29 Odo 88/2001

29 Odo 88/2001

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatele J.P., o

neplatnost usnesení valné hromady, L.s.H., a.s. nyní L.s.H.K., a.s. vedené

u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 42 Cm 231/99, o dovolání

navrhovatele proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 31. října

2000, čj. 7 Cmo 623/2000-170 takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 31. října 2000, čj. 7 Cmo

623/2000-170 a soud rozsudek Krajského soudu v Hradci ze dne 7.dubna

2000, č.j. 42 Cm 231/99-142 se zrušují a věc se vrací soudu prvního

stupně k dalšímu řízení.

Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Krajského soudu v

Hradci ze dne 7.4.2000, č.j. 42 Cm 231/99-142, ve výroku, kterým tento

soud zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné

hromady L.s.H., a.s. (dále jen „společnost“), konané dne 8.6.1999, kterým valná

hromada rozhodla o schválení výroční zprávy a účetní závěrky společnosti a

změnil tento rozsudek ve výroku, kterým soud prvního stupně vyslovil neplatnost

usnesení, kterým tatáž valná hromada rozhodla o změně podoby akcií společnosti

ze zaknihovaných na listinné, tak že návrh zamítl.

V odůvodnění svého rozsudku odvolací soud uvedl, že sdílí závěr soudu prvního

stupně o řádném svolání valné hromady. Způsob jejího svolání, resp. oznámení o

jejím konání je v souladu s čl. 12 odst. 5 stanov. Ustanovení § 184 odst. 4,

poslední věty, obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) je ustanovením

dispozitivním, které ponechává prostor pro úpravu ve stanovách. Teprve

jestliže ji stanovy neobsahují, nebo jestliže není vhodná, platí zákonná

úprava. Za vhodný způsob lze považovat jakýkoli informační zdroj obecně

dostupný pro každého akcionáře. Obchodní věstník (ve kterém byla valná hromada

svolána) je tiskovinou s celostátní působností a uveřejnění oznámení v něm lze

považovat za vhodný způsob svolání valné hromady. Akcionáři si tento způsob

svolání valné hromady sami vtělili do stanov a všem musí být známo, že mají

sledovat právě Obchodní věstník. Dále pak uvedl, že i kdyby byl tento způsob

shledán nevhodným, potom téměř stoprocentní účast na valné hromadě vylučuje

podle ustanovení § 183 odst. 2 obch. zák. vyslovení neplatnosti pro tento důvod.

Podle odvolacího soudu však nejsou důvodem pro vyslovení neplatnosti usnesení

valné hromady ani výhrady navrhovatele ke schválení účetní závěrky a výroční

zprávy.

Ustanovení § 187 odst. 1 písm. f) obch. zák. svěřuje do působnosti valné

hromady schválení roční účetní závěrky. Účetní závěrku přezkoumává dozorčí rada

(§ 198 obch. zák.), které přísluší zkontrolovat, zda zobrazuje skutečný stav

účetnictví. Dozorčí rada předkládá valné hromadě své vyjádření a tedy i

stanovisko k tomu, zda byla účetní závěrka sestavena v souladu s právními

předpisy na základě řádně vedeného účetnictví a zda návrh na rozdělení zisku

odpovídá právním předpisům, stanovám a pokynům valné hromady. Kdyby účetní

závěrka nesplňovala náležitosti dle zákona o účetnictví, může to

znamenat pro představenstvo, které odpovídá za

vedení účetnictví a sestavení účetní závěrky, dopady vyplývající z § 194 odst.

5 obch. zák. Hlavní metodou kontroly roční účetní závěrky je její ověřování

auditorem. V daném případě je výrok auditora k napadané účetní

závěrce „bez výhrad“.

Akcionáři mají právo seznámit se před konáním valné hromady s účetní závěrkou

nebo vybranými údaji z ní (§ 192 odst. 1 obch. zák.). Obchodní zákoník ani

předpisy o účetnictví již nestanoví, jaké údaje z účetní závěrky se oznamují

akcionářům. Nemají-li stanovy v tomto směru speciální úpravu, potom to je věcí

rozhodnutí představenstva. Akcionáři mají též právo požadovat na valné hromadě

vysvětlení o účetní závěrce, což se v daném případě stalo. I po

vznesených protestech a připomínkách několika akcionářů byla účetní závěrka a

výroční zpráva schválena 74,76 % přítomných hlasů. I pokud by snad byly

shledána nějaké nedostatky v podkladech předkládaných akcionářům, potom by s

ohledem na závěr auditora nebylo možno z hlediska § 183 odst. 2 písm. a) obch.

zák. dovozovat neplatnost takového usnesení, neboť takové rozhodnutí nemělo

závažné právní následky. Zákon nestanoví pro společnost povinnost účetní

závěrku schválit ani nestanoví důsledky jejího neschválení. Právním důsledkem

schválení účetní závěrky je to, že je tím uzavřeno účtování společnosti za dané

období, a že účetnictví za toto období již nelze měnit.

Neplatnost usnesení, jímž byla schválena účetní závěrka, nelze dovodit ani z

toho, že nebylo rozhodováno o schválení konsolidované účetní závěrky. Pokud

nastaly předpoklady stanovené v § 22 zákona o účetnictví, znamená to, že

společnost je povinna schválit vlastní účetní závěrku (která byla valnou

hromadou schválena) a konsolidovanou účetní závěrku, která znamená sloučení

účetních závěrek obou společností (tj. společnosti, jež účetní závěrku

schvaluje a společnosti, v níž má tato společnost více než dvacetiprocentní

podíl).

Odvolací soud se však neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně týkajícím se

podoby akcií. Rozhodnutí o změně podoby akcií není rozhodnutím o změně práv

spojených s určitým druhem akcií, neboť práva akcionářů se jím nemění. Přeměnu

listinných akcií na zaknihované umožňuje obchodní zákoník i zákon o

cenných papírech, přičemž tuto přeměnu podmiňuje rozhodnutím emitenta cenných

papírů (§ 9 a 10 zákona č. 591/1991 Sb., zákona o cenných papírech, dále jen

„CenP“). První podobu akcií určí zakladatelská smlouva či listina a změna

podoby je v působnosti valné hromady [§ 187 odst. 1 písm. a) obch. zák.)]. K

přijetí takového rozhodnutí je třeba souhlasu dvou třetin přítomných hlasů

akcionářů (§ 186 odst. 2 obch. zák.). Žádné zákonné ustanovení neurčuje, že by

touto změnou podoby docházelo ze zákona ke zrušení veřejné obchodovatelnosti

akcií. Samotná podoba cenného papíru nemá vliv na jeho veřejnou

obchodovatelnost, neboť na veřejném trhu lze obchodovat s cennými papíry v

listinné i zaknihované podobě. Na tom nic nemění ani to, že momentálně není

fakticky možné na veřejně organizovaném trhu cenných papírů s listinnými

akciemi obchodovat. Zákon pouze stanoví podmínky, za jakých lze veřejně

obchodovat s cenným papírem při změně podoby ze zaknihované na listinnou (§ 11

CenP) Veřejná obchodovatelnost cenných papírů není podmíněna prováděním obchodů

s nimi na veřejném trhu, neboť ty již jsou důsledkem splnění zákonem

požadovaných náležitostí. Veřejná obchodovatelnost cenného papíru tak

neobsahuje právo na to, aby se s tímto cenným papírem na veřejném trhu

obchodovalo, tedy aby je organizátor veřejného trhu přijal k obchodování.

Odvolací soud dále vytkl soudu prvního stupně, že rozhodl ve věci rozsudkem,

nikoli usnesením, uzavřel však, že to na věcnou stránku rozsudku nemělo vliv,

ale mělo to pouze ten důsledek, že o dovolací soud musel podle § 223 o. s. ř.

rozhodnout rozsudkem.

204

Návrhu na připuštění dovolání odvolací soud nevyhověl, neboť otázku, pro kterou

navrhovatel požadoval jeho připuštění, nepovažuje za zásadního významu.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal navrhovatel v otevřené lhůtě dovolání. V

dovolání namítá, že nepovažuje svolání valné hromady oznámením v Obchodním

věstníku za vhodný způsob svolání. Tento způsob mohl určit majoritní akcionář,

který by tím omezil právo minoritních akcionářů na bezproblémový způsob

zjištění oznámení o konání valné hromady.

Obchodní věstník vychází jako týdenník a není jej možné získat kdekoli v České

republice (rozumí se v místech, kde se jinak prodávají deníky). Z úpravy

svolání valné hromady v obchodním zákoníku je evidentní snaha zákonodárce určit

alespoň dva celostátně distribuované deníky jako nejnižší kvórum pro zveřejnění

oznámení o konání valné hromady. Jestliže tedy společnost uveřejnila oznámení o

konání valné hromady pouze v Obchodním věstníku, představuje to méně než

zákonem požadovaný limit pro zajištění informovanosti akcionářů. Uvedený způsob

uveřejnění, byť by byl v souladu s čl. 12 odst. 5 stanov společnosti, znemožnil

akcionářům zúčastnit se napadané valné hromady, neboť všichni jistě nejsou

odběrateli Obchodního věstníku a není tedy vhodným způsobem uveřejnění oznámení

o konání valné hromady.

Dále pak dovolatel vznáší námitky proti závěru, že ačkoliv představenstvo

společnosti nepředložilo svým akcionářům všechny zákonem požadované materiály,

byla roční účetní závěrka schválena a přijetím tohoto usnesení byly nedostatky

spočívající v neúplných podkladech zhojeny. Tento závěr je v přímém rozporu se

zákonným právem akcionáře, který má ze zákona právo na informace o stavu

majetku ve společnosti, do níž vložil své prostředky. Protože představenstvo

společnosti nepředložilo valné hromadě všechny podklady, z nichž mají akcionáři

možnost se dozvědět, jak bylo nakládáno s jejich majetkem, způsobilo, že

akcionáři neschvalovali řádnou účetní závěrku doloženou všemi informacemi, jak

to ukládá zákon, ale pouze jakousi upravenou zprávu představenstva, na základě

níž nebyli akcionáři schopni posoudit relevantnost hospodářského výsledku. Při

závěru, že přijetím usnesení o schválení účetní závěrky byly

nedostatky spočívající v neúplných podkladech zhojeny, by představenstvo

nemuselo předkládat akcionářům žádné podklady a schválením účetní závěrky

majoritním akcionářem by byl tento fakt zhojen, čímž by bylo akcionářům

odepřeno právo na informace o hospodaření společnosti.

Představenstvo v rozporu s ustanovením § 18 až § 22 zákona č. 563/1991

Sb., o účetnictví, § 80 CenP a § 192 odst. 2 obch. zák.

předložilo akcionářům výroční zprávu, která neobsahovala žádné podrobné

informace o investičním majetku, „pouze deklarovala, jaký je v majetku

společnosti, nikoli však přehled o finančních výnosech z něho,

dokonce se ve výroční zprávě uvádí, že finanční investice se

oceňují cenou pořízení, ačkoli opatření ministerstva financí ukládá oceňovat

tyto finanční investice podle posledního kursu, za který byly tyto cenné papíry

obchodovány na burze či v RMS.“ Akcionář pak nemá možnost posoudit, zda ztráta

společnosti, která činila 21,503.000,- Kč, byla dosažena i přes náležitou péči

členů představenstva ve smyslu ustanovení § 194 odst. 5 obch. zák.

Na valné hromadě pak vůbec nebyla předložena výroční zpráva podle § 80 CenP,

zpráva představenstva o podnikatelské činnosti společnosti a stavu jejího

majetku a konsolidovaná účetní závěrka, protože

společnost má více než dvacetiprocentní podíl na společnosti

L.s.L., a.s.

Z uvedeného je patrno, že akcionáři vůbec neměli možnost kvalifikovaně

rozhodnout o schválení roční účetní závěrky. Přitom neobstojí tvrzení

společnosti, že účetní závěrka byla ověřena auditorem bez výhrad, neboť kdyby

takový výrok byl pro akcionáře závazný, nestanovil by zákon povinnost k

předložení uvedených podkladů.

Podle názoru dovolatele neobstojí ani závěr odvolacího soudu, že neplatnost

usnesení nelze dovodit ani z toho, že valná hromada nerozhodovala o schválení

konsolidované účetní závěrky, neboť povinnost tuto závěrku sestavit vyplývá z

ustanovení § 22 zákona č. 563/1991 Sb.

Dovolatel rovněž popírá, že schválení účetní závěrky nemá závažné právní

důsledky, když zákon nestanoví povinnost účetní závěrku schválit, ani nestanoví

důsledky jejího neschválení. Závažným právním důsledkem schválení účetní

závěrky je to, že je jím uzavřeno účtování společnosti za dané účetní období, a

že účetnictví za toto období již nelze měnit. Při takovém závěru by bylo

možno schvalování účetní závěrky z působnosti valné hromady zcela vypustit,

stejně jako by bylo možno vypustit ustanovení § 192 odst. 2 obch.

zák. a příslušná ustanovení zákona o cenných papírech. Majoritní

akcionáři by si pak ve společnosti mohli dělat jakékoli finanční operace.

Závěr odvolacího soudu, že změna zaknihované podoby akcií na listinné nic

nemění na jejich veřejné obchodovatelnosti, je podle dovolatele v rozporu s

ustanovením § 71 CenP. Ten totiž definuje veřejně obchodovatelný cenný papír

jako cenný papír, se kterým lze obchodovat na veřejném trhu. „Uvedená zákonná

definice je pregnantním případem právní výrokové ekvivalence, tedy platí i

naopak, že cenný papír, kterým lze obchodovat na veřejném trhu, je veřejně

obchodovatelným cenným papírem.“ Jak dovodil soud prvního stupně, jestliže

nastane stav, kdy nelze obchodovat cennými papíry na veřejném trhu, došlo tak

fakticky k přijetí rozhodnutí o zrušení veřejné obchodovatelnosti těchto

cenných papírů. Naproti tomu odvolací soud učinil závěr zcela nesprávný, že

cenné papíry na veřejném trhu neobchodované a fakticky neobchodovatelné

nepřestávají být veřejně obchodovatelnými cennými papíry.

Ze všech těchto důvodů dovolatel žádá, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek

zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Společnost ve vyjádření k dovolání uvedla, že rozhodnutí odvolacího soudu

považuje za věcně správné. Ve věci byl náležitě a úplně zjištěn skutkový stav a

odvolací soud z něj vyvodil správné závěry. Argumentace navrhovatele v dovolání

je totožná s jeho námitkami před soudem prvního stupně i soudem odvolacím.

Společnost navrhuje zamítnutí dovolání.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se

mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a

některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede

dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle

dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních

právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před

1.1.2001).

205

Dovolání proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle

ustanovení § 238a odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť (jak uvedl v rozsudku i

odvolací soud) ve věcech vyslovení neplatnosti usnesení valné

hromady rozhoduje soud usnesením (srov. § 200e odst. 1 a 3 o. s. ř.

ve spojení s ustanovením § 9 odst. 4 písm. j/ o. s. ř.). Oproti mínění

odvolacího soudu však skutečnost, že soud nižšího stupně rozhodl o věci samé

rozsudkem (ačkoliv měl rozhodnout usnesením) nezbavuje soud vyššího stupně

povinnosti rozhodnout o opravném prostředku proti takovému rozhodnutí (o

odvolání nebo o dovolání) usnesením. To, že soud rozhodl jinou - kvalitativně

vyšší, leč v rozporu s procesním předpisem zvolenou - formou rozhodnutí, je

vadou řízení, která nemohla mít vliv na správnost rozhodnutí (srov. též

usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99,

uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 2000, pod číslem 45).

Proto ostatně Nejvyšší soud i v této věci rozhodl o dovolání usnesením (§

243b odst. 5 o. s. ř.).

Dovolatel (ač zastoupen advokátem) dovolací tvrzení výslovně nepřiřadil žádnému

z dovolacích důvodů taxativně vypočtených v ustanovení § 241 odst. 3 o. s. ř.,

z obsahu dovolání však vyplývá, že uplatňuje dovolací důvod podle § 241 odst. 3

písm. d) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze odvolacímu soudu vytýkat, že jeho

rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Podle zápisu v oddílu B vložka 841 obchodního rejstříku zanikla L.s.H., a.s.

ke dni 29.12.2000 bez likvidace, sloučením s obchodní společností L.s.H.K.,

a.s., která jako jediný právní nástupce přebírá veškerý majetek, práva a

závazky zaniklé obchodní společnosti, proto Nejvyšší soud pokračoval v řízení s

právní nástupkyní původně žalované společnosti.

Dovolatel dovozuje, že za stavu, kdy oba veřejné trhy v České republice

nepřijímaly k obchodování listinné cenné papíry, byť jim K.p.c.p. udělila

povolení k veřejnému obchodování, je nutno považovat rozhodnutí o přeměně

zaknihovaných akcií na listinné za změnu z veřejně obchodovatelných

akcií na akcie veřejně neobchodovatelné, čímž dochází k obcházení ustanovení §

186a obch. zák. Vychází přitom z gramatického výkladu ustanovení § 71 odst. 1

CenP a namítá, že rozhodnutím o změně podoby akcí dochází fakticky ke stejnému

zásahu do práv akcionářů, aniž je jim poskytnuto plnění, které jim jinak zákon

při takovém zásahu zaručuje.

Přitom ustanovení § 186a obch. zák. ukládá společnosti pro případ zrušení

veřejné obchodovatelnosti akcií povinnost nabídnout majitelům akcí, o zrušení

jejichž veřejné obchodovatelnosti valná hromada rozhodla, aby za stanovených

podmínek nabídla jejich majitelům odkup těchto akcií. Ustanovení § 186 odst. 3

obch. zák. pak pro rozhodnutí o zrušení veřejné

obchodovatelnosti předepisuje souhlas alespoň tří čtvrtin hlasů přítomných

akcionářů majících akcie, jejichž veřejná obchodovatelnost se ruší.

Závěr dovolatele, že z ustanovení § 71 odst. 1 CenP vyplývá, že veřejně

obchodovatelným cenným papírem je pouze takový cenný papír, se kterým je

fakticky možno obchodovat na veřejných trzích, je nesprávný. Logickým a

systematickým, ale i gramatickým výkladem ustanovení § 71, 72 a 76 CenP, která

určují postup při udělování povolení k veřejnému obchodování a náležitosti

veřejně obchodovatelného cenného papíru, lze dovodit, že zákon o cenných

papírech v § 71 odst. 2 výslovně prohlašuje za veřejně

obchodovatelné ve smyslu § 71 odst. 1 CenP cenné papíry, které

splňují dva předpoklady – K.p.c.p. (dříve Ministerstvo financí) jim udělila

povolení k veřejnému obchodování a mají náležitosti veřejně obchodovatelných

cenných papírů podle § 76 obch. zák. Z ustanovení § 72 odst. 3 CenP pak

vyplývá, že povolení k veřejnému obchodování lze udělit též listinným cenným

papírům. Zákon o cenných papírech tedy spojuje veřejnou obchodovatelnost

cenného papíru pouze s uděleným povolením a s předepsanými náležitostmi, nikoli

již s tím, zda cenný papír bude fakticky přijat k obchodování na veřejném trhu

(jak to s účinností od 1. 1. 2001 činí novela zákona o cenných papírech

provedená zákonem č. 362/2000 Sb. pro cenné papíry registrované).

Pokud pak jde o zásah do práv akcionáře, je třeba především uvést, že zrušení

veřejné obchodovatelnosti ve smyslu ustanovení § 186a odst. 1 obch. zák. nemá

pouze ten důsledek, že s akcií nelze nadále obchodovat na veřejných trzích, ale

má i řadu dalších důsledků, které se nepojí se změnou podoby akcie.

Tak podle ustanovení § 80 CenP je emitent veřejně obchodovatelných cenných

papírů povinen jedenkrát ročně uveřejnit zprávu o výsledcích svého hospodaření

a o své finanční situace (dále jen „roční zpráva“). Roční zpráva musí být

rovněž k dispozici účastníkům valné hromady, na které se bude schvalovat roční

účetní závěrka ověřená auditorem. Pokud valná hromada účetní závěrku neschválí,

musí emitent do jednoho měsíce uveřejnit novou roční zprávu, ve které uvede

důvody neschválení a postup řešení připomínek valné hromady.

Roční zpráva musí obsahovat zejména účetní závěrku v nezkrácené formě a

informace o skutečnostech uvedených v § 74 odst. 1 písm. b) CenP, o činnosti

emitenta, o změnách ve skutečnostech uvedených v § 74 odst. 1 písm.

a), c), jakož i další významné informace.

