Soud se nemůže vypořádat s naplněním podmínek pro uložení pokuty za porušení $ 1 odst. 6 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, pouhým kon- statováním kopírujícím dikci zákona, že práce vykonávané v provozovně žalobce na základě živnostenských listů osobami sdruženými v konsorciu jsou plněním běžných úkolů vyplývajících z předmětu činnosti zaměstna- vatele. Takové rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů po- dle $ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Prejudikatura: srov. Soudní judikatura ve věcech správních č. 525/1999. Věc: Společnost s ručením omezeným T. proti Ministerstvu práce a sociálních věcí o uložení pokuty, o kasační stížnosti žalobce. Úřad práce v Plzni rozhodnutím ze dne 19. 12. 2002 uložil žalobci za opě- tovné prokázané zaviněné porušení po- vinností zaměstnavatele vyplývajících z $ 1 odst. 6 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměst- nanosti, a podle $ 9 odst. 1 zákona ČNR č. 9/1991 Sb., o zaměstnanosti a působnos- ti orgánů České republiky na úseku za- městnanosti, pokutu ve výši 30 000 Kč. Ministerstvo práce a sociálních věcí rozhodnutím ze dne 3.
4. 2003 odvolání žalobce zamítlo a potvrdilo rozhodnutí správního orgánu I. stupně. V odůvod- nění konstatovalo, že není možné pova- žovat za dílčí dodávku, a tedy za obchod- ní závazkový vztah, pouhou dodávku živé práce za smluvenou cenu bez dodá- ní díla jako celku. Podle žalovaného bylo » S účinností ke dní 1 10. 2004 zrušen zákonem č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. 706 v řízení prokázáno, že žalobce jako ob- jednatel uzavřel dne 14. 9. 2001 se Sdru- žením fyzických osob P. zastoupeným Ja- nem B.
jako zhotovitelem smlouvu o dílo, jejímž předmětem mělo být pro- vedení baličských a pomocných prací ve skladu, pomocných prací při manipulaci s obaly a úklidových prací. Jednalo se te- dy o činnosti a úkoly vyplývající z před- mětu činnosti žalobce, jejichž plnění je žalobce povinen zajišťovat svými zaměst- nanci v pracovněprávních vztazích po- dle zákoníku práce. Žalobce ve správním řízení namítl, že se jednalo o obchodně- právní vztah nepodléhající kontrole úřa- du práce ani sankci. S tím se žalovaný ne- totožnil a uvedl, že pokud by se jednalo pouze o řešení přechodného zvýšení ob- jednávek, nebyla by smlouva podle $ 536 a násl. obchodního zákoníku uzavřena na dobu neurčitou, nýbrž na dobu určitou; navíc docházelo pouze k dodávce živé práce.
Žalovaný dále uvedl, že žalobce vě- děl o protiprávnosti svého jednání, za něž byl v říjnu roku 2000 pravomocně sankcionován, přitom však jednal znovu s úmyslem toto ustanovení zákona poru- šit. Žalovaný zvažoval zvýšení pokuty až do poloviny zákonného rozpětí, dospěl však k závěru, že původně uložená výše pokuty splní svůj výchovný účinek. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 5. 2005 zamítl žalobu proti to- muto rozhodnutí. Podle soudu nebylo sporu o tom, že v provozovně žalobce byly prováděny baličské a pomocné prá- ce na základě smlouvy ze dne 14.
9. 2001 uzavřené mezi žalobcem jako objednate- lem a Sdružením fyzických osob P., za- stoupeným Janem B.; podle bodu 2 této smlouvy se zhotovitel zavázal na svůj ná- klad a své nebezpečí k provedení balič- ských a pomocných prací ve skladu, po- mocných prací při manipulaci s obaly a úklidových prací. Téhož dne došlo me- zi žalobcem jako pronajímatelem a zho- tovitelem jako nájemcem k uzavření smlouvy o nájmu 50 m? výrobní plochy včetně deseti stolů a deseti židlí. Podsta- tou sporu bylo podle soudu posoudit, zda byl porušen $ 1 odst. 6 zákona o za- městnanosti zajištěním předmětu podniká- ní prostřednictvím fyzických osob pod- nikajících na základě živnostenských listů namísto osobami v pracovním poměru.
Soud označil smlouvu ze dne 14.9.2001 pouze za latentní formou tzv. „švarcsystému“, neboť pracovnice na zá- kladě svých živnostenských listů vykoná- valy pracovní činnost, jež je předmětem činnosti žalobce. Podle soudu tedy žalob- ce běžné úkoly zjevně nevykonával pro- střednictvím zaměstnanců, kteří by u něj byli v pracovněprávním poměru. Na tom nemůže nic změnit ani námitka, že k uza- vření smlouvy ze dne 14. 9. 2001 přistou- pil žalobce z důvodu nárůstu objedná- vek, neboť podle bodu 5.1 smlouvy je zřejmé, že smlouva byla uzavřena na do- bu neurčitou a žalobci byla na jejím zá- kladě „dodávána“ pouze pracovní síla.
Žalobce (stěžovatel) v kasační stíž- nosti tvrdil, že správní orgány ani soud se dostatečně nevypořádaly s námitkou, že stěžovatel pro zajištění nárůstu objed- návek výroby spolupracuje se sdružením fyzických osob podle $ 829 občanského zákoníku. Činnost účastníka sdružení ve prospěch cílů sdružení musí mít zásad- ně pracovní charakter, účelem může být i dosažení zisku při společné podnika- telské činnosti. Již před zahájením řízení stěžovatel poukazoval na to, že smluvní vztah byl upraven v souladu s $ 829 a ná- sl občanského zákoníku.
Správní orgán I. stupně se však touto námitkou nezabý- val a nevypořádal se s otázkou, zda se jednalo o konsorcium ve smyslu $ 829 občanského zákoníku či zda toto tvrzení má jen zakrýt tzv. „Ššvarcsystém“, zakáza- 707 912 ný ustanovením $ 1 odst. 6 zákona o za- městnanosti. Dále podle stěžovatele vy- bočuje z pojmu „plnění běžných úkolů“ již samotný fakt nárůstu objednávek. Tu- to situaci je možné překlenout rovněž dílčí dodávkou prací živnostníků na zá- kladě smlouvy o dílo, kdy je část zakázek přenechána jinému podnikatelskému subjektu, který na nich spolupracuje.
Pro posouzení pracovněprávního či ob- chodněprávního charakteru vztahu je rozhodující, zda fyzické osoby pracovaly na základě právní a ekonomické zodpo- vědnosti zaměstnavatele či na svou vlast- ní zodpovědnost vyplývající z živnosten- ského listu. Ani v tomto ohledu se správní orgány nevypořádaly s námitka- mi stěžovatele. V daném případě byla smlouva uzavřena na dobu neurčitou, aby mohl být nárůst objednávek zajišťován operativně, aniž by bylo nutné uzavírat pro každý případ samostatnou smlouvu o dílo.
Podíl na nárůstu výroby pak vy- plývá z předání díla a jeho fakturace, kte- ráv průběhu měsíců kolísala; ani s tím se správní orgány nevypořádaly. Stěžovatel poukázal na princip liberalizace vyslove- ný Nejvyšším správním soudem, podle něhož by stát neměl nutit zaměstnance a zaměstnavatele do pracovního pomě- ru, pokud mají obě strany zájem o jiný než pracovněprávní vztah. Nejvyšší správní soud rozsudek Měst- ského soudu v Praze zrušil a věc mu vrá- til k dalšímu řízení. Z oodůvodnění: Předmětem řízení je v daném případě uložení pokuty zaměstnavateli za zavině- né porušení povinností vyplývajících z obecně závazných předpisů o zaměst- nanosti nebo obecně závazných právních předpisů týkajících se vzniku, změn a skončení zaměstnání a pracovních 708 podmínek zaměstnanců ($ 9 odst. 1 ve spo- jení s $ 8 odst. 3 zákona ČNR č. 9/1991 Sb., o zaměstnanosti a působnosti orgánů České republiky na úseku zaměstnanos- ti).
Správní orgány přistoupily k uložení pokuty žalobci za porušení $ 1 odst. 6 zá- kona o zaměstnanosti, podle něhož se právo občana na zaměstnání zabezpeču- je především jeho pracovním uplatněním v zaměstnání umožňujícím mu výkon práce v pracovním vztahu. Právnická ne- bo fyzická osoba je podle tohoto ustano- vení povinna plnění běžných úkolů vy- plývajících z předmětu její činnosti zajišťovat svými zaměstnanci, které k to- mu účelu zaměstnává v pracovních vzta- zích podle zákoníku práce; to neplatí o plnění běžných úkolů, které fyzická osoba zajišťuje sama nebo s pomocí své- ho manžela nebo dětí nebo právnická osoba prostřednictvím svých společní- ků nebo členů anebo je-li plnění běž- ných úkolů právnickou nebo fyzickou osobou svěřeno jiné právnické nebo fy- zické osobě, která je povinna toto plnění zajišťovat svými zaměstnanci, které k to- mu účelu zaměstnává v pracovních vzta- zích podle zákoníku práce.
Běžnými úkoly vyplývajícími z předmětu činnosti se pro tyto účely rozumí zejména úkoly přímo související se zajištěním výroby nebo poskytováním služeb a obdobnou činností při podnikání podle zvláštních předpisů, které právnická nebo fyzická osoba provádí v zařízeních určených pro tyto činnosti nebo na místech obvy- klých pro jejich výkon, pod vlastním jménem a na vlastní odpovědnost. Jinou právnickou nebo fyzickou osobou se pro tyto účely rozumí pouze osoba, jejíž předmět činnosti zahrnuje i činnosti, které ve smyslu věty druhé má svými za- městnanci v pracovních vztazích zajišťo- vat.
Podle tohoto ustanovení tedy bylo rozhodující, jaký předmět činnosti měl podnikatel zapsán, a který tudíž vykoná- val pod vlastním jménem a na vlastní zodpovědnost, a co je nutno rozumět běžným úkolem z takového předmětu činnosti plynoucím, tedy úkolem, který je podnikatel (zaměstnavatel) povinen zajišťovat svými zaměstnanci. A contra- rio z toho plyne rovněž, že v jiných vzta- zích (občanskoprávních, obchodních) by měl zajišťovat doplňkové, resp. jiné "než běžné, činnosti. Pro rozlišení „běž- ných úkolů“ od doplňkových činností je určující, zda je zde přímá souvislost se zajištěním výroby a služeb, tedy s před- mětem jeho podnikatelské činnosti, a te- dy bez plnění takového úkolu by nebylo možno činnost samu zajistit, tj. zapsaný konkrétní předmět podnikání provozo- vat.
Dále je určujícím znakem i to, zda jde o úkol prováděný v zařízeních nebo mís- tech obvyklých pro zapsanou činnost. Touto skutečností se však Městský soud v Praze v kasační stížností napade- ném rozsudku nezabýval. Uvedl pouze, že v provozovně žalobce provádělo šest- náct cizích státních příslušnic baličské a úklidové práce na základě smlouvy o dílo. Poté soud bez bližších úvah do- spěl k závěru, že smlouva o dílo uzavřená s konsorciem, na jejímž základě uvedené osoby v provozovně žalobce konaly prá- ce, je jen latentní formou tzv. „Švarc- systému“, zakázaného již citovaným ustanovením $ 1 odst. 6 zákona 0 za- městnanosti, pročež konstatoval, že „je tedy zřejmé, že žalobce běžné úkoly (předmět činnosti) nevykonával pro- střednictvím zaměstnanců, kteří by byli v pracovněprávním vztahu“.
Na základě toho shledal soud prvního stupně správ- ní rozhodnutí zákonu odpovídajícím a žalobu zamítl. Takové odůvodnění rozhodnutí však není dostatečné, neboť z něj není možné seznat, na základě jakých úvah soud pře- zkoumal zákonnost rozhodnutí žalova- ného. Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že nejprve bylo zapotřebí zjistit, jak blíz- ká byla činnost nebo některá z činností, kterou uvedené osoby v provozovně stě- žovatele prováděly, předmětu činnosti stěžovatele zapsanému v obchodním rej- stříku.
Přitom existují určité Činnosti, které nemohou být zásadně brány jako plnění běžných úkolů; typickými jsou například úklidové práce, které mohou být předmětem běžných úkolů vyplývají- cích z předmětu činnosti např. u společ- ností specializovaných na úklidové prá- ce. Soud prvního stupně měl proto vymezit, jaká činnost byla předmětem činnosti žalobce a z jakého důvodu se v daném případě jednalo o zajištění plně- ní běžných úkolů osobami mimo pracov- ní poměr, a tedy o porušení $ 1 odst. 6 zákona o zaměstnanosti.
Městský soud v Praze se však vůbec nezabýval posou- zením předmětu činnosti žalobce podle obchodního rejstříku a tím, zda se čin- nost, kterou v daném případě zajišťovaly osoby za základě svých živnostenských listů na základě smlouvy o dílo uzavřené mezi stěžovatelem a sdružením, shoduje s předmětem činnosti žalobce. Proto je kasační stížností napadený rozsudek Městského soudu v Praze nepřezkouma- telný pro nedostatek důvodů. Soud se navíc do všech důsledků ne- vypořádal ani s námitkou žalobce, že spolupracuje s fyzickými osobami sdru- ženými podle $ 829 a násl. občanského zákoníku.
Uvedené ustanovení občanské- ho zákoníku umožňuje, aby se několik osob sdružilo a společně se přičinilo o dosažení sjednaného účelu. Okruh účast- níků není nijak omezen, takže účastníky sdružení mohou být jak fyzické, tak právnické osoby. Pro vznik smlouvy se nevyžaduje písemná forma a sdružení není právnickou osobou a nezapisuje se 709 913 do obchodního rejstříku. Formy činnos- ti účastníka ve prospěch dosažení účelu sdružení mohou být různé, zásadně však tato činnost musí mít pracovní charak- ter.
Účel sdružení má být jakýkoli zákon- ný, tedy i hospodářský za účelem dosaže- ní zisku při společné podnikatelské Čin- nosti. Soud prvního stupně se k tvrzené existenci sdružení vyjádřil pouze v tom směru, že se jedná toliko o latentní for- mu tzv. „švarcsystému“, což nelze pova- žovat za dostačující. 913 Ceny: cenová kontrola Správní trestání: lhůta k uložení pokuty k $ 17 odst. 4 a $ 20 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách k $ 8 odst. 7 vyhlášky č. 580/1990 Sb., kterou se provádí zákon o cenách, ve znění vy- hlášky č. 231/1997 Sb. k čl.
95 odst. 1 Ústavy ČR Ustanovení $ 20 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, v sobě nezahrnuje zmocnění ke stanovení jiného počátku běhu lhůty, ve které lze uložit poku- tu za zjištěné porušení cenových předpisů. Počátek běhu lhůty stanovený vyhláškou č. 580/1990 Sb., kterou se provádí zákon o cenách, jde v ustano- vení $ 8 odst. 7 nad rámec uvedeného zákonného zmocnění a je s ním v roz- poru, neboť počátek lhůty spojuje až s okamžikem, kdy kontrolovaný sub- jekt obdrží protokol o cenové kontrole.
Společnost s ručením omezeným T. proti Ministerstvu práce a sociálních věcí o uložení pokuty, o kasační stížnosti žalobce.