v postupu vrchního soudu, jenž poté, co bylo z moci $ 129 odst. 3 s. ř. s. zastaveno řízení o odvolání proti rozhodnutí krajského soudu o opravném prostředku proti rozhodnutí správního orgánu, zaslal žalobci poučení o možnosti podat do 31. 1. 2003 proti rozhodnutí soudu o opravném pro- středku kasační stížnost podle soudního řádu správního, nelze spatřovat nezákonnost, neboť řízení před vrchním soudem bylo zastaveno ze zákona a soud zaslal žalobci poučení nad rámec své zákonné povinnosti v zájmu ochrany jeho práv.
Věc: Milan C. v L. proti České správě sociálního zabezpečení o plný invalidní dů- chod, o kasační stížnosti žalobce. Česká správa sociálního zabezpečení rozhodnutím ze dne 22. 10. 1997 zamítla žalobcovu žádost o plný invalidní dů- chod pro nesplnění podmínek $ 38 zá- kona č. 155/1995 Sb., o důchodovém po- jištění. Krajský soud v Ústí nad Labem potvr- dil rozhodnutí žalované rozsudkem ze dne 22. 7. 2002. : Proti tomuto rozsudku podal žalobce v zákonné lhůtě odvolání k Vrchnímu soudu v Praze. S ohledem na novou úpravu správní- ho soudnictví byl stěžovatel přípisem Vrchního soudu v Praze, doručeným mu dne 18.
12. 2002, vyrozuměn o tom, že odvolací řízení u vrchních soudů, o nichž nebude rozhodnuto do 31. 12. 2002, bu- dou ze zákona zastavena dnem 1. 1. 2003 (podle $ 129 odst. 3 s. ř. s.) a že účastník řízení může do 31. 1. 2003 podat proti rozhodnutí krajského soudu, které bylo napadeno odvoláním, kasační stížnost podle ustanovení $ 102 a násl. s. ř. s. 894 Stěžovatel podal kasační stížnost ad- resovanou Nejvyššímu správnímu soudu k poštovní přepravě dne 31. 1. 2003. V tomto podání av protokolu o výslechu účastníka řízení, jenž byl sepsán dne 3.
7. 2003 před Okresním soudem v Liberci, krom jiného brojil proti shora popsané- mu postupu Vrchního soudu v Praze. Nejvyšší správní soud kasační stíž- nost jako nedůvodnou zamítl. Zodůvodnění: Žalobce namítal též nezákonný po- stup Vrchního soudu v Praze, který však ve věci nevydal žádné rozhodnutí, pouze přípisem upozornil žalobce na to, že o je- ho odvolání nebude do konce roku 2002 rozhodnuto, a řízení o odvolání bude proto ze zákona zastaveno; současně ža- lobce poučil o možnosti podat kasační stížnost.
Jak již uvedeno, vrchní soud ve věci nerozhodoval a k zastavení odvolacího řízení došlo ze zákona: proto nelze Vrch- nímu soudu v Praze vytýkat nezákonný postup. Ohledně přípisu, kterým vrchní soud informoval žalobce o shora uvede- ných skutečnostech, Nejvyšší správní soud uvádí, že toto poučení učinil soud v žalobcově zájmu, aniž mu takovou po- postup jen schválit a připomenout, že zřejmě na základě informace Vrchního soudu v Praze mohl žalobce podat včas kasační stížnost. Žalobci nebylo proto upřeno právo na další projednání věci.
(ouč)
Milan C. v L. proti České správě sociálního zabezpečení o plný invalidní dů-
Kasační stížnost je podle § 102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatel v ní namítá důvody odpovídající ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. a jejím rozsahem a důvody je Nejvyšší správní soud podle § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle § 109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené rozhodnutí soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že kasační stížnost žalobce není důvodná.
Podle ustanovení § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
V dané věci spatřuje žalobce naplnění tohoto důvodu v tom, že krajský soud dostatečně neodůvodnil své rozhodnutí ohledně závěrů, že žalobce není plně invalidní a přitom poukázal na to, že se stanoviska znalců podle jeho názoru rozcházejí a neodůvodňují uvedený závěr. Nejvyšší správní soud uvedený důvod kasační stížnosti neshledává a odkazuje na vyčerpávající odůvodnění krajského soudu, který správně zhodnotil provedené důkazy a učinil z nich odpovídající závěr, který řádně odůvodnil.
Pokud žalobce namítá, že krajský soud porušil procesní předpisy, když mu dovolil znalcům klást pouze dotazy aniž mohl polemizovat s jejich závěry; ze soudního spisu, jehož obsah je z největší části zachycen v podrobném odůvodnění napadeného rozsudku, vyplývá, že žalobci bylo umožněno polemizovat se znalcem a znalec mu vysvětloval i odborné pojmy. Ani v této skutečnosti proto soud neshledal důvod podle ustanovení § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Žalobce namítal též nezákonný postup Vrchního soudu v Praze, který ve věci však nevydal žádné rozhodnutí, pouze ho přípisem upozornil na to, že o jeho odvolání nebude do konce roku 2002 rozhodnuto a proto bude řízení o odvolání ze zákona zastaveno a současně žalobce poučil o možnosti podat kasační stížnost. Jak již uvedeno, uvedený soud ve věci nerozhodoval, k zastavení odvolacího řízení došlo podle zákona, proto nelze Vrchnímu soudu v Praze vytýkat nezákonný postup. Ohledně přípisu, kterým žalobce o shora uvedených skutečnostech informoval, Nejvyšší správní soud uvádí, že toto poučení učinil soud v zájmu žalobce, aniž mu takovou povinnost ukládal zákon, lze proto jen tento postup schválit a připomenout, že zřejmě na základě informace Vrchního soudu v Praze mohl žalobce podat včas kasační stížnost. Žalobci nebylo proto upřeno právo na další projednání věci.
Žádost žalobce, aby daná věc byla postoupena jiným orgánům nelze vyhovět, neboť soud je ze zákona povolán přezkoumávat napadené správní rozhodnutí, což též učinil, není proto důvodu věc komukoliv postupovat. Pokud se chce žalobce obrátit na jiné orgány, musí tak učinit samostatným podáním a nikoliv prostřednictvím soudu.
Pokud jde o žalobcem tvrzená porušení práv vyplývajících z Ústavy a mezinárodních norem, tedy zřejmě o důvod kasační stížnosti podle ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. (spočívající v nesprávném právním posouzení soudem v předcházejícím řízení), žalobce hojně cituje příslušná ustanovení, ale blíže nespecifikuje porušení, kterých se měl v této souvislosti krajský soud dopustit, Nejvyšší správní soud pak se konkrétně nemohl porušením práv zabývat pro nekonkrétnost kasační stížnosti v tomto směru, ostatně i soudem ustanovený zástupce žalobce v doplnění kasační stížnosti na výzvu soudu uvedl, že jde o „porušení práv žalobce zajištěných Ústavou ČR a blíže nespecifikovanými mezinárodními smlouvami, které spočívá v tom, že mu nebyl přiznán plný invalidní důchod“. Soud v dané věci v tom, že žalobci nebyl přiznán plný invalidní důchod, nesprávné právní posouzení věci krajským soudem neshledal.
Žalobce do protokolu sepsaného dne 3. 7. 2003 před Okresním soudem v Liberci namítl podjatost soudce Mgr. M. Z., podjatost jmenovaného soudce spatřuje v tom, že se cítí být napadeným rozsudkem poškozen. O této námitce podjatosti Nejvyšší správní soud nerozhodoval, protože podle ustanovení § 8 odst. 5 s. ř. s. k ní nelze přihlížet, neboť byla podána po zákonem stanovené lhůtě, tj. ve lhůtě jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl (zde od doručení rozsudku krajského soudu). Nejvyšší soud však připomíná, že obecně nelze podjatost soudce spatřovat v nespokojenosti účastníka řízení s jeho rozhodnutím, k vyjádření takové nespokojenosti není institut podjatosti soudce, ale opravné prostředky (jichž žalobce využil). Nejvyšší správní soud dospěl ze shora uvedených důvodů k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§ 110 odst. 1 s. ř. s.).
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle ustanovení § 60 odst. 2 s. ř. s., neboť úspěšné žalované ze zákona náhrada nákladů tohoto řízení nepřísluší. Stěžovateli byl pro toto řízení před soudem ustanoven zástupcem advokát; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§ 35 odst. 7 s. ř. s., § 120 s. ř. s.). Soud proto určil odměnu advokáta částkou 2 x 250 Kč za jeden úkon právní služby – převzetí a příprava věci a písemná kasační stížnost a 2 x 75 Kč na úhradu hotových výdajů, v souladu s § 9 odst. 2, § 7, § 11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, celkem 650 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 10. června 2004
JUDr. Marie Součková předsedkyně senátu