Ustanovení $ 25 odst. 7 písm. b) zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ne- stanoví jako podmínku vzniku nároku na příplatek k důchodu pobyt ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody v celých měsících; ze zákona vyplývá, že jakákoliv doba strávená ve vazbě či ve výkonu trestu odnětí svobody je dobou, za kterou má být poskytnuto odškodnění, v daném případě příplatek k důchodu. Uvedené usta- novení, stanovící příplatek k důchodu ve výši 15 Kč měsíčně za každý měsíc vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody, je pak toliko technickým vyjádřením způsobu výpočtu tohoto příplatku.
Ustanovení $ 25 odst. 7 písm. b) zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ne- stanoví jako podmínku vzniku nároku na příplatek k důchodu pobyt ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody v celých měsících; ze zákona vyplývá, že jakákoliv doba strávená ve vazbě či ve výkonu trestu odnětí svobody je dobou, za kterou má být poskytnuto odškodnění, v daném případě příplatek k důchodu. Uvedené usta- novení, stanovící příplatek k důchodu ve výši 15 Kč měsíčně za každý měsíc vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody, je pak toliko technickým vyjádřením způsobu výpočtu tohoto příplatku.
V dané věci je předmětem sporu výklad pojmu „měsíc“ obsaženého v $ 25 odst. 7 písm. b) zákona o soudní rehabilitaci, podle něhož „poškozený může žádat, aby mu byly místo nároků vyplývajících z ustanovení předchozích odstavců poskytnuty měsíční příplatky k důchodu v částce (...) b) 15 Kčs za každý měsíc vazby a výkonu trestu odnětí svobody v ostatních případech. Příplatek k důchodu se poskytuje ode dne 1. 7. 1990, bylli poškozený k tomuto dni poživatelem důchodu. Stane-li se poškozený poživatelem důchodu po tomto dni, poskytuje se přípla- tek k důchodu od přiznání důchodu. Přípla- tek k důchodu se vyplácí jen do výše, která spolu s důchodem nepřevyšuje nejvyšší vý- měru starobního důchodu stanovenou zvláštním předpisem“ Žalovaná zastává právní názor, že v da- ném případě lze poskytnout příplatek k dů- chodu výhradně za každých třicet po sobě ná- sledujících dní. Proto žalobkyni přiznala příplatek k důchodu pouze ve výši 15 Kč mě- síčně, neboť žalobkyně strávila ve vazbě je- den měsíc a osm dní, tedy výkladem žalované * pouze za jeden běžný měsíc, za který jí vznikl nárok na příplatek k důchodu. Krajský soud v Praze pak pomocí teleologického výkladu dovodil, že proklamovaným účelem a smyslem zákona byla snaha odstranit nepřiměřené tvr- dosti v používání represe minulým režimem, zabezpečení společenské rehabilitace neprá- vem odsouzeným osobám a rovněž garance jejich přiměřeného odškodnění, a dospěl k závěru, že příplatek k důchodu lze počítat i za alikvotní část měsíce stráveného ve vaz- bě. Poukázal též na to, že podle $ 23 zákona o soudní rehabilitaci byla žalobkyni v minu- losti poskytnuta náhrada za ztrátu na výdělku a náhrada nákladů vazby i za poměrnou část druhého měsíce vazby - tedy i za oněch osm dní druhého měsíce, za které posléze žalova- ná žalobkyni příspěvek k důchodu podle $ 25 odst. 7 písm. b) zákona o soudní rehabilitaci neposkytla. Podle názoru Nejvyššího správní- ho soudu zákon o soudní rehabilitaci nesta- noví v ustanovení $ 25 odst. 7 písm. b) jako podmínku vzniku nároku na příplatek k dů- chodu pobyt ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody v celých měsících; ze zákona vyplývá, že jakákoliv doba strávená ve vazbě či ve výkonu trestu odnětí svobody je dobou, za kterou má být poskytnuto odškodnění, v daném případě příplatek k důchodu. Usta- novení $ 25 odst. 7 písm. b) zákona o soudní rehabilitaci je pak pouze technickým vyjádře- ním způsobu výpočtu odškodnění formou příplatku k důchodu, když stanoví, že za kaž- dý měsíc vazby či výkonu trestu odnětí svo- body náleží příplatek k důchodu ve výši 15 Kč měsíčně. Za každý den trvání vazby nad dobu ukončených měsíců je pak třeba poskytnout alikvotní část z uvedené měsíční částky. V souzené věci tedy stěžovatelce náležel pří- platek k důchodu ve výši 19 Kč měsíčně. Takovým způsobem byla žalobkyni vypočítá- na i náhrada za ztrátu na výdělku a náhrada nákladů vazby podle $ 23 zákona o soudní rehabilitaci. Krajský soud při svém rozhodování správ- ně zohlednil rovněž nález Ústavního soudu č. 40/2000 Sb. ÚS, v němž Ústavní soud do- spěl k závěru, že „záměrům rehabilitace ne- lze bránit pozitivněprávním dogmatismem při výkladu právních norem. Rehabilitační předpisy je zapotřebí s ohledem na jejich smysl a účel interpretovat extenzivně ve pro- spěch postižených osob. Na rozdíl od restitu- cí majetku takový výklad nemůže vést k ne- přípustným zásahům do práv jiných osob“. Krajský soud tak výše naznačeným výkladem dospěl k závěru, že nárok na alikvotní část 125 1053 příplatku k důchodu vzniká i v případě, že se jedná o dny přesahující měsíc strávený ve vaz- bě. Tento závěr je výsledkem výkladu jdoucího ve prospěch účastníka řízení a současně neza- sahujícího nepřípustně do práv jiných osob. Jak bylo shora uvedeno, Nejvyšší správní soud se s tímto právním názorem ztotožnil. S ohle- dem na výše zmiňovaný nález Ústavního sou- du je právní názor Krajského soudu v Praze rovněž ústavně konformní a respektující smy- sl a účel rehabilitačních zákonů. Krajský soud v Praze tedy věc posoudil po právní stránce správně, námitky žalované v kasační stížnosti Nejvyšší správní soud neshledal důvodnými. 1053 Vdovský důchod: podmínky vzniku nároku k $ 20 odst. 3, $ 50 odst. 2 písm. a) a $ 50 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění Žila-li žalobkyně jako matka nezaopatřených dětí ($ 20 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění) řadu let s jiným mužem ve společné domácnosti spolu se svými nezaopatřenými dětmi a manželství bylo uzavřeno jeden den před smrtí to- hoto muže, není splněna podmínka, že nezaopatřené dítě bylo vychováváno v rodi- ně zemřelého ($ 50 odst. 3 téhož zákona). Žalobkyni proto nelze přiznat nárok na vdovský důchod podle $ 50 odst. 2 písm. a) tohoto zákona.
Darina P. proti České správě sociálního zabezpečení o příplatek k důchodu, o kasační