č. 261/2007 Sb. Jestliže osoba samostatně výdělečně činná žádá o přiznání mimořádné okamžité pomoci z důvodu hrozící vážné újmy na zdraví a nepřeruší přitom výkon živno- stenského oprávnění, musí být při posuzování nároku na tuto dávku v souladu s $ 2 odst. 3 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, přihlédnuto k jejím pří- jmům a celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Proto se i pro účely přiznání této dávky musí zohlednit tzv. fikce příjmu upravená v $ 8 odst. 2 a 3 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu.
č. 261/2007 Sb. Jestliže osoba samostatně výdělečně činná žádá o přiznání mimořádné okamžité pomoci z důvodu hrozící vážné újmy na zdraví a nepřeruší přitom výkon živno- stenského oprávnění, musí být při posuzování nároku na tuto dávku v souladu s $ 2 odst. 3 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, přihlédnuto k jejím pří- jmům a celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Proto se i pro účely přiznání této dávky musí zohlednit tzv. fikce příjmu upravená v $ 8 odst. 2 a 3 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu.
V posuzované věci se jedná o nepřiznání dávky pomoci v hmotné nouzi (mimořádné okamžité pomoci), jejíž přiznání stěžovatel požadoval z toho důvodu, že mu údajně hro- zila vážná újma na zdraví. Mimořádná oka- mžitá pomoc, jak plyne ze samotného jazyko- vého výkladu tohoto pojmu, je dávkou jednorázovou pro osoby ocitající se v takové mimořádné situaci, která vyžaduje okamži- tou pomoc, ať už peněžitou či věcnou. Pro- střednictvím mimořádné okamžité pomoci tak může být poskytnuta pomoc v situacích nepříznivého a mimořádného charakteru, kdy žadatel není osoba v hmotné nouzi, ale je mu vhodné bezprostředně poskytnout po- moc, což však nevylučuje, aby tato pomoc by- la poskytnuta též osobě pobírající příspěvek na živobytí a v hmotné nouzi se již nacházejí- cí. Mimořádná okamžitá pomoc může být jak fakultativní dávkou, tak i dávkou nárokovou (jako je tomu právě v případě osoby, jíž hrozí vážná újma na zdraví), u které není stanovena pevná hranice příjmu; záleží tedy na správní úvaze orgánu pomoci v hmotné nouzi, zda a v jaké výši tuto dávku poskytne, přičemž tento postup může správní soud přezkoumá- vat pouze z hlediska překročení případných mezí správního uvážení ($ 78 odst. 1 s. ř. s), resp. z hlediska případné libovůle ze strany správního orgánu. Zdejší soud dále podotýká, že s ohledem na skutečnost, že jde o dávku poskytovanou podle zákona © pomoci v hmotné nouzi, musí jít o osobu, která nemá dostatečné finanční prostředky ani takový majetek, aby mohla nepříznivou situaci řešit vlastními silami (rozsudek NSS ze dne 19. 1. 2011, čj. 3 Ads 126/2010-70). Podmínky pro přiznání mimořádné hmot- né pomoci jsou stanoveny v zákoně o pomoci v hmotné nouzi. Podle $ 36 odst. 1 citované- ho zákona, má nárok na mimořádnou oka- mžitou pomoc „a) osoba uvedená v J 2 odst. 3, b) osoba uvedená v f 2 odst. 4 a 5, pokud je považována za osobu v hmotné nouzi, c) osoba uvedená v f 2 odst. 6, pokud je považována za osobu v hmotné nouzi“. Podle $ 2 odst. 2 uvedeného zákona se osoba nachází v hmotné nouzi, „není-li dále stanoveno jinak, jestliže její příjem a příjem společně posuzovaných osob a) po odečtení přiměřených nákladů na bydlení (f 9 odst. 2) nedosahuje částky živo- bytí (S 24), přičemž si nemůže tento příjem zvýšit vzhledem ke svému věku, zdravotní- mu stavu nebo z jiných vážných důvodu vlastním přičiněním a zabezpečení jejích zá- kladních životních podmínek je tak ohrože- no, nebo b) dosahuje sám nebo spolu s příspěv- kem na živobytí podle f 4 odst. 1 písm. a) částek živobytí, ale nepostačuje k zabezpeče- ní odůvodněných nákladů na bydlení (f 34) a služby s bydlením bezprostředně spojené“. Podle $ 2 odst. 3 téhož zákona platí, že „[o]Jsoba se považuje za osobu v hmotné nouzi též, jestliže nesplňuje podmínky uvedené v odstavci 2, avšak s přihlédnu- tím k jejím příjmům, celkovým sociálním a majetkovým poměrům jí hrozí vážná újma na zdraví“. Podle $ 36 odst. 2 téhož zákona se „[p]ro účely poskytování mímo- řádné okamžité pomoci osobě uvedené v f 2 odst. 3, odst. 5 písm. a) a odst. 6 [...) tato osoba posuzuje bez společně posuzovaných osob“. Podle $ 8 odst. 2 zákona o životním a €xis- tenčním minimu se za započitatelný příjem osoby s příjmy z podnikání a z jiné samostat- né výdělečné činnosti považuje nejméně částka ve výši 50 % měsíční průměrné mzdy v národním hospodářství za předchozí kalen- dářní rok s tím, že tato částka se zaokrouhluje na celé stokoruny dolů a vyhlašuje ji Minis- terstvo práce a sociálních věcí na základě údajů Českého statistického úřadu sdělením uveřejněným ve Sbírce zákonů. Tato částka se považuje za minimální příjem této osoby SBÍRKA ROZHODNUTÍ N88 5/2012 vždy od 1. července roku, v němž došlo k vyhlášení průměrné mzdy v národním hos- podářství za předchozí kalendářní rok, do 30. června následujícího kalendářního ro- ku. Podle $ 8 odst. 3 zákona o životním a exis- tenčním minimu platí, že „[u] osoby samo- statně výdělečně činné, která nemá příjem ze samostatné výdělečné činnosti, ale nepře- rušila výkon této činnosti, ani jí tato činnost nebyla pozastavena, se za příjem považuje částka uvedená v odstavcí 2; to neplatí, jde-li o osobu vykonávající činnost, která se pova- žuje podle zákona o důchodovém pojištění za vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, nebo o osobu, jejíž činnost se nepovažuje po- dle zákona o důchodovém pojištění za čín- nost osoby samostatně výdělečně činné pro- to, že tuto činnost nevykonává soustavně“. V období od 1. 7. 2008 do 30. 6. 2009 se v souladu se Sdělením Ministerstva práce a sociálních věcí uveřejněným | pod č. 201/2008 Sb. považovala za částku odpovída- jící 50 % měsíční průměrné mzdy v národním hospodářství za rok 2007 částka 10 800 Kč. Důvodová zpráva k návrhu zákona o po- moci v hmotné nouzi k dávce mimořádné oka- mžité pomoci a podmínkám jejího poskytová- ní uvádí, že „[u] dávky mimořádná okamžitá pomoc se osoba posuzuje individuálně, dáv- ka se poskytuje pouze jí, platí jen podmínka, že v případě dávky poskytované pří živelné čí jiné pohromě se tato dávka poskytne pouze jedné ze společně posuzovaných osob. Mimo- řádná okamžitá pomoc je dávkou, u které není stanovena pevná hranice příjmu; přesto s ohledem na skutečnost, že jde o dávku poskytovanou podle zákona 0 po- moci v hmotné nouzi, musí jít o osobu, kte- rá nemá dostatečné finanční prostředky ani majetek takový, aby mohla nepřízni- vou situaci řešit vlastními silami. [..) Oso- bám, které nesplňují podmínky pro uznání si- tuace hmotné nouze, ale protože nemají dostatek finančních prostředků, hrozí jim vážná újma na zdraví, lze poskytnout mímo- řádnou okamžitou pomoc do výše existenční- ho minima osoby, která není nezaopatřeným dítětem, resp. do výše životního minima v pří- padě nezaopatřeného dítěte.“ 507 2582 Jak vyplývá z jazykového, logického a sys- tematického výkladu citovaných ustanovení zákona o pomoci v hmotné nouzi, v případě hrozící vážné újmy na zdraví orgán pomoci v hmotné nouzi neposuzuje, zda je osoba žá- dající o dávku v hmotné nouzi.osobou v hmot- né nouzi ve smyslu $ 2 odst. 2 téhož zákona, ne- boť tito podmínku osoba pro získání mimořádné okamžité pomoci z tohoto důvodu splňovat nemusí. Na druhé straně ovšem i zde zákon uvádí, že to, zda osobě hrozí vážná újma na zdraví, je zapotřebí posuzovat „s přihlédnu- tím R jejím příjmům a celkovým sociálním a majetkovým poměrům“. Pojem „příjem“ je pro účely rozhodování o nároku na mimořád- nou okamžitou pomoc, stejně jako na ostatní dávky, třeba posuzovat na základě vymezení tohoto pojmu v $ 9 odst. 1 písm. c) zákona o po- moci v hmotné nouzi ve smyslu definice obsa- žené v $ 6 až $ 8 zákona o životním a existenč- ním minimu, a to včetně tzv. fikce příjmu osob samostatně výdělečně činných, které sice ne- mají příjem ze samostatné výdělečné činnosti, ale nepřerušily výkon této činnosti ani jim tato činnost nebyla pozastavena ($ 8 odst. 3 zákona o životním a existenčním minimu). Prvostupňový orgán i žalovaný tedy mu- sely v souladu se zákonem přihlédnout k to- mu, že stěžovatel byl podle výpisu ze dne 10. 3. 2009 zapsán v živnostenském rejstříku jako držitel živnostenského oprávnění na dobu neurčitou s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách č. 1 až 3 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (Živnostenský zákon), přičemž ta- to živnost v době podání žádosti ani v době vydání rozhodnutí prvostupňového orgánu nebyla přerušena. Byly tedy naplněny pod- mínky aplikace $ 8 odst. 3 zákona o životním a existenčním minimu, podle něhož byla stě- žovateli místo jeho skutečného příjmu ze sa- mostatné výdělečné činnosti započítána fik- 508 ce příjmu ve výši 10 800 Kč. Stěžovateli byla v řízení dána možnost se k tomuto podkladu pro rozhodnutí prvostupňového orgánu vy- jádřit, což ale stěžovatel nevyužil a odmítl po- depsat záznam o seznámení se s podklady pro rozhodnutí. Nejvyšší správní soud se te- dy ztotožňuje s právním názorem krajského soudu, že žalovaný věc posoudil správně, po- kud dospěl k závěru, že z důvodu platnosti té- to zákonné fikce nebylo třeba dokazovat sku- tečný příjem stěžovatele a provádět další dokazovaní k jeho celkovým sociálním a ma- jetkovým poměrům, resp. k hrozbě vzniku újmy na zdraví, kterou stěžovatel rovněž ni- jak nedoložil (viz k tomu obdobně rozsudek NSS ze dne 21. 7. 2008, čj. 4 Ads 62/2007-51, týkající se obdobného institutu v zákoně č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře). Vzhle- dem k tomu, že jeho příjem pro účely posouzení v systému pomoci v hmotné nouzi výrazně pře- vyšoval existenční minimum (2 020 Kč, při- čemž pouze do této výše by mu bývala mohla být mimořádná okamžitá pomoc přiznána [$ 37 písm. a) zákona o pomoci v hmotné nouzij, představovalo právě příjmové krité- rium překážku pro přiznání nároku na dáv- ku. Protože podle závěru prvostupňového or- gánu i žalovaného nehrozila stěžovateli s přihlédnutím k jeho příjmu a celkovým so- ciálním a majetkovým poměrům vážná újma na zdraví, nesplňoval podmínky pro přiznání mimořádné okamžité pomoci podle $ 2 odst. 3 zákona o pomoci v hmotné nouzi. Lze rovněž poukázat na přiléhavý názor krajského sou- du, že stěžovatel věděl, že bez přerušení své živnosti nesplní podmínky pro vznik nároku na mimořádnou okamžitou pomoc, ale přes- to výkon své živnosti nepřerušil. Zamítnutí žádosti o mimořádnou okamžitou pomoc si tedy stěžovatel může přičítat pouze svému vlastnímu nekonání (nepřerušení živnosten- ského oprávnění). (...) SBÍRKA ROZHODNUTÍ N$S 5/2012 2583 2585 Školství: rozhodnutí veřejné vysoké školy o přerušení studia k $ 54 odst. 1, $ 58 odst. 3 a odst. 4 a $ 68 odst. 3 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění zákonů č. 147/2001 Sb., č. 552/2005 Sb. a č. 159/2010 Sb. Rozhodnutí o přerušení studia podle $ 54 odst. 1 zákona č. 111/1998 Sb., o vyso- kých školách, lze vydat nejen na žádost studenta, případně bez výslovné žádosti — vý- lučně v jeho zájmu, nýbrž v odůvodněných případech a v souladu se zákonem a vnitřními předpisy veřejné vysoké školy též proti vůli studenta. Takovým přípa- dem je úprava v čl. 5 odst. 3 Studijního a zkušebního řádu Univerzity Karlovy v Pra- ze, podle něhož děkan z vlastního podnětu přeruší studentovi studium v případě, kdy student, kterému vznikla povinnost uhradit poplatek spojený se studiem podle $ 58 odst. 3 nebo 4 zákona o vysokých školách, tento poplatek ve lhůtě 30 dnů od za- slání výzvy do vlastních rukou k zaplacení poplatku nezaplatil.
Ing. Radim R. proti Krajskému úřadu Olomouckého kraje o dávku mimořádné okamžité pomoci, o kasační stížnosti žalobce.