ve znění zákonů č. 122/1993 Sb., č. 94/1996 Sb. a č. 12/1998 Sb“ Povinnost zaměstnavatele odvést za své zaměstnance pojistné na sociální zabez- pečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti vzniká dnem následujícím po posledním dni rozhodného období podle $ 6 odst. 1 zákona ČNR č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, tj. prvním dnem měsíce následujícího po měsíci, za který se pojistné platí. Splatnost pojistného se řídí $ 9 odst. 2 citovaného zákona.
V) Nejvyšší správní soud přisvědčuje stěžo- vatelce, že pojistné na sociální zabezpečení nepochybně je svou povahou odvislé od vý- dělečné činnosti, a nepolemizuje tedy s tím, že výdělečná činnost, v daném případě výko- návaná na základě pracovněprávního vztahu, je pro vznik pojistného vztahu podmiňující. To však v žádném případě neznamená, že by oba tyto právní vztahy podléhaly témuž práv- nímu režimu. Dle názoru Nejvyššího správní- ho soudu je pro rozhodnutí v projednávané věci určující právě odlišnost v charakteru obou vztahů, kdy vztah mezi zaměstnavate- lem a zaměstnancem je vztahem pracovně- právním, a tudíž svou podstatou povahy sou- kromoprávní, vztah mezi zaměstnavatelem a státem ze sociálního pojištění naproti tomu vztahem ryze veřejnoprávním.
Z této odliš- nosti pak vyplývá i nutnost rozlišovat mezi obsahy uvedených vztahů, tj. závazkem za- městnavatele vůči zaměstnanci, spočívajícím v povinnosti zaplatit za odvedenou práci mz- du na jedné straně, a závazkem zaměstnavate- le vůči státu, tj. jeho povinností odvést z této mzdy pojistné na straně druhé, Skutečnost, že pojistný vztah je co do svého vzniku deter- minován existencí vztahu pracovněprávní- ho, tedy není sama o sobě pro posouzení věci rozhodující. Zatímco zaměstnanci náleží odměna za práci za každou hodinu, den, eřc., jak správně uvádí stěžovatelka, pohledávka státu tímto způsobem nevzniká.
Spojením $ 5 odst. 1 písm. a) a $ 6 odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb. získáme větu, podle níž je vyměřovacím zá- kladem zaměstnance úhrn příjmů zúčtova- ných mu organizací nebo malou organizací v souvislosti s výkonem zaměstnání, které za- kládá účast na nemocenském pojištění, za ka- lendářní měsíc, za který se pojistné platí, po- kud se dále nestanoví jinak. Jinak zákon stanoví pro osoby samostatně výdělečně čin- né. Pro účely výpočtu a odvodu pojistného na sociální zabezpečení je tak rozhodující hrubý měsíční příjem zaměstnance, nikoli hodinová, denní či týdenní mzda.
I kdyby te- dy zaměstnanec pracoval v tom kterém měsí- ci pouhou jednu hodinu, byl by zaměstnava- tel stále povinen odvést pojistné za tento kalendářní měsíc z rozhodného příjmu za- městnance v tomto měsíci dosaženého, a ni- koli z oné konkrétní hodiny, již zaměstnanec reálně odpracoval. Povinnost zaměstnavatele zaplatit pojist- né pak vzniká již prvním dnem měsíce násle- dujícího po měsíci, za který se pojistné platí - v daném případě tedy vznikla předmětná pohledávka dne 1. března 2003. Splatnost po- jistného upravoval $ 9 zákona č. 589/1992 Sb., ve znění účinném v době rozhodování správ- ního orgánu, jako den, který je v organizaci určen pro výplatu mezd a platů za příslušný měsíc.
(Podle aktuálního znění citovaného ustanovení je pojistné za kalendářní měsíc 635 1242 „splatné od 1. do 20. dne následujícího ka- lendářního měsíce“.) Závěr Krajského soudu v Brně, podle ně- hož vznikla pohledávka pojistného až po pro- hlášení konkursu, a jedná se tudíž o pohle- dávku za podstatou, je proto zcela správný a Nejvyšší správní soud se s tímto ztotožnil. Zodpovězení uvedené právní otázky pak pře- durčuje rovněž posouzení všech ostatních námitek stěžovatelky, které na tuto obsahově navazují, když ovšem mylně předpokládají, že část pojistného za měsíc únor 2003 je po- hledávkou konkursní.
Jako nepřípadné proto vyznívají jak v kasační stížnosti citované nále- zy Ústavního soudu a judikáty Nejvyššího správního soudu, tak i námitka zániku pohle- dávky, resp. penále splněním nuceného vy- rovnání. (K povinnosti dodržovat zákonné lhůty splatnosti u pohledávek za podstatou uvedených v $ 31 odst. 2 písm. d) zákona o konkursu a vyrovnání srov. rozsudek Nej- vyššího správního soudu ze dne 16. 8. 2006, čj. 1 Afs 78/2005-29%.) Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že důvod kasační stížnosti po- dle $ 103 odst. 1 písm. a) s.
ř. s. není v daném případě naplněn. 1242 Důchodové pojištění: podmínky vzniku nároku na plný invalidní v důchod k 6 40 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ani předchozí právní úprava v oblasti zabezpečení občanů důchodovými dávkami, daná zákonem č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení (či předchozí právní úpravy), nebrání (nebránila) přizná- ní plného invalidního důchodu před dosažením věku 18 let u pojištěnce, který již před dosažením tohoto věku splňoval podmínky nároku na uvedenou dávku, tj. byl uznán plně invalidním k tomu příslušným orgánem a splnil též podmínku potřebné doby pojištění (zaměstnání), která podle $ 40 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb. (i podle $ 29 odst. 3 zákona č. 100/1988 Sb.) činí (činila) u pojištěnce ve věku do 20 let méně než jeden rok.
Akciová společnost A. proti Městské správě sociálního zabezpečení Brno-město o pojist- né na sociální zabezpečení, o kasační stížnosti žalobkyně.