Při posuzování nároku na příplatek k důchodu podle nařízení vlády č. 622/2004 Sb., o poskytování příplatku k důchodu ke zmírnění některých křivd způsobených ko- munistickým režimem v oblasti sociální, nelze na základě rozhodnutí soudu podle $ 2 odst. 2 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, o uložení trestu za trestný čin nepodléhající rehabilitaci, odečíst tuto dobu od celkové doby strávené ve výkonu trestu nebo ve vazbě za situace, kdy je prokázáno, že trest za tento trestný čin ulože- ný v původním řízení ve skutečnosti v důsledku rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii nebyl vykonán. xXx/
Podle $ 1 odst. 1 nařízení státní občané České republiky, kteří v době od 25. února 1948 do 31. prosince 1989 byli odsouzeni a vykonali trest odnětí svobody, jeho část ne- bo vazbu pro trestný čin, za který byli rehabi- litováni podle zákona č. 119/1990 Sb., o soud- ní rehabilitaci, a pobírají starobní nebo plný invalidní důchod z českého důchodového pojištění, mají nárok na poskytnutí příplatku k důchodu ke zmírnění některých křivd způ- sobených jim komunistickým režimem v ob- lasti sociální. Předmětem soudního řízení tak v daném případě nebyla (a nemohla být) účast žalobce na soudní rehabilitaci, resp. přezkum podmí- nek této jeho účasti, nýbrž to, v jaké délce vy- konal žalobce trest (vazbu) za trestný čin, za který byl rehabilitován.
Jak vyplývá z výše 532 uvedeného, byl žalobce rehabilitován za trestný čin podvracení republiky podle $ 79a odst. 1, 4 trestního zákona. Trest za trestný čin nedovoleného držení výbušnin podle $ 196 odst. 2 trestního zákona v délce tří měsíců „mu byl podle čl. I. odst. 5 rozhodnutí prezi- denta republiky o amnestii ze dne 1. 12. 1957 prominut usnesením Vyššího vojenského soudu ze dne 3. 1. 1958. Je tedy zřejmé, že veš- kerá doba, již žalobce strávil ve vazbě, resp. ve výkonu trestu, byla vykonána pouze za trest- ný čin podvracení republiky, tj. trestný čin, za který byl žalobce rehabilitován.
Lx Důvodnou neshledal Nejvyšší správní soud ani námitku, podle níž bylo usnesení, kterým byl žalobci prominut trest odnětí svo- body za trestný čin nedovoleného držení vý- bušnin, zrušeno rehabilitačním usnesením jako rozhodnutí na zrušenou část odsuzující- ho rozsudku obsahově navazující. Nejvyšší správní soud si je vědom toho, že rehabilitačním rozhodnutím byl žalobci za trestný čin nedovoleného držení výbušnin uložen trest odnětí svobody na tři měsíce. Dle judikatury Nejvyššího soudu však při stanové- ní trestu podle $ 2 odst. 2 zák. č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, soud nepřihlíží k rozhodnutím pre- zidenta republiky o amnestii, ke kterým do- šlo po původním rozhodnutí o vině a trestu, neboť nejde o řízení, které by bylo součástí trestního stíhání obviněného (rozhodnutí Rt 41/95, sp. zn. 11 Tz 24/90, publikováno pod č. 362/1995 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší správní soud je proto toho názoru, že při rozhodování o nároku na příplatek k důchodu podle nařízení vlády č. 622/2004 Sb. nelze na základě rozhodnutí soudu podle $ 2 odst. 2 zákona o soudní re- habilitaci o uložení trestu za trestný čin ne- podléhající rehabilitaci odečíst tuto dobu od celkové doby strávené ve výkonu trestu nebo ve vazbě za situace, kdy je prokázáno, že trest za tento trestný čin uložený v původním říze- ní ve skutečnosti v důsledku rozhodnutí pre- zidenta republiky o amnestii nebyl vykonán.
Takový postup by byl v rozporu s účelem na- řízení (tj. alespoň částečně odškodnit křivdy způsobené komunistickým režimem podle reálné délky vykonaného trestu odnětí svo- body či vazby za rehabilitovaný trestný čin) a koncepcí podmínek pro přiznání příplatku na jeho základě tak, jak byly citovány výše. Právní názor Nejvyššího správního soudu je v obecné rovině podpořen i konstantní judi- katurou Ústavního soudu, podle níž zámě- rům rehabilitace nelze bránit pozitivněpráv- ním dogmatismem při výkladu právních no- rem.
Naopak, je zapotřebí rehabilitační před- pisy s ohledem na jejich smysl a účel interpretovat extenzivně ve prospěch posti- žených osob [podle nálezu Ústavního soudu č. 40/2001 Sb. ÚS (sp. zn. II. ÚS 187/2000)]. 1197 Důchodové pojištění: „dílčení“ procentní výměry starobního důchodu k $ 35 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění k čl. 46 odst. 2 nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství, ve znění nařízení Rady (EHS) č. 2864/72, č. 2595/77, č. 1390/81 a č. 1248/92 (v textu též „nařízení Rady č. 1408/71“) : : Dopadáli na výpočet výše starobního důchodu ustanovení čl.
46 odst. 2 nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstna- né osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství, podléhá „dílčení“ celá procentní výměra důchodu vypočtená podle pravidel obsažených v $ 33 odst. 2 zá- kona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, bez ohledu na skutečnost, v kterém členském státě Evropské unie získal důchodce dobu pojištění po vzniku nároku na tento důchod.
Jiří K. proti České správě sociálního zabezpečení o příplatek k důchodu, o kasační stíž-