Při rozhodování o nároku na příspěvek na zvláštní pomůcku (§ 9 odst. 2 zákona
č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením) správní orgán hodnotí otázky právní i skutkové, přičemž skutková zjištění nezávisí výlučně na
posouzení zdravotního stavu osoby žadatele. Z toho vyplývá, že rozhodnutí o příspěvku na zvláštní pomůcku není předmětem výluky z přezkumu ve správním soudnictví [§ 70 písm. d) s. ř. s.].
Při rozhodování o nároku na příspěvek na zvláštní pomůcku (§ 9 odst. 2 zákona
č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením) správní orgán hodnotí otázky právní i skutkové, přičemž skutková zjištění nezávisí výlučně na
posouzení zdravotního stavu osoby žadatele. Z toho vyplývá, že rozhodnutí o příspěvku na zvláštní pomůcku není předmětem výluky z přezkumu ve správním soudnictví [§ 70 písm. d) s. ř. s.].
Dne 29. 1. 2013 žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce, Krajské pobočky v Českých Budějovicích (správní
orgán I. stupně) o zamítnutí žádosti o příspěvek na zvláštní pomůcku – motorové vozidlo.
Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu u Krajského soudu v Českých Budějovicích, kterou soud zamítl rozhodnutím
ze dne 4. 6. 2013, čj. 2 Ad 14/2013-20.
V žalobě žalobce poukázal na to, že bez
motorového vozidla nemůže existovat, jelikož
v roce 2006 utrpěl úraz – zlomeninu krčku
dolní končetiny, má zkrat nohy, jeho zdravotní stav se zhoršuje, nikam se nedostane, vzdále-
*) S účinností od 1. 1. 2014 změněn zákonem č. 313/2013 Sb.
s totalitní minulostí, s potřebou co nejširší informovanosti a otevřené veřejné diskuse o této
minulosti (viz nález Ústavního soudu ze dne
15. 11. 2010, sp. zn. I. ÚS 517/10, č. 223/2010 Sb. ÚS).
Domněnka, že Policie České republiky, tedy
současný nebo bývalý zaměstnavatel dotyčného policisty, disponuje i údaji souvisejícími s jeho možnou činností v bývalé StB, proto není
zcela neopodstatněná.
Z výše uvedených důvodů je tedy stížní
námitka týkající se rozsahu poskytnuté informace důvodná. (...)
nost k autobusu má 500 m. Potřebuje dojíždět
k lékaři a nakupovat, dovoz si musí zjednávat.
Krajský soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí vyšel z podmínek nároku na
takový příspěvek, jak je vymezuje § 9 odst. 2
zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením. Podle této úpravy má nárok na takový příspěvek osoba, která má těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí
(podřaditelná jmenovitým postižením podle
přílohy k zákonu), anebo těžkou nebo hlubokou mentální retardaci charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a tento
stav nevylučuje přiznání tohoto příspěvku.
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 8 / 2 014
Posouzení zdravotního postižení a úsudek
o tom, je-li postižení podřaditelné těžkým vadám nosného nebo pohybového ústrojí, je závislé na lékařském odborném posouzení. Takové posouzení provádí lékař Okresní správy
sociálního zabezpečení, v odvolacím řízení
pak posudková komise Ministerstva práce
a sociálních věcí.
harakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a tento
stav nevylučuje přiznání tohoto příspěvku.
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 8 / 2 014
Posouzení zdravotního postižení a úsudek
o tom, je-li postižení podřaditelné těžkým vadám nosného nebo pohybového ústrojí, je závislé na lékařském odborném posouzení. Takové posouzení provádí lékař Okresní správy
sociálního zabezpečení, v odvolacím řízení
pak posudková komise Ministerstva práce
a sociálních věcí.
V posuzované věci krajský soud z takových posudků opatřených v obou stupních
(u posudkové komise byl posudek k námitkám žalobce ještě doplněn) zjistil, že posudkoví lékaři měli k dispozici úplnou zdravotní
dokumentaci a zabývali se zdravotním postižením stěžovatele i se zřetelem k dodatečně
předloženým lékařským zprávám. Oba posudky stanovily shodnou klinickou diagnózu
a zabývaly se tím, zda lze postižení žalobce
podřadit těžké vadě nosného nebo pohybového ústrojí. Byl konstatován stav levé kyčle
s hybností 0-0-90 a zkrat levé dolní končetiny
o 6 cm. Dále bylo vycházeno z aktuálního ortopedického vyšetření o tom, že levá ruka
ztratila funkčnost. Tato postižení pak byla porovnána s postiženími podle přílohy I bodu 1
zákona, přičemž tato postižení jsou v posudku posudkové komise jmenovitě vypočtena.
Ke stavu kyčelního kloubu se poukazuje na
to, že postižení je podřaditelné pod písmeno e)
tehdy, je-li hybnost v obou kloubech 0-0-0. Takové postižení však v relevantním nálezu ze
dne 17. 7. 2012. shledáno nebylo. Stejně tak
nebylo shledáno žádné z dalších postižení vyjádřených v příloze k citovanému zákonu,
s uvedením, že není zjišťována anatomická
nebo funkční ztráta končetiny, o ostatní komorbiditě se uvádí, že zůstává bez větší posudkové významnosti.
Krajský soud po posouzení věci shrnul, že
ze spisu je zřejmé, že bylo vycházeno z úplné
dokumentace zdravotního stavu žalobce, mezi posudky nejsou žádné rozpory, bylo přihlédnuto k lékařským zprávám doplněným
žalobcem, a za tohoto stavu věci daná zjištění
vzal za objektivní podklad pro rozhodování
o nároku na příspěvek na zvláštní pomůcku.
Zdravotní postižení žalobce není podle učiněných zjištění podřaditelné těžké vadě nosného nebo pohybového ústrojí ve smyslu po-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 8 / 2 014
stižení specifikovaných v příloze k zákonu
části I, bodu 1. Krajský soud proto uzavřel, že
napadené rozhodnutí nebylo vydáno v rozporu s § 9 odst. 2 a 4 uvedeného zákona, neb
žalobci nárok na poskytnutí jím požadovaného příspěvku nevznikl.
vání
o nároku na příspěvek na zvláštní pomůcku.
Zdravotní postižení žalobce není podle učiněných zjištění podřaditelné těžké vadě nosného nebo pohybového ústrojí ve smyslu po-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 8 / 2 014
stižení specifikovaných v příloze k zákonu
části I, bodu 1. Krajský soud proto uzavřel, že
napadené rozhodnutí nebylo vydáno v rozporu s § 9 odst. 2 a 4 uvedeného zákona, neb
žalobci nárok na poskytnutí jím požadovaného příspěvku nevznikl.
Proti rozhodnutí krajského soudu podal
žalobce (stěžovatel) kasační stížnost. V kasační stížnosti a jejím doplnění stěžovatel nejprve obdobně jako v žalobě uvedl, že bez osobního auta nemůže existovat, nikam se bez
auta nedostane. V roce 2007 příspěvek na auto dostal, tehdy to šlo, nyní je na LPS v Písku
jiný lékař, a nejde to. Zdravotní stav se mu
zhoršuje, jeho příjmy mu nedovolují neustále
si někoho na odvoz zjednávat nebo půjčovat
auto. Musí stále někoho prosit, aby jej odvezl,
kam potřebuje. Je toho názoru, že zvolený výklad § 9 odst. 1 až 4 zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, z něhož vychází napadené rozhodnutí i napadený
rozsudek, je extrémně tvrdý a v rozporu
s morálními zásadami. Zákonná ustanovení je
třeba vždy vykládat v souladu s účelem interpretované právní normy a úměrně konkrétní
situaci, což se v jeho případě nestalo, a byl tak
poškozen na svých právech. Dále namítal, že
jeho zdravotní stav neměl být posuzován
pouze z písemných lékařských zpráv, a posudková komise jej měla pozvat k vlastnímu
lékařskému vyšetření, příp. vyzvat k další součinnosti, což se ani přes jeho námitky nestalo. Již jednou příspěvek na auto dostal, a lékař
doporučuje jeho žádosti vyhovět, neboť jeho
zdravotní stav se bude dále již jen zhoršovat.
Pokud správní orgány postupují ve stejné věci pokaždé jinak, je tento postup nesprávný,
ohrožující právní jistotu občanů, a v neposlední řadě je v rozporu se zásadou legitimního očekávání. Stěžovatel spatřoval zásadní
procesní pochybení v tom, že správní orgán
se vůbec nevypořádal s jeho námitkami a neprovedl jakékoliv šetření. Podle názoru stěžovatele tak byla v předchozím řízení porušena
zásada nestranného a objektivního postupu,
ze které vyplývá, že správní orgán dbá na to,
aby přijaté řešení odpovídalo okolnostem
konkrétního případu. V návaznosti na uvedené stěžovatel vytkl vadu řízení před správním
orgánem spočívající v nedostatečně zjištěném skutkovém stavu věci jako vadu, která
mohla mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, a současně tvrdil, že z výše uvedených důvodů došlo k porušení práva na spravedlivý proces a soudní ochranu.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost
zamítl.
Z odůvodnění:
správní orgán dbá na to,
aby přijaté řešení odpovídalo okolnostem
konkrétního případu. V návaznosti na uvedené stěžovatel vytkl vadu řízení před správním
orgánem spočívající v nedostatečně zjištěném skutkovém stavu věci jako vadu, která
mohla mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, a současně tvrdil, že z výše uvedených důvodů došlo k porušení práva na spravedlivý proces a soudní ochranu.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost
zamítl.
Z odůvodnění:
(...) Nejvyšší správní soud v tomto kontextu při posouzení splnění podmínek řízení
také posuzoval, zda rozhodnutí o příspěvku
na zvláštní pomůcku – motorové vozidlo –
není příp. rozhodnutím, které by mělo být vyloučeno ze soudního přezkumu. Dospěl k závěru, že toto není tento případ. Příspěvek na
zvláštní pomůcku – motorové vozidlo – nyní
upravený v zákoně o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením byl transformován z příspěvku na zakoupení, celkovou
opravu a zvláštní úpravu motorového vozidla, upraveného v § 34 odst. 1 písm. b) zákona
č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů České
socialistické republiky v sociálním zabezpečení*), u něhož s ohledem na § 56c téhož zákona platilo, že toto rozhodnutí bylo zahrnuto
mezi rozhodnutí na úseku péče o zdravotně
postižené občany vyloučená ze soudního
přezkumu. Nynější právní úprava tohoto
příspěvku v zákoně o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením však již takovéto ustanovení neobsahuje. Stejně tak podle
názoru Nejvyššího správního soudu nelze
u tohoto rozhodnutí uvažovat o jeho příp. vyloučení ze soudního přezkumu s ohledem na
§ 70 písm. d) s. ř. s., podle něhož jsou ze soudního přezkumu vyloučena rozhodnutí, která
závisí pouze na posouzení zdravotního stavu
osob, ve vztahu k nimž je rozhodováno. Nejvyšší správní soud je si vědom toho, že rozhodnutí o předmětném příspěvku závisí převážně na posouzení zdravotního stavu
žadatele ve smyslu § 9 odst. 2 zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, nicméně současně konstatuje, že
správní orgán, který ve věci rozhoduje, musí
*) S účinností od 1. 1. 2012 nahrazen zákonem č. 329/2011 Sb.
zohlednit i další podmínky, které předepisuje
citovaný zákon v § 9 odst. 5, 6 a 11. Z uvedeného vyplývá, že při rozhodování o nároku
na předmětný příspěvek správní orgán hodnotí otázky právní i skutkové, přičemž skutková zjištění nezávisí výlučně na posouzení
zdravotního stavu osoby žadatele. Nejvyšší
správní soud také zdůrazňuje, že v případě
pochybností je zapotřebí jakékoliv výluky ze
soudního přezkumu interpretovat restriktivně, tj. ve prospěch soudního přezkumu. Jiný
přístup by ve svých důsledcích mohl být odepřením spravedlnosti – denegatio iustitiae –
ve vztahu k žadateli o předmětný příspěvek.
Po přezkoumání napadeného rozsudku
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Z kasační stížnosti vyplynulo, že stěžovatel uplatňuje důvody uvedené v § 103 odst. 1
písm. b) a d) s. ř. s.
chybností je zapotřebí jakékoliv výluky ze
soudního přezkumu interpretovat restriktivně, tj. ve prospěch soudního přezkumu. Jiný
přístup by ve svých důsledcích mohl být odepřením spravedlnosti – denegatio iustitiae –
ve vztahu k žadateli o předmětný příspěvek.
Po přezkoumání napadeného rozsudku
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Z kasační stížnosti vyplynulo, že stěžovatel uplatňuje důvody uvedené v § 103 odst. 1
písm. b) a d) s. ř. s.
Podle § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené „vady
řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím
zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu
soud, který ve věci rozhodoval, měl napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit; za
takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost“. Podle § 103 odst. 1
písm. d) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené „nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě
řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé“.
Takové nedostatky či vady Nejvyšší správ-
ní soud v posuzované věci nezjistil.
Stěžovatel trvá na tom, že jeho zdravotní
stav nebyl řádně a objektivně posouzen, ne-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 8 / 2 014
byly vzaty v úvahu jeho námitky, posudková
komise jej měla pozvat k vlastnímu lékařskému vyšetření, příp. vyzvat k další součinnosti,
nebylo zohledněno, že se jeho zdravotní stav
neustále zhoršuje, stejně jako nebylo zohledněno, že příspěvek již jednou dostal, zdravotní stav se mu spíše zhoršil, a je tak nesprávné,
že nyní bylo rozhodnuto jinak. Relevantní
úprava byla vyložena v jeho neprospěch nepřiměřeně tvrdě.
B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 8 / 2 014
byly vzaty v úvahu jeho námitky, posudková
komise jej měla pozvat k vlastnímu lékařskému vyšetření, příp. vyzvat k další součinnosti,
nebylo zohledněno, že se jeho zdravotní stav
neustále zhoršuje, stejně jako nebylo zohledněno, že příspěvek již jednou dostal, zdravotní stav se mu spíše zhoršil, a je tak nesprávné,
že nyní bylo rozhodnuto jinak. Relevantní
úprava byla vyložena v jeho neprospěch nepřiměřeně tvrdě.
K uvedeným námitkám Nejvyšší správní
soud, a to do značné míry obdobně jako krajský soud, především uvádí, že pokud jde
o podklady, na základě kterých bylo rozhodováno, platí, že rozhodnutí správního orgánu
o nároku na příspěvek na zvláštní pomůcku –
motorové vozidlo, a obdobně i rozhodnutí
odvolacího správního orgánu, je závislé zejména na odborném lékařském posouzení.
Pro potřeby správního řízení v I. stupni to,
zda jde pro účely příspěvku na zvláštní pomůcku o osobu s těžkou vadou nosného nebo pohybového ústrojí, posuzují okresní
správy sociálního zabezpečení, a tam, kde bylo napadené rozhodnutí vydáno na základě
posudku okresní správy sociálního zabezpečení, posuzuje zdravotní stav pro účely odvolacího řízení správního Ministerstvo práce
a sociálních věcí, které za tímto účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Při
soudním přezkumu takového rozhodnutí
soud neposuzuje věcnou správnost posudku,
neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek Posudkové komise MPSV soud
hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad
upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení
bývá tento posudek důkazem rozhodujícím
v případech, kdy z hlediska své celistvosti
a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti
nebo důkazy, kterými by správnost posudku
mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti
a přesvědčivosti kladený na tyto posudky
spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala
se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby
své posudkové závěry náležitě odůvodnila.
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 8 / 2 014
h, kdy z hlediska své celistvosti
a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti
nebo důkazy, kterými by správnost posudku
mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti
a přesvědčivosti kladený na tyto posudky
spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala
se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby
své posudkové závěry náležitě odůvodnila.
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 8 / 2 014
V projednávaném případě bylo správním
orgánem I. stupně nejprve rozhodováno na
základě posudku posudkového lékaře OSSZ
Písek ze dne 22. 6. 2012, a následně v řízení
o odvolání si žalovaný vyžádal posudek PK
MPSV v Českých Budějovicích ze dne 9. 11.
2012, který byl poté k námitkám stěžovatele
na žádost žalovaného doplněn doplňujícím
posudkem téže posudkové komise ze dne
7. 1. 2013. Všechna tato posouzení se vypořádávala s celým zdravotním stavem stěžovatele,
a dospěla k prakticky shodným závěrům,
koncentrovaně shrnutým v doplňujícím posudku PK MPSV. Ve všech případech bylo
zjištěno a deklarováno, že u stěžovatele jde
o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav po
četných úrazech a ortopedických operacích.
Jde o závažné postižení lokomočního aparátu, které se dále zhoršuje při postupujících
artrózách i vlivem recidivy erysipelů. Dle
všech doložených nálezů i dle posledního aktuálního vyšetření MUDr. Š. ze dne 17. 7. 2012
se konstatuje, že levá ruka ztratila funkčnost,
artrodéza v zápěstí, ruka drápovitá, levá kyčel
s hybností 0-0-90, zkrat levé dolní končetiny
o 6 cm. K ostatní komorbiditě se uvádí, že je
bez větší posudkové významnosti. Návazně
poslední posudek (doplňující) obsahuje jmenovitý výčet v úvahu přicházejících postižení
pro uznání těžké vady nosného (pohybového) ústrojí, jak jsou vymezeny v písm. a), b),
d) až i) bodu 1 části I přílohy k zákonu o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, a dále i dikcí písm. b) bodu 4 části I téže
přílohy stran těžkého mentálního postižení.
K tomu se v posudku uvádí, že zdravotní postižení posuzovaného nelze přirovnávat, pro
uznání postižení musí jít o postižení shodné,
jako v citovaných písmenech. Posudek uzavírá, že žádné z postižení vyjmenovaných v příloze zákona není uvedeno v lékařských nálezech stěžovatele, a nejde ani o mentální
postižení při těžké nebo hluboké mentální
retardaci. Současně se v posudku konstatuje,
že ani doplňující zpráva praktického lékaře
z 19. 11. 2012 nemění zdravotní postižení již
dříve uvedená, včetně již doloženého ortopedického vyšetření ze dne 17. 7. 2012. Tímto
doplňujícím posudkem tak byly potvrzeny
závěry posudků předchozích, že k datu vydá-
ižení vyjmenovaných v příloze zákona není uvedeno v lékařských nálezech stěžovatele, a nejde ani o mentální
postižení při těžké nebo hluboké mentální
retardaci. Současně se v posudku konstatuje,
že ani doplňující zpráva praktického lékaře
z 19. 11. 2012 nemění zdravotní postižení již
dříve uvedená, včetně již doloženého ortopedického vyšetření ze dne 17. 7. 2012. Tímto
doplňujícím posudkem tak byly potvrzeny
závěry posudků předchozích, že k datu vydá-
ní napadeného rozhodnutí ze dne 11. 6. 2012
nešlo o osobu, která má ve smyslu § 9 odst. 2
a 4 zákona o poskytování dávek osobám se
zdravotním postižením těžkou vadu nosného
nebo pohybového ústrojí anebo těžkou nebo
hlubokou mentální retardaci charakteru
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.
Nešlo o těžkou vadu nosného pohybového
ústrojí uvedenou v písm. a), b), d) až i) bodu 1
části I přílohy k citovanému zákonu, nešlo
ani o těžké mentální postižení uvedené
v písm. b) bodu 4 části I téže přílohy.
Všechny tyto posudky, zejména pak oba
posudky PK MPSV v Českých Budějovicích,
jsou obsažně vyargumentovány, i podle názoru Nejvyššího správního soudu splňují požadavky na jejich přesvědčivost, objektivnost,
jasnost, srozumitelnost a také úplnost odůvodnění.
Pokud jde o námitku stěžovatele, že zvolený výklad § 9 odst. 1 až 4 zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením,
z něhož vychází napadené rozhodnutí i napadený rozsudek, je extrémně tvrdý a v rozporu
s morálními zásadami, zákonná ustanovení je
třeba vždy vykládat v souladu s účelem interpretované právní normy a úměrně konkrétní
situaci, což se v jeho případě nestalo, k tomu
Nejvyšší správní soud uvádí, že žalovaný, stejně jako krajský soud, jsou vázány zákonnou
dikcí, která při jejich rozhodování neumožňuje zmírnění „tvrdosti zákona“, a rozhodovacím orgánům nedává v daných věcech jinou možnost, než postupovat v souladu
s výslovným obsahem právní úpravy, byť se
zohledněním okolností každé rozhodované
věci. Bez významu není ani skutečnost, že nepřiměřenou tvrdost výkladu předmětných
ustanovení stěžovatel nenamítal v žalobě, poprvé ji namítá až v kasační stížnosti, a Nejvyšší správní soud musí mít již z tohoto důvodů
danou námitku ve smyslu § 104 odst. 4 s. ř. s.
za nepřípustnou.