Emitent veřejně obchodovatelného cenného papíru je rovněž povinen

nejdéle do jednoho měsíce po skončení prvního pololetí

uveřejnit zprávu o výsledcích svého hospodaření za první pololetí obsahující

údaje v rozsahu výsledovky a rozvahy za toto období. Kromě toho je emitent

veřejně obchodovatelného cenného papíru povinen během roku neprodleně oznamovat

Komisi změny ve své finanční situaci nebo jiné skutečnosti, které mohou vyvolat

významnou změnu kursu jím vydaného cenného papíru nebo zhoršit schopnost

emitenta plnit závazky z cenného papíru, a podle požadavků Komise je uveřejnit.

Právní předpisy však ukládají určité povinnosti i akcionářům společnosti s

veřejně obchodovatelnými akciemi, zejména akcionářům ovládajícím společnost či

majícím určitou kvalifikovanou účast na společnosti (viz např. § 183a až § 183d

obch. zák.). Tyto další povinnosti společnosti i jejích významných akcionářů

zůstávají zachovány i po změně podoby listinného cenného papíru. Nelze proto

bez dalšího říci, že přeměna podoby akcií z listinných akcií na zaknihované je

obcházením ustanovení § 186a obch. zák. Pro takový závěr by muselo být

prokázáno, že úmyslem společnosti, resp. jejího představenstva či většinového

akcionáře, bylo uvedené ustanovení obejít. V tom směru však navrhovatel žádný

důkaz nenabídl. Nelze proto než uzavřít, že rozsudek odvolacího soudu byl v

rozsahu, ve kterém změnil výrok rozsudku soudu prvního stupně, správný.

Protože však dovolatel napadl měnící výrok ze dvou důvodů, přičemž druhým

důvodem byla nezákonnost svolání valné hromady, musel se dovolací soud zabývat

měnícím rozhodnutím odvolacího soudu i co do tohoto důvodu.

206

Odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že za vhodný způsob uveřejnění

oznámení ve smyslu ustanovení § 184 odst. 4 obch. zák. lze považovat jakýkoli

informační zdroj obecně dostupný pro každého akcionáře. S tímto závěrem

dovolací soud souhlasí, avšak s upřesněním v tom směru, že informační zdroj

musí být takto dostupný bez vynaložení nepřiměřené námahy. Není proto

vyloučeno, aby vhodným způsobem uveřejnění byla publikace oznámení v Obchodním

věstníku, ovšem pouze za předpokladu, že složení akcionářů konkrétní společnost

je takové, že Obchodní věstník je pro všechny běžně dostupným periodikem. To

však odvolací soud v projednávané věci nezkoumal a uzavřel, že Obchodní věstník

je vhodným zdrojem informací o svolání valné hromady vždy, bez ohledu na poměry

akcionářů společnosti. S tímto závěrem již souhlasit nelze. Je obecně známo, že

v kupónové privatizaci nabyly akcie řady společností osoby nejrůznějšího

sociálního postavení, které pobývají na celém území republiky. Pro některé z

těchto osob může být Obchodní věstník velmi obtížně dostupným periodikem a jeho

sledování pro ně může představovat značnou finanční i časovou zátěž. Na tom nic

nemění to, že valná hromada, popřípadě ustavující valná hromada takový způsob

uveřejnění oznámení schválila, neboť požadavek zákona na uveřejnění oznámení

vhodným způsobem je požadavek objektivní nezávisející na tom, co schválila

valná hromada - zákon v uvedeném ustanovení společnosti, resp. její valné

hromadě ukládá, aby zvolila vhodný postup pod pohrůžkou, že jinak se uplatní

postup stanovený zákonem. Právní závěr odvolacího soudu o řádném svolání valné

hromady je proto nesprávný.

Přitom ovšem není vyloučeno ani použití ustanovení § 183 odst. 2 písm. a) obch.

zák. ve vazbě na ustanovení § 131 odst. 3 písm. a) obch. zák., na které se oba

soudy odvolávají. Uveřejnění pozvánky na valnou hromadu způsobem, který není

vhodný podle ustanovení § 184 odst. 4 obch. zák., může být za určitých

okolností porušením obchodního zákoníku, které nemělo závažné právní následky.

K závěru o tom, že tomu tak bylo však nepostačí hodnotit procentuální účast

akcionářů na valné hromadě, ale je třeba se zabývat i jejich složením z

hlediska velikosti podílů akcionářů přítomných na valné hromadě na základním

kapitálu.

Ustanovení § 184 odst. 4 obch. zák. je jedním z ustanovení, které má chránit

menšinové akcionáře před zneužitím postavení akcionáře většinového (v tomto

případě využitím váhy hlasů ke stanovení nevhodného způsobu uveřejnění oznámení

o konání valné hromady ve stanovách). Pokud by důsledkem nevhodného způsobu

uveřejnění - oznámení o konání valné hromady bylo převážně to, že by

z účasti na ní byli vyřazeni právě menšinoví akcionáři, nelze učinit závěr o

tom, že porušení ustanovení § 184 odst. 4 obch. zák. nemělo závažné právní

následky. Z tohoto hlediska se však oba soudy věcí nezabývaly.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu je

přípustné dle ustanovení § 239 odst. 2 o. s. ř.

Předpokladem přípustnosti dovolání podle citovaného ustanovení je závěr

dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená

právní otázka, mají po právní stránce zásadní význam. Přitom

otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní

význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Teprve kladným závěrem

dovolacího soudu se stává dovolání přípustným.

O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam, se

jedná, jestliže je v rozhodnutí řešena právní otázka významná nejen pro

rozhodnutí v projednávané věci. Přitom musí jít o otázku, která dosud není

řešena v rozhodovací praxi vyšších soudů (anebo v ní není řešena jednotně) a

která není řešena ani v rozhodnutí nižšího soudu publikovaném ve Sbírce

soudních rozhodnutí, ani ve stanovisku Nejvyššího soudu, popřípadě o případ,

kdy napadené rozhodnutí řeší určitou právní otázku v rozporu s publikovanou

judikaturou. Za otázku zásadního právního významu nelze považovat takovou

otázku, která byla v napadeném rozhodnutí řešena v souladu s ustálenou soudní

praxí.

Mimo předpokladu včasného návrhu na vyslovení přípustnosti dovolání (který byl

v dané věci naplněn) může být dovolání ve smyslu citovaného ustanovení

přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právní otázky (jiné otázky, zejména

posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost neumožňují)

a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.

Dovolatel navrhl vyslovení přípustnosti dovolání pro otázku, zda nedostatečný

stav podkladů o hospodaření společnosti předložených akcionářům na valné

hromadě, popřípadě jejich nesoulad s právními předpisy, může být důvodem pro

vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady o schválení roční účetní závěrky.

V řešení této otázky (předkládané i v dovolání)

Nejvyšší volací soud shledal zásadní právní význam, neboť vyhovuje shora

uvedeným kritériím.

Jak vyplývá z dovolání, napadá dovolatel zejména to, že akcionářům

nebyly před projednáváním účetní závěrky předloženy všechny doklady,

jejichž předložení právní předpisy v této souvislosti vyžadují. Dále pak

dovolatel tvrdí, že schvalovaná účetní závěrky byla co do obsahu v rozporu se

zákonem.

O předkládání účetní závěrky a zprávy o podnikatelské činnosti společnosti

obchodní zákoník stanoví, že představenstvo, jehož povinností je zabezpečovat

obchodní vedení společnosti, včetně řádného vedení účetnictví, předkládá valné

hromadě ke schválení roční účetní závěrku s návrhem na rozdělení zisku. Tato

závěrka nebo vybrané údaje z ní s uvedením doby a místa, v

němž je k nahlédnutí pro akcionáře, se zasílají akcionářům majícím akcie na

jméno nejméně 30 dnů před valnou hromadou. Vydala-li společnost akcie na

majitele, hlavní údaje této účetní závěrky se v téže lhůtě uveřejní způsobem

určeným zákonem a stanovami pro svolání valné hromady s uvedením doby a místa,

v němž je účetní závěrka k nahlédnutí pro akcionáře společnosti (§ 192 odst. 1

obch. zák.).Ve lhůtách určených stanovami předkládá představenstvo valné

hromadě zprávu o podnikatelské činnosti společnosti a o stavu jejího majetku.

Tato zpráva je vždy součástí roční zprávy zpracovávané podle § 80 CenP (§ 192

odst. 2 obch. zák.). Jak se uvádí shora, § 80 CenP stanoví, že má-li společnost

veřejně obchodovatelné akcie, musí být účastníkům valné hromady

společnosti, na které se bude schvalovat roční účetní závěrka

ověřená auditorem, rovněž k dispozici roční zpráva.

207

Obchodní zákoník ani zákon o cenných papírech nestanoví, jaké důsledky má

nesplnění uvedených povinností. Přitom jejich nesplnění je nepochybně porušením

zákonné povinnosti představenstva, resp. společnosti. Proto je třeba

rozhodnout, zda nesplnění této povinnosti tak bezprostředně souvisí se

schválením účetní závěrky, že bez jejího splnění je třeba

považovat usnesení valné hromady o schválení účetní závěrky za nezákonné. V tom

směru dovolací soud dospěl k závěru, že menšinový akcionář nemá jinou možnost

vynutit na společnosti předložení uvedených podkladů, na jejichž základě se

bude rozhodovat o tom, zda účetní závěrku schválí či nikoli, než právě napadat

usnesení valné hromady, kterým bylo usnesení schváleno (když většinový akcionář

či akcionáři jednající ve shodě si mohou vynutit předložení potřebných podkladů

neschválením příslušného usnesení). (Menšinový akcionář by se sice mohl

následně domáhat předložení podkladů soudní cestou, to však již pro něj

zpravidla z časového hlediska nebude mít žádný význam. Za tohoto stavu nelze

než uzavřít, že v důsledku porušení ustanovení § 192 obch. zák., popřípadě § 80

CenP je možno se domáhat prohlášení usnesení valné hromady o

schválení účetní závěrky za neplatné.

Nelze ovšem říci, že takové důsledky bude mít jakékoli porušení

povinnosti podle § 192 obch. zák. a § 80 CenP. Soud bude muset

vždy zkoumat především rozsah chybějících podkladů aby mohl zhodnotit, zda jde

o takové porušení povinnosti, jehož důsledkem bylo, že akcionáři nemohli

předkládanou účetní závěrku řádně posoudit [§ 183 odst. 2 písm. a) obch. zák.].

Pokud jde o důsledky rozporu obsahu schvalované účetní závěrky se zákonem, ať

již co do správnosti či úplnosti, dospěl dovolací soud k závěru, že i takový

rozpor může, za určitých okolností, být důvodem pro prohlášení

usnesení valné hromady o schválení účetní závěrky za neplatné. Takovým důvodem

však nemůže být jakýkoli nedostatek účetní závěrky, ale jen nedostatek (či

nedostatky), v jehož důsledku neposkytuje účetní závěrka takové informace o

hospodaření společnosti, jaké má právo každý akcionář či investor

očekávat, tj. takové informace, aby se mohl rozhodnout zda účetní

závěrku schválí, zda ve společnosti setrvá (či do společnosti investuje),

popřípadě aby mohl učinit či navrhnout opatření, která ve vazbě na

hospodaření společnosti zákon umožňuje.

V projednávané věci je třeba zdůraznit, že u společnosti s veřejně

obchodovatelnými akciemi je schválení řádně zpracované účetní závěrky důležitým

předpokladem pro splnění informační povinnosti společnosti podle § 80 CenP,

kterým se vytváří předpoklady pro kvalifikované rozhodování

investorů o investičních záměrech ve vztahu ke společnosti. Důsledkem

neschválení účetní závěrky pak je, jak se uvádí shora, že společnost

musí do jednoho měsíce zpracovat a uveřejnit novou roční zprávu,

ve které uvede důvody neschválení a postup řešení připomínek valné hromady (v

tom směru tedy není správný závěr odvolacího soudu, že neschválení účetní

závěrky nemá jiný důsledek, než že nedojde k uzavření účetnictví společnosti).

Protože právní posouzení věci co do řešení otázek, na nichž napadené rozhodnutí

spočívá, není správné, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a

odst. 1, věta první, o. s. ř.), rozsudek odvolacího soudu a spolu s ním ze

stejných důvodů i rozsudek soudu prvního stupně podle § 243b odst. 1, části

věty za středníkem a odst. 2, věty druhé, o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu

prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, věta první, o. s. ř.).

Právní názor dovolacího je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně

závazný (§ 243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).

V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení

dovolacího (§ 243d odst. 1, věta třetí, o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně 24. září 2001

JUDr. Ivana Š t e n g l o v á, v. r.

předsedkyně senátu