k nařízení vlády č. 117/1988 Sb., o zařazování zaměstnání do L a II. pracovní kategorie pro úče- ly důchodového zabezpečení**“ I. Pro zhodnocení doby zaměstnání v jedné z preferovaných pracovních katego- rií (I., II. pracovní kategorie) získané v období účinnosti předchozích právních úprav důchodového zabezpečení až do zrušení systému pracovních kategorií k 1. 6. 1992 bylo rozhodující výslovné zařazení konkrétního druhu práce vykonávaného pracovníkem v příslušném resortním seznamu (6 14 a $ 17 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, provedené nařízením vlády č. 117/1988 Sb., o zařazování zaměstnání do I. a II. pracovní kategorie pro účely důchodového zabezpečení). II. Byl-li druh práce vykonávaný stěžovatelem (v tomto případě chemik - velinář na provozu ftalanhydrid) výslovně zařazen v příslušném resortním a také vnitro- podnikovém seznamu ve II. pracovní kategorii, pak stěžovatel nemůže úspěšně na- mítat, že se jednalo o druh práce odůvodňující zařazení v I. pracovní kategorii, a to ani tehdy, bylo-li jeho pracoviště vystaveno škodlivým vlivům způsobeným sousedí- cím provozem zařazeným do L. pracovní kategorie.
k nařízení vlády č. 117/1988 Sb., o zařazování zaměstnání do L a II. pracovní kategorie pro úče- ly důchodového zabezpečení**“ I. Pro zhodnocení doby zaměstnání v jedné z preferovaných pracovních katego- rií (I., II. pracovní kategorie) získané v období účinnosti předchozích právních úprav důchodového zabezpečení až do zrušení systému pracovních kategorií k 1. 6. 1992 bylo rozhodující výslovné zařazení konkrétního druhu práce vykonávaného pracovníkem v příslušném resortním seznamu (6 14 a $ 17 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, provedené nařízením vlády č. 117/1988 Sb., o zařazování zaměstnání do I. a II. pracovní kategorie pro účely důchodového zabezpečení). II. Byl-li druh práce vykonávaný stěžovatelem (v tomto případě chemik - velinář na provozu ftalanhydrid) výslovně zařazen v příslušném resortním a také vnitro- podnikovém seznamu ve II. pracovní kategorii, pak stěžovatel nemůže úspěšně na- mítat, že se jednalo o druh práce odůvodňující zařazení v I. pracovní kategorii, a to ani tehdy, bylo-li jeho pracoviště vystaveno škodlivým vlivům způsobeným sousedí- cím provozem zařazeným do L. pracovní kategorie.
V prvé řadě Nejvyšší správní soud pova- žuje za vhodné shrnout právní úpravu reži- mu pracovních kategorií, jak se vyvíjela v do- bě, kdy stěžovatel pracoval u zaměstnavatele 142M4 dobí let 1964-1985, o němž stěžovatel tvrdí, že v této době pracoval nejprve coby učeň, posléze jako chemik v provozu závodu ve Va- natolik zdravotně nebezpečný, že byl nebo měl být zařazen jako celek do I. pracovní ka- tegorie. Pracovní kategorie byly upraveny zá- konem č. 101/1964 Sb., o sociálním zabezpe- čení, účinným od 1. 7. 1964, v $ 5 tohoto zákona, v němž bylo uvedeno, že do I. pra- covní kategorie patří zaměstnání v hornictví pod zemí v hlubinných dolech, zaměstnání členů leteckých posádek a pracovníků sou- stavně činných v letadlech za letu, zaměstná- ní, v nichž se vykonávají zvlášť těžké a zdraví škodlivé práce v hutích nebo v těžkých che- mických provozech, zaměstnání kesonářů a potápěčů, zaměstnání při konečném zpra- cování radioaktivních surovin, zaměstnání v hornictví vykonávaná poď spodní úrovní nadloží a na skrývce v povrchových dolech (lo- mech) na uhlí a na radioaktivní suroviny. Toto ustanovení prováděla vyhláška č. 107/1964 Sb., o zařazování zaměstnání do L a II. pracovní kategorie pro účely důchodového zabezpeče- ní, která v 6 2 stanovila, že „[d]o I. pracovní kategorie se zařazují zaměstnání, v nichž se vykonávají soustavně nebo aspoň převážně práce uvedené v dílu I připojeného sezna- mu“ (tzn. seznamu druhů prací, které odů- vodňují, aby zaměstnání, v nichž se tyto práce vykonávají, byla zařazena do I. nebo II. pra- covní kategorie pro účely důchodového za- 1082 bezpečení).. Podle $ 5 citované vyhlášky „[lú)střeďní orgány, v jejichž oborech působ- nosti se vykonávají práce uvedené v připoje- ném seznamu a zaměstnání uvedená v f 4, vydají v dohodě se Státním úřadem sociální- ho zabezpečení resortní seznamy zaměstná- ní vykonávaných v oborech jejich působnos- ti, která se zařazují do I nebo II. pracovní kategorie. Změny a doplňky těchto seznamů bylo možné provádět jen v dohodě se Stát- ním úřadem sociálního zabezpečení“ Podle $ 2 vyhlášky č. 102/1964 Sb., kterou se prová- dí zákon o sociálním zabezpečení, platilo, že „[dloba učebního poměru učně vychováva- ného pro zaměstnání I. (II.) pracovní kate- gorie se posuzuje jako doba zaměstnání těto pracovní kategorie, jestliže se v rámcí učeb- ního plánu pravidelně provádí odborný vý- cvik učně na pracovištích nebo v provozech, kde se vykonává zaměstnání I. (II.) pracovní kategorie“. Tento model fungování pracovních kate- gorií převzala i následná právní úprava v záko- ně č. 121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení, [$ 12 odst. 1 písm. a) a odst. 3 tohoto zákona] a nařízení vlády č. 136/1975 Sb., o zařazování do I. a II. pracovní kategorie pro účely sociál- ního zabezpečení. Pracovní kategorie pak by- ly zachovány i po přechodu na novou právní úpravu sociálního zabezpečení s účinností od 1. 10. 1988 (zákon č. 100/1988 Sb., o so- ciálním zabezpečení, a nařízení vlády č. 117/1988 Sb., o zařazování zaměstnanců do I. a II. pracovní kategorie pro účely důchodo- vého zabezpečení). Doba zaměstnání v prefe- rovaných pracovních kategoriích měla vliv na stanovení podmínek vzniku nároku na dů- chod (nižší důchodový věk), tak i na výši dů- chodu (zvýšení základní výměry důchodu). Podle $ 21 odst. 1 písm. d) zákona č. 100/1988 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 1995 platilo, že „[oJbčan má nárok na starobní důchod, jest- liže byl zaměstnán nejméně 25 roků a dosá- hl věku aspoň 58 let, bylli zaměstnán ne- jméně 20 roků v zaměstnání uvedeném v S 14 odst. 2 písm. i) až D“. V těchto ustano- veních byly rámcově uvedeny některé druhy prací v hornictví, chemickém průmyslu a sprá- vě kanalizací, které byly zařazeny do I. pra- covní kategorie, a to konkrétně i pod písme- nem i) „zaměstnání vykonávaná s prokázaný- mi chemickými karcinogeny a při pracovních procesech s rizikem chemické karcínogení- ty“. Podle $ 1 nařízení č. 117/1988 Sb. (vydané- ho k provedení zmocnění v $ 17 odst. 1 zákona č. 100/1988 Sb.) „[dlo I. pracovní kategorie se pro účely důchodového zabezpečení zařa- zují zaměstnání, v nichž se za podmínek sta- novených zákonem vykonávají práce uvede- né v příloze č. 1 části I tohoto nařízení“. Pod položkou 18. této části přílohy č. I. citovaného nařízení byla uvedena práce s prokázanými chemickými karcinogeny a při pracovních procesech s rizikem chemické karcinogenity. Podle $ 17 odst. 2 zákona č. 100/1988 Sb. fe- derální ústřední orgány státní správy a ústřed- ní orgány státní správy republik, v jejichž oborech působnosti se vykonávají práce, kte- ré odůvodňují, aby zaměstnání byla zařazena do I. nebo II. pračovní kategorie, vydávaly svými výnosy resortní seznamy zaměstnání zařazených do I. a II. pracovní kategorie. Za ostatní ústřední orgány a organizace, v je- jichž oborech působnosti se vykonávají prá- ce, které odůvodňují, aby zaměstnání byla za- řazena do I. nebo II pracovní kategorie, vydávalo tyto seznamy svým výnosem fede- rální ministerstvo práce a sociálních věcí, a šlo-li o ústřední orgány a organizace repub- lik, příslušné ministerstvo zdravotnictví a so- ciálních věcí republiky v dohodě s federál- ním ministerstvem práce a sociálních věcí. Seznam druhů práce uvedených v zákoně a v příloze nařízení vlády však představoval pouze typizovaný seznam prací zařazených do preferovaných pracovních kategorií a byl dále konkretizován na úroveň konkrétních povolání teprve příslušným resortním sezna- mem. Tyto resortní seznamy byly založeny na metodě taxativního výčtu. Pokud tedy nebylo konkrétní povolání (druh práce, kterou měl zaměstnanec v souladu s pracovní smlouvou v podniku vykonávat) zařazeno v příslušném resortním seznamu jako zaměstnání zařazené do I či IL. pracovní kategorie, nemohlo být na základě rozšiřujícího výkladu ustanovení záko- na či prováděcího nařízení do takové katego- rie podřazeno, a to ani na základě soudního uvážení (k tomu viz např. Burdová, E. a kol. O důchodovém zabezpečení pracujících. Prá- ce : Praha, 1988, s. 70-71). Soudy však mohly podle výsledků provedeného dokazování vy- slovit, že pracovník splňuje podmínky pro za- řazení do L či II. pracovní kategorie v přípa- dě, že práce jím vykonávaná odpovídala zcela některému zaměstnání zařazenému do I. ne- bo II. pracovní kategorie, přičemž ovšem mu- sely zkoumat všechny podmínky, za nichž mohlo být zaměstnání zařazeno do resortní- ho seznamu (srov. k tomu stanovisko Nejvyš- šího soudu ČSSR ze dne 10. 10. 1977, sp. zn. Cpjť 46/77, č. 1/1978 Sb. NS). Tento výklado- vý přístup je třeba i z dnešního pohledu vy- hodnotit jako souladný s principem právní ji- stoty a veřejného subjektivního práva na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří reali- zovaného zákonnými a podzákonnými pro- středky práva sociálního zabezpečení. Ob- dobný názor zaujal ve své rozhodovací praxi i Nejvyšší správní soud; srov. rozsudek ze dne 26. 8. 2009, čj. 6 Ads 109/2007-110, z něhož vyplývá, že „[plokud práce, kterou stěžovatel vykonával, odpovídá zaměstnání zařazené- mu v resortním seznamu do preferované II. pracovní kategorie, nelze jí zařadit do I pracovní kategorie, přestože práce byla vy- konávána ve ztížených pracovních podmín- kách, které u vyjmenovaných druhů pracov- ních činností zařazení do I. pracovní kategorie odůvodňovaly“. Systém pracovních kategorií byl zrušen až zákonem č. 235/1992 Sb., o zrušení pra- covních kategorií a o některých změnách v sociálním zabezpečení, účinným od 1. 6. 1992. Na základě novelizace $ 174 a $ 175 zá- kona č. 100/1988 Sb. byl vytvořen přechodný mechanismus, na základě něhož se zohledňo- valy nároky spojené s výkonem zaměstnání v I a IL pracovní kategorii při rozhodování o důchodech i nadále. Nová úprava důchodo- vého systému po 1. 1. 1996 (po nabytí účinnos- ti zákona o důchodovém pojištění) reagovala na dřívější existenci pracovních kategorií a znich plynoucích odlišných podmínek pro vznik nároku na starobní důchod a jeho výši v $71a 474. Podle $ 74 zákona o důchodo- vém pojištění tak platí, že „[nlároky na sní- 1083 2442 žení věkové hranice pro vznik nároku na starobní důchod podle předpisů platných před 1. lednem 1996 po odpracování stano- vené doby zaměstnání v I. pracovní katego- rii nebo v I. (II.) kategorii funkcí zůstávají zachovány do 31. prosince 2018. Snížená vě- ková hranice pro vznik nároku na starobní důchod se přitom považuje pro účely tohoto zákona za důchodový věk“ V posuzované věci je nesporné, že někte- ré pracovní pozice v určitých provozech pod- niku Urxovy závody, n. p., Valašské Meziříčí, kde byl stěžovatel v letech 1964-1967 v učeb- ním poměru a posléze až do roku 1985 v pra- covním poměru, byly zařazeny do I. pracovní kategorie, a některé naopak do II. či ITI. (ne- preferované) pracovní kategorie. Není rov- něž sporu o tom, že stěžovatel v rámci doby jeho zaměstnání v tomto podniku pracoval na provozech, které byly zařazeny do L pra- covní kategorie a které mu byly jako takové započteny v evidenčních listech důchodové- ho pojištění. Konkrétně se jedná o období od 18. 7. 1967 do 31. 8. 1971, kdy stěžovatel pra- coval jako chemik rampář ve středisku antra- cen a také jako destilatér či velinář v zaměst- nání zařazeném v resortním seznamu pod evidenčním číslem 01 18 1/B a 01 17 04/B v délce 4 roků a 46 dnů. Stěžovatel především namítal, že do za- městnání zařazeného do I. pracovní katego- rie náležel i výkon práce chemika - velináře na pracovišti ftalanhydrid, které stěžovatel vykonával v době od 1.9. 1971 do 31. 7. 1985. Nejvyšší správní soud uvádí, že takovému zá- věru nenasvědčují ani skutečnosti zjištěné ze správního spisu žalované, ani výsledky doka- zování provedeného krajským soudem. Z re- sortního seznamu zaměstnání vydaného v ro- ce 1991 Ministerstvem průmyslu a obchodu, z vnitropodnikové směrnice společnosti DEZA, a. s., Valašské Meziříčí i z přílohy k žá- dosti o starobní důchod vystavené zaměstna- vatelem dne 10. 4. 2006 vyplývá, že druh prá- ce „chemik — střídač velinář“ na provozu ftalanhydrid bylo zaměstnáním zařazeným do II. pracovní kategorie. Tento závěr nevy- vrátilo ani nezpochybnilo dokazování prove- dené krajským soudem, neboť ze svědeckých 1084 výpovědí vyplynulo, že provoz ftalanhydrid nepatřil v rámci podniku k těm nejrizikověj- ším provozům, v nichž by zaměstnanci byli vystaveni natolik nebezpečnému vlivu karci- nogenních látek, aby to odůvodňovalo zařa- zení tohoto provozu do pracovišť v I. pracov- ní kategorii. Pokud stěžovatel namítal, že svědek Arnošt D. požádal rovněž o dřívější od- chod do důchodu v 58 letech a bylo mu žalo- vanou vyhověno, přičemž pracoval na srovna- telně rizikových pracovištích jako stěžovatel, nelze mu dát za pravdu. Z výpovědi svědka Arnošta D. totiž vyplývá, že pracoval na pro- vozu benzol (plynulé zpracování surového benzínu). Tento provoz však je podle resort- ního seznamu zařazen v L pracovní kategorii, nikoliv ve II. pracovní kategorii jako provoz fta- lanhydrid. Z toho vyplývá, že v obou případech nedošlo k nedůvodné nerovnosti v rozhodová- ní žalované, neboť druh práce vykonávaný obě- ma zaměstnanci zjevně nebyl totožný a byl z hlediska pracovních kategorií jinak zařa- zen, ačkoliv formálně stěžovatel i svědek Arnošt D. vykonávali povolání chemika - veli- náře. Na zařazení druhu práce do resortního seznamu nemohly mít vliv ani konkrétní spe- cifické pracovní podmínky, za nichž stěžova- tel vykonával práci na provozu ftalanhydrid, které lze mít z dokazování provedeného kraj- ským soudem za nesporné (tj. blízkost stáčír- ny smoly a exhalace spojené s fungováním tohoto provozu), neboť tyto podmínky - jakko- liv mohly mít vliv na reálnou rizikovost práce stěžovatele - nemohly změnit typové zařaze- ní práce v resortním seznamu, který je stěžej- ním pramenem pro zařazení druhu práce do příslušné pracovní kategorie. Je pravdou, že zaměstnavatel Urxovy závody, n. p., Valašské Meziříčí, byl povinen sledovat a vyhodnocovat rizikovost práce na konkrétních provozech a dle toho upravovat svou vnitropodnikovou směrnici o zařazování jednotlivých pracovišť do pracovních kategorií v souladu s přísluš- ným resortním seznamem a platnou právní úpravou, ale pokud tak neučinil a nepřehod- notil zařazení pracoviště ftalanhydrid z hle- diska preferované pracovní kategorie, pak tak nemůže učinit ex post ani soud v řízení o žalobě, tím méně v řízení o kasační stížnos- ti. Z provedených důkazů navíc jednoznačně SBÍRKA ROZHODNUTÍ NS$$ 12/2011 2442 vyplývá, že ani komise pamětníků nevyhodno- tila působení stěžovatele jako střídače - veli- náře na pracovišti ftalanhydrid jako zaměstná- ní zařazené do I. pracovní kategorie. Nejvyšší správní soud proto při posouzení těchto ná- mitek stěžovatele dospěl k závěru, že jsou ne- důvodné, a souhlasí plně s přezkoumatelnými závěry učiněnými krajským soudem v napa- deném rozsudku, které jsou správné a odpo- vídají zjištěnému skutkovému stavu věci. Stěžovatel rovněž namítl, že mu měla být za- počtena v I. pracovní kategorii i doba učební- ho poměru v letech 1964-1967, neboť platná právní úprava stanovila, že příprava na budou- cí povolání má být pro účely důchodového pojištění zařazena do příslušné kategorie. Mezi účastníky není sporné, že stěžovatel se vyučil v tříletém učebním oboru provozní chemik na SPŠ chemické, což jednoznačně vy- plývá z jeho osobního spisu vedeného za- městnavatelem a kopie evidenčního listu za- loženého ve spisu žalované. K tomu Nejvyšší správní soud podotýká, že stěžovatelova ná- mitka stran absence výučního listu, který sku- tečně není založen ve správním spisu ani jeho osobním spisu, ačkoliv dle žádosti o důchod byl při jejím podání ověřen, není relevantní, neboť výuční list byl v souladu s $ 6 vyhlášky č. 111/1965 Sb., o závěrečných učňovských zkouškách, pouze dokladem: o absolvování závěrečné učňovské zkoušky. Tento doklad však nemá žádnou vypovídací hodnotu k do- bám zaměstnání ani jejich zařazení do prefe- rovaných pracovních kategorií. Naopak je třeba stěžovateli dát za pravdu v tom směru, že podle $ 2 vyhlášky č. 102/1964 Sb. se doba učebního poměru učně vychovávaného pro zaměstnání I. (II) pracovní kategorie posu- zuje jako doba zaměstnání této pracovní ka- tegorie, jestliže se v rámci učebního plánu pravidelně provádí odborný výcvik učně na pracovištích nebo v provozech, kde se vyko- nává zaměstnání I. (II) pracovní kategorie. K tomu se dále vztahuje i $ 11 odst. 142 vy- hlášky č. 44/1959 Ú. L., o nemocenském pojiš- tění a důchodovém zabezpečení učňů, podle nichž „[d]Joba trvání učebního poměru učně vychovávaného pro zaměstnání zařazené do II. pracovní kategorie se posuzuje jako doba zaměstnání této pracovní kategorie, jestliže se v rámci učebního plánu provádí odborný výcvik učně na pracovištích nebo v provozovnách, kde se vykonává zaměstná- ní zařazené do této pracovní kategorie“. By- lo rovněž povinností zaměstnavatele vést evi- denční list důchodového zabezpečení tak, aby z něho bylo patrno, zda zaměstnanec v době učebního poměru pracoval na pracovištích zařazených do preferovaných pracovních ka- tegorií ($ 128 téže vyhlášky). V evidenčním listu stěžovatele z této doby však údaje o po- čtu dnů odpracovaných v preferovaných pra- covních kategoriích nejsou obsaženy (pří- slušné kolonky jsou proškrtnuty). Posouzení této námitky je tedy otázkou skutkovou, nikoliv právní, a proto krajský soud k této žalobní námitce rovněž prováděl doka- zování. Ze správního spisu (Žádosti o důchod, pracovní karty zaměstnance atd.) ani prove- deného dokazování však jednoznačně nevy- plývá, zda stěžovatel splňoval podmínky cito- vaného ustanovení vyhlášky č. 102/1964 Sb. a účastnil se odborného výcviku učně na pra- covištích a provozech, kde se vykonává za- městnání I. či II. pracovní kategorie. Jelikož je ze skutkových okolností případu zřejmé, že v podniku Urxovy závody, n. p., Valašské Me- ziříčí, fungovaly provozy zařazené do všech tří pracovních kategorií, nelze jednoznačně prokázat, že doba učebního poměru měla být stěžovateli započtena do I. pracovní kategorie, jak požadoval. Nelze tak dát za pravdu stěžova- teli v jeho tvrzení, že celý provoz Urxových zá- vodů ve Valašském Meziříčí byl zařazen do I. pracovní kategorie. Z výpovědi svědka Ar- nošta D. (kolegy stěžovatele z učebního po- měru i zaměstnání), která nebyla jinými důka- zy zpochybněna, navíc vyplynulo, že učni V provozu nepracovali celé tři roky, praxe pro- bíhala pouze během druhého a třetího roční- ku. I kdyby tedy bylo možno započíst stěžova- teli část doby učebního poměru do některé z preferovaných pracovních kategorií, ne- mohlo by se jednat o celou dobu trvání učeb- ního poměru, ale jen o část této doby. Kromě toho nelze odhlédnout od toho, že pro dřívěj- ší vznik nároku na starobní důchod v 58 le- tech věku chybí stěžovateli 15 roků a 319 dnů 1085 2443 odpracovaných v I. pracovní kategorii, je toto skutkové zjištění ve vztahu k meritu věci bez- významné; i kdyby byla stěžovateli započtena celá doba učebního poměru jako doba v I. pra- covní kategorii, nedostačovalo by to ke vzni- možné prokázat jeho tvrzení, že mu měla být doba učebního poměru započítána jako doba odpracovaná v I. pracovní kategorii. Krajský soud se tedy nedopustil vady řízení, která by měla vliv na zákonnost rozhodnutí o věci sa- ku nároku na důchod v 58 letech. Stěžovatel přitom nenavrhl jiné důkazy, z nichž by bylo mé [$ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.], jestliže tuto námitku neshledal jako důvodnou. 2443 Opatření obecné povahy: negativní vymezení; sazebník úhrad za poskytování informací k $ 5 odst. 1 písm. ©) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím k $ 46 odst. 1 písm. a) a $ 101a a násl. soudního řádu správního ve znění zákona č. 127/2005 Sb. k $ 171 a násl. správního řádu (č. 500/2004 Sb) Sazebník úhrad za poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svo- bodném přístupu k informacím, vydaný ke sjednocení postupu zaměstnanců státní instituce a jen tyto zaměstnance také zavazující, není opatřením obecné povahy ve smyslu 6 101a a násl. s. ř. s., resp. $ 171 a násl. správního řádu z roku 2004. Návrh na jeho zrušení postupem podle $ 101a s. ř. s. proto Nejvyšší správní soud odmítne [$ 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.].
Jaroslav K. proti České správě sociálního zabezpečení o starobní důchod, o kasační stíž-
Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti, přičemž zjistil, že je podána osobou oprávněnou a je proti označenému rozsudku přípustná za podmínek ustanovení § 102 a § 104 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu i řízení, jež jeho vydání předcházelo, v souladu s § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s., a neshledal přitom vady, k nimž by musel podle § 109 odst. 3 s. ř. s. přihlédnout z úřední povinnosti; vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti, dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
V prvé řadě Nejvyšší správní považuje za vhodné shrnout právní úpravu režimu pracovních kategorií, jak se vyvíjela v době, kdy stěžovatel pracoval u zaměstnavatele Urxovy závody, n.p. Valašské Meziříčí (posléze DEZA, a.s. Valašské Meziříčí). Jedná se o období let 1964 – 1985, o němž stěžovatel tvrdí, že v této době pracoval nejprve coby učeň, posléze jako chemik v provozu závodu ve Valašském Meziříčí, který podle jeho názoru byl natolik zdravotně nebezpečný, že byl nebo měl být zařazen jako celek do I. pracovní kategorie. Pracovní kategorie byly upraveny zákonem č. 101/1964 Sb., účinným od 1. 7. 1964 v ustanovení § 5 tohoto zákona, v němž bylo uvedeno, že do I. pracovní kategorie patří zaměstnání v hornictví pod zemí v hlubinných dolech, zaměstnání členů leteckých posádek a pracovníků soustavně činných v letadlech za letu, zaměstnání, v nichž se vykonávají zvlášť těžké a zdraví škodlivé práce v hutích nebo v těžkých chemických provozech, zaměstnání kesonářů a potápěčů, zaměstnání při konečném zpracování radioaktivních surovin, zaměstnání v hornictví vykonávaná pod spodní úrovní nadloží a na skrývce v povrchových dolech (lomech) na uhlí a na radioaktivní suroviny. Toto ustanovení prováděla vyhláška č. 107/1964 Sb., o zařazování zaměstnání do I. a II. pracovní kategorie pro účely důchodového zabezpečení, která v ustanovení § 2 stanovila, že do I. pracovní kategorie se zařazují zaměstnání, v nichž se vykonávají soustavně nebo aspoň převážně práce uvedené v dílu I připojeného seznamu (tzn. seznamu druhů prací, které odůvodňují, aby zaměstnání, v nichž se tyto práce vykonávají, byla zařazena do I. nebo II. pracovní kategorie pro účely důchodového zabezpečení). Podle ustanovení § 5 citované vyhlášky ústřední orgány, v jejichž oborech působnosti se vykonávají práce uvedené v připojeném seznamu a zaměstnání uvedená v § 4, vydají v dohodě se Státním úřadem sociálního zabezpečení resortní seznamy zaměstnání vykonávaných v oborech jejich působnosti, která se zařazují do I. nebo II. pracovní kategorie. Změny a doplňky těchto seznamů bylo možné provádět jen v dohodě se Státním úřadem sociálního zabezpečení. Podle ustanovení § 2 vyhlášky č. 102/1964 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení, platilo, že „doba učebního poměru učně vychovávaného pro zaměstnání I. (II.) pracovní kategorie se posuzuje jako doba zaměstnání této pracovní kategorie, jestliže se v rámci učebního plánu pravidelně provádí odborný výcvik učně na pracovištích nebo v provozech, kde se vykonává zaměstnání I. (II.) pracovní kategorie.“
Tento model fungování pracovních kategorií převzala i následná právní úprava v zákoně č. 121/1975 Sb. [§ 12 odst. 1 písm. a), 3 tohoto zákona] a nařízení vlády č. 136/1975 Sb., o zařazování do I. a II. pracovní kategorie pro účely sociálního zabezpečení. Pracovní kategorie pak byly zachovány i po přechodu na novou právní úpravu sociálního zabezpečení s účinností od 1. 10. 1988 (zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení a nařízení vlády č. 117/1988 Sb., o zařazování zaměstnanců do I. a II. pracovní kategorie pro účely důchodového zabezpečení). Doba zaměstnání v preferovaných pracovních kategoriích měla vliv na stanovení podmínek vzniku nároku na důchod (nižší důchodový věk), tak i na výši důchodu (zvýšení základní výměry důchodu). Podle ustanovení § 21 odst. 1 písm. d) zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění účinném do 31. 12. 1995 platilo, že občan má nárok na starobní důchod, jestliže byl zaměstnán nejméně 25 roků a dosáhl věku aspoň 58 let, byl-li zaměstnán nejméně 20 roků v zaměstnání uvedeném v § 14 odst. 2 písm. i) až l). V těchto ustanoveních byly rámcově uvedeny některé druhy prací v hornictví, chemickém průmyslu a správě kanalizací, které byly zařazeny do I. pracovní kategorie, a to konkrétně i pod písm. i) „zaměstnání vykonávaná s prokázanými chemickými karcinogeny a při pracovních procesech s rizikem chemické karcinogenity“. Podle ustanovení § 1 nařízení č. 117/1988 Sb. (vydaného k provedení zmocnění v ustanovení § 17 odst. 1 zákona č. 100/1988 Sb.) se do I. pracovní kategorie se pro účely důchodového zabezpečení zařazují zaměstnání, v nichž se za podmínek stanovených zákonem vykonávají práce uvedené v příloze č. 1 části I tohoto nařízení. Pod položkou 18. této části přílohy č. I. citovaného nařízení byla uvedena práce s prokázanými chemickými karcinogeny a při pracovních procesech s rizikem chemické karcinogenity. Podle ustanovení § 17 odst. 2 zákona č. 100/1988 Sb. federální ústřední orgány státní správy a ústřední orgány státní správy republik, v jejichž oborech působnosti se vykonávají práce, které odůvodňují, aby zaměstnání byla zařazena do I. nebo II. pracovní kategorie, vydávaly svými výnosy resortní seznamy zaměstnání zařazených do I. a II. pracovní kategorie. Za ostatní ústřední orgány a organizace, v jejichž oborech působnosti se vykonávají práce, které odůvodňují, aby zaměstnání byla zařazena do I. nebo II. pracovní kategorie, vydávalo tyto seznamy svým výnosem federální ministerstvo práce a sociálních věcí, a šlo-li o ústřední orgány a organizace republik, příslušné ministerstvo zdravotnictví a sociálních věcí republiky v dohodě s federálním ministerstvem práce a sociálních věcí.
Seznam druhů práce uvedených v zákoně a v příloze nařízení vlády však představoval pouze typizovaný seznam prací zařazených do preferovaných pracovních kategorií a byl dále konkretizován na úroveň konkrétních povolání teprve příslušným resortním seznamem. Tyto resortní seznamy byly založeny na metodě taxativního výčtu. Pokud tedy nebylo konkrétní povolání (druh práce, kterou měl zaměstnanec v souladu s pracovní smlouvou v podniku vykonávat) zařazeno v příslušném resortním seznamu jako zaměstnání zařazené do I. či II. pracovní kategorie, nemohlo být na základě rozšiřujícího výkladu ustanovení zákona či prováděcího nařízení do takové kategorie podřazeno, a to ani na základě soudního uvážení (k tomu viz např. Burdová, E. a kol. O důchodovém zabezpečení pracujících. Praha: Práce, 1988, s. 70 – 71). Soudy však mohly podle výsledků provedeného dokazování vyslovit, že pracovník splňuje podmínky pro zařazení do I. či II. pracovní kategorie v případě, že práce jím vykonávaná odpovídala zcela některému zaměstnání zařazenému do I. nebo II. pracovní kategorie, přičemž ovšem musely zkoumat všechny podmínky, za nichž mohlo být zaměstnání zařazeno do resortního seznamu (srv. k tomu stanovisko Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 10. 10. 1977, sp. zn. Cpjf 46/77, publikováno v č. 1/1978 Sbírky rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu). Tento výkladový přístup je třeba i z dnešního pohledu vyhodnotit jako souladný s principem právní jistoty a veřejného subjektivního práva na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří realizovaného zákonnými a podzákonnými prostředky práva sociálního zabezpečení. Obdobný názor zaujal ve své rozhodovací praxi i Nejvyšší správní soud (srv. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 2009, č. j. 6 Ads 109/2007 - 110, přístupný na www.nssoud.cz), z něhož vyplývá, že „pokud práce, kterou stěžovatel vykonával, odpovídá zaměstnání zařazenému v resortním seznamu do preferované II. pracovní kategorie, nelze ji zařadit do I. pracovní kategorie, přestože práce byla vykonávána ve ztížených pracovních podmínkách, které u vyjmenovaných druhů pracovních činností zařazení do I. pracovní kategorie odůvodňovaly“.
Systém pracovních kategorií byl zrušen až zákonem č. 235/1992 Sb., o zrušení pracovních kategorií a o některých změnách v sociálním zabezpečení, účinném od 1. 6. 1992. Na základě novelizace ustanovení § 174 a § 175 zákona č. 100/1988 Sb. byl vytvořen přechodný mechanismus, na základě něhož se zohledňovaly nároky spojené s výkonem zaměstnání v I. a II. pracovní kategorii při rozhodování o důchodech i nadále. Nová úprava důchodového systému po 1. 1. 1996 (po nabytí účinnosti zákona o důchodovém pojištění) reagovala na dřívější existenci pracovních kategorií a z nich plynoucích odlišných podmínek pro vznik nároku na starobní důchod a jeho výši v ustanoveních § 71 a § 74. Podle ustanovení § 74 zákona o důchodovém pojištění tak platí, že „nároky na snížení věkové hranice pro vznik nároku na starobní důchod podle předpisů platných před 1. lednem 1996 po odpracování stanovené doby zaměstnání v I. pracovní kategorii nebo v I. (II.) kategorii funkcí zůstávají zachovány do 31. prosince 2018. Snížená věková hranice pro vznik nároku na starobní důchod se přitom považuje pro účely tohoto zákona za důchodový věk.“
V posuzované věci je nesporné, že některé pracovní pozice v určitých provozech podniku Urxovy závody, n.p. Valašské Meziříčí, kde byl stěžovatel v letech 1964 – 1967 v učebním poměru a posléze až do roku 1985 v pracovním poměru, byly zařazeny do I. pracovní kategorie, a některé naopak do II. či III. (nepreferované) pracovní kategorie. Není rovněž sporu o tom, že stěžovatel v rámci doby jeho zaměstnání v tomto podniku pracoval na provozech, které byly zařazeny do I. pracovní kategorie a které mu byly jako takové započteny v evidenčních listech důchodového pojištění. Konkrétně se jedná o období od 31. 8. 1971 do 31. 8. 1971, kdy stěžovatel pracoval jako chemik rampář ve středisku antracen a také jako destilatér či velinář v zaměstnání zařazeném v resortním seznamu pod evidenčním číslem 01 18 1/B a 01 17 04/B) v délce 4 roků a 46 dnů.
Stěžovatel především namítal, že do zaměstnání zařazeného do I. pracovní kategorie náležel i výkon práce chemika – velináře na pracovišti ftalanhydrid, které stěžovatel vykonával v době od 1. 9. 1971 do 31. 7. 1985, Nejvyšší správní soud uvádí, že takovému závěru nenasvědčují ani skutečnosti zjištěné ze správního spisu žalované, ani výsledky dokazování provedeného krajským soudem. Z resortního seznamu zaměstnání vydaného v roce 1991 Ministerstvem průmyslu a obchodu, z vnitropodnikové směrnice společnosti DEZA, a.s. Valašské Meziříčí i z přílohy k žádosti o starobní důchod vystavené zaměstnavatelem dne 10. 4. 2006 vyplývá, že druh práce „chemik – střídač velinář“ na provozu ftalanhydrid bylo zaměstnáním zařazeným do II. pracovní kategorie. Tento závěr nevyvrátilo ani nezpochybnilo dokazování provedené krajským soudem, neboť ze svědeckých výpovědí vyplynulo, že provoz ftalanhydrid nepatřil v rámci podniku k těm nejrizikovějším provozům, v nichž by zaměstnanci byli vystaveni natolik nebezpečnému vlivu karcinogenních látek, aby to odůvodňovalo zařazení tohoto provozu do pracovišť v I. pracovní kategorii. Pokud stěžovatel namítal, že svědek A. D. požádal rovněž o dřívější odchod do důchodu v 58 letech a bylo mu žalovanou vyhověno, přičemž pracoval na srovnatelně rizikových pracovištích jako stěžovatel, nelze mu dát za pravdu. Z výpovědi svědka A. D. totiž vyplývá, že pracoval na provozu benzol (plynulé zpracování surového benzínu). Tento provoz však je podle resortního seznamu zařazen v I. pracovní kategorii, nikoliv ve II. pracovní kategorii, jako provoz ftalanhydrid. Z toho vyplývá, že v obou případech nedošlo k nedůvodné nerovnosti v rozhodování žalované, neboť druh práce vykonávaný oběma zaměstnanci zjevně nebyl totožný a byl z hlediska pracovních kategorií jinak zařazen, ačkoliv formálně stěžovatel i svědek A. D. vykonávali povolání chemika - velináře. Na zařazení druhu práce do resortního seznamu nemohly mít vliv ani konkrétní specifické pracovní podmínky, za nichž stěžovatel vykonával práci na provozu ftalanhydrid, které lze mít z dokazování provedeného krajským soudem za nesporné (tj. blízkost stáčírny smoly a exhalace spojené s fungováním tohoto provozu), neboť tyto podmínky – jakkoliv mohly mít vliv na reálnou rizikovost práce stěžovatele – nemohly změnit typové zařazení práce v resortním seznamu, který je stěžejním pramenem pro zařazení druhu práce do příslušné pracovní kategorie. Je pravdou, že zaměstnavatel Urxovy závody n.p. Valašské Meziříčí byl povinen sledovat a vyhodnocovat rizikovost práce na konkrétních provozech a dle toho upravovat svou vnitropodnikovou směrnici o zařazování jednotlivých pracovišť do pracovních kategorií v souladu s příslušným resortním seznamem a platnou právní úpravou, ale pokud tak neučinil a nepřehodnotil zařazení pracoviště ftalanhydrid z hlediska preferované pracovní kategorie, pak tak nemůže učinit ex post ani soud v řízení o žalobě, tím méně v řízení o kasační stížnosti. Z provedených důkazů navíc jednoznačně vyplývá, že ani komise pamětníků nevyhodnotila působení stěžovatele jako střídače – velináře na pracovišti ftalanhydrid jako zaměstnání zařazené do I. pracovní kategorie. Nejvyšší správní soud proto při posouzení těchto námitek stěžovatele dospěl k závěru, že jsou nedůvodné, a souhlasí plně s přezkoumatelnými závěry učiněnými krajským soudem v napadeném rozsudku, které jsou správné a odpovídají zjištěnému skutkovému stavu věci.
Stěžovatel rovněž namítl, že mu měla být započtena v I. pracovní kategorii i doba učebního poměru v letech 1964 – 1967, neboť platná právní úprava stanovila, že příprava na budoucí povolání má být pro účely důchodového pojištění zařazena do příslušné kategorie. Mezi účastníky není sporné, že stěžovatel se vyučil v tříletém učebním oboru provozní chemik na SPŠ chemické, což jednoznačně vyplývá z jeho osobního spisu vedeného zaměstnavatelem a kopie evidenčního listu založeného ve spisu žalované. K tomu Nejvyšší správní soud podotýká, že stěžovatelova námitka stran absence výučního listu, který skutečně není založen ve správním spisu ani jeho osobním spisu, ačkoliv dle žádosti o důchod byl při jejím podání ověřen, není relevantní, neboť výuční list byl v souladu s ustanovením § 6 vyhlášky č. 11/1965 Sb., o závěrečných učňovských zkouškách, ve znění pozdějších předpisů pouze dokladem o absolvování závěrečné učňovské zkoušky. Tento doklad však nemá žádnou vypovídací hodnotu k dobám zaměstnání ani jejich zařazení do preferovaných pracovních kategorií. Naopak je třeba stěžovateli dát za pravdu v tom směru, že podle ustanovení § 2 vyhlášky č. 102/1964 Sb. se doba učebního poměru učně vychovávaného pro zaměstnání I. (II.) pracovní kategorie se posuzuje jako doba zaměstnání této pracovní kategorie, jestliže se v rámci učebního plánu pravidelně provádí odborný výcvik učně na pracovištích nebo v provozech, kde se vykonává zaměstnání I. (II.) pracovní kategorie. K tomu se dále vztahuje i ustanovení § 11 odst. 1, 2 vyhlášky č. 44/1959 Sb., o nemocenském pojištění a důchodovém zabezpečení učňů, podle nichž „doba trvání učebního poměru učně vychovávaného pro zaměstnání zařazené do II. pracovní kategorie se posuzuje jako doba zaměstnání této pracovní kategorie, jestliže se v rámci učebního plánu provádí odborný výcvik učně na pracovištích nebo v provozovnách, kde se vykonává zaměstnání zařazené do této pracovní kategorie“. Bylo rovněž povinností zaměstnavatele vést evidenční list důchodového zabezpečení tak, aby z něho bylo patrno, zda zaměstnanec v době učebního poměru pracoval na pracovištích zařazených do preferovaných pracovních kategorií (§ 128 téže vyhlášky). V evidenčním listu stěžovatele z této doby však údaje o počtu dnů odpracovaných v preferovaných pracovních kategoriích nejsou obsaženy (příslušné kolonky jsou proškrtnuty).
Posouzení této námitky je tedy otázkou skutkovou, nikoliv právní, a proto krajský soud k této žalobní námitce rovněž prováděl dokazování. Ze správního spisu (žádosti o důchod, pracovní karty zaměstnance atd.) ani provedeného dokazování však jednoznačně nevyplývá, zda stěžovatel splňoval podmínky citovaného ustanovení vyhlášky č. 102/1964 Sb. a účastnil se odborného výcviku učně na pracovištích a provozech, kde se vykonává zaměstnání I. či II. pracovní kategorie. Jelikož je ze skutkových okolností případu zřejmé, že v podniku Urxovy závody n.p. Valašské Meziříčí fungovaly provozy zařazené do všech tří pracovních kategorií, nelze jednoznačně prokázat, že doba učebního poměru měla být stěžovateli započtena do I. pracovní kategorie, jak požadoval. Nelze tak dát za pravdu stěžovateli v jeho tvrzení, že celý provoz Urxových závodů ve Valašském Meziříčí byl zařazen do I. pracovní kategorie. Z výpovědi svědka A. D. (kolegy stěžovatele z učebního poměru i zaměstnání), která nebyla jinými důkazy zpochybněna, navíc vyplynulo, že učni v provozu však nepracovali celé tři roky, praxe probíhala pouze během druhého a třetího ročníku. I kdyby tedy bylo možno započíst stěžovateli část doby učebního poměru do některé z preferovaných pracovních kategorií, nemohlo by se jednat o celou dobu trvání učebního poměru, ale jen o část této doby. Kromě toho nelze odhlédnout od toho, že pro dřívější vznik nároku na starobní důchod v 58 letech věku chybí stěžovateli 15 roků a 319 dnů odpracovaných v I. pracovní kategorii, je toto skutkové zjištění ve vztahu k meritu věci bezvýznamné; i kdyby byla stěžovateli započtena celá doba učebního poměru jako doba v první pracovní kategorii, nedostačovalo by to ke vzniku nároku na důchod v 58 letech. Stěžovatel přitom nenavrhl jiné důkazy, z nichž by bylo možné prokázat jeho tvrzení, že mu měla být doba učebního poměru započítána jako doba odpracovaná v I. pracovní kategorii. Krajský soud se tedy nedopustil vady řízení, která by měla vliv na zákonnost rozhodnutí o věci samé (§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.), jestliže tuto námitku neshledal jako důvodnou.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji v souladu s ustanovením § 110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 1, 2 ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení, které mu vznikly. Žalovanému správnímu orgánu, který by jinak měl právo na náhradu nákladů řízení, nelze náhradu nákladů řízení v souladu s ustanovením § 60 odst. 2 s. ř. s. přiznat.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. února 2011
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu