Žadateli o mimořádnou okamžitou pomoc na úhradu nezbytného jednorázového výdaje je možno na základě dostatečně odůvodněného správního uvážení přiznat dávku po zohlednění příjmů a celkových sociálních a majetkových poměrů až
do výše tohoto prokázaného výdaje. Dávka tedy nemusí být přiznána vždy ve výši
prokázaného výdaje, je-li zřejmé, že mohlo být sledovaného účelu dosaženo vynaložením menšího objemu finančních prostředků [§ 2 odst. 5 písm. a) a § 37 odst. 1
písm. c) zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi].
Žadateli o mimořádnou okamžitou pomoc na úhradu nezbytného jednorázového výdaje je možno na základě dostatečně odůvodněného správního uvážení přiznat dávku po zohlednění příjmů a celkových sociálních a majetkových poměrů až
do výše tohoto prokázaného výdaje. Dávka tedy nemusí být přiznána vždy ve výši
prokázaného výdaje, je-li zřejmé, že mohlo být sledovaného účelu dosaženo vynaložením menšího objemu finančních prostředků [§ 2 odst. 5 písm. a) a § 37 odst. 1
písm. c) zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi].
Žalobce požádal o přiznání dávky mimořádné okamžité pomoci na úhradu jednorázového výdaje ve výši 1 500 Kč na nákup nových skel a obrouček dioptrických brýlí.
Městský úřad v Polné, odbor sociálních
věcí (správní orgán I. stupně), dne 21. 9. 2011
ve věci vydal oznámení. Zjistil, že jedno sklo
je v daném místě možné pořídit již za 70 Kč
a nejnižší cena obrouček se pohybuje v rozmezí 500 Kč až 600 Kč. Celková hodnota dostupných brýlí se tedy může pohybovat mezi
640 Kč až 740 Kč. Správní orgán I. stupně tedy žalobci přiznal dávku ve výši rozdílu mezi
dostupnými dioptrickými brýlemi s nejnižší
cenou (740 Kč) a příspěvkem od pojišťovny
(250 Kč), tedy ve výši 490 Kč.
povinen zjistit stanovisko takové osoby, není-li
změna zjevně též v její prospěch. Ani tuto
normu nelze v daném případě aplikovat, neboť kladné vyřízení námitky osoby zúčastněné na řízení 2) neovlivnilo oprávněné zájmy
navrhovatelky. Plocha č. 525 v části, v níž sousedí s nemovitostmi ve vlastnictví navrhovatelky, nebyla úpravou nikterak dotčena. Redukce rozsahu plochy č. 525 pak nemá na
oprávněné zájmy navrhovatelky žádný vliv.
[73] Krajský soud tedy na daný případ nesprávně aplikoval § 53 odst. 2 stavebního zákona z roku 2006, čímž pochybil při výkladu
sporné právní otázky. Kasační námitka je
důvodná.
Proti tomuto oznámení podal žalobce námitku, v níž namítl, že cena brýlí vypočtená
správním orgánem I. stupně je nesprávná. Žalobce brýle pořídil v Českých Budějovicích
za cenu v místě obvyklou. Pořízení obruby
v nižší ceně je vzhledem k estetickému cítění
nemožné. Žadatel si na zakoupení brýlí musel
půjčit, doklad o výši ceny brýlí předložil
správnímu orgánu I. stupně.
Správní orgán I. stupně na svém názoru
vyjádřeném v oznámení ze dne 21. 9. 2011 setrval i v rozhodnutí ze dne 26. 10. 2011 reagujícím na námitku žalobce.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce
odvolání, které žalovaný dne 12. 12. 2011
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 10 / 2 013
í obruby
v nižší ceně je vzhledem k estetickému cítění
nemožné. Žadatel si na zakoupení brýlí musel
půjčit, doklad o výši ceny brýlí předložil
správnímu orgánu I. stupně.
Správní orgán I. stupně na svém názoru
vyjádřeném v oznámení ze dne 21. 9. 2011 setrval i v rozhodnutí ze dne 26. 10. 2011 reagujícím na námitku žalobce.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce
odvolání, které žalovaný dne 12. 12. 2011
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 10 / 2 013
zamítl. V odůvodnění žalovaný uvedl, že se
zabýval všemi odvolacími námitkami a přezkoumal znovu podmínky nároku na mimořádnou okamžitou pomoc jako dávku pomoci v hmotné nouzi v návaznosti na příslušná
ustanovení zákona o pomoci v hmotné nouzi.
Provedl také vlastní šetření týkající se aktuálních cen za pořízení dioptrických brýlí v Českých Budějovicích. Na základě tohoto šetření
zjistil, že pánské dioptrické brýle v základním
provedení při předložení řádně vyplněného
poukazu na brýle vystaveného odborným očním lékařem lze pořídit od cca 300 Kč – 650 Kč,
přičemž 250 Kč z této celkové částky vždy
hradí zdravotní pojišťovna. Uvedené skutečnosti žalovaný posoudil a vyhodnotil v souladu s § 36 odst. 1 písm. b) zákona o pomoci
v hmotné nouzi a § 2 odst. 5 písm. a) téhož zákona, a shledal, že žalobce je osobou, jež nemá prostředky k uhrazení nezbytného jednorázového výdaje, který je v tomto případě
nezbytný a odůvodněný. Ve smyslu § 37 písm. c)
zákona o pomoci v hmotné nouzi lze výši mimořádné okamžité pomoci stanovit až do výše jednorázového výdaje, a že je tedy na
správním uvážení orgánu pomoci v hmotné
nouzi, v jaké výši dávku přizná. Žalovaný přihlédl i k tomu, že co se týče tohoto druhu dávky, musí přiznaná výše dávky odpovídat pořízení předmětu v nejjednodušším základním
provedení, při kterém však žalobci nehrozí
újma na zdraví.
Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce
žalobou u Krajského soudu v Brně. V ní uvedl,
že rozhodnutí žalovaného považuje za nezákonné. Žalobce se e-mailem obrátil na prodejny optiky uvedené v odůvodnění napadeného rozhodnutí a shledal, že cena brýlí je
různá a pohybuje se od 500 Kč do 1 384 Kč
za skla a od 980 Kč do 3 000 Kč za obroučky.
Nelze tak jednoznačně stanovit minimální cenu brýlí ve výši 300 Kč. Žalobce v době koupě brýlí nemohl předvídat, v jakých prodejnách žalovaný bude ceny brýlí zjišťovat. Měl
za to, že si zboží mohl vybrat v jakékoliv prodejně optiky v Českých Budějovicích. Přístup
správních orgánů považoval žalobce za diskriminační, dokonce za omezování osobní
svobody. Žalobce poukázal na platnou právní
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 10 / 2 013
úpravu mimořádné okamžité pomoci v zákoně o pomoci v hmotné nouzi, jakož i na důvodovou zprávu k tomuto zákonu, a namítal, že
mu hrozila s přihlédnutí k jeho příjmu a celkovým sociálním a majetkovým poměrům
vážná újma na zdraví, a splňoval tedy podmínky pro přiznání mimořádné okamžité pomoci podle § 2 odst. 3 zákona o pomoci
v hmotné nouzi.
za omezování osobní
svobody. Žalobce poukázal na platnou právní
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 10 / 2 013
úpravu mimořádné okamžité pomoci v zákoně o pomoci v hmotné nouzi, jakož i na důvodovou zprávu k tomuto zákonu, a namítal, že
mu hrozila s přihlédnutí k jeho příjmu a celkovým sociálním a majetkovým poměrům
vážná újma na zdraví, a splňoval tedy podmínky pro přiznání mimořádné okamžité pomoci podle § 2 odst. 3 zákona o pomoci
v hmotné nouzi.
Krajský soud žalobu rozsudkem ze dne
6. 6. 2012, čj. 41 A 9/2012-50, zamítl. V odůvodnění kromě obsáhlé rekapitulace relevantních zjištění ze správního spisu soud
uvedl, že spornou otázkou mezi žalobcem
a správními orgány je to, zda správní orgán
měl žalobci poskytnout v rámci žádosti o mimořádnou okamžitou pomoc celou žalobcem požadovanou částku, která představuje
skutečné náklady žalobcem vynaložené na
pořízení dioptrických brýlí, či zda se může
jednat i o částku nižší a zda je i tato nižší částka v souladu se zákonem. Krajský soud přezkoumal rozhodnutí správních orgánů, které
přiznaly žalobci mimořádnou okamžitou pomoc a vyplatily mu za pořízení brýlí částku
490 Kč, a shledal je za rozhodnutí, které bylo
vydáno zcela v souladu se zákonem o pomoci
v hmotné nouzi, neboť se v daném případě
skutečně jednalo o úhradu nezbytného jednorázového výdaje. Protože se jedná o dávku
,,mimořádné okamžité pomoci“, je namístě,
aby byla vyplacena částka na spodní hranici
pořizovacích nákladů, pokud splní svůj účel.
V daném případě prvostupňový orgán i krajský úřad ceny dioptrických brýlí, a to samozřejmě v nejnižší cenové relaci, a aby splnily
svůj účel, tedy aby ochránily zdraví žalobce,
zjišťovaly. Podle krajského soudu je známo
i laické veřejnosti, že dioptrické brýle, tedy
obroučky i dioptrická skla jsou v různých cenových relacích, od cenových relací představujících částku několik set korun, po cenové
relace představující částku několik tisíc korun. Nicméně s ohledem na skutečnost, že
dioptrické brýle měly být pořízeny z dávky
,,mimořádné okamžité pomoci“, je zcela namístě, že si správní orgány zjišťovaly nižší ceny dioptrických brýlí, které by však splnily
z hlediska zdravotního svůj účel, a to i ve měs-
ké brýle, tedy
obroučky i dioptrická skla jsou v různých cenových relacích, od cenových relací představujících částku několik set korun, po cenové
relace představující částku několik tisíc korun. Nicméně s ohledem na skutečnost, že
dioptrické brýle měly být pořízeny z dávky
,,mimořádné okamžité pomoci“, je zcela namístě, že si správní orgány zjišťovaly nižší ceny dioptrických brýlí, které by však splnily
z hlediska zdravotního svůj účel, a to i ve měs-
tě České Budějovice, kde si žalobce sám
dioptrické brýle pořizoval. S ohledem na skutečnost, že bylo prokázáno, že Všeobecná
zdravotní pojišťovna žalobci poskytne na pořízení dioptrických brýlí celkem 250 Kč, je
samozřejmé, že tato částka od pořizovací ceny bude odečtena ze strany správního orgánu a že bude vyplacena částka rozdílu, ovšem
od ceny představující cenu dioptrických brýlí v nejnižší cenové relaci, což se skutečně
i stalo. Na druhé straně krajský soud uvedl, že
bylo možno přisvědčit námitce žalobce, že
brýle, jež by si pořídil v nejnižší cenové relaci, by nemusely vyhovovat estetickému cítění
žalobce, tedy tomu, aby se v takových brýlích
mohl dle něho ukazovat na veřejnosti. Toto
však není kritériem, ke kterému správní orgány přihlížely, a takový postup je v pořádku.
Zásadním kritériem je hledisko zdravotní, tedy to, zda pořízení dioptrických brýlí v nižší
cenové relaci, než požadoval žalobce, splňuje
podmínky ochrany zdraví žalobce. Krajský
soud v této souvislosti vyložil § 37 písm. c)
zákona o pomoci v hmotné nouzi, z něhož vyplývá, že je skutečně otázkou správního uvážení správního orgánu, zda v případě žádosti
o mimořádnou okamžitou pomoc ohledně
jednorázového výdaje poskytne finanční prostředky, které by uhradily celý jednorázový
výdaj žadatele, či zda tento výdaj bude nižší.
Je však dle názoru soudu nutné toto řádně
zdůvodnit, což se v případě žalobce ze strany
správních orgánů stalo. S uvedeným odůvodněním se také krajský soud ztotožnil, přičemž poukázal i na judikaturu, podle níž dávka ,,mimořádné okamžité pomoci“ podle § 2
odst. 5 písm. a) zákona o pomoci v hmotné
nouzi je svou povahou nenárokovou, tzn. fakultativní. I v tomto případě je však správní
orgán povinen si opatřit veškeré podklady
a zjistit skutečnosti nezbytné pro své rozhodnutí (podle rozsudku Krajského soudu v Ostravě
ze dne 1. 3. 2010, čj. 38 Cad 39/2008-18).
Krajský soud tedy uzavřel, že správní orgány
v souladu s tímto judikátem postupovaly,
i když se jedná o dávku nenárokovou, tzn. fakultativní, byla dávka mimořádné okamžité
pomoci žalobci přiznána, neboť správní orgán takto uvážil a zdůvodnil, nebyla však přiznána ve výši, již žalobce požadoval. Byla při-
znána v částce nižší, a to na základě podkladů,
které si správní orgány opatřily a ve svém rozhodnutí uvedly.
ě
ze dne 1. 3. 2010, čj. 38 Cad 39/2008-18).
Krajský soud tedy uzavřel, že správní orgány
v souladu s tímto judikátem postupovaly,
i když se jedná o dávku nenárokovou, tzn. fakultativní, byla dávka mimořádné okamžité
pomoci žalobci přiznána, neboť správní orgán takto uvážil a zdůvodnil, nebyla však přiznána ve výši, již žalobce požadoval. Byla při-
znána v částce nižší, a to na základě podkladů,
které si správní orgány opatřily a ve svém rozhodnutí uvