NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY
29 Odo 870/2005-284
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr.
Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře, v právní
věci návrhu na zápis změn D., do obchodního rejstříku, za účasti navrhovatelky
1. A. D. a 2. Z. a. s., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. C 24987,
o dovolání DETEX, spol. s r. o. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne
19. ledna 2005, č. j. 7 Cmo 28/2004-218, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. ledna 2005, č. j. 7 Cmo 28/2004-218
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Napadeným usnesením změnil odvolací soud usnesení Městského soudu v Praze ze
dne 26. června 2003, č. j. F 138376/2002 / C 24987-160, tak že povolil změnu
zápisu D. spol. s r. o. (dále též jen „společnost“) spočívající ve výmazu
společnice Z. a. s., s vkladem 250.000,- Kč, splaceno 100% a výší obchodního
podílu 50 %, a zápisu společnice A. D., s vkladem 250.000,- Kč, splaceno 100 %
a výší obchodního podílu 50%, se dnem zápisu ke dni právní moci tohoto usnesení.
V odůvodnění usnesení odvolací soud uvedl, že rozhodčí nález předložený
odvolacímu soudu, který řešil otázku užívání patentu a výše náhrady za část
kupní ceny za 50% obchodní podíl společnosti nemá na rozhodnutí v projednávané
věci vliv. Otázka převodu obchodního podílu na navrhovatelku byla v rozhodčím
řízení řešena jen jako předběžná otázka. Přitom podle ustanovení § 2 odst. 1
zákona č. 216/1994 Sb. nemohou rozhodci rozhodovat o určení, zda je někdo
společníkem obchodní společnosti či nikoli a o výši jeho majetkového podílu,
ale mohou rozhodovat jen v majetkovém sporu, v jehož rámci se mohou jako
předběžnou otázkou zabývat i tím, kdo je společníkem. Rozhodčí nález tedy nelze
považovat za vykonatelné rozhodnutí v tom ohledu, kdo a s jakým obchodním
podílem je společníkem společnosti.
Ohledně aktivní věcné legitimace navrhovatelky poukázal odvolací soud na
ustanovení § 31 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), podle nějž
je návrh na zápis do obchodního rejstříku oprávněna podat osoba, jíž se zápis
týká. Takovými osobami jsou i osoby, které se podle zákona zapisují do
obchodního rejstříku v rámci zápisu podnikatele.
Dále odvolací soud posuzoval, zda byl obchodní podíl, jehož převodu se zápis
týká, převeden smlouvou o prodeji části podniku ze dne 13. listopadu 1998. V
článku III odst. 3.1.30 této smlouvy se uvádí „že jako příloha T je připojen
věrný a úplný seznam a popis všech finančních investic prodávající,
vztahujících se k divizi rozbušek k datu tohoto seznamu a popisu“. V příloze T
řečené smlouvy je jako finanční investice uvedeno: „D. – 50% podíl na základním
jmění ve výši 500.000,- Kč, tj. 250.000,- Kč“. Podle odvolacího soudu je za
situace, kdy ve smlouvě o prodeji části podniku jsou jako předmět prodeje
označena „veškerá svá vlastnická práva v divizi rozbušek a podílů v ní, včetně
majetkových aktiv, jiných práv a majetkových hodnot sloužících k provozu divize
rozbušek“, dostatečně doloženo, že obchodní podíl prodávající ve společnosti je
součástí prodávané části podniku. Pozdější tvrzení prodávající, že obchodní
podíl náleží do jiné divize, se tudíž jeví účelovým, v rozporu s uzavřenou
smlouvou.
Dále odvolací soud uzavřel, že principem prodeje části podniku je, že na
kupujícího přecházejí všechna práva a povinnosti a závazky, na něž se vztahuje
převod. Byla-li by některá část předmětu smlouvy vyčleněna, nejde již o prodej
části podniku, když tímto vyčleněním by předmět prodeje pozbyl charakter části
podniku. Smlouva o prodeji části podniku je specifickým smluvním typem a k
přechodu práva v rámci převodu podniku se nevyžaduje splnění dalších podmínek,
protože zákon upravuje přechod takových práv bez výjimek a podmínek.
V daném případě navrhovatelka doložila, že dne 13. listopadu 1998 byla mezi ní
a společností ZVI a. s. uzavřena smlouva o prodeji části podniku představující
divizi rozbušek. Součástí převáděné části podniku byl i 50% obchodní podíl ve
společnosti. Účinností smlouvy, tj. ke dni 1. ledna 1999, došlo k přechodu
tohoto obchodního podílu, jejž navrhovatelka doložila, čímž byly splněny
předpoklady k provedení zápisu vyžadované právními přepisy.
Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost dovolání. Co do jeho
přípustnosti odkázala na ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního
řádu (dále jen „o. s. ř.“), co do důvodů na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b)
a odst. 3 o. s. ř.
Dovolatelka tvrdí, že podle článku 2 Organizační směrnice číslo 5 společnosti
ZVI a. s. ze dne 27. června 1997, byla společnost rozdělena na šest
hospodářských středisek. Obchodní podíl ve společnosti byl součástí
hospodářského střediska 410 – vedení společnosti. Z toho důvodu nebylo o
obchodním podílu ve společnosti účtováno v oddělené účetní evidenci divize
rozbušek. Účtovalo se o něm v rámci střediska 410 – vedení společnosti.
Dovolatelka dovozuje, že za samostatnou organizační složku, na jejíž převod lze
aplikovat ustanovení § 476 a násl. obch. zák., lze pokládat takovou část
podniku, u níž je vedeno samostatné účetnictví, z něhož především vyplývá,
které věci, jiná práva, popřípadě jiné majetkové hodnoty slouží k provozování
této části podniku. Převáděná část podniku podle smlouvy o prodeji části
podniku – divize rozbušek, byla vytvořena tak, aby tvořila samostatnou
organizační složku a vedla oddělené účetnictví od zbytku společnosti. Tato
samostatná organizační složka byla uvedenou smlouvou o převodu části podniku
převedena na navrhovatelku. Její součástí však nebyl obchodní podíl ve
společnosti, o kterém se v odděleném účetnictví této organizační složky
neúčtovalo. Přitom odkazuje na doklady, které předložila v průběhu řízení a ze
kterých uvedené skutečnosti vyplývají. V projednávané věci tedy nemohlo dojít k
převodu obchodního podílu smlouvou o prodeji části podniku, ale pouze na
základě smlouvy o převodu obchodního podílu podle § 115 obch. zák.; její
podmínky však nebyly v rámci smlouvy o převodu části podniku splněny. Nebylo
totiž učiněno prohlášení nabyvatele, že přistupuje ke společenské smlouvě.
Kromě toho nebyl ani udělen souhlas valné hromady, který by byl k takovému
převodu nezbytný. Dovolatelka dále tvrdí, že dle společenské smlouvy
společnosti měli ostatní společníci předkupní právo na převod obchodního
podílu, a to i v případě, že valná hromada již rozhodla o udělení souhlasu s
takovým převodem. ZVI a. s. a navrhovatelka nikdy nevyzvaly druhého
společníka, JUDr. P. K., k uplatnění předkupního práva. Z uvedeného je patrné,
že nemohlo dojít k platnému převodu obchodního podílu na navrhovatelku.
Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká i to, že nepřihlédl k následnému chování
smluvních stran, které celé čtyři roky vycházely z toho, že k platnému převodu
obchodního podílu nedošlo.
Dále pak dovolatelka dovozuje, že i kdyby byl obchodní podíl součástí části
podniku, musely by ohledně něj být splněny podmínky ustanovení § 115 obch, zák.
neboť by šlo o převod, nikoli o přechod, obchodního podílu. Dovolatelka rovněž
nesouhlasí se závěry odvolacího soudu, pokud jde o rozhodčí nález, který se
převodem obchodního podílu zabýval.
Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení Vrchního soudu v Praze zrušil
a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Navrhovatelka ve vyjádření k dovolání snáší argumenty na podporu závěrů
odvolacího soudu. Poukazuje na to, že tvrzení, že obchodní podíl ve společnosti
nebyl součástí části podniku, je tvrzením novým, které dovolatelka nemůže
uplatňovat v dovolacím řízení. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, podle kterého je-li ve smlouvě
o převodu části podniku uvedeno, že 50% podíl ve společnosti je součástí části
podniku (divize rozbušek), která se touto smlouvou převádí, je tím dostatečně
doloženo, že tento obchodní podíl je součástí prodávané části podniku.
Jak již Nejvyšší soud dovodil v rozsudku ze dne 7. září 1999, sp. zn. 33 Cdo
1199/98, od kterého nemá důvod se odchýlit ani v projednávané věci, v případě
prodeje části podniku (§ 487 obch. zák.) je nezbytné, aby předmětem smlouvy o
prodeji byla taková část podniku, která tvoří jeho samostatnou organizační
složku. Za samostatnou organizační složku lze pokládat takovou součást podniku,
u níž je vedeno samostatně (odděleně) účetnictví, týkající se této organizační
složky, z něhož především vyplývá, které věci, jiná práva, popřípadě jiné
majetkové hodnoty slouží k provozování této části podniku (samostatné
organizační složky) a vymezuje tím předmět smlouvy o prodeji části podniku. V
uvedeném smyslu proto bude samostatnou organizační složkou podniku zejména
odštěpný závod, popřípadě jiná organizační složka, která se zapisuje do
obchodního rejstříku. Předmětem smlouvy o prodeji podniku však mohou být i jiné
organizační složky podniku, které se nezapisují do obchodního rejstříku a které
mohou být různě nazvány, např. závod, provoz apod., podmínkou však je, aby šlo
o složku samostatnou ve výše uvedeném smyslu, přičemž nemusí jít o složku
oprávněnou svým vedoucím jednat navenek ve věcech jí se týkajících, jako je
tomu v případě odštěpného závodu (srov. dále i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne
8. dubna 2004, sp. zn. 32 Odo 957/2003), uveřejněný v časopise Soudní
judikatura č. 4/2004 pod číslem 77).
Za situace, kdy odvolací soud nezkoumal, zda je odchodní podíl ve společnosti
součástí části podniku ve shora uvedeném smyslu a spokojil se tím, že byl jako
součást převáděné části podniku uveden ve smlouvě, je jeho právní závěr
neúplný, a tedy i nesprávný.
Protože právní posouzení věci co do řešení otázky, na níž napadené rozhodnutí
spočívá, není správné, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání, usnesení
odvolacího soudu podle ustanovení § 243b odst. 2, věty za středníkem a odst. 3
o. s. ř. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1,
věta druhá a § 226 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení
dovolacího (§ 243d odst. 1, věta třetí, o. s. ř.).
Pro úplnost je třeba dodat, že závěry dovolatelky o tom, že nebyl-li obchodní
podíl součástí převáděné části podniku (přestože jeho převod byl součástí
smlouvy uzavřené mezi navrhovatelkou a Z. a. s.), je třeba, aby byly splněny
podmínky pro převod obchodního podílu stanovené zákonem a společenskou
smlouvou, jsou správné. Pokud by obchodní podíl součástí části podniku byl,
splnění těchto podmínek by nebylo potřebné (viz usnesení Vrchního soudu v Praze
ze dne 14. srpna 2003, sp. zn. 14 Cmo 41/2003, 14 Cmo 84/2003, publikované v
časopisu Soudní judikatura č. 2/2004 pod č. 32, s jehož závěrem se Nejvyšší
soud ztotožňuje).
K námitce navrhovatelky, že skutečnost, že obchodní podíl ve společnosti nebyl
součástí převáděné části podniku, namítla dovolatelka až v dovolání, Nejvyšší
soud konstatuje, že jak vyplývá z odůvodnění usnesení soudu prvního stupně,
tuto námitku dovolatelka vznesla již v řízení před tímto soudem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
JUDr. Ivana Štenglová,v.r.
předsedkyně senátu