29 Odo 894/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně
JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Hany Gajdziokové v
právní věci návrhu V. G. s. r. o. na povolení zápisu změn do obchodního
rejstříku, za účasti 1) S. K., rozené A., 2) P. M., 3) S. V., 4) J. J., a 5)
Ing. J. W., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. Rg. C 72816, o
dovolání S. V. a P. M., zastoupených JUDr. P Č., advokátem, proti usnesení
Vrchního soudu v Praze ze dne 10. října 2005, č. j. 7 Cmo 249/2005-89, takto:
I. Dovolání proti výroku, kterým odvolací soud potvrdil rozhodnutí
soudu prvního stupně v rozsahu týkajícím se zápisu dovolatelů do obchodního
rejstříku se zamítá.
II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Napadeným usnesením změnil odvolací soud usnesení Městského soudu v
Praze ze dne 20. ledna 2005, č. j. F 111215/2004 F 128210/2004 F 70/2005 / Rg.
C 72816-68, ohledně zápisu změny obchodní firmy a předmětu podnikání do
obchodního rejstříku tak, že povolil výmaz obchodní firmy J. B., spol. s r. o.
a zápis obchodní firmy V. G. s. r. o. a zápis předmětu podnikání – reklamní
činnost a marketing – zprostředkování obchodu – velkoobchod. Ohledně zápisu
změny sídla, jednatelů, společníků a výše jejich vkladů zamítavé rozhodnutí
soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok
II.).
V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud uvedl, že obchodní zákoník
odlišuje dva základní způsoby změny společenské smlouvy. Prvním je dohoda všech
společníků podle § 141 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“).
Dohoda musí mít formu notářského zápisu a plně tak na ni dopadají ustanovení §
57 a § 63 obch. zák., tedy, že podpis společníka na plné moci zmocňující jinou
osobu k jeho zastupování při uzavírání dohody o změně společenské smlouvy, musí
být úředně ověřen. Podle § 63 obch. zák. jde o právní úkon, kterým se mění
společenská smlouva o založení společnosti s ručením omezeným, tedy právní úkon
týkající se změny společnosti. Možná aplikace ustanovení § 63 obch. zák. je
zjevná i z toho, že změna společenské smlouvy má formu notářského zápisu, tedy
změna je obsahem notářského zápisu o úkonu (§ 63 a násl. notářského řádu).
Druhým základním způsobem, kterým lze měnit společenskou smlouvu, je rozhodnutí
valné hromady společnosti s ručením omezeným, coby jejího nejvyššího orgánu.
Pravomoc tohoto orgánu, jakož i způsob jeho rozhodnutí, je určena zákonem,
včetně rozhodování o změně společenské smlouvy. Pro rozhodnutí o změně
společenské smlouvy je předepsána kvalifikovaná většina společníků a o
rozhodnutí musí být pořízen notářský zápis. Tím je notářský zápis podle § 80a
a násl. notářského řádu. Je tedy zjevné, že zákon obsahuje poměrně komplexní
úpravu obou postupů vedoucích ke změně společenské smlouvy. Rozhodování valné
hromady není samo osobě právním úkonem a potud se na ně nevztahuje ustanovení §
63 obch. zák. Rozhodnutím valné hromady o změně společenské smlouvy se mění
společenská smlouva. Tomu nasvědčuje i speciální určení zákona, že o rozhodnutí
valné hromady se sepisuje notářský zápis (§ 127 odst. 4 obch. zák.), zatímco
podle § 63 obch. zák. musí mít právní úkon o změně společenské smlouvy formu
notářského zápisu tam, kde to zákon stanoví (§ 57 odst. 1 obch. zák. to stanoví
pro uzavření společenské smlouvy společnosti s ručením omezeným). Navíc ohledně
zastupování na valné hromadě společnosti obsahuje obchodní zákoník speciální
úpravu v § 126, jež určuje nutnost písemné plné moci, ale úředně ověřený podpis
na ní nevyžaduje. Pakliže povinnost úředního ověření neurčuje ani společenská
smlouva, nemusí být podpis zmocnitele na plné moci úředně ověřen.
V dané věci tedy odvolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí valné hromady
společnosti, konané dne 13. září 2004, jíž se jako zástupce společnic S. A., J.
