29 Odo 959/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v v senátu složeném z
předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr.
Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci návrhu na zápis změn S. –
T., H., s.r.o., zastoupené opatrovnicí P. K., pracovnicí Krajského
soudu v Ostravě, za účasti 1. Ing. T. A., zastoupeného,
advokátem, a 2. M. S., zastoupené,
advokátem, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. C 13723, o dovolání
Ing. T. A. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. dubna 2003,
č.j. 5 Cmo 501/2002-251, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
stupně ve výrocích o náhradě nákladů řízení. Výrok,
kterým soud prvního stupně rozhodl o povolení výmazu společníka, Ing. T. A.,
odvolací soud potvrdil.
V odůvodnění svého usnesení odvolací soud uvedl, že se především zabýval tím,
zda je Ing. T. A. z pohledu ustanovení § 200c odst. 1 občanského soudního řádu
(dále jen „o. s. ř.“) účastníkem řízení a dospěl k závěru, že je účastníkem
pouze té části řízení, která se týká povolení jeho výmazu jako
společníka z obchodního rejstříku. Účastníkem té části řízení, který se týká
povolení zápisu M. S. jako společnice do obchodního rejstříku, není, neboť se
netýká jeho zápisu do obchodního rejstříku; tím odůvodnil – odkazuje na
ustanovení § 218 písm. b) o. s. ř. – výrok o částečném odmítnutí odvolání.
Dále odvolací soud konstatoval, že podle ustanovení § 115 odst. 2 obchodního
zákoníku (dále jen „obch. zák.“) připouští-li to společenská smlouva, může
společník převést svůj obchodní podíl na jinou osobu.
Odvolací soud doplnil dokazování úředním záznamem o podání vysvětlení J. V. ze
dne 14.8.2002, úředním záznamem o podání vysvětlení M. S. ze dne 27.8.2002 a
úplným výpisem z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v
Ostravě ze dne 5.9.2002. Z úředního záznamu sepsaného s J. V. odvolací
soud zjistil, že měl ve společnosti S. – T. H. (dále též jen
„společnost“), kterou založil se svojí dcerou, M. S., 24 % obchodní podíl a
jeho dcera měla 76 % podíl. V době založení společnosti byl v platnosti zákon
č. 38/1995 Sb., „který zřejmě z možnosti střetu zájmu neumožňoval, aby on jako
vlastník a jednatel firmy, která opravuje a prodává vozidla, vlastnil víc jak
24 % obchodního podílu s funkcí prokuristy společnosti.“ Dále J. V. do záznamu
uvedl, že pozdější úprava neumožňovala, aby osoba blízká, tj. i jeho dcera,
„vlastnila“ víc než 24 % obchodní podíl. Ing. A., který byl v té době
jednatelem společnosti, nabídl „že se provede změna zápisu v obchodním
rejstříku“ tak, aby se stal většinovým společníkem sám, aby tak „mohla být
firma S. provozována i nadále“ a přitom ho ujišťoval, že kdykoli na požádání
převede podíl zpět na jeho dceru. Obdobně formulovala svou výpověď do úředního
záznamu i M. S. Dále pak odvolací soud konstatoval data provedených změn v
obchodním rejstříku.
V projednávané věci odůvodnila M. S. návrh na povolení zápisu výmazu Ing. A.
jako společníka a svého zápisu jako společnice do obchodního rejstříku
tím, že smlouva o převodu obchodního podílu, kterou dne
30.11.1995 uzavřela s Ing. A. (dále též jen „smlouva“) byla neplatná, protože
společenská smlouva nepřipouštěla převod obchodního podílu na třetí osobu. Ing.
A. tvrdil, že existoval dodatek ke společenské smlouvě, který takový převod
připouštěl. Soud prvního stupně provedl k uvedeným tvrzením dokazování,
provedené důkazy správně zhodnotil jednotlivě i ve vzájemných
souvislostech a dospěl ke správnému skutkovému i právnímu závěru.
Za situace, kdy tvrzený dodatek ke společenské smlouvě není
rubrikován v rejstříkovém spisu a nebyl ani dodatečně předložen, nelze dospět k
závěru, že tento dodatek k datu 30.11.1995 existoval. Námitku odvolatele, že
existovala vůle účastníků smlouvy převést obchodní podíl, hodnotil odvolací
soud jako právně bezvýznamnou. Ustanovení § 115 obch. zák. je ustanovením
kogentním a společnost se jím musí řídit. K platnosti smlouvy,
ve které účastníci vyjádřili vůli převést obchodní podíl, je nezbytné, aby
společenská smlouva připouštěla převod obchodního podílu na třetí osobu.
A konečně odvolací soud uvedl, že návrh na povolení zápisu změn do obchodního
rejstříku podala M. S., která není oprávněna návrh jménem společnosti
podat, je však oprávněna podat návrh na zápis změny vlastním
jménem, pokud se jí zápis týká (§ 31 odst. 1 obch. zák.). Soud prvního stupně
vyhověl návrhu i v té části, která se týká výmazu společníka Ing. A. Jde o
zápis s deklaratorními účinky a řízení lze v tom případě zahájit i bez návrhu a
pokud by návrh nebyl podán, či pokud by soud zamítl návrh z důvodu nedostatku
aktivní legitimace navrhovatelky, pak by byly splněny podmínky pro zahájení
řízení k dosažení shody mezi skutečným stavem a zápisem v obchodním rejstříku.
Výroky o nákladech řízení změnil odvolací soud proto, že neshledal žádné
okolnosti případu, které by odůvodňovaly přiznání náhrady nákladů řízení
některému z účastníků
Proti výroku usnesení odvolacího soudu, jímž tento soud potvrdil výrok usnesení
soudu prvního stupně, kterým tento soud vyhověl návrhu na povolení jeho výmazu
z obchodního rejstříku, podal Ing. T. A. dovolání. Co do jeho přípustnosti
odkázal na ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a na ustanovení §
237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Tvrdí, že napadené rozhodnutí
„případně řeší právní otázku v rozporu s hmotným právem“.
V dovolání uvedl, že spatřuje zásadní právní význam rozhodnutí v posouzení,
zda „na základě skutkového zjištění odvolacího soudu, že v
řízení nebyla prokázána existence tvrzeného dodatku ke společenské smlouvě
připouštějící převod obchodního podílu vně společnosti, lze vyhovět žalobě, aby
byl povolen zápis změn v obchodním rejstříku proto, že
smlouva o převodu obchodního podílu je neplatná.“
Dovolatel má za to, že skutkové zjištění odvolacího soudu, že v řízení nebyla
prokázána existence tvrzeného dodatku ke společenské smlouvě, nezpochybňuje
jeho tvrzení, že byl do obchodního rejstříku zapsán lege artis. Jestliže
navrhovatelka s odstupem pěti let od zápisu dovolatele do
obchodního rejstříku tvrdí, že dovolatel není
společníkem a že tvrzený dodatek ke
společenské smlouvě nikdy neexistoval, je její povinností toto tvrzení
prokázat. Provedenými důkazy dle dovolatele „její tvrzení zpochybňující zápis“
dovolatele do obchodního rejstříku prokázáno nebylo.
Dovolatel dovozuje, že bez existence tvrzeného dodatku ke společenské smlouvě
by rejstříkový soud jeho zápis do obchodního rejstříku jako společníka
nepovolil. To, že tvrzený dodatek ke společenské smlouvě „už
neexistuje“ a že se nenachází v rejstříkovém spisu,
nelze dle dovolatele přičítat k tíži jemu, když jde o
analogickou situaci jako když následně dojde ke ztrátě či zničení listin,
kterými se dokládá návrh na povolení zápisu do obchodního rejstříku. Zápis
posuzované změny sice má deklaratorní charakter,
ale jde o úřední listinu, rozhodnutí soudu, u něhož lze předpokládat jeho
správnost. K tomu odkazuje na nález Ústavního soudu č. 68 publikovaný ve Sbírce
nálezů a usnesení, svazek 18, ročník 2000, druhý díl. Dovolatel dovozuje, že
důkazní břemeno spočívá na navrhovatelce, tj. ona musí prokázat, že dovolatel
nebyl zapsán do obchodního rejstříku lege artis.
Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení.
M. S. ve vyjádření k dovolání uvedla, že v průběhu řízení nevznikly žádné
pochybnosti, že jím tvrzený dodatek ke společenské smlouvě nikdy neexistoval a
snáší argumenty podporující tento závěr. Poukazuje rovněž na odlišnosti řízení
podle ustanovení § 200a a násl. o.s.ř oproti řízení spornému.
Navrhuje aby dovolací soud dovolání jako zjevně bezdůvodné odmítl.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval rozsahem dovolacího přezkumu v projednávané
věci. Dovolatel napadl dovoláním pouze výrok usnesení odvolacího soudu, kterým
tento soud potvrdil výrok usnesení soudu prvního stupně o povolení jeho výmazu
jako společníka z obchodního rejstříku. Výrok, kterým odvolací soud odmítl jeho
odvolání do výroku, kterým soud prvního stupně povolil zápis M. S. jako
společnice do obchodního rejstříku, dovoláním nenapadl a dovolacímu přezkumu
tedy nepodléhá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný ve Sbírce soudních
rozhodnutí a stanovisek pod číslem 27/1999). Jde však o výroky
závislé, když se v řízení rozhoduje o tom, který ze dvou účastníků
řízení je společníkem S. – T., H., s.r.o.
Rozhodnutí, že Ing. T. A. je společníkem této společnosti, nezbytně podmiňuje
to, že M. S. společnicí není (a naopak). Odklizení dovoláním nenapadeného
výroku by tedy – ve shodě s ustanovením § 242 odst. 2 písm. b) o.
s. ř. – vedlo též k odklizení výroku o odmítnutí odvolání.
Dovolatel, jak vyplývá z odůvodnění, zakládá své dovolání na nesprávném právním
závěru odvolacího soudu o důkazním břemeni. Dovozuje, že za situace, kdy
navrhovatelka popírala platnost smlouvy, bylo na ní, aby prokázala, že
neexistoval dodatek ke společenské smlouvě upravující možnost převést obchodní
podíl na třetí osobu. Tak tomu ale není. Na navrhovatelce
leželo důkazní břemeno o tom, že smlouva byla neplatná. K tomu navrhovatelka
tvrdila a prokázala, že společenská smlouva převod obchodního podílu na třetí
osobu nepřipouštěla. Takový důkaz je pro závěr, že je společenská smlouva
neplatná, postačující.
Jestliže pak dovolatel v rámci obrany proti tvrzení navrhovatelky sám tvrdil,
že převod obchodního podílu na třetí osobu umožňoval dodatek ke společenské
smlouvě, bylo na něm, aby existenci takového dodatku prokázal. Jestliže se mu
to nepodařilo (a tento úsudek není dovoláním napaden), je po právu závěr obou
soudů, že smlouva o převodu obchodního podílu uzavřená v rozporu se
společenskou smlouvou byla neplatná a že jejím důsledkem nebyl převod
obchodního podílu na dovolatele.
Protože se dovolateli nepodařilo zpochybnit prostřednictvím uplatněného
dovolacího důvodu správnost právního posouzení věci odvolacím soudem a dovolací
soud neshledal ani vady řízení ke kterým přihlíží z úřední povinnosti, dovolání
usnesením bez jednání zamítl (§ 243b odst. 2 věta první o. s.
ř.) .
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b
odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 1 písm. a) části věty před
středníkem o. s. ř., když okolnosti případu podle jeho
přesvědčení jiný výrok neopodstatňují.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 8. června 2004
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu