Pro propuštění vojáka z povolání ze služebního poměru z důvodu organizačních
změn je třeba současného naplnění dvou zákonných podmínek: existence organizační změny a neexistence jiného služebního zařazení vojáka z povolání. Rozhodl-li
ministr obrany v rámci svých personálních pravomocí o zrušení určitých systemizovaných míst, jejichž označení výslovně uvedl v příloze svého rozhodnutí, jedná se
o organizační změnu v kontextu § 19 odst. 1 písm. e) zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, která je podmínkou pro propuštění vojáka vykonávajícího službu
na takovém systemizovaném místě.
Pro propuštění vojáka z povolání ze služebního poměru z důvodu organizačních
změn je třeba současného naplnění dvou zákonných podmínek: existence organizační změny a neexistence jiného služebního zařazení vojáka z povolání. Rozhodl-li
ministr obrany v rámci svých personálních pravomocí o zrušení určitých systemizovaných míst, jejichž označení výslovně uvedl v příloze svého rozhodnutí, jedná se
o organizační změnu v kontextu § 19 odst. 1 písm. e) zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, která je podmínkou pro propuštění vojáka vykonávajícího službu
na takovém systemizovaném místě.
O tom výmluvně svědčí jeho § 12 odst. 1, který vylučuje možnost vlastníka starší ochranné známky nebo uživatele staršího označení
požadovat prohlášení pozdější shodné či podobné ochranné známky za neplatnou (§ 32),
popřípadě bránit jejímu dalšímu užívání, jestliže strpěl její užívání po dobu 5 let ode dne,
kdy se o tomto užívání dozvěděl, ledaže by
přihláška pozdější ochranné známky nebyla
podána v dobré víře. Zákon tedy v citovaném
ustanovení připouští, aby v případě, že vlastník starší ochranné známky strpí po vymezenou dobu užívání kolidující ochranné známky jiným subjektem, vedle sebe existovaly
shodné či podobné ochranné známky různých vlastníků. Jinými slovy řečeno, zákon
předpokládá a připouští za určitých podmínek i koexistenci zaměnitelných označení na
trhu, což je z pohledu spotřebitelské veřejnosti nepochybně stav nežádoucí, neboť taková označení nemohou řádně plnit svoji zá-
č. 254/2002 Sb.
Prejudikatura: č. 54/2005 Sb. NS.
o kasační stížnosti žalovaného.
Rozhodnutím o organizačních změnách
ze dne 16. 7. 2009 rozhodl ministr obrany
o tom, že z důvodu restrikcí rozpočtu kapitoly Ministerstva obrany v roce 2010 a rozpočtového výhledu pro léta 2011 a 2012 v ná-
kladní (rozlišovací) funkci. Uvedené svědčí
o tom, že nezákonnost napadeného rozhodnutí nelze automaticky dovozovat z toho, že
na straně spotřebitelské veřejnosti může docházet k záměně výrobků osoby zúčastněné
na řízení označených napadenou ochrannou
známkou s výrobky žalobce, přesněji řečeno
ke spojování těchto výrobků se žalobcem.
Z § 12 odst. 1 zákona o ochranných známkách
navíc zcela jednoznačně vyplývá, že instrumentem, který má vlastníku starší ochranné
známky sloužit k ochraně proti další existenci a užívání shodné či podobné ochranné
známky jiného subjektu, je návrh na prohlášení kolidující ochranné známky za neplatnou podle § 32 uvedeného zákona, nikoliv
návrh na její zrušení podle § 31 stejného zákona. I tato skutečnost prokazuje správnost
výkladu zákona o ochranných známkách, který při rozhodování v dané věci zaujal předseda žalovaného. (...)
vaznosti na úkolový list ze dne 25. 6. 2009 byla v písmenu d) zrušena konkrétní systemizovaná místa uvedená v příloze č. 1. Označení
zrušených systemizovaných míst je provedeno
použitím kódu 2 číselníku blokace systemi-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 11 / 2 014
iv
návrh na její zrušení podle § 31 stejného zákona. I tato skutečnost prokazuje správnost
výkladu zákona o ochranných známkách, který při rozhodování v dané věci zaujal předseda žalovaného. (...)
vaznosti na úkolový list ze dne 25. 6. 2009 byla v písmenu d) zrušena konkrétní systemizovaná místa uvedená v příloze č. 1. Označení
zrušených systemizovaných míst je provedeno
použitím kódu 2 číselníku blokace systemi-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 11 / 2 014
zovaných míst z Informačního systému
o službě a personálu (ISSP), v tomto případě
bez ohledu na to, zda se jedná o obsazené nebo neobsazené systemizované místo. Podle
písmene e) tohoto rozhodnutí je u zaměstnanců na rušených systemizovaných místech
dán důvod ke skončení pracovního poměru
pro nadbytečnost [§ 52 písm. c) zákoníku
práce z roku 2006] nebo k zániku služebního
poměru propuštěním z organizačních důvodů [§ 19 odst. 1 písm. e) zákona o vojácích
z povolání]. Podle písmene f) tohoto rozhodnutí veškeré pracovněprávní a služebněprávní úkony související se zabezpečením a provedením organizačních změn,
je nutno
provádět v souladu s příslušnými ustanoveními zákoníku práce z roku 2006 v procesu
hromadného propouštění a zákona o vojácích z povolání. Tímto rozhodnutím ministr
obrany uložil všem vedoucím zaměstnancům
zabezpečit snížení počtu zaměstnanců podle
přílohy č. 1 k tomuto rozhodnutí a ihned zahájit realizaci potřebných právních úkonů
v souladu s právními předpisy. V příloze č. 1
(z níž je ve spisu žalovaného založena pouze
kopie strany 67) jsou uvedena čísla rušených
systemizovaných služebních míst. Na řádku
2232 je uvedeno číslo systemizovaného místa podle tabulky počtů č. 400250, pořadové
číslo 31, strana 34, řádek 14.
Ze záznamu o personálním pohovoru mezi velitelem plk. Ing. Josefem B. a žalobcem ze
dne 28. 7. 2009 vyplývá, že žalobce byl seznámen s rozhodnutím ministra obrany o organizačních změnách, na základě něhož došlo
k 31. 12. 2009 ke snižování počtu personálu
a ke zrušení systemizovaného místa v tabulce
počtů č. 400250, strana 034, řádek 14, na
němž byl žalobce služebně zařazen. Zároveň
mu bylo sděleno, že pro něho není v organizační struktuře 24. základny dopravního letectva ani u přímo podřízených svazků a útvarů
Velitelství společných sil volné systemizované
místo k jinému služebnímu zařazení.
Rozhodnutím ředitele Ředitelství personální podpory ze dne 7. 9. 2009 byl žalobce ke
dni 31. 12. 2009 propuštěn ze služebního poměru z důvodu organizačních změn podle § 19
odst. 1 písm. e) zákona o vojácích z povolání.
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 11 / 2 014
Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí
odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne
27. 11. 2009 zamítl.
vazků a útvarů
Velitelství společných sil volné systemizované
místo k jinému služebnímu zařazení.
Rozhodnutím ředitele Ředitelství personální podpory ze dne 7. 9. 2009 byl žalobce ke
dni 31. 12. 2009 propuštěn ze služebního poměru z důvodu organizačních změn podle § 19
odst. 1 písm. e) zákona o vojácích z povolání.
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 11 / 2 014
Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí
odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne
27. 11. 2009 zamítl.
Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu u Městského soudu v Praze, který
rozsudkem ze dne 31. 10. 2013, čj. 8 Ad
1/2010-48, rozhodnutí žalovaného zrušil
a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění se městský soud ztotožnil s názorem žalobce, že k jeho propuštění došlo v rozporu
s § 19 odst. 1 písm. e) zákona o vojácích z povolání. Tato norma stanoví, že voják musí být
propuštěn ze služebního poměru tehdy, došlo-li k organizačním změnám, v jejichž důsledku neexistuje pro vojáka ani jeho dosavadní, ale ani jiné služební zařazení. Nutným
předpokladem pro propuštění vojáka ze služebního poměru je tedy především skutečnost, že v rámci organizační jednotky, u níž je
služebně zařazen, došlo k organizační změně,
která měla za následek zrušení jeho služebního zařazení. Zákon tedy předpokládá časovou a kauzální souvislost mezi organizační
změnou jakožto příčinou a zánikem služebního systemizovaného místa jakožto následkem. Pro jiný výklad citované normy soud neshledal rozumný důvod. V projednávané věci
však taková skutečnost nenastala. Rozhodnutí služebních orgánů obou stupňů jsou založena na rozhodnutí Ministra obrany o organizačních změnách ze dne 16. 7. 2009, jež však
žádné organizační změny ve vztahu k žalobci
nestanoví. V bodech 4, 5, 6 a 7 sice ukládá
provedení organizačních změn, jak je zřejmé
z pokynu „reorganizovat“ tam jmenované organizační jednotky, avšak nic z toho se netýkalo jednotky, u níž byl služebně zařazen žalobce. V případě žalobce tedy nedošlo k žádné
organizační změně u jeho jednotky (příčina),
která by měla za následek zrušení služebního
systemizovaného místa. Jedinou změnou, jež
se týká žalobce, je tedy zrušení jeho systemizovaného místa. Tuto změnu ovšem nelze nazvat „organizační změnou“, neboť nevedla
k žádné změně organizace jeho jednotky.
Z žádného rozhodnutí není zřejmé, že by touto změnou došlo k úpravě například druhu
nebo množství stanovených úkolů jednotky,
ke změně vnitřní struktury této jednotky, ke
zační změně u jeho jednotky (příčina),
která by měla za následek zrušení služebního
systemizovaného místa. Jedinou změnou, jež
se týká žalobce, je tedy zrušení jeho systemizovaného místa. Tuto změnu ovšem nelze nazvat „organizační změnou“, neboť nevedla
k žádné změně organizace jeho jednotky.
Z žádného rozhodnutí není zřejmé, že by touto změnou došlo k úpravě například druhu
nebo množství stanovených úkolů jednotky,
ke změně vnitřní struktury této jednotky, ke
změně systému velení apod. Ostatně ničím
takovým služební orgány ve svých rozhodnutích ani neargumentovaly. Pokud tedy došlo
ke zrušení žalobcem zastávaného systemizovaného místa, stalo se tak nikoliv v důsledku
organizační změny, jak předpokládá § 19
odst. 1 písm. e) zákona o vojácích z povolání.
Pro úplnost soud dodal, že se nezabýval námitkami žalobce, směřujícími proti rozhodnutí ministra obrany o organizačních změnách ze dne 16. 7. 2009, neboť jednak shodně
se žalovaným nepovažoval tento úkon za rozhodnutí ve smyslu § 65 s. ř. s., a jednak jeho
přezkum považoval za nadbytečný – pro rozhodnutí o žalobě bylo dostačující přezkoumání rozhodnutí o propuštění žalobce ze služebního poměru a závěr, že nebyly splněny
předpoklady podle § 19 odst. 1 písm. e) zákona o vojácích z povolání.
Žalovaný (stěžovatel) podal proti rozhodnutí městského soudu kasační stížnost, v níž
namítal, že městský soud považuje za organizační změny pouze změny strukturální a změny
objemu pracovních úkolů, ačkoliv toto zužující
pojetí nemá oporu v platné právní úpravě. Pojem „organizační změny“ není žádným právním předpisem definován. Zákon o vojácích
z povolání neobsahuje ani nepřímý výčet situací či úkonů, jež by bylo možné zahrnout
pod pojem „organizační změny“. Tento pojem je upraven zákoníkem práce z roku 2006,
podle jehož § 52 písm. a) až c) a § 54 písm. a)
a b) jsou organizačními změnami tyto situace: zaměstnavatel nebo jeho část se ruší, přemisťuje; dochází ke změně úkolů zaměstnavatele,
jeho technického vybavení, snížení
stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivity práce, či příp. jiné organizační změny.
Tento výčet je podle názoru stěžovatele pouze demonstrativní, a proto organizační změnou může být i jiná podobná situace, která
má za následek nutnost propuštění zaměstnance z pracovního poměru. Toto pojetí organizační změny je dlouhodobě ustálené, neboť obdobně ji upravoval již zákoník práce
z roku 1965. Právě to je důvodem, proč zákon
o vojácích z povolání pojem organizační změna nijak nedefinuje a jako důvod k propuštění
ze služebního poměru uvádí v § 19 písm. e)
je podle názoru stěžovatele pouze demonstrativní, a proto organizační změnou může být i jiná podobná situace, která
má za následek nutnost propuštění zaměstnance z pracovního poměru. Toto pojetí organizační změny je dlouhodobě ustálené, neboť obdobně ji upravoval již zákoník práce
z roku 1965. Právě to je důvodem, proč zákon
o vojácích z povolání pojem organizační změna nijak nedefinuje a jako důvod k propuštění
ze služebního poměru uvádí v § 19 písm. e)
strohé vyjádření „není pro něho v důsledku
organizačních změn jiné zařazení“. Obdobně a z téhož důvodu pomíjejí definici pojmu
organizační změny i jiné zákony upravující
služební poměr. To, že úsporná opatření jsou
druhem organizačních změn, stěžovatel považuje za natolik samozřejmé, že i kdyby per
analogiam iuris užitý § 52 písm. c) zákoníku
práce z roku 2006 neobsahoval obrat „snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení
efektivnosti práce“, i pak by zastával názor, že
úsporná opatření zcela nepochybně spadají
pod pojem „jiné organizační změny“ v § 52
písm. c) zákoníku práce z roku 2006. Rozhodnutí ministra obrany z důvodu vládou stanovených úsporných opatření o zrušení systemizovaného místa žalobce je rozhodnutím
o organizační změně. Vzhledem k tomu, že
v příloze tohoto rozhodnutí je uvedeno i systemizované místo žalobce, stal se žalobce
v důsledku prováděných organizačních
změn nadbytečný. Příčinná souvislost mezi
rozhodnutím ministra obrany o organizačních změnách a nemožností služebního zařazení žalobce byla dle stěžovatele zřejmá. Právní názor městského soudu v předmětné věci
proto stěžovatel považoval za překvapivý, nepředvídatelný a nedostatečně odůvodněný.
Pokud městský soud argumentoval též tím, že
v rozhodnutí ministra obrany o organizačních změnách je ukládáno provedení reorganizace i jiným organizačním jednotkám než
jednotce, v níž byl služebně zařazen žalobce,
pak stěžovatel namítl, že úkoly uvedené pod
body 5, 6 a 7 byly ukládány relativně samostatným organizačním složkám resortu (vojenské policii, vojenským ubytovacím a stavebním správám, Univerzitě obrany) a s úkoly
uvedenými v bodech 4 a 8 šlo o značně rozsáhlé snížení počtu zaměstnanců a vojáků,
které si vynutilo i strukturální změny. V případě vojenských útvarů, kde nedocházelo
podle přílohy č. 1 předmětného rozhodnutí
ministra obrany pouze ke zrušení některých
systemizovaných míst, nebylo nutno nad rámec rušení počtu systemizovaných míst další
strukturální změny provádět. Organizační
změny v těchto případech nespočívaly ve
změně struktury, ale ve snížení počtu sloužících vojáků za účelem zvýšení efektivity plně-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 11 / 2 014
ní úkolů jednotky. I takové snížení počtu systemizovaných míst je třeba dle stěžovatele
považovat za organizační změnu.
obrany pouze ke zrušení některých
systemizovaných míst, nebylo nutno nad rámec rušení počtu systemizovaných míst další
strukturální změny provádět. Organizační
změny v těchto případech nespočívaly ve
změně struktury, ale ve snížení počtu sloužících vojáků za účelem zvýšení efektivity plně-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 11 / 2 014
ní úkolů jednotky. I takové snížení počtu systemizovaných míst je třeba dle stěžovatele
považovat za organizační změnu.
Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti
v prvé řadě odkázal na své žalobní námitky,
v nichž uvedl, že ministr obrany není oprávněn rozhodovat o organizačních změnách,
neboť toto je ve výlučné pravomoci vlády
České republiky jako kolektivního orgánu,
který rozhoduje ve smyslu § 6 písm. c) zákona o vojácích z povolání. V návaznosti na to
žalobce dále tvrdil, že ani jednotliví velitelé
na nižších stupních nejsou oprávněni k rozhodování o organizačních změnách a ani
k rozhodování o potřebnosti či způsobu regulace a kvalifikačním složení vojáků, které
Armáda ČR potřebuje. K tomu žalobce poukázal na § 2 odst. 2 citovaného zákona (podle něhož činí právní úkony ve věcech služebního poměru služební orgány, jimiž jsou
prezident republiky, ministr obrany a v rozsahu určeném rozkazem prezidenta či rozkazem ministra velitelé, náčelníci, ředitelé a jiní
vedoucí zaměstnanci) a dále na rozkaz ministra obrany č. 19/2008. Pokud by jednotliví velitelé mohli rozhodovat o organizačních změnách, pak by bylo velmi jednoduché zbavit se
jakéhokoliv vojáka jen tím, že se účelově
a v rozporu se skutečnými potřebami armády
zruší systemizované místo konkrétní osoby.
Podle čl. 1 bodu 2 rozkazu ministra obrany
č. 19/2008 se organizační struktury vytvářejí
na základě nařízení k realizaci organizačních,
mobilizačních a dislokačních změn v rezortu
Ministerstva obrany rozpracováním do návrhu mikrostruktury a následným zavedením
mírových systemizovaných míst do Informačního systému o službě a personálu. Organizační změny je podle názoru žalobce nutno
vnímat jako systémové opatření, které vede
k optimalizaci organizačního uspořádání ve
vztahu k plněným úkolům při zabezpečení
obrany a svrchovanosti státu, a to způsobem,
který byl jasně vymezen v citovaném rozkazu
ministra obrany č. 19/2008. Žalobce dále podotkl, že vzhledem k veřejnoprávní povaze
služebního poměru není možno jeho úpravu
vykládat extenzivně, ale restriktivně. Žalobce
dále poukázal na ustálenou judikaturu týkají-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 11 / 2 014
opatření, které vede
k optimalizaci organizačního uspořádání ve
vztahu k plněným úkolům při zabezpečení
obrany a svrchovanosti státu, a to způsobem,
který byl jasně vymezen v citovaném rozkazu
ministra obrany č. 19/2008. Žalobce dále podotkl, že vzhledem k veřejnoprávní povaze
služebního poměru není možno jeho úpravu
vykládat extenzivně, ale restriktivně. Žalobce
dále poukázal na ustálenou judikaturu týkají-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 11 / 2 014
cí se propouštění zaměstnanců na základě organizačních změn zaměstnavatele [§ 52
písm. c) zákoníku práce z roku 2006]. Konkrétně citoval rozsudek Nejvyššího soudu ze
dne 27. 4. 2004, sp. zn. 21 Cdo 2204/2003,
č. 54/2005 Sb. NS, z něhož vyplývá, že pokud
byly rozhodnutím zaměstnavatele od počátku sledovány jiné cíle a pokud zaměstnavatel
pouze předstíral přijetí organizačního opatření (změnu svých úkolů, technického vybavení, snížení stavu zaměstnanců za účelem
zvýšení efektivnosti práce anebo jinou organizační změnu), je třeba bez ohledu na to, jak
zaměstnavatel své organizační opatření označil, dovodit, že rozhodnutí o organizační
změně nebylo přijato. Z uvedeného žalobce
dovodil, že organizační změna podle zákona
o vojácích z povolání musí souviset se změnou úkolů zaměstnavatele, změnou vnitřní
struktury, systému velení atp., jinak se o organizační změnu nejedná.
Nejvyšší správní soud rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
(...) Rozhodovacím důvodem napadeného rozsudku, proti němuž také směřují
všechny kasační námitky stěžovatele, je právní názor městského soudu opřený o výklad
§ 19 odst. 1 písm. e) zákona o vojácích z povolání, podle něhož chyběla pro propuštění
žalobce ze služebního poměru jedna ze zákonných podmínek pro propuštění vojáka ze
služebního poměru, a to samotná organizační změna. S tímto právním názorem Nejvyšší
správní soud nesouhlasí, a to z následujících
důvodů.
Podle § 19 odst. 1 písm. e) zákona o vojácích z povolání platí, že „[v]oják musí být
propuštěn ze služebního poměru, pokud není pro něho v důsledku organizačních změn
jiné služební zařazení“. Mezi stranami není
sporné, že toto ustanovení je třeba vykládat
tak, že pro propuštění vojáka ze služebního
poměru z důvodu organizačních změn musí
být splněny dvě zákonné podmínky: 1) existence samotné organizační změny; 2) neexistence jiného služebního zařazení v ozbroje-
ných silách ČR. Mezi stranami je spor o výklad pojmu organizační změna, a to ve vztahu
k rozhodnutí ministra obrany ze dne 16. 7.
2009, které se stalo podkladem pro propuštění žalobce ze služebního poměru.
e toto ustanovení je třeba vykládat
tak, že pro propuštění vojáka ze služebního
poměru z důvodu organizačních změn musí
být splněny dvě zákonné podmínky: 1) existence samotné organizační změny; 2) neexistence jiného služebního zařazení v ozbroje-
ných silách ČR. Mezi stranami je spor o výklad pojmu organizační změna, a to ve vztahu
k rozhodnutí ministra obrany ze dne 16. 7.
2009, které se stalo podkladem pro propuštění žalobce ze služebního poměru.
Lze souhlasit se stěžovatelem v tom, že pojem organizační změna není v kontextu zákona o vojácích z povolání nijak explicitně legálně definován, přičemž žádné vodítko v tomto
ohledu neposkytuje ani důvodová zpráva k tomuto zákonu (viz k tomu sněmovní tisk
č. 139, 1999, přístupný na www.psp.cz). V takovém případě je namístě vycházet per analogiam z právní úpravy obdobného institutu
výpovědi pro nadbytečnost obsažené v zákoníku práce z roku 2006, neboť i služební poměr je i přes svá nesporná veřejnoprávní specifika určitým druhem zaměstnaneckého
vztahu (viz k tomu právní názor zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb.,
o rozhodování některých kompetenčních
sporů, v usnesení ze dne 13. 12. 2007, čj. Konf
26/2005-9, dále také viz usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 13. 5. 2003, sp. zn. 21 Cdo
100/2003). Zákoník práce z roku 2006 účinný od 1. 1. 2007, upravuje výpověď pro nadbytečnost v § 52 odst. 1 písm. c), podle něhož
zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, „stane-li se zaměstnanec nadbytečným
vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů,
technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce
nebo o jiných organizačních změnách“.
Stejnou dikci této skutkové podstaty výpovědi ze strany zaměstnavatele upravoval i § 46
odst. 1 písm. c) předchozího zákoníku práce
z roku 1965 (účinný do 31. 12. 2006). Proto
lze při výkladu pojmu „organizační změna“
vycházet z názorů zaujatých judikaturou civilních soudů, a to i ve vztahu k původní právní
úpravě obsažené v zákoníku práce z roku 1965.
K výkladu pojmu organizační změna ve
smyslu původního § 46 odst. 1 písm. c) zákoníku práce z roku 1965 se vyjádřil Nejvyšší
soud např. v rozsudku ze dne 25. 8. 1998,
sp. zn. 2 Cdon 1130/97 (publ. v časopise Soudní
rozhledy č. 11, 1999, s. 374 a násl.), v němž dospěl k názoru, že o výběru zaměstnance, kte-
organizační změna“
vycházet z názorů zaujatých judikaturou civilních soudů, a to i ve vztahu k původní právní
úpravě obsažené v zákoníku práce z roku 1965.
K výkladu pojmu organizační změna ve
smyslu původního § 46 odst. 1 písm. c) zákoníku práce z roku 1965 se vyjádřil Nejvyšší
soud např. v rozsudku ze dne 25. 8. 1998,
sp. zn. 2 Cdon 1130/97 (publ. v časopise Soudní
rozhledy č. 11, 1999, s. 374 a násl.), v němž dospěl k názoru, že o výběru zaměstnance, kte-
rý je nadbytečným, rozhoduje výlučně zaměstnavatel; soud není oprávněn v tomto
směru rozhodnutí zaměstnavatele přezkoumávat. Zákoník práce nebo jiné právní
předpisy nestanoví, že by rozhodnutí o změně úkolů zaměstnavatele, jeho technického
vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za
účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách muselo být
přijato (vydáno) vždy jen písemně, a ani nepředpokládají, že by muselo být zaměstnavatelem „vyhlášeno“ nebo jiným způsobem
zveřejněno. Takové rozhodnutí však musí
být přijato před podáním výpovědi a zaměstnanec s ním musí být seznámen; postačí ovšem, jestliže se tak stane až ve výpovědi
z pracovního poměru. V řízení o neplatnost
výpovědi dané podle § 46 odst. 1 písm. c) zákoníku práce soud není povinen zabývat se
platností rozhodnutí zaměstnavatele o organizační změně jako otázkou předběžnou, jelikož takové rozhodnutí není právním úkonem ve smyslu § 240 odst. 2 zákoníku práce,
neboť nejde o takový projev vůle, s nímž by
právní předpisy spojovaly změnu nebo zánik
práv a povinností účastníků pracovněprávního vztahu. Jedná se pouze o skutečnost
(tzv. faktický úkon), která je hmotněprávním předpokladem pro právní úkony tam,
kde to právní předpisy stanoví a která není
sama o sobě způsobilá přivodit následky
v právních vztazích účastníků pracovněprávního vztahu.
V duchu tohoto právního názoru se nesly
i další judikáty vztahující se k tomuto problému, z nichž je potřeba podrobněji představit
právní názor Nejvyššího soudu ve výše citovaném rozsudku sp. zn. 21 Cdo 2204/2003,
který zmínil i žalobce ve svém vyjádření ke
kasační stížnosti. V této věci žalobce za řízení
před soudy tvrdil, že žalovaný zaměstnavatel
vytvořil jeho nadbytečnost jako řidiče „uměle“, neboť nejprve k dosavadním čtyřem řidičům přijal ode dne 1. 2. 2001 pátého (na základě svého rozhodnutí ze dne 1. 12. 2000)
a posléze stav řidičů o jednoho snížil (svým
rozhodnutím ze dne 9. 7. 2001), což mu formálně umožnilo vybrat žalobce jako nadbytečného zaměstnance a dát mu výpověď
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 11 / 2 014
. V této věci žalobce za řízení
před soudy tvrdil, že žalovaný zaměstnavatel
vytvořil jeho nadbytečnost jako řidiče „uměle“, neboť nejprve k dosavadním čtyřem řidičům přijal ode dne 1. 2. 2001 pátého (na základě svého rozhodnutí ze dne 1. 12. 2000)
a posléze stav řidičů o jednoho snížil (svým
rozhodnutím ze dne 9. 7. 2001), což mu formálně umožnilo vybrat žalobce jako nadbytečného zaměstnance a dát mu výpověď
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 11 / 2 014
z pracovního poměru podle § 46 odst. 1
písm. c) zákoníku práce z roku 1965. Nejvyšší soud v této věci dospěl k závěru, že výpověď z pracovního poměru, kterou dal zaměstnavatel zaměstnanci podle § 46 odst. 1
písm. c) zákoníku práce, je neplatná, jestliže
rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu nebylo přijato k dosažení změny
úkolů zaměstnavatele, technického vybavení, snížení stavu zaměstnanců za účelem
zvýšení efektivnosti práce nebo jiné organizační změny, pomocí níž měl být regulován
počet zaměstnanců a jejich kvalifikační složení tak, aby zaměstnavatel nadále zaměstnával jen takový počet zaměstnanců a v takovém kvalifikačním složení, jaké odpovídá
jeho potřebám, a podle svého obsahu nebo
účelu směřovalo k jinému cíli. Tento názor
Nejvyššího soudu lze tedy vykládat tak, že samotná organizační změna se sice v řízení
před soudem nepřezkoumává, a to ani jako
předběžná otázka, nicméně pokud z dokazování prováděného soudem vyplyne, že účel
opatření zaměstnavatele vydávaného za organizační změnu představující příčinu následné výpovědi dané zaměstnanci byl jiný, pak je
samotná výpověď neplatná.
Žalobce i městský soud však z výkladu
uvedených ustanovení zákoníku práce i z judikatury pro otázku podmínek pro propuštění ze služebního poměru dovozují, že pokud
organizační změna nespočívá ve změně druhu nebo množství stanovených úkolů jednotky, ke změně vnitřní struktury této jednotky,
ke změně systému velení apod., nejedná se ve
své podstatě o organizační změnu. Takový výklad však není správný a je v rozporu i se samotným textem zákoníku práce, který jako
jeden z druhů organizačních změn v širším
slova smyslu rozeznává také „snížení stavu
zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti
práce“. Taková situace zjevně nastala i v případě, kdy ministr obrany provedl svým rozhodnutím ze dne 16. 7. 2009 úsporná opatření ve smyslu rozpočtové politiky vlády, jejichž
důsledkem bylo mimo jiné také zrušení řady
systemizovaných služebních míst. V tom právě spočívala samotná organizační změna, tedy v rozhodnutí ministra obrany zrušit tato
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 11 / 2 014
také „snížení stavu
zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti
práce“. Taková situace zjevně nastala i v případě, kdy ministr obrany provedl svým rozhodnutím ze dne 16. 7. 2009 úsporná opatření ve smyslu rozpočtové politiky vlády, jejichž
důsledkem bylo mimo jiné také zrušení řady
systemizovaných služebních míst. V tom právě spočívala samotná organizační změna, tedy v rozhodnutí ministra obrany zrušit tato
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 11 / 2 014
systemizovaná místa za účelem úspory finančních prostředků ze státního rozpočtu,
což vedlo ke snížení počtu sloužících vojáků
napříč jednotlivými organizačními jednotkami ozbrojených sil ČR. Ani zákoník práce, ani
zákon o vojácích z povolání přitom neklade
na takové rozhodnutí žádné formální nároky.
Mimo to lze dát za pravdu stěžovateli v tom
ohledu, že ani zákoník práce z roku 2006 ani
zákoník práce z roku 1965 neobsahovaly úplný výčet situací, které náleží pod rozsah pojmu organizační změna. Zároveň je třeba poznamenat, že tato organizační změna aspoň
formálně sledovala legitimní cíl, tedy úsporu
veřejných prostředků poskytovaných na provoz ozbrojených sil ČR. Pokud byla – jak žalobce tvrdil s odkazem na některé mediální
výstupy – tato organizační změna ve vztahu
ke konkrétním vojákům zneužita za účelem
vyřizování osobních účtů či zbavování se nepohodlných spolupracovníků, pak k tomu
Nejvyšší správní soud uvádí, že je na rozhodnutí zaměstnavatele, kteří zaměstnanci budou považováni za nadbytečné a tuto volbu
ani její důvody není správní soud kompetentní přezkoumávat. Podstatné ovšem je, aby jeho rozhodnutí o organizační změně sledovalo
zákonem předvídané cíle, aby bylo existentní
a průkazné a aby nebylo v rozporu se zákazem diskriminace a zákazem zneužití práv
a povinností zakotveným speciálně pro služební poměry vojáků z povolání v § 2 odst. 3
a 4 zákona o vojácích z povolání.
Městský soud tedy jednak nesprávně vyložil samotnou skutkovou podstatu upravenou
v § 19 odst. 1 písm. e) zákona o vojácích z povolání, ale také nesprávně vyložil význam samotného podkladového rozhodnutí ministra
obrany o organizačních změnách tak, že žádné organizační změny ve vztahu k žalobci nestanoví. Tak by tomu však mohlo být pouze
v situaci, kdyby číslo systemizovaného služebního místa podle tabulky počtů, které žalobce zastával, nebylo uvedeno v příloze č. 1
tohoto rozhodnutí, na niž přímo odkazuje
písmeno d) tohoto rozhodnutí, zatímco písmeno e) jednoznačně kvalifikuje tuto skutečnost jako takovou organizační změnu, která
způsobuje nadbytečnost vojáků sloužících na
Ing. Jan A. proti Ministerstvu obrany o neplatnost propuštění ze služebního poměru,