Namítá-li stěžovatel, že jeho zdravotní
stav neměl být posuzován pouze z písemných lékařských zpráv a posudková komise
jej měla pozvat k vlastnímu lékařskému vyšetření, příp. vyzvat k další součinnosti, což se
ani přes jeho námitky nestalo, s touto námit-
tných
ustanovení stěžovatel nenamítal v žalobě, poprvé ji namítá až v kasační stížnosti, a Nejvyšší správní soud musí mít již z tohoto důvodů
danou námitku ve smyslu § 104 odst. 4 s. ř. s.
za nepřípustnou.
Namítá-li stěžovatel, že jeho zdravotní
stav neměl být posuzován pouze z písemných lékařských zpráv a posudková komise
jej měla pozvat k vlastnímu lékařskému vyšetření, příp. vyzvat k další součinnosti, což se
ani přes jeho námitky nestalo, s touto námit-
kou Nejvyšší správní soud taktéž nemůže
souhlasit. Podle aktuální judikatury Nejvyššího správního soudu je vyšetření posuzovaného při jednání komise základním prostředkem pro odstraňování rozporů mezi závěry
sociálního šetření a posudkovým hodnocením. K odstranění či vysvětlení případných
rozporů potom může sloužit i doplňující posudek (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2013, čj. 6 Ads
17/2013-25). V daném případě sice rozpory
v podkladech a posudkových hodnoceních
obsaženy nebyly, nicméně k námitkám stěžovatele byl, a to právě za účelem vypořádání
vznesených námitek, doplňující posudek vyžádán. Ten však i po přihlédnutí k dalšímu
(novému) podkladu doloženému stěžovatelem zkonstatoval, že ani doplňující zpráva
praktického lékaře nemění zdravotní postižení již uvedená. Bez zřetele není ani skutečnost zaznamenaná v doplňujícím posudku,
že v dopisu stěžovatele posudkové komisi,
který komise obdržela dne 29. 10. 2012, stěžovatel uvádí, že „[s]e do komise nemůže
osobně dostavit, kdyby jej komise osobně potřebovala, musela by mu zaplatit sanitku.
Při delší jízdě musí zastavovat pro bolesti
nohy a zasílá nové nálezy.“ Nejvyšší správní
soud dodává, že přítomnost posuzovaného
na jednání posudkové komise není bezvýjimečným pravidlem, avšak vždy musí být náležitě zohledněny konkrétní okolnosti projednávaného případu. V daném případě je
Nejvyšší správní soud toho názoru, že při úplnosti a aktuálnosti lékařských zpráv o aktuálním zdravotním stavu stěžovatele a bezrozpornosti shromážděných podkladů nebylo
vyšetření stěžovatele při jednání Posudkové
komise MPSV v Českých Budějovicích nezbytné. I podle Nejvyššího správního soudu
měla za daného skutkového stavu a současně
za daného znění relevantní právní úpravy posudková komise dostatečné podklady k tomu,
aby mohla zdravotní postižení stěžovatele posoudit úplně a objektivně, a také aby toto své
posouzení mohla jasně, srozumitelně a přesvědčivě odůvodnit. To se také podle zjištění
Nejvyššího správního soudu stalo.
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 8 / 2 014
Stěžovatel dále spatřuje zásadní procesní
pochybení v tom, že správní orgán se vůbec
nevypořádal s jeho námitkami a neprovedl jakékoliv šetření. Jak je uvedeno bezprostředně výše, obsahem stěžovatelem vznesených
námitek se zabýval právě doplňující posudek
posudkové komise, dal na vznesené námitky
odpověď, a nelze tedy souhlasit ani s tím, že
by jeho námitky nebyly vypořádány.
jištění
Nejvyššího správního soudu stalo.
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 8 / 2 014
Stěžovatel dále spatřuje zásadní procesní
pochybení v tom, že správní orgán se vůbec
nevypořádal s jeho námitkami a neprovedl jakékoliv šetření. Jak je uvedeno bezprostředně výše, obsahem stěžovatelem vznesených
námitek se zabýval právě doplňující posudek
posudkové komise, dal na vznesené námitky
odpověď, a nelze tedy souhlasit ani s tím, že
by jeho námitky nebyly vypořádány.
Stěžovatel také namítá, že již jednou příspěvek na auto dostal, praktický lékař doporučuje jeho žádosti vyhovět, neboť jeho zdravotní stav se bude dále již jen zhoršovat,
a pokud nyní správní orgány rozhodly jinak,
je tento postup nesprávný, ohrožující právní
jistotu občanů, a v neposlední řadě je v rozporu se zásadou legitimního očekávání. K tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že tuto námitku nemůže posoudit, nynější rozhodnutí
s předchozím vyhovujícím rozhodnutím z roku 2007 nemůže porovnávat, a to nejen proto, že k předchozímu rozhodnutí nemá podklady, ale zejména proto, že dané předchozí
rozhodnutí mu nepřísluší posuzovat, resp.
přezkoumávat, ani jakkoliv jinak hodnotit.
Nejvyšší správní soud je v daném kontextu
povolán k přezkoumání toliko nyní napadeného rozhodnutí, a to shledává s ohledem na
výše uvedené v souladu se zákonem.
Vzhledem ke všemu shora uvedenému
tak Nejvyšší správní soud nemůže souhlasit
s tím, že by se žalovaný ve svém postupu dopustil vady řízení spočívající v nedostatečně
zjištěném skutkovém stavu věci jako vady,
která mohla mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí.
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 8 / 2 014
Obdobně Nejvyšší správní soud nesouhlasí s tvrzením stěžovatele, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces a soudní
ochranu. Nejvyšší správní soud na základě kasační stížnosti a obsahu napadených rozhodnutí dospěl k závěru, že právo stěžovatele zakotvené v článku 36 Listiny základních práv
a svobod porušeno nebylo. Z napadených
rozhodnutí vyplývá, že stěžovateli bylo v souladu se zákonem umožněno obrátit se se svými návrhy na příslušné správní orgány a soudy, které se těmito návrhy věcně a důkladně
zabývaly. Napadená rozhodnutí jsou řádně
odůvodněna a vypořádávají se všemi vznesenými námitkami.
Nejvyšší správní soud ještě, a to obdobně
jako soud krajský, poznamenává, že soudní
přezkoumání napadeného rozhodnutí se váže ke skutkovému stavu, který tu byl v době
rozhodování správního orgánu. Pokud je stěžovatel toho názoru, že po vydání napadeného rozhodnutí došlo k takovému vývoji v jeho
zdravotním postižení, který odůvodňuje jeho
posouzení jako stavu závažnějšího, může se
znovu obrátit se žádostí o nové posouzení
zcela aktuálního stavu svého zdravotního postižení a v důsledku takového případného
zjištění podat novou žádost o příspěvek na
zvláštní pomůcku – motorové vozidlo.
K osobní situaci stěžovatele, která je skutečně specifická, soud ještě dodává, že na případy tíživých sociálních situací v našich podmínkách pamatuje systém pomoci v hmotné
nouzi a dávek sloužících k zajištění péče
o zdravotně postižené (příspěvek na péči).
František Š. proti Ministerstvu práce a sociálních věcí o příspěvek na zvláštní pomůcku účelem zákona „co nejširší odhalení praxe
komunistického režimu při potlačování politických práv a svobod vykonávané prostřednictvím tajných represivních složek totalitního
státu“. Zákon o zpřístupnění svazků „umožňuje
zpřístupnit pronásledovaným osobám dokumenty o jejich pronásledování a zveřejnit údaje o vykonavatelích tohoto pronásledování
a jejich činnosti“. Ověření informací získaných
podle zákona o zpřístupnění svazků jinými zákonem upravenými prostředky totiž nejen, že
není vyloučeno, nýbrž naopak tento postup je
naplňováním veřejného zájmu na vyrovnání se a o změně souvisejících zákonů*) – motorové vozidlo, o kasační stížnosti žalobce.