. s. ř. Žalovaný procesně zavinil, že dovolání muselo být odmítnuto a je povinen nahradit žalobci náklady právního zastoupení. Náklady žalobce sestávají z odměny advokáta za zastupování před soudem v jednom stupni (vyjádření k dovolání) ve výši 2.715,- Kč (výše odměny je určena podle ustanovení § 3 odst. 1 bod. 5, § 14 odst. 3, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb.) a jedné náhrady paušálních výdajů po 75,- Kč (dle vyhlášky č. 177/1996 Sb.), celkem tedy 2.790,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.
V Brně 30. července 2002
JUDr. František Faldyna, CSc., v.r.
předseda senátu