J. a Ing. J. W. zúčastnil a na ní za ně rozhodoval JUDr. P. Č. na základě plné
moci udělené mu dne 3. září 2004, lze považovat za platné. Podpisy zmocnitelek
na předmětné plné moci nebyly úředně ověřeny, společenská smlouva však tuto
povinnost neukládá. Rozhodnutím valné hromady tak došlo ke změně společenské
smlouvy o změně obchodní firmy a předmětu podnikání. Navrhovatelka doložila
podnikatelská oprávnění na nové činnosti předmětu podnikání, k zápisu navržená
obchodní firma není zaměnitelná a jinak odpovídá zákonu. Proto odvolací soud v
tomto rozsahu usnesení soudu prvního stupně změnil.
Dále odvolací soud konstatoval, že v ustanovení § 40 odst. 1 občanského
zákoníku (dále též jen „obč. zák.“) se určuje, že nebyl-li právní úkon učiněn
ve formě, kterou vyžaduje zákon, je neplatný. Požaduje-li zákon úředně ověřené
podpisy účastníků právního úkonu na listině „představující tento úkon“, pak jde
o kvalifikovanou formu písemného právního úkonu. Požaduje-li ustanovení § 115
odst. 3 obch. zák., aby měla smlouva o převodu obchodního podílu písemnou formu
a podpisy byly úředně ověřeny, musí být písemně ověřen podpis zmocněnce na
smlouvě i podpis zmocnitele na plné moci. To plyne z požadavku zákona na úřední
ověření podpisu na smlouvě, jehož účelem je v co největší míře zaručit
autenticitu podpisu příslušné osoby na smlouvě. Kromě toho plyne požadavek
úředně ověřeného podpisu na plné moci k zastupování při uzavření smlouvy o
převodu obchodního podílu i z ustanovení § 63 obch. zák., neboť v důsledku
smlouvy o převodu obchodního podílu dochází ke změně společenské smlouvy.
V projednávané věci nebyly na plných mocích připojených ke smlouvám o převodech
obchodních podílů, resp. jejich částí, úředně ověřeny podpisy zmocnitelů. Potud
nelze považovat smlouvy za platně uzavřené (byť podpis zmocněnce na nich úředně
ověřen byl) a nedošlo tak ke změně v osobách společníků v důsledku převodu
obchodních podílů, resp. jejich částí. Dále pak nedošlo ani ke změně jednatelů
společnosti, neboť osoby zúčastnivší se „valné hromady“ dne 13. září 2004 („o
níž byl předložen nikoli notářský zápis“), tedy S. V. a P. M., kteří na valné
hromadě měli projednat odstoupení jednatelky a zvolit nové jednatele, nebyly v
té době společníky navrhovatelky, resp. nebylo doloženo, že by se jimi platně
staly. Nedošlo ani ke změně sídla společnosti, neboť nájemní smlouvu datovanou
dnem 1. října 2004, která měla být právním důvodem užívání sídla uzavřel jménem
společnosti P. M., jenž však nebyl jednatelem společnosti. Proto ji nelze
považovat za platně uzavřenou. Z uvedených důvodů odvolací soud ve zbývajícím
rozsahu usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu podali S. V. a P. M. dovolání.
Dovolatelé především namítají, že pokud jde o provádění právních úkonů
směřujících ke změně společenské smlouvy, je nesporné, že byly učiněny písemně
ve formě notářského zápisu a podpis zmocněnce byl učiněn před notářem, čímž
byla zákonná povinnost splněna. Obchodní zákoník nestanovuje pro úkony
zmocněnce povinnost mít na jeho plné moci ověřené podpisy zmocnitelů
(společníků). Vzhledem k tomu, že i bez ověření podpisu zmocnitelů na plné moci
povolil odvolací soud změnu obchodní firmy a předmětu podnikání, měl povolit i
změnu sídla, neboť zmocněný advokát rozhodoval na valné hromadě ve všech těchto
třech věcech na základě stejné plné moci. Dále dovolatelé namítají, že v
případě změny zápisu společníků a jejich podílu jednal za převodce advokát na
základě stejné (výše uvedené) plné moci, a proto také byl jeho podpis na
smlouvě o převodu obchodního podílu notářem ověřen. Žádný zákon nestanovuje
povinnost, aby na přiložené plné moci, kterou všechny tři společnice, jako
převodkyně obchodních podílů zmocnily advokáta k právním úkonům za jejich
osoby, musely být jejich podpisy pod plnou mocí úředně ověřeny.
Dovolatelé tvrdí, že soudy obou stupňů nezákonně rozšiřují povinnosti zmocněnců
pro zmocnění advokáta. Tento postup je podle jejich názoru „absolutně
nezákonný“, neboť neodpovídá úpravě náležitostí o převodu obchodního podílu v
obchodním zákoníku. Je-li podpis převodce nebo jeho zmocněnce pod smlouvou
úředně ověřen, což se v projednávané věci stalo, pak je smlouva platná.
Dovolatelé navrhují, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu v napadené
části a spolu s ním i rozhodnutí Městského soudu v Praze zrušil a věc vrátil
soudu prvního stupně k novému řízení.
Dovolatelé v dovolání výslovně uvádějí, že napadají rozhodnutí odvolacího soudu
ve výroku I., z odůvodnění dovolání však plyne, že výrok napadají pouze v jeho
potvrzující části.
V ustanovení § 200c odst. 1 občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.
března 2005, podle kterého postupoval odvolací soud (dále jen „o. s. ř.“), se
určuje, že účastníkem řízení ve věcech obchodního rejstříku je podnikatel; ve
věcech zápisu osob, které se zapisují podle zvláštních předpisů do obchodního
rejstříku v rámci zápisu podnikatele, jsou účastníky řízení také tyto osoby.
Ustanovení § 94 odst. 1 věty první o. s. ř. se nepoužije.
Z uvedeného plyne, že dovolatelé jsou účastníky řízení v projednávané věci jen
v rozsahu, ve kterém odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně
týkající se jejich zápisu jako společníků a jednatelů (včetně souvisejících
zápisů) do obchodního rejstříku. Proto ve zbývajícím rozsahu dovolací soud
jejich dovolání odmítl.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je
závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm
řešená právní otázka, mají po právní stránce zásadní význam.
Zásadní právní význam dovolací soud shledává (a potud má dovolání za přípustné)
v řešení otázky, zda musí být podpis zmocnitele na plné moci k uzavření smlouvy
o převodu obchodního podílu úředně ověřen.
Ačkoli obchodní zákoník v ustanovení § 115 odst. 3 výslovně předepisuje úřední
ověření podpisů na smlouvě o převodu obchodního podílu, výslovnou úpravu toho,
zda musí být ověřen i podpis zmocnitele na plné moci udělené k uzavření smlouvy
o převodu obchodního podílu neobsahuje. (Neobsahuje ostatně ani výslovnou
úpravu toho, že takovou plnou moc lze udělit – to však za situace, kdy udělení
takové plné moci nevylučuje, lze dovodit z obecné úpravy zmocnění v ustanovení
§ 31 obč. zák.)
Závěru o tom, zda musí být podpisy na takové plné moci úředně ověřeny je proto
nezbytné se dobrat výkladem úpravy smlouvy o převodu obchodního podílu v
obchodním zákoníku, a to zejména výkladem teleologickým a logickým. Jak správně
dovodil odvolací soud, je účelem požadavku úředního ověření podpisů na smlouvě
o převodu obchodního podílu zvýšení právní jistoty nabyvatele obchodního
podílu, společnosti ale i třetích osob o tom, že smlouvu uzavírá osoba, která
je (podle společenské smlouvy či právní skutečnosti kterou došlo ke změně
společníka a podle zápisu v obchodním rejstříku) majitelem obchodního podílu.
Tomuto účelu pak nepochybně odpovídá, aby byly úředně ověřeny nejen podpisy
zmocněnců na smlouvě o převodu obchodního podílu ale i podpis na plné moci k
uzavření takové smlouvy. Jen takový postup totiž může zajistit účel sledovaný
právní úpravou, neboť zajišťuje, že plnou moc podepsal společník, který
obchodní podíl převádí. Nebylo by ostatně logické, požadovat, aby zmocněnec
nechal ověřit svůj podpis na smlouvě o převodu obchodního podílu a tím postavil
najisto, že je skutečně osobou, které svědčí udělená plná moc, aniž by bylo
najisto postaveno, že osoba, která plnou moc podepsala, je osobou oprávněnou
takovou plnou moc udělit. V tom směru jsou závěry odvolacího soudu správné.
Protože se dovolatelům prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost
právního posouzení věci odvolacím soudem zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud
dovolání podle ustanovení § 243b odst. 2 věty první o. s. ř. v rozsahu, ve
kterém byli dovolatelé legitimováni k podání dovolání, zamítl.
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b
odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 1 písm. a) o. s. ř., tak, jak se uvádí ve
výroku.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. května 2007
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu