rodního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů a o změně zákona č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních ar- mád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945 (dále jen „zákon č. 261/2001 Sb.“) Podmínil-li zákonodárce vznik nároku na jednorázovou peněžní částku podle zá- kona č. 261/2001 Sb., jakož i výši této částky, délkou účasti v národním boji za osvo- bození a odkazuje-li současně na $ 1 odst. 1 bod 1 zákona č. 255/1946 Sb., o přísluš- nících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození, je nutno termín „národní boj za osvobození“ vykládat ve smyslu posléze citovaného zákona, a to včetně časového vymezení uvedeného v je- ho $ 15 (tzv. doby strávené ve vlastnosti účastníka národního boje za osvobození).
C.. Předně je třeba odmítnout námitku, že žalovaná nerespektovala závazný právní názor Nejvyššího správního soudu vyslovený v rozsudku ze dne 9. 7. 2003. Jak Městský soud v Praze správně konstatoval, Nejvyšší správní soud jednak žalovanou žádným názo- rem v právní otázce nezavázal, jednak dostála žalovaná povinnostem uloženým zrušovacím rozsudkem a doplněným dokazováním zjisti- la, že zde souvislost mezi smrtí manžela stě- žovatelky a jeho činností v domácím hnutí ja- ko účastníka národního boje za osvobození ve smyslu zákona č. 255/1946 Sb. neexistuje.
Reagovala tedy zcela adekvátně, neboť vylou- čila variantu, že manžel stěžovatelky utrpěl smrtelné zranění do 5. 5. 1945 a následně na ně zemřel dne 14. 5. 1945. Jelikož tomu tak nebylo, nezbývalo žalované než nárok na pe- něžní částku podle $ 5 odst. 7 věty druhé zá- kona č. 261/2001 Sb. nepřiznat. O ústavní konformnosti tohoto závěru svědčí nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 78/96, kdy Ústavní soud posuzoval obdobnou situaci při aplikaci zákona č. 217/1994 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky některým obě- tem nacistické perzekuce.
Dle názoru zde vy- sloveného, 1 když k úmrtí postižené osoby v koncentračním táboře došlo v době, kdy tá- bor již nebyl pod nacistickou správou, je možno aplikovat ustanovení f 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 217/1994 Sb., pokud k úmrtí došlo z důvodu nemoci způsobené v přímé souvislosti s útrapami věznění. (...) Co se týká námitky neaplikovatelnosti ustanovení $ 15 zákona č. 255/1946 Sb. na da- ný případ, ztotožňuje se Nejvyšší správní soud plně s výše citovanými závěry Městské- ho soudu v Praze i žalované k této otázce.
Podmínilli zákonodárce vznik nároku na jed- norázovou peněžní částku, jakož i její výši, délkou účasti v národním boji za osvobození a odkazuje-li současně na $ 1 odst. 1 bod 1 zá- kona č. 255/1946 Sb., je zřejmé, že termínu „národní boj za osvobození“ zde není užito náhodně, nýbrž že se jím má na mysli národ- ní boj za osvobození ve smyslu zákona č. 255/1946 Sb., a to včetně jeho časového vy- mezení v $ 15 citovaného zákona. Stejně tak nároky upravené v $ 5 odst. 5 a 7 větě druhé zákona č. 261/2001 Sb. podmiňuje zákono- dárce výslovně skutečností, že účastník ná- rodního boje za osvobození příslušnou újmu 49 1437 utrpěl „v národním boji za osvobození“.
Jak správně ve svém vyjádření ke kasační stížnos- ti poznamenává žalovaná, bez akceptace uve- deného časového vymezení pojmu národní boj za osvobození v zákoně č. 255/1946 Sb. by byla aplikace zákona č. 261/2001 Sb. prakticky nemožná. Nejedná se zde proto o nezákonné zú- žení pojmu „účastník národního boje za osvo- bození“, nýbrž o legitimní výklad umožňující sa- motnou aplikovatelnost zákona č. 261/2001 Sb. Zaměstnanost: příspěvek na zřízení pracovních míst pro občany se změněnou pracovní schopností k $ 7 odst. 1 vyhlášky č. 115/1992 Sb., o provádění pracovní rehabilitace občanů se změněnou pracovní schopností, ve znění vyhlášky č. 232/1997 Sb. Ustanovení $ 7 odst. 1 věty třetí vyhlášky č. 115/1992 Sb., o provádění pracovní re- habilitace občanů se změněnou pracovní schopností, podle něhož se zaměstnavatel V písemné dohodě musí zavázat, že bude provozovat pracovní místa v chráněné díl- ně nebo chráněném pracovišti nejméně po dobu dvou let od poskytnutí příspěvku a že případně vrátí úřadu práce příspěvek nebo jeho poměrnou část odpovídající době, kterou nesplnil, je třeba vyložit tak, že po tuto dobu musí uvedené pracovní místo reálně fungovat, tj. být obsazeno zaměstnancem (i případně vícero různými zaměstnanci po sobě, započne-li pracovní poměr dalšího zaměstnance bezprostřed- ně po skončení pracovního poměru předchozího zaměstnance) se změněnou pra- covní schopností, který zásadně (není-li např. v pracovní neschopnosti) skutečně vykonává pro zaměstnavatele sjednaný druh práce.
Marie Š. proti České správě sociálního zabezpečení 0 jednorázovou peněžní částku po-