29 Odo 969/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně
JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Petra Šuka v právní
věci navrhovatele JUDr. J. V., jako správce konkursní podstaty úpadkyně H. z.
z. p. v likvidaci, zastoupeného advokátkou, za účasti A. M. spol. s r. o.,
zastoupené advokátkou, o zaplacení 695.800,- Kč s příslušenstvím, vedené u
Krajského soudu v O. pod sp. zn. 26 Cm 230/2000, o dovolání navrhovatele proti
rozsudku Vrchního soudu v O. ze dne 9. února 2006, č. j. 5 Cmo 544/2004-189, ve
znění opravného usnesení ze dne 1. března 2006, č. j. 5 Cmo 544/2004-198,
takto:, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v O. ze dne 9. února 2006, č. j. 5 Cmo 544/2004-189,
ve znění opravného usnesení ze dne 1. března 2006, č. j. 5 Cmo 544/2004-198 se
zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně i odvolacím soudem (výroky
II., III. a IV.).
Odvolací soud – s odkazem na § 148 odst. 2 obchodního zákoníku
(dále též jen „obch. zák.“) ve znění účinném ke dni 9. února 1996, dle něhož
prohlášení konkursu na majetek společníka nebo zamítnutí návrhu na prohlášení
konkursu pro nedostatek jeho majetku má stejné účinky jako zrušení jeho účasti
ve společnosti soudem – se ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně.
Vzal za prokázané, že k 9. únoru 1996, kdy byl prohlášen konkurs na majetek H.
z. z. p., byla úpadkyně společnicí společnosti A. M. spol. s r. o. (dále jen
„společnost“), přičemž výše jejího obchodního podílu činila 15 %.
Odvolací soud uvedl, že dříve, než přezkoumal soudem přiznanou výši
vypořádacího podílu, na který měl navrhovatel proti společnosti podle § 148
odst. 2 obch. zák. zákonné právo, se zabýval tím, zda se navrhovatel ubránil
vznesené námitce promlčení požadovaného plnění. Uzavřel, že prohlášením
konkursu na majetek společnice – H. z. z. p. – přechází podle § 14 odst. 1
písm. a) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších
předpisů (dále též jen zákon o konkursu), oprávnění nakládat s jejím majetkem
na správce konkursní podstaty – navrhovatele. Společnice se na společnosti
účastní obchodním podílem, který je součástí jejího majetku. Bývalé společnici
– úpadkyni – vznikne podle ustanovení § 61 odst. 2 obch. zák. právo na
vypořádací podíl, a toto právo se stane součástí konkursní podstaty. Vzhledem k
§ 14 odst. 1, písm. g) zákona o konkursu se prohlášením konkursu nesplatné
pohledávky stávají splatnými, a proto bude také právo na vypořádací podíl
splatné tímto okamžikem, i když dokud nebude sestavena řádná účetní závěrka,
není známa výše dlužného plnění. Dle názoru odvolacího soudu však tato
skutečnost není pro počátek běhu promlčecí lhůty uplatnění tohoto nároku u
soudu právně významná, neboť soudem ustanovený správce konkursní podstaty věděl
či aspoň vědět mohl, ve kterých obchodních společnostech má úpadkyně obchodní
podíl a jaké zákonné následky (§ 148 odst. 2 obch. zák.) jsou s tím spojeny. Z
tohoto důvodu začala běžet čtyřletá promlčecí doba (§ 397 a § 391 odst. 1 obch.
zák.) dnem 10. února 1996, to je následující den po prohlášení konkursu, a
uplatnil-li navrhovatel proti společnosti pohledávku z titulu nezaplaceného
vypořádacího podílu u soudu až 20. září 2000, stalo se tak po uplynutí této
čtyřleté promlčecí doby. Odvolací soud tudíž dospěl k závěru, že se navrhovatel
neubránil vznesené námitce promlčení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání,
odkazuje co do jeho důvodů na ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b)
občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).
Dovolatel odvolacímu soudu vytýká nesprávnou aplikaci ustanovení §
14 odst. 1 písm. g) zákona o konkursu v tehdy platném znění. Namítá, že dané
ustanovení dopadá výlučně na pohledávky, které ke dni prohlášení konkursu již
existovaly, zatímco jeho pohledávka vznikla až prohlášením konkursu.
Argumentuje tím, že opačný výklad by vedl k absurdní situaci, kdy bude např.
správcem provozován podnik úpadce a veškeré pohledávky a závazky včetně
pracovních nároků vzniklé po prohlášení konkursu budou okamžitě splatné.
Správce konkursní podstaty a dodavatelé tak budou permanentně v prodlení s
plněním závazků, neboť dle dovolatele je zpravidla technicky neproveditelné
plnit závazky v okamžiku jejich vzniku.
Dovolatel má dále za to, že řízení bylo postiženo vadou, která
mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, namítaje, že odvolací soud
opomenul přihlédnout k důkazu provedenému soudem prvního stupně – k zápisu z
jednání mezi účastníky ze dne 30. března 1998 – ve kterém se společnost
zavazuje uhradit vypočtenou výši vypořádacího podílu. Dovolatel argumentuje
tím, že tento úkon představuje uznání dluhu ve smyslu § 323 obch. zák. a již z
toho důvodu nemohl odvolací soud posoudit nárok jako promlčený.
Proto dovolatel požaduje, aby dovolací soud zrušil napadený
rozsudek a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Společnost ve vyjádření k dovolání argumentuje na podporu
správnosti napadeného rozhodnutí. Uvádí, že subjektivní názor na běh promlčecí
lhůty je v dané věci právně bezvýznamný a proto navrhuje, aby dovolání bylo
zamítnuto.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Podle ustanovení § 148 obch. zák. nemůže společník společnosti s ručením
omezeným ze společnosti vystoupit, může však navrhnout, aby soud zrušil jeho
účast ve společnosti, nelze-li na něm spravedlivě požadovat, aby ve společnosti
setrval. Ustanovení § 113 odst. 5 a 6 platí obdobně (odstavec 1). Prohlášení
konkursu na majetek společníka nebo zamítnutí návrhu na prohlášení konkursu pro
nedostatek jeho majetku má stejné účinky jako zrušení jeho účasti ve
společnosti soudem (odstavec 2). V ustanovení § 150 odst. 1 obch. zák. se pak
stanoví, že společníku, jehož účast ve společnosti soud zrušil, vzniká právo na
vypořádací podíl (§ 61 odst. 2 a 3).
A konečně, podle ustanovení § 13 odst. 5 zákona o konkursu (ve znění účinném k
9. únoru 1996), platilo, že účinky prohlášení konkursu nastanou dnem vyvěšení
usnesení na úřední desce soudu. Tímto dnem se dlužník stává úpadcem a
likvidátor po dobu konkursu nevykonává svou působnost.
Jak již uzavřel Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. února 2000, sp. zn. 21 Cdo
1573/99, vyplývá-li z ustanovení § 148 odst. 2 obch. zák., že prohlášením
konkursu zaniká účast společníka ve společnosti a vzniká mu právo na vypořádací
podíl, pak sice obchodní podíl do konkursní podstaty spadá, avšak v podobě
vypořádacího podílu jako ryze majetkového práva. Z uvedeného lze dovodit, že
právo na vypořádací podíl vzniká, jakmile nabývá prohlášení konkursu právních
účinků, tj. dnem vyvěšení usnesení o prohlášení konkursu na úřední desce soudu
Podle ustanovení § 14 písm. g) zákona o konkursu (ve znění účinném k 9. únoru
1996) má prohlášení konkursu mimo jiné i ten účinek, že nesplatné pohledávky a
závazky týkající se konkursní podstaty se stávají splatnými. Aby se mohla
nesplatná pohledávka týkající se konkursní podstaty stát prohlášením konkursu
splatnou, musí v době, kdy toto prohlášení nabývá účinků, existovat. Tak tomu
ale u pohledávky na vyplacení vypořádacího podílu není, neboť ta vzniká ke
stejnému okamžiku, ke kterému se již existující pohledávky úpadce stanou
splatnými.
Protože právní posouzení věci co do řešení otázky, na níž napadené rozhodnutí
spočívá, není správné, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání, rozsudek
odvolacího soudu podle ustanovení § 243b odst. 2, věty za středníkem a odst. 3
o. s. ř. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1, věta
druhá a § 226 o. s. ř.).
Podle ustanovení § 200e odst. 1 a 3 ve vazbě na ustanovení § 9 odst. 3 písm. g)
o. s. ř. se ve sporech z právních vztahů mezi obchodními společnostmi a jejich
společníky jde-li o vztahy týkající se účasti na společnosti, rozhoduje
usnesením. Rozhodnutí odvolacího soudu má proto povahu usnesení, i když tak
není označeno, a proto také dovolací soud rozhodl ve věci usnesením. Uvedený
nedostatek označení však není takovou vadou, která by mohla mít za následek
nesprávné rozhodnutí věci a nezakládá některý z důvodů zmatečnosti.
V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení
dovolacího (§ 243d odst. 1, věta třetí, o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 9. ledna 2008
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu