NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY 29 Odo 974/2005-184
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Gemmela a soudkyň JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci
žalobkyně A. P., proti žalované C., o zaplacení částky 2,000.000,- Kč s
příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn.
11 C 215/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze
dne 14. července 2004, č.j. 29 Co 329/2004-124, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. července
2004, č.j. 29 Co 329/2004-124, se zrušuje a
věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozsudkem ze dne 13. listopadu
2003, č.j. 11 C 215/2003-89, zamítl žalobu o zaplacení
částky 2,000.000,- Kč se 4% úrokem z prodlení od 18. února 2002 do zaplacení a
žalobkyni zavázal k náhradě nákladů řízení.
V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně zejména uvedl, že 20. června 1997
byla mezi žalobkyní a O. S. (dále jen „dlužník“) uzavřena smlouva o úvěru
podle ustanovení § 497 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), kterou byl
dlužníkovi poskytnut krátkodobý úvěr ve výši 2,500.000,- Kč na sezónní náklady.
Splnění závazku dlužníka do výše 2,000.000,- Kč včetně úroků bylo - vedle
dalších způsobů - zajištěno ručením společnosti S. (dále též jen „společnost“),
za kterou ručitelské prohlášení ze dne 11. června 1997 podepsal Ing. T. F.,
člen představenstva, jednající na základě plné moci ze dne 22. června 1995
udělené předsedou představenstva Ing. R. L. a členem představenstva M. O.
Společnost byla ke dni 29. ledna 1999 zrušena bez likvidace sloučením se
společností C. D., která zanikla ke dni 30. ledna 2002 výmazem z obchodního
rejstříku bez likvidace sloučením se žalovanou. Podle zápisu v
obchodním rejstříku byl v době podepsání ručitelského prohlášení Ing. F.
místopředsedou představenstva a ředitelem společnosti a „společnost
zastupovalo představenstvo jako celek nebo předseda představenstva a jeden člen
představenstva, a nebo ředitel společnosti, případně další osoby, kteří byli
předsedou představenstva a jedním členem představenstva k tomu písemně
zmocněni“. Shodně bylo upraveno i podepisování za společnost. Ing. R. L.byl
předsedou představenstva od 24. listopadu 1995 do 21. ledna 1997, M.
O. byl ve stejné době členem představenstva.
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že ručitelský závazek platně nevznikl a
žaloba není důvodná. Osoby, jež udělily dne 22. června 1995 Ing. F. plnou
moc, k tomu nebyly v době podepsání ručitelského prohlášení
oprávněny, přičemž tato skutečnost byla zjistitelná z výpisu z obchodního
rejstříku a žalobkyni při vynaložení náležité péče musela být zřejmá. Ing. F.
nemohl za společnost prohlášení ručitele - pokračoval soud prvního stupně -
podepsat ani jako člen představenstva a ředitel společnosti, tedy jako osoba
jednající za společnost podle ustanovení § 20 odst. 2 občanského zákoníku (dále
jen „obč. zák.“), a to s ohledem na zápis způsobu jednání jménem
společnosti v obchodním rejstříku.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. července
2004, č.j. 29 Co 329/2004-124, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že
žalovanou zavázal zaplatit žalobkyni částku 2,000.000,- Kč se 4% úrokem z
prodlení od 18. února 2002 do zaplacení (první výrok) a náhradu
nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
Odvolací soud po částečném zopakování dokazování listinami přitakal soudu
prvního stupně v závěru, že Ing. R. L. a M. O. nebyli v době podpisu
ručitelského prohlášení oprávněni k udělení plné moci k jednání za společnost;
oproti němu však dovodil, že podle gramatického, logického a systematického
výkladu zápisu způsobu jednání za společnost v obchodním rejstříku
v rozhodné době, byl Ing. F. oprávněn z titulu funkce ředitele společnosti
ručitelské prohlášení podepsat, když spojka „a nebo“ uvozující další část
souvětí umožňovala jednání ředitele společnosti samostatně bez speciálního
zmocnění.
Odvolací soud dospěl k závěru, že ručitelský závazek právní předchůdkyně
žalované ve smyslu ustanovení § 303 a násl. obch. zák. platně vznikl, nárok
žalobkyně byl prokázán a žalovaná byla řádně vyzvána k plnění v
době před prohlášením konkursu na majetek dlužníka.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, odkazujíc co do
jeho přípustnosti na ustanovení § 237 odst. l písm. a) občanského soudního řádu
(dále jen „o. s. ř.“) a namítajíc, že řízení je postiženo vadou,
která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, že rozhodnutí spočívá
na nesprávném právním posouzení věci a vychází ze skutkových
zjištění, která nemají podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném
dokazování, tj. uplatňujíc dovolací důvody podle ustanovení § 241a odst. 2
písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř.
Nesprávnost právního posouzení věci dovolatelka spatřuje v závěru odvolacího
soudu, podle kterého lze „výkladem“ zápisu v obchodním rejstříku dovodit
oprávnění Ing. F. jako ředitele společnosti podepsat ručitelské prohlášení.
Přitom vyjadřuje přesvědčení, že ředitel společnosti, případně další osoby,
mohou společnost zastupovat na základě plné moci. To je v souladu i s
historickým výkladem zápisů v obchodním rejstříku, neboť do 21. ledna 1997 byl
ředitel společnosti oprávněn zastupovat na základě písemného zmocnění a od
tohoto data bylo oprávnění zastupovat na základě písemného zmocnění jen
rozšířeno na další osoby. Nebyl-li Ing. F. oprávněn podepsat prohlášení
ručitele bez písemného zmocnění a neměl-li takové zmocnění,
ručitelský závazek společnosti nevznikl.
S odkazem na ustanovení § 6 a § 69 obch. zák. (ve znění účinném k 29. lednu
1999, tj. k datu sloučení společnosti se společností C. D.) nesouhlasí ani se
závěrem, že ručitelský závazek (pokud by platně vznikl) přešel na žalovanou v
důsledku sloučení společností. Případný ručitelský závazek za úvěr poskytnutý
třetí osobě se totiž nemohl stát součástí jmění společnosti, jež přešlo na
žalovanou.
Vadu řízení dovolatelka shledává v tom, že odvolací soud nepřihlédl ke tvrzení
účastníků, podle něhož ručitel M. M. „určitou částku na totožnou pohledávku
plnil“. Jelikož plněním dalšího ručitele závazek částečně zanikl, odvolací soud
pochybil, pokud žalobě zcela vyhověl.
Proto dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil
a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání považuje rozhodnutí odvolacího soudu za
správné a dovolání žalované za účelové.
Dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a je i důvodné.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc
podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu,
sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav
nesprávně aplikoval.
Správnost právního posouzení věci odvolacím soudem dovolatelka zpochybňuje
zejména co do „výkladu“ zápisu v obchodním rejstříku o způsobu jednání a
podepisování za společnost.
Podle ustanovení § 13 odst. 1 obch. zák. (ve znění účinném v době podpisu
ručitelského prohlášení) je-li podnikatelem fyzická osoba, jedná osobně nebo
prostřednictvím zástupce. Právnická osoba jedná statutárním orgánem nebo za ni
jedná zástupce. Způsob jednání statutárního orgánu akciové společnosti vyplývá
ze zákona a stanov a zapisuje se do obchodního rejstříku.
Zákonné zastoupení podnikatele je upraveno zejména v ustanoveních § 15 a § 16
obch. zák., obecná úprava zákonného zastoupení právnických osob je obsažena v
ustanovení § 20 odst. 2 obč. zák. a zastoupení na základě plné moci v
ustanoveních § 31 a násl. obč. zák.
„Výklad“ zápisu v obchodním rejstříku o způsobu jednání a
podepisování za společnost k datu podpisu ručitelského
prohlášení, jak jej provedl odvolací soud, považuje Nejvyšší soud za nesprávný.
Podle ustanovení § 28 odst. 1 písm. e) obch. zák. (ve znění
účinném k 11. červnu 1997), se do obchodního
rejstříku zapisuje jméno a bydliště osoby nebo osob, které jsou statutárním
orgánem nebo jeho členy, s uvedením způsobu, jakým jednají jménem právnické
osoby. To znamená, že ze zápisu v obchodním rejstříku, který je předmětem
posuzování, je relevantní pouze zápis „společnost zastupuje představenstvo jako
celek nebo předseda představenstva a jeden člen představenstva“; ve zbytku je
zápis jednání jménem (zastupování) společnosti v rozporu s výše citovaným
ustanovením obchodního zákoníku a z takového zápisu nelze dovozovat
důsledky stanovené v § 27 odst. 2 obch. zák. Přitom osoby, které jsou
statutárním orgánem nebo jeho členem, mohou stejným způsobem, jakým
jednají jménem společnosti, rovněž udělit plnou moc k zastupování společnosti.
Byl-li Ing. F. v rozhodné době (rozuměj v době podpisu ručitelského prohlášení)
ředitelem společnosti, mohl za ni činit právní úkony, stanovily-li to její
vnitřní předpisy nebo bylo-li to vzhledem k jeho pracovnímu zařazení obvyklé (§
20 odst. 2 obč. zák.), popř. byl-li pověřenou osobou ve smyslu § 15 obch. zák.;
ze zápisu v obchodním rejstříku však takové oprávnění ředitele společnosti
dovozovat nelze.
Z výše uvedeného vyplývá, že pro řešení otázky, zda ručitelský závazek platně
vznikl, je nezbytné vyhodnotit, zda Ing. F. byl oprávněn jednat za společnost
jako zákonný zástupce (§ 15 obch. zák. a § 20 odst. 2 obč. zák.), popř. jako
zástupce na základě plné moci.
Namítala-li dovolatelka, že ani v případě platného ručitelského závazku tento
nemohl při sloučení společností přejít na právní nástupkyni a dále na
žalovanou, nepovažuje dovolací soud tuto námitku za důvodnou. Podle ustanovení
§ 69 odst. 3 obch. zák. (ve znění účinném k 29. lednu 1999) při sloučení
společností přechází jmění zaniklé společnosti na společnost, se kterou byla
tato sloučena. Podle ustanovení § 6 odst. 2 obch. zák. pro účely tohoto zákona
se soubor obchodního majetku a závazků vzniklých podnikateli v souvislosti s
podnikáním označuje jako obchodní jmění. Při sloučení společností jde o
universální sukcesi, jejímž důsledkem je zánik sloučené společnosti
a její výmaz z obchodního rejstříku. Na právního nástupce tak
přecházejí všechna práva a závazky.
Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem, podle něhož byl Ing. F.
oprávněn jako ředitel jednat za společnost na základě zápisu tohoto oprávnění v
obchodním rejstříku, není správné a dovolací důvod podle ustanovení § 241a
odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl dovolatelkou uplatněn právem, Nejvyšší soud
rozhodnutí odvolacího soudu podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty za
středníkem o. s. ř. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 243b
odst. 3 věta první o. s. ř. ).
V další fázi řízení se odvolací soud, dospěje-li k závěru, že ručitelský
závazek žalované je platný, vypořádá i s námitkou zpochybňující výši závazku
vzhledem k tvrzenému plnění „dalšího“ ručitele. Současně nepřehlédne, že za
dovolacího řízení podala žalobkyně návrh, aby na její místo do řízení vstoupil
nabyvatel práva (§ 107a o. s. ř.), jímž se Nejvyšší soud vzhledem k ustanovení
§ 243c o. s. ř. nemohl zabývat.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 část
věty první za středníkem o. s. ř.). V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o
náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
JUDr. Petr Gemmel,v.r.
předseda senátu