Jestliže zákon ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění platném v době podání žaloby, neumožňoval soudu přezkoumat jiná rozhodnutí, než která uvedl výslovně v $ 78 odst. 2, nemů- že být tato otázka posuzována jiným způsobem jen proto, že soud o věci v té době nerozhodl. V opačném případě by nastala nerovnost mezi těmi účast- níky řízení, o jejichž žalobě stačil soud rozhodnout do dne 31. 12. 2002, a tě- mi účastníky, o jejichž věci takto rozhodnout nestačil, a rozhodl o návrhu až v roce 2003, tedy za účinnosti soudního řádu správního.
Podle $ 78 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., platného v době podání žaloby, bylo možno podat opravný prostředek k soudu pouze proti rozhodnutí o povinnosti zaměstnance nebo jiného příjemce dávky vrátit přepla- tek na dávce neprávem vyplacené, jakož i proti rozhodnutí v jiných než dávkových věcech nemocenského pojištění, která byla vydána v odvolacím řízení, s výjimkou roz- hodnutí. o odvolání proti rozhodnutí o ukončení dočasné pracovní neschopnos- ti. V žádných jiných věcech nebylo možno opravný prostředek k soudu podat.
Městský soud rozhodoval o žalobě v únoru roku 2003. V té době již byla no- velizována právní úprava obsažená v $ 78 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. tak, že zákon výslovně uvedl, jaká rozhodnutí jsou ze soudního přezkumu vyloučena, přičemž všechna ostatní rozhodnutí soudnímu přezkoumání podléhají. Touto novou právní úpravou jsou ze soudního přezkumu vyloučena rozhodnutí o ukon- čení dočasné pracovní neschopnosti (soud přezkoumá takové rozhodnutí jen při rozhodování o žalobě proti rozhod- nutí o odnětí dávky nemocenského po- „ jištění) a dále rozhodnutí o dobrovol- ných dávkách nemocenského pojištění.
Kdyby tedy byla žaloba podána po 1. lednu roku 2003, soud by takový ná- vrh přezkoumal. Je skutečností, že podle $ 130 odst. 1 s. ř. s. se řízení podle části páté hlavy dru- hé občanského soudního řádu účinného přede dnem nabytí účinnosti tohoto záko- na (1. 1.2003), v nichž nebylo rozhodnuto do dne: nabytí účinnosti tohoto zákona, dokončí podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního tohoto zákona. Jestliže však zákon č. 582/1991 Sb., ve znění platném v době podání žaloby, ne- umožňoval soudu přezkoumat jiná roz- hodnautí, než která výslovně v $ 78 odst. 2 uvedl, nemůže být tato otázka posuzová- na jiným způsobem jen proto, že soud o věci v-té době nerozhodl.
V opačném případě by nastala nerov- nost mezi těmi účastníky řízení, o jejichž žalobě stačil soud rozhodnout do dne 31. 12. 2002 (kdy by byl nucen návrh rov- něž odmítnout), a těmi účastníky, o je- jichž věci takto rozhodnout nestačil, jak tomu bylo v souzeném případě, kdy soud rozhodl o návrhu až v únoru roku 2003. Z uvedených důvodů se Nejvyšší správní soud ztotožnil s postupem Měst- ského soudu v Praze, který návrh žalob- kyně odmítl jako návrh nepřípustný dle $ 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. | (ani)
Marie K. v O. proti České správě sociálního zabezpečení o nemocenské, o ka- sační stížnosti žalobkyně.