sobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta Ustanovení $ 7 odst. 2 Licenčního řádu České lékařské komory, požadující k zís- kání licence pro výkon funkce vedoucího lékaře a primáře složení atestační zkouš- 1605 ky podle $ 21 zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání léka- ře, zubního lékaře a farmaceuta, není diskriminační vůči lékařům, kteří dosáhli spe- cializované způsobilosti podle $ 44 odst. 1 téhož zákona.
Zásadním stížním bodem kasační stížnos- ti je nesprávné posouzení právní otázky sou- dem v předcházejícím řízení podle ust. $ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. To obecně spočívá buď v tom, že správně zjištěný skutkový stav je subsumován pod nesprávnou právní normu, nebo je sice vybrána správná právní norma, ale následně je nesprávně vyložena či apliko- vána. Podle žalované krajský soud nesprávně zaměnil otázku specializované způsobilosti k samostatnému výkonu lékařského povolání se způsobilostí vykonávat funkci vedoucího lékaře a primáře v nestátním zdravotnickém zařízení.
K tomu Nejvyšší správní soud uvádí následující: Předpokládaný vstup České republiky do Evropské unie vedl k potřebě sbližování čes- kého práva s právem Evropských společen- ství. V této souvislosti byl již dne 29. 1. 2004 přijat zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdra- votnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta. Tento zákon nabyl účinnosti dne 2. 4. 2004, s výjimkou ustanovení části sedmé a $ 34 odst. 5, která nabyla účinnosti dnem 1.
5. 2004. Zákon zavedl novou úpravu vzdělávání lé- kařů a získávání způsobilosti k lékařskému povolání a nahradil dvoustupňový systém specializací (tedy I. a II. atestace) upravený 616 vyhláškou č. 77/1981 Sb., o zdravotnických pra- covnících a jiných odborných pracovnících ve zdravotnictví, pouze jedinou specializova- nou způsobilostí, kterou lékař získává úspěš- ným ukončením specializačního vzdělávání atestační zkouškou, na jejímž základě je léka- ři vydán Ministerstvem zdravotnictví diplom o specializaci v příslušném specializačním oboru.
Podle $ 44 odst. 1 zákona č. 95/2004 Sb. lékaři, kteří podle dosavadních právních předpisů získali specializaci I stupně v zá- kladních oborech, mj. i ortopedie, získávají specializovanou způsobilost v obdobných oborech, pokud si doplní chybějící část od- borné praxe stanovené vzdělávacím progra- mem příslušného specializačního oboru do 5 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Bez doplnění odborné praxe podle věty prvé až páté získávají specializovanou způsobilost ti, kteří získali osvědčení České lékařské ko- mory k výkonu soukromé lékařské praxe a nejméně 5 z posledních 6 let nepřetržitě vy- konávali zdravotnické povolání lékaře.
Zákon č. 95/2004 Sb. vedle podmínky pro samostatný výkon povolání lékaře, jíž je prá- vě výše zmíněná specializovaná způsobilost, tedy nikterak neupravuje podmínky pro vý- kon funkce vedoucího lékaře a primáře v ne- státním zdravotnickém zařízení. Tyto pod- mínky však vymezila Česká lékařská komora v licenčním řádu na základě zákonného zmocnění v $ 2 odst. 2 písm. c) zákona č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékár- nické komoře. Krajský soud dospěl k závěru, že nová úprava licenčního řádu je diskriminační vůči lékařům, kteří získali specializovanou způso- bilost na základě přechodných ustanovení zá- kona č. 95/2004 Sb., a je tak v rozporu s tímto zákonem, který považuje dosažení specializo- vané způsobilosti podle $ 44 i $ 21 za rovno- cenné.
Pro posouzení věci tak bylo dále nezbyt- né zodpovědět otázku, zda licenční řád, ve znění účinném od 1. 11. 2005, skutečně vylu- čoval z možnosti získání licence pro výkon funkce vedoucího lékaře a primáře ty lékaře, kteří dosáhli specializované způsobilosti po- dle $ 44 odst. 1 zákona č. 95/2004 Sb. Nejvyšší správní soud je toho názoru, že ustanovení $ 7 odst. 2 licenčního řádu rozli- šuje situace, kdy byly podmínky pro výkon funkce vedoucího lékaře a primáře v nestát- ním zdravotnickém zařízení mj. splněny zís- káním požadované specializované způsobi- losti jednak podle dříve platných právních předpisů (vyhláška č. 77/1981 Sb.) a jednak podle zákona č. 95/2004 Sb. V prvním přípa- dě hovoří o získání specializace 2.
stupně ne- bo nástavbové atestace, ve druhém případě pak výslovně ukládá absolvování specializač- ního vzdělávání ukončeného atestační zkouš- kou podle $ 21 zákona č. 95/2004 Sb. Z uvedeného tedy vyplývá, že podle li- cenčního řádu účinného ke dni rozhodnutí žalované nepostačilo získání specializované způsobilosti jakýmkoli způsobem vymeze- ným v zákoně č. 95/2004 Sb., ale pouze na zá- kladě ust. $ 21. Nejvyšší správní soud dále zvažoval, zda $ 7 odst. 2 licenčního řádu nebyl diskrimi- nační vůči lékařům, kteří získali specializova- nou způsobilost podle $ 44 odst. 1 zákona č. 95/2004 Sb. Jak vyplývá z judikatury Evrop- ského soudu pro lidská práva či Ústavního soudu (např. nález ze dne 21.
1. 2003, sp. zn. Pl. ÚS 15/02; nález ze dne 6. 6. 2006, sp. zn. Pl. ÚS 42/04), „ne každé nerovné zacházení s různými subjekty lze kvalifikovat jako po- , rušení principu rovnosti, tedy jako proti- právní diskriminaci jedněch subjektů ve srovnání se subjekty jinými. Aby k porušení tohoto principu nedošlo, musí být splněno několik podmínek: s různými subjekty, které se nacházejí ve stejné nebo srovnatelné si- tuaci, se zachází rozdílným způsobem, aniž by existovaly objektivní a rozumné důvody pro uplatněný rozdílný přístup.
Evropský soud pro lidská práva ve svě ustálené judikatuře obdobně konstatuje, že odlišnost v zacháze- ní mezi osobami nacházejícími se v analo- gických nebo srovnatelných situacích je dis- kriminační, pokud nemá žádné objektivní a rozumné ospravedlnění, tj. pokud nesledu- je legitimní cíl, nebo pokud nejsou použité prostředky sledovanému cíli příiměřené“. V projednávaném případě lze přisvědčit argumentaci žalované, že na kvalifikaci pri- máře je třeba klást vyšší nároky, neboť vede příslušné oddělení zdravotnického zařízení a odpovídá za všechny podřízené zdravotnic- ké pracovníky.
Požadavek, aby primář absol- voval nejen specializační vzdělávání v určité délce, ale i atestační zkoušku na stanovené úrovni (tj. podle $ 21 zákona č. 95/2004 Sb.), proto nelze považovat za nerozumný či ne- přiměřený. Ust. $ 7 odst. 2 licenčního řádu tak není nedůvodným znevýhodněním léka- řů, kteří dosáhli specializované způsobilosti na základě $ 44 odst. 1 zákona č. 95/2004 Sb. Nejvyšší správní soud zde poznamenává, že licenční řád, ve znění účinném od 5. 12. 2007, upřesnil podmínky k získání licence pro vý- kon funkce vedoucího lékaře a primáře tak, že v případech, kdy byla specializovaná způ- sobilost dosažena podle $ 44 odst. 1 a 2 záko- na č. 95/2004 Sb., musí lékař dále vykonat zkoušku před oborovou komisí Vědecké rady komory.
Ani tato pozdější úprava se tedy ne- spokojuje pouze se složením I. atestační zkouš- ky podle dříve platných právních předpisů. Argumentace krajského soudu, že adresá- tovi právních norem nelze odejmout určité právo garantované zákonem jen s odkazem na podzákonný předpis, je nepřípadná. Zá- kon č. 95/2004 Sb. pouze stanoví, že lékaři, kteří podle dosavadních právních předpisů získali specializaci I. stupně v základních obo- rech, získávají za určitých podmínek speciali- zovanou způsobilost. Ze zákona však nevy- plývá, že je lékař poté oprávněn vykonávat i funkci vedoucího lékaře či primáře, neboť, jak již bylo výše uvedeno, podmínky těchto funkcí zákon vůbec neupravuje.
xx Nejvyšší správní soud dále dospěl k závě- ru, že žalovaná nepochybila, jestliže posoudi- la podmínky pro získání požadované licence podle platného právního stavu v době rozho- dování, tedy podle znění licenčního řádu účinného od 1. 11. 2005. K námitce žalobce, že v licenčním řádu platném v době podání jeho žádosti nebylo nikterak určeno, jakým způsobem má žadatel dosáhnout nejvyššího možného vzdělání, lze 617 1606 konstatovat následující. Licenční řád účinný do 31. 10. 2005 stanovil jako podmínku pro výkon funkce vedoucího lékaře a primáře atestaci vyššího stupně.
Této však žalobce ne- dosáhl. Při striktním výkladu $ 7 odst. 2 licenč- ního řádu nebyl k získání licence oprávněn ani po vykonání zkoušky podle $ 21 zákona č. 95/2004 Sb. Novela tak nastolila pro žalobce příznivější právní úpravu, neboť umožnila, aby lékař získal kvalifikaci potřebnou pro výkon funkce vedoucího lékaře a primáře dosažením specializované způsobilosti na základě $ 21. Fakt, že žalobce již dosáhl specializované způsobilosti na základě $ 44 odst. 1 zákona č. 95/2004 Sb., podle Nejvyššího správního soudu nevylučoval, aby žalobce složil zkouš- ku podle $ 21.
V diplomu žalobce o speciali- zaci bylo výslovně uvedeno, že specializova- nou způsobilost v oboru ortopedie získal na základě licence České lékařské komory k vý- konu soukromé lékařské praxe v oboru orto- pedie a po prokázání nepřetržitého výkonu zdravotnického povolání lékaře v požadova- né délce. Je tedy zřejmé, že Ministerstvo zdra- votnictví v diplomech o specializaci rozlišo- valo jednotlivé způsoby získání specializace. Pokud by žalobce složil atestační zkoušku po- dle $ 21 zákona č. 95/2004 Sb., obdržel by od Ministerstva zdravotnictví nový diplom osvědčující tuto skutečnost.
1606 Správní trestání: povinnosti vlastníka lesa po prohlášení konkursu, postavení správce konkursní podstaty v řízení Ochrana lesa: pravomoc České inspekce životního prostředí k $ 2 zákona č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa I. Prohlášení konkursu nezprostí úpadce těch povinností, které mu jakožto vlast- níku lesa ukládá zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zá- konů.
II. Česká inspekce životního prostředí vykonává svoji dozorovou pravomoc svě- řenou jí $ 2 zákona č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její pů- sobnosti v ochraně lesa, ve vztahu k vlastníkům lesů i po prohlášení konkursu.
MUDr. Marek R. proti České lékařské komoře o udělení licence pro výkon funkce ve- doucího lékaře a primáře, o kasační stížnosti žalované.