3 Ads 196/2024- 32 - text
3 Ads 196/2024 - 33
pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně: V. R., zastoupená JUDr. Marií Šírkovou, advokátkou se sídlem Jizerská 2912/22, Ústí nad Labem, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 3. 2023, č. j. MPSV 2023/49834
916, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 9. 2024, č. j. 75 Ad 10/2023 38,
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
[1] Včas podanou kasační stížností napadla žalobkyně v záhlaví uvedený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“), jímž byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 3. 2023. Tímto rozhodnutím bylo podle § 90 odst. 5 správního řádu zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Úřadu práce České republiky krajské pobočky v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2022 a toto rozhodnutí potvrzeno. Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně byl žalobkyni podle § 14 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách (dále jen „zákon o sociálních službách“) snížen od srpna 2022 příspěvek na péči z částky 12 800 Kč na částku 4400 Kč.
[2] Při posouzení věci vycházel žalovaný především z posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „PK MPSV“) ze dne 7. 12. 2022 ve znění doplňujícího posudku ze dne 1. 2. 2023. Na základě tohoto důkazu dospěl k závěru, že žalobkyně nezvládá celkem 5 základních životních potřeb, a to mobilitu, oblékání a obouvání, tělesnou hygienu, osobní aktivity a péči o domácnost. Za zvládnuté v přijatelném standardu a s facilitátory naopak považoval potřebu orientace, komunikace, stravování, výkon fyziologické potřeby a péči o zdraví. Podle sociálního šetření ze dne 4. 3. 2022 je žalobkyně na WC soběstačná, nemá úniky moči a inkontinenční pomůcky nepoužívá. Změna zdravotního stavu ve vztahu k močové inkontinenci není ve zdravotnické dokumentaci doložena. Dle propouštěcí zprávy z léčebny dlouhodobě nemocných zvládá žalobkyně přesuny z invalidního vozíku samostatně. Z chirurgického hlediska není doloženo, že by levá dolní končetina nebyla funkčně stojná. Z hlediska výše uvedeného se tak komisi jeví uznání III. stupně závislosti žalobkyně na pomoci jiné osoby posudkem lékaře OSSZ Ústí nad Labem ze dne 26. 1. 2021 jako nadhodnocení závažnosti jejího zdravotního stavu, proto došlo při kontrolní lékařské prohlídce správně ke snížení stupně závislosti.
[3] Důkazy provedené ve správním řízení byly podle krajského soudu kompletní, posudek PK MPSV ze dne 7. 12. 2022 ve znění doplňujícího posudku ze dne 1. 2. 2023 pak soud vyhodnotil ve skutkových zjištěních jako úplný, neboť se opíral o dostatečné podklady
konkrétně o zprávu ze sociálního šetření, dosavadní spisový materiál, zdravotní dokumentaci praktického lékaře a také o výsledky vlastního přešetření zdravotního stavu žalobkyně, které provedl při jednání PK MPSV dne 1. 2. 2023 člen komise odborný lékař z oboru interního lékařství. Krajský soud považoval za přesvědčivé i posudkové závěry, které PK MPSV na základě skutkových zjištění učinila, neboť se podrobně vypořádala s kritérii pro uznání schopnosti zvládat jednotlivé úkony sebeobsluhy a vysvětlila rovněž, co bylo důvodem pro snížení stupně závislosti stěžovatelky ze III. na II. stupeň. Za této situace dospěl krajský soud k závěru, že napadené rozhodnutí žalovaného je zákonné.
[4] Kasační stížnost podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) formálně z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Konkrétně namítala, že ve správním řízení nebyl řádně zjištěn skutkový stav, což krajský soud nesprávně akceptoval. Stěžovatelka ve svých podáních vždy uváděla, že od propuštění ze zdravotnického zařízení (po amputaci pravé nohy) nebyla u svého ošetřujícího lékaře, neboť se k němu kvůli schodům nedostane. Dokumentace obvodního lékaře uváděná jako jeden ze stěžejních důkazů ve správním i soudním řízení tak mohla obsahovat pouze nálezy a zjištění před amputací nohy, neboť od té doby ji tento lékař neviděl. Posudky PK MPSV z let 2022 a 2023 pak obsahují řadu „zjištění“ o zdravotním stavu stěžovatelky, aniž k nim komise měla k dispozici nález odborného lékaře. PK MPSV přitom není oprávněna činit tak závažné závěry bez konkrétních důkazů. Dle názoru stěžovatelky měla komise vyčkat výsledků vyšetření odborných lékařů, zejména ohledně toho, zda je její zbylá noha „stojná“. Rozhodnutí žalovaného tak bylo vydáno předčasně, bez náležitého zjištění objektivního zdravotního stavu stěžovatelky, čímž byla velmi podstatně zkrácena na svých právech. Stěžovatelka také upozornila na skutečnost, že ve správním řízení nebyly dodrženy zákonné lhůty a tím bylo její právo na spravedlivý proces rovněž zkráceno. Ze všech výše uvedených důvodů navrhla, aby byl napadený rozsudek zrušen a eventuálně aby byla zrušena též rozhodnutí vydaná ve správním řízení.
[5] Ve vyjádření ke kasační stížnosti žalovaný uvedl, že dle jeho názoru napadený rozsudek žádnou vadou, pro níž by bylo třeba jej zrušit, netrpí, stěžovatelka navíc uplatňuje pouze stejné námitky, které uvedla již v žalobě. Navrhl proto, aby byla kasační stížnost zamítnuta.
[6] Dříve, než mohl Nejvyšší správní soud přistoupit k vypořádání uplatněných stížnostních námitek, musel posoudit otázku přijatelnosti kasační stížnosti.
[7] Podle § 104a odst. 1 s. ř. s. jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost.
[8] Důvody přijatelnosti kasační stížnosti byly poprvé definovány v usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 39. Ač bylo toto usnesení přijato původně pro věci mezinárodní ochrany, jsou jeho závěry použitelné i po novele s. ř. s. provedené zákonem č. 77/2021 Sb., neboť podstata věci je stejná. Kasační stížnost se tedy považuje za přijatelnou, pokud Nejvyšší správní soud a) považuje za vhodné vyjádřit se k zásadní právní otázce, b) zjistí potřebu sjednotit doposud rozdílnou judikaturu krajských soudů, c) má v úmyslu provést tzv. „judikaturní odklon“ d) zjistí závažné pochybení krajského soudu při vedení řízení, jež má současně zásadní dopad do hmotně právního postavení účastníků.
[9] V projednávané věci stěžovatelka neuvedla žádný důvod, v němž by spatřovala důvod přijatelnosti své kasační stížnosti, a takový důvod nenalezl ani Nejvyšší správní soud z úřední povinnosti. Nejblíže se důvodu uvedenému pod písm. d) přibližuje tvrzení stěžovatelky, že krajský soud pochybil, pokud aproboval vadný procesní postup žalovaného při zjišťování jejího zdravotního stavu. Její názor však Nejvyšší správní soud nesdílí. Žalovaný ve správním řízení vycházel ze standardní sady důkazů, stěžejní důkaz – posudek PK MPSV nechal dokonce doplnit posudkem dalším, při druhém jednání komise byla pak stěžovatelka orientačně přešetřena i přítomným klinickým lékařem. Posudek se ve svém souhrnu vyjádřil ke všem sporným úkonům sebeobsluhy, a co je nejpodstatnější, vysvětlil, co je příčinou snížení přiznaného stupně závislosti na pomoci jiné osoby. Krajský soud se pak se všemi námitkami uplatněnými stěžovatelkou v žalobě řádně vypořádal. Sama skutečnost, že stěžovatelka s tímto vypořádáním nesouhlasí a má svoji vlastní představu o rozsahu dokazování, jež mělo být k jejímu zdravotnímu stavu provedeno, k dovození závažných procesních vad, jež by svým významem zásadním způsobem přesahovaly vlastní zájem stěžovatelky, nepostačuje. Nejvyšší správní soud shrnuje, že žádné závažné procesní vady nebyly v řízení před krajským soudem zjištěny a její případ není pro soudní praxi jakkoliv zobecnitelný.
[10] Z důvodů výše uvedených vyhodnotil Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nepřijatelnou, proto ji podle § 104a odst. 1 s. ř. s. odmítl.
[11] Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky (§ 53 odst. 3 s. ř. s.). V Brně dne 27. března 2025
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu