a č. 74/1994 Sb.** Ředitel základní školy je podle $ 131 odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb., školský zákon, statutárním orgánem této školské právnické osoby. Jako zaměstnanec jmenovaný zřizovatelem školy do funkce ředitele na dobu neurčitou však nemůže platně uza- vřít dohodu o změně trvání pracovního poměru na dobu určitou sám se sebou jako učitelem, jehož pracovní poměr byl založen pracovní smlouvou. v S účinností od 30. 12. 2006 bylo ustanovení novelizováno zákonem č. 624/2006 Sb. "S účinností od I. 1. 2007 nahrazen zákonem č. 262/2006 Sb., zákoník práce. 923 Na základě takové neplatné dohody proto nedochází ke změně doby trvání pra- covního poměru tak, aby splňoval podmínku výkonu práce v pracovním poměru uza- vřeném na dobu určitou podle $ 37 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění.
Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s právními závěry krajského soudu, že teprve od okamžiku, kdy byl stěžovatel podle $ 166 školského zákona zřizovatelem jmenován s účinností od 1. 1. 2006 do 30. 6. 2006 do funkce ředitele školy, splnil podmínky stano- vené $ 37 zákona č. 155/1995 Sb. v podobě exis- tence pracovněprávního vztahu uzavřeného na dobu určitou. Do 31. 12. 2005 tudíž stěžo- vatel podmínkám $ 37 zákona č. 155/1995 Sb. nevyhovoval a výplata starobního důchodu v souběhu s příjmem z výdělečné činnosti z pracovněprávního vztahu na dobu neurči- tou mu nenáležela.
Podle názoru Nejvyššího správního soudu, který správně vyjádřil již krajský soud, u jmenovaných zaměstnanců, kteří jsou již u svého zaměstnavatele zaměst- náni v pracovním poměru, dochází k přemě- ně existujícího pracovního poměru na pra- covní poměr založený jmenováním. K přeměně pracovního poměru u stěžo- vatele - ředitele školy - došlo s účinností od 1. 1. 1995 na základě $ 6 odst. 2 zákona č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, jmenováním ve smyslu $ 27 odst. 4 zákoníku práce (č. 65/1965 Sb.).
Jmenován byl do této funkce jednostranným projevem vůle oprávněné osoby. V současné době, s účinností od 1. 1. 2005, je oprávněnou oso- bou podle $ 166 odst. 2 školského zákona její zřizovatel. Po dobu trvání pracovního pomě- ru u výkonu funkcí obsazovaných jmenová- ním je třeba respektovat, že podle zákoníku práce (č. 65/1965 Sb.) se k jeho vzniku, změ- ně či zániku vyžaduje jednostranný právní úkon. Nelze však připustit, aby případné změny v obsahu či dokonce samotném trvání existence pracovního poměru mohly být rea- lizovány jednostrannými úkony jmenovaného zaměstnance, byť by zastával funkci ředitele školy, o čemž by ani zřizovatel nemusel být in- formován.
U zaměstnanců, kteří vykonávají funkce obsazované jmenováním podle $ 27 odst. 4 a 5 zákoníku práce (č. 65/1965 Sb), převažují v případě vzniku, změn či zániku je- jich pracovního poměru jednostranné úkony těch, kteří disponují oprávněním jmenovat. Byli stěžovatel jmenován se svým souhla- sem do funkce ředitele školy, jedná se o vý- kon funkce obsazované jmenováním podle $ 27 odst. 4 zákoníku práce (č. 65/1965 Sb). Existovalli dříve mezi týmž zaměstnancem a zaměstnavatelem pracovní poměr založený pracovní smlouvou, tento se po dobu výkonu jmenované funkce mění a posuzuje jako pra- covní poměr založený jmenováním ve smyslu ustanovení $ 65 a násl zákoníku práce (č. 65/1965 Sb.).
Pokud chtěl stěžovatel svůj pracovní poměr uzavřený na dobu neurčitou změnit na pracovní poměr uzavřený na dobu určitou, nemohl platně postupovat cestou dohody - změny původní pracovní smlouvy, nýbrž, s ohledem na shora uvedené závěry, 925 1340 pouze cestou změny doby, provedenou zřizovatelem. Stěžovatel se tak mohl a měl obrátit na zři- zovatele školy, jenž by svým jednostranným právním úkonem provedl změnu trvání pra- covního poměru z doby neurčité na dobu ur- čitou. Po dobu výkonu jmenované funkce lze tedy provádět změny trvání pracovního po- měru vzniklého jmenováním jen ze strany zřizovatele.
Dohoda uzavřená mezi stěžovate- lem - ředitelem na straně jedné a stěžovate- lem - zaměstnancem na straně druhé dne 6. 1.2005 nemohla vést ke změně doby trvání pracovního poměru založeného jmenová- ním; proto stěžovatel nemohl splnit podmín- ku vyjádřenou v $ 37 zákona č. 155/1995 Sb. v podobě existence pracovněprávního vztahu na dobu určitou, jako v tomto posuzovaném pří- padě condicio sine gua non pro souběh výplaty starobního důchodu a příjmu z výdělečné čin- nosti z takovéhoto pracovněprávního vztahu.
Ze shora uvedeného vyplývá, jak správně konstatoval i krajský soud, že stěžovatel byl v období od 10. 1. 2005 do 31. 12. 2005 za- městnancem nacházejícím se k zaměstnava- teli v pracovním poměru na dobu neurčitou, kdy teprve dne 28. 12. 2005 s účinností od 1. 1.2006 byl jmenovacím aktem zřizovatele jmenován ředitelem školy, a to na dobu urči- tou - do 30. 6. 2006. Teprve od tohoto oka- mžiku počal splňovat podmínky vyjádřené $ 37 zákona č. 155/1995 Sb. 1340 Oběti okupace Československa vojsky SSSR: podmínky nároku na jednorázovou peněžní částku k $ 2 odst. 5 zákona č. 203/2005 Sb., o odškodnění některých obětí okupace Československa vojsky Svazu sovětských socialistických republik, Německé demokratické republiky, Pol- ské lidové republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky (v textu též „zákon o odškodnění“) Podle $ 2 odst. 5 zákona č. 203/2005 Sb., byla-li některá z pozůstalých osob od- škodněna za smrt nebo zranění s následkem smrti manžela, rodiče či dítěte podle ji- ného právního předpisu, nárok na odškodnění podle tohoto zákona nevzniká.
V pří- padě aplikace tohoto ustanovení je třeba vážit, zda ono „odškodnění“ podle jiného právního předpisu v konkrétním případě vykazovalo znaky reálného odškodnění, tj. zda se jednalo o odškodnění podle účelu citovaného zákona a ve výši alespoň zhruba odpovídající odškodnění podle tohoto zákona, tedy nutno zejména přihlížet k tomu, aby byl naplněn zákonem sledovaný účel a respektován princip spravedl- nosti a materiální rovnosti.
Mgr. Jan P. proti České správě sociálního zabezpečení o vrácení přeplatku na starobním