Občanští zaměstnanci Hasičského záchranného sboru České republiky, kteří vyko- návali některé administrativní a pomocné činnosti na základě $ 58 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, se účinností zákona č. 238/2000 Sb. ke dni 1. 1. 2001 nestali přísluš- níky Hasičského záchranného sboru České republiky ve služebním poměru. 9 Ustanovení bylo s účinností od 1. 1. 2007 zrušeno zákonem č. 362/2003 Sb. *9 Ustanovení bylo s účinností od 1. 1. 2001 zrušeno zákonem č. 237/2000 Sb. 1696
Ustanovení $ 224 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb. stanoví, že do doby rozhodné pro výsluhové nároky se započtou doby, po které trval slu- žební poměr podle zvláštních právních před- pisů na území České republiky, včetně doby trvání služebních poměrů na území českoslo- venského státu do 31. prosince 1992, do na- bytí účinnosti tohoto zákona. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení se do doby rozhodné pro výsluhové nároky zapo- čtou též doby pracovního poměru, které se podle zvláštních právních předpisů posuzují jako doby služebního poměru.
Zákon zde od- kazuje na $ 21 odst. 3 zákona č. 238/2000 Sb. Zásadní otázkou v projednávané věci je, zda lze dobu pracovněprávního vztahu stěžo- vatele u ICO ČR a následně u HZS ČR do 30. 11. 2001 považovat na základě $ 224 odst. 2 a 3 zákona č. 361/2003 Sb. za dobu slu- žebního poměru, případně za dobu pracov- ního poměru, která se jako doba služebního poměru posuzuje podle zvláštních právních předpisů. Nejvyšší správní soud předně zjistil, že pracovní smlouva založila pracovní poměr stěžovatele řídící se zákonem č. 65/1965 Sb., zákoníkem práce.
Stěžovatel byl tedy občan- ským zaměstnancem ICO ČR, nikoli vojákem z povolání ve služebním poměru. Za dobu tohoto zaměstnání mu proto nepřísluší výslu- hové nároky podle $ 224 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb. Co se týče doby zaměstnání u HZS ČR do 30. 11. 2001, lze konstatovat následující. V souvislosti s delimitací došlo k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů z Ministerstva obrany na Ministerstvo vnitra, resp. na HZS ČR. Tato změna na straně za- městnavatele se však nikterak nedotkla sa- motného charakteru pracovněprávního vzta- hu stěžovatele.
Pracovní poměr občanského zaměstnance se tedy nezměnil na služební poměr příslušníka HZS ČR. Základní podmín- kou pro vznik služebního poměru podle $ 21 odst. 1 zákona č. 238/2000 Sb. totiž nebyl pra- covní poměr k HZS ČR ke dni 1. 1. 2001, jak se stěžovatel mylně domníval, nýbrž zvláštní pracovní poměr příslušníka, na který se vzta- hovala úprava odchylná od zákoníku práce obsažená v části třetí zákona č. 133/1985 Sb., účinná do 31. 12. 2000. To dokládá i fakt, že občanští zaměstnanci, kteří před 1.
1. 2001 vykonávali v HZS ČR některé administrativní a pomocné činnosti na základě $ 58 zákona č. 133/1985 Sb., se ani po účinnosti zákona č. 238/2000 Sb. nestali příslušníky ve služeb- ním poměru, a nadále plní úkoly hasičského záchranného sboru v pracovním poměru uzavřeném podle zákoníku práce. Občanští zaměstnanci civilní ochrany okresů a občanští zaměstnanci civilní ochra- ny Ministerstva obrany se tedy nemohli stát příslušníky HZS ČR pouze na základě změny zaměstnavatele. Nejvyšší správní soud zde poznamenává, že stěžovatel byl do služební- 939 1696 ho poměru přijat teprve ke dni 1.
12. 2001 na vlastní žádost. Z uvedeného vyplývá, že dobu pracovního poměru stěžovatele u HZS ČR do 30. 11. 2001 nelze posoudit jako dobu služeb- ního poměru podle $ 224 odst. 3 zákona č. 361/2003 Sb., neboť $ 21 odst. 3 zákona č. 238/2000 Sb. se na stěžovatele nevztahuje. xx Nejvyšší správní soud tak přisvědčil kraj- skému soudu, že dobu pracovněprávního vztahu k ICO ČR a HZS ČR do 30. 11. 2001 nelze stěžovateli započíst do doby rozhodné pro výsluhové nároky podle $ 224 zákona č. 361/2003 Sb. SxS Nejvyšší správní soud se rovněž ztotožnil se závěrem krajského soudu, že nelze považo- vat za diskriminaci, jestliže se $ 21 odst. 3 zá- 940 kona č. 238/2000 Sb. nevztahuje na občanské zaměstnance civilní ochrany, kteří byli deli- mitováni k HZS ČR.
Výsluhový příspěvek a odchodné patří mezi dávky, na které vzniká nárok právě v důsledku plnění speciálních povinností příslušníka HZS ČR. Na tyto dávky tedy nemohl vzniknout nárok občanským za- městnancům pouze na základě změny za- městnavatele bez toho, že by plnili speciální povinnosti vyplývající ze služebního poměru či pracovního poměru příslušníka upravené- ho v části třetí zákona č. 133/1985 Sb., účinné do 31. 12. 2000. Ustanovení $ 21 odst. 3 záko- na č. 238/2000 Sb. proto nevede k nedůvod- nému znevýhodnění občanských zaměstnan- ců delimitovaných k HZS ČR.
Josef O. proti České republice - Hasičskému záchrannému sboru ČR o výsluhový přís- pěvek a odchodné, o kasační stížnosti žalobce.