29 Odo 878/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr.
Ivany Štenglové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Petra Gemmela v
právní věci žalobkyně … banky, a.s., proti žalované R., a.s., o zaplacení
241.439,37 CHF s příslušenstvím a odměnou 804,- CHF, ze směnky, vedené u
Městského soudu v Praze pod sp. zn. Sm 762/2001, o dovolání
žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6.
května 2003, č.j. 9 Cmo 183/2003-40, takto:
Dovolání se zamítá.
Napadeným usnesením změnil odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ze dne
10.3.2003, č.j. Sm 762/2001-30, kterým tento soud připustil, aby do řízení na
místo dosavadní žalobkyně vstoupila Č. k. a., se sídlem v P. 7, J. 438/2,
IČ ...
Své rozhodnutí odůvodnil odvolací soud tím, že jednou z podmínek vyhovění
návrhu žalobce na vstup jiné osoby na jeho místo je prokázání právní
skutečnosti, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo
povinnosti účastníka (§ 107a občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“).
Žalobkyně zastává názor, že takovou skutečností je uzavření smlouvy
o postoupení pohledávek mezi žalobkyní a osobou, jejíž vstup do řízení
navrhuje.
Podle § 18 odst. 1 první věty zákona č. 591/1992 Sb., ve znění pozdějších
předpisů, se k převodu listinného cenného papíru na řad vyžaduje i
rubopis. Tomuto ustanovení odpovídá též čl. I. § 11 odst. 1 zákona č. 191/1950
Sb. (dále jen „směnečný zákon“), podle kterého lze každou směnku, i když nebyla
vystavena na řad, převést rubopisem. Pouze v čl. I. § 11 směnečného zákona se
stanoví výjimka, podle níž lze převést směnku, která není vystavena na řad, jen
formou a s účinky obyčejného postupu (cese). V projednávané věci se
žalobkyně domáhá zaplacení dvou směnek na řad, proto je pro jejich převod
nezbytný rubopis. Z kopií směnek založených ve spisu (originály směnek jsou v
soudní úschově) se podává, že žalobkyně směnky nerubopisovala na Č. k.
a. Proto zůstává majitelkou těchto směnek. Skutečnost, že jsou směnky uloženy v
soudní úschově přitom žalobkyni nebrání dostavit se na soud a rubopisy na
směnkách vyznačit.
Protože nenastala právní skutečnost, se kterou zákon spojuje převod práv ze
směnky, odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se návrhu
žalobkyně na vstup Č. k. a. do řízení na místo dosavadní žalobkyně nevyhovuje.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Co do jeho
přípustnosti odkázala na ustanovení § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., co do
důvodu na ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.
V dovolání uvedla, že předmětem řízení není zaplacení standardní
pohledávky ze směnky, ale zaplacení pohledávek, které vznikly podle
čl. I. § 32 odst. 3 směnečného zákona avalistovi tím, že plnil ze směnky za
žalovanou - výstavkyni směnek vlastních a hlavní směnečné dlužnice. Směnka v
tomto řízení slouží primárně jako listinný důkaz toho, že směnečná
pohledávka z avalu vznikla, nikoli jako cenný papír, který je předmětem
převodu. K uplatnění pohledávky avalisty přitom - v obecné rovině - není vůbec
nutno směnku předkládat a mnohdy to ani není objektivně možné.
Předmětem převodu ze žalobkyně na Č. k. a. tedy nebyly směnky, ale odvozené
pohledávky avalisty podle čl. I. § 32 odst. 3 směnečného zákona. Nebyl proto
dán právní důvod pro indosování směnek, k převodu pohledávek avalisty došlo
mimosměnečným způsobem - smlouvou o postoupení pohledávek a o převodu
práv ze směnky.
Odhlédnout přitom podle dovolatelky nelze ani od skutečnosti, že v případě
indosování těchto směnek by právnímu nástupci žalobkyně nemohla svědčit
nepřetržitá řada indosamentů a nebyl by tedy směnkou legitimován.
Žalobkyně tedy neopomněla směnky indosovat, ale tyto směnky indosovat nechtěla,
protože má za to, že k tomu není právní důvod.
Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu
zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., není
však důvodné.
Z ustanovení § 32 směnečného zákona vyplývá, že zaplatí-li směnečný rukojmí
směnku, nabývá práv z ní proti tomu, za koho se zaručil, a proti všem, kdož
jsou této osobě směnečně zavázáni.
Dovolatelce lze tedy přisvědčit v tom, že k přechodu práv ze směnky na řad při
jejím zaplacení avalem není nutný rubopis - k přechodu dochází pouhým
zaplacením směnky. Jinak tomu však je, jestliže chce avalista, na kterého
přešla práva ze směnky, tato práva převést na další osobu. V takovém
případě již je nezbytný k převodu práv rubopis, neboť směnečný zákon pro tento
případ výjimku z úpravy převodu práv ze směnky na řad neupravuje. V
projednávané věci se dovolatelka domáhá zaplacení ze směnek. Aby tedy mohl na
její místo v řízení vstoupit jiný subjekt, musí být oprávněným vlastníkem
směnek, o jejichž zaplacení se vede spor. Takovým vlastníkem se však Č.
k. a., jejíž vstup do řízení dovolatelka navrhuje, nestala, neboť na ni nebyla
práva ze směnky převedena a nemůže proto postupem podle § 107a o. s. ř. do
řízení vstoupit.
Dovolatelka se dovolává též dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst.
2 písm. a) o. s. ř. a uvádí, že z odůvodnění usnesení odvolacího soudu
není patrno, zda chybný závěr odvolacího soudu vznikl v důsledku nedostatečného
seznámení se se skutkovým stavem, či jeho chybným právním posouzením. K tomu
dovolací soud uzavírá, že odvolací soud zjistil, jak ostatně vyplývá i z
odůvodnění dovolání, skutkový stav správně a úplně a správně věc
rovněž, jak shora uvedeno, po právní stránce posoudil.
Protože se dovolatelce prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost
rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo; Nejvyšší soud dovolání
usnesením bez jednání zamítl (§ 243b odst. 2 věta první o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 16. března 2004
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu