3 Ads 41/2004- 104 - text
č. j. 3 Ads 41/2004 - 104
U S N E S E N Í
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce S. M., zastoupeného opatrovnicí Bc. D. B, pracovnicí Krajského soudu v Ostravě, a dále zastoupeného Mgr. Pavlou Frodlovou, advokátkou se sídlem Slovanská 7, Šumperk, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 9. 1999, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 38 Ca 267/99, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 5. 2000, č. j. 38 Ca 267/99 - 10,
I. Kasační stížnost s e o d m í t á .
II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna advokátky Mgr. Pavly Frodlové s e u r č u j e částkou 650 Kč. Tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Rozhodnutím žalované ze dne 21. 9. 1999, byl žalobci (dále též „stěžovatel“) upraven částečný invalidní důchod tak, že celkem mělo žalobci náležet 4075 Kč měsíčně. V odůvodnění žalovaná uvedla, že procentní výměra byla podle nařízení vlády č. 64/1999 Sb. zvýšena tak, že procentní výměra důchodů přiznaných před 1. 1. 1996 se zvyšuje o 7,5 % vyplácené procentní výměry a po 31. 12. 1995 se procentní výměra důchodů zvyšuje o 5 % vyplácení procentní výměry.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 29. 5. 2000, č. j. 38 Ca 267/99 - 10, potvrdil rozhodnutí žalované a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění soud uvedl, že žalovaná provedla zvýšení procentní výměry částečného invalidního důchodu v souladu s § 1 odst. 1 nařízení vlády č. 64/1999 Sb., neboť 7,5 % z částky 2572 Kč činí 193 Kč a o tuto částku bylo provedeno zvýšení procentní výměry důchodu žalobce. Proto krajský soud rozhodnutí žalované jako věcně správné potvrdil podle § 250q odst. 2 o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2002.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání k Vrchnímu soudu v Olomouci. S ohledem na novou úpravu správního soudnictví bylo odvolací řízení u tohoto soudu ze zákona zastaveno dnem 1. 1. 2003 s tím, že žalobce měl možnost podat proti rozhodnutí krajského soudu napadenému odvoláním kasační stížnost podle soudního řádu správního.
Stěžovatel podal proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě v zákonné lhůtě kasační stížnost téměř nečitelného obsahu, v níž požádal soud o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti. Ustanovená zástupkyně byla usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 1. 2005, č. j. 38 Ca 267/99 - 92, vyzvána k tomu, aby ve lhůtě jednoho měsíce ode dne doručení usnesení uvedla, v jakém rozsahu a z jakých důvodů podle § 103 odst. 1 s. ř. s. napadá rozhodnutí krajského soudu s tím, že pokud nebude kasační stížnost ve stanovené lhůtě doplněna, Nejvyšší správní soud ji odmítne.
V přípise ze dne 28. 2. 2005 zástupkyně stěžovatele uvedla, že kasační stížnost nemohla doplnit, neboť se nepodařilo uskutečnit schůzku stěžovatele s opatrovnicí, která na výzvu, aby se dostavila na schůzku v Š., uvedla, že to ze zdravotních důvodů není možné. Advokátka dále sdělila, že z materiálů poskytnutých soudem bez dalších informací od žalobce či od opatrovnice není schopná kasační stížnost doplnit. Stěžovatel podle advokátky navíc namítl vadu doručení usnesení o ustanovení zástupce spočívající v tom, že mu toto usnesení nebylo doručeno. Vyjádření žalované ke kasační stížnosti nebylo podáno.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že o kasační stížnosti nemůže věcně jednat a musel ji odmítnout z následujících důvodů.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost nesplňuje náležitosti pro to, aby na jejím základě bylo možné rozhodnutí krajského soudu věcně přezkoumat. Stěžovateli byla pro řízení o kasační stížnosti ustanovena zástupkyní advokátka, jejímž prostřednictvím měl žalobce na výzvu soudu odstranit vady kasační stížnosti tak, aby uvedl, v jakém rozsahu a z jakých důvodů podle § 103 odst. 1 s. ř. s. napadá rozhodnutí krajského soudu. Usnesení obsahovalo řádné poučení o možnosti odmítnutí kasační stížnosti v případě neodstranění vad podle § 37 odst. 5 s. ř. s. použitého obdobně podle § 106 odst. 1 poslední věta s. ř. s. Přípis, který soudu zaslala zástupkyně stěžovatele, však nelze považovat za řádné doplnění kasační stížnosti, k němuž výzva soudu směřovala. Tvrzení, že doplnění kasační stížnosti nebylo možné vzhledem k nedostatečné součinnosti ze strany žalobcovy opatrovnice, Nejvyšší správní soud neshledal důvodným. Soudem byla stanovena lhůta jednoho měsíce k doplnění kasační stížnosti. Pokud měla zástupkyně za to, že tak nelze učinit bez informací získaných od opatrovnice stěžovatele, měla možnost ji navštívit, a nikoliv z pouhé skutečnosti, že opatrovnice nebyla ze zdravotních důvodů schopná přicestovat z O. do Š. – což ostatně není ani zákonnou povinností opatrovnice – vyvodit nemožnost doplnění kasační stížnosti. Rovněž tvrzení stěžovatele, že pochybením soudu bylo, že nedoručil stěžovateli usnesení o ustanovení zástupkyně, není relevantní, neboť toto usnesení bylo řádně doručeno stěžovatelově opatrovnici. Podanou kasační stížností se tedy Nejvyšší správní soud nemohl zabývat, neboť v ní nebyl dán rozsah přezkumu rozsudku soudu prvního stupně. Nejvyšší správní soud přitom není povinen ani oprávněn sám vyhledávat možné důvody nezákonnosti rozhodnutí krajského soudu. Zastoupený stěžovatel byl Krajským soudem v Ostravě vyzván k odstranění vad kasační stížnosti a řádně poučen o možnosti odmítnutí kasační stížnosti v případě, že tak neučiní. Kasační stížnost však nebyla doplněna v rozsahu, který by umožnil zdejšímu soudu přezkoumat zákonnost napadeného rozhodnutí krajského soudu nebo přezkoumat vady řízení před tímto soudem. Nejvyšší správní soud proto konstatuje, že přes výzvu soudu a poučení o možných následcích nebyly odstraněny vady kasační stížnosti a tato skutečnost představuje nedostatek, pro který není možné v řízení o kasační stížnosti dále pokračovat. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost stěžovatele podle § 37 odst. 5 s. ř. s. použitého obdobně podle § 106 odst. 1 poslední věta s. ř. s. odmítl. Za této procesní situace se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle § 60 odst. 3 s. ř. s. použitého přiměřeně podle § 120 s. ř. s., neboť v případě odmítnutí návrhu – kasační stížnosti nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Stěžovateli byla pro toto řízení před soudem ustanovena zástupkyní advokátka; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§ 35 odst. 7 s. ř. s., § 120 s. ř. s.). Soud proto určil odměnu advokátce částkou 2 x 250 Kč za dva úkony právní služby – první porady s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení a přípis ze dne 28. 2. 2005 a dále 2 x 75 Kč paušální náhrady hotových výdajů, v souladu s § 9 odst. 2, § 7, § 11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, celkem 650 Kč. Tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 17. srpna 2005 JUDr. Marie Součková předsedkyně senátu