lacení částek
947.139,- Kč s příslušenstvím a 77.787,- Kč s příslušenstvím a o vzájemných
návrzích na zaplacení částek 796.860,50 Kč s příslušenstvím a 51.742,60 Kč s
příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 43 Cm
42/98, o dovolání žalovaného 1) proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne
10. dubna 2002, čj. 14 Cmo
28/2002-208, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný 1) je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího
řízení částku 7.575,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám
právního zástupce žalobkyně.
Odvolací soud potvrdil napadeným rozsudkem ve vztahu k
žalovanému 1) rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové
ze dne 26. ledna 2001, čj. 43 Cm 42/98-161,
kterým tento soud uložil žalovaným zaplatit v záhlaví uvedené částky a zamítl
vzájemné návrhy žalovaných.
Žalovaný 1) podal proti rozsudku odvolacího soudu podáním ze
dne 17. července 2002 dovolání, které bylo (jak vyplývá
z razítka soudu) dne 19. července 2002 osobně doručeno soudu prvního stupně.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17., zákona č. 30/2000 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve
znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání
proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle
dosavadních právních předpisů (jak tomu bylo v i v této věci vzhledem k
ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 13., zákona č. 30/2000 Sb.) se
projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle
občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 - dále též jen
„o. s. ř.“).
Podle dosavadních právních předpisů soud zkoumá (jako součást procesu
projednání a rozhodnutí dovolání) též včasnost dovolání, včetně vymezení běhu
lhůty k jeho podání (shodný závěr formuloval Nejvyšší soud např. v usnesení
uveřejněném pod číslem 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a
Ústavní soud v usnesení z dne 2.1.2002, sp. zn. I. ÚS 660/01 a ze dne
24.1.2002, sp. zn. IV. ÚS 560/01).
Dovolání v této věci proto mohlo být podáno pouze ve lhůtě jednoho
měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu, jak to určuje
ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., ve znění účinném před 1.1.2001.
Rozsudek odvolacího soudu byl, jak vyplývá z doručenky založené ve spisu,
žalovanému 1) (jeho zástupci) doručen dne 27. května 2002. Převzetí je na
doručence potvrzeno podpisem a razítkem advokáta. Téhož dne bylo rozhodnutí
doručeno i žalobkyni (jejímu zástupci), a nabylo tak
právní moci.
Ve smyslu ustanovení § 57 odst. 2 o. s. ř. byl posledním dnem jednoměsíční
lhůty k podání dovolání 27. červen 2002 (čtvrtek). Dovolání podané
žalovaným 1) až 19. července 2002 je tedy opožděné. Po
uplynutí lhůty k podání dovolání bylo ostatně i vypracováno.
Nejvyšší soud proto podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
opožděné dovolání odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst.
4, 224 odst. 1 a § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. (per analogiam), neboť
žalovaný 1) z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo
odmítnuto. Žalobkyni tak vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů
dovolacího řízení. Náklady žalobkyně sestávají z odměny advokáta za řízení, v
němž učinil pouze jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání), ve výši
7.500,- Kč (výše odměny je určena podle ustanovení § 15, § 14
odst. 1, § 10 odst. 3, § 3 odst. 1 bod 6 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000
Sb.) a jedné náhrady paušálních výdajů po 75,- Kč (dle vyhlášky č. 177/1996
Sb.), celkem tedy 7.575,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může
se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 3. června 2003
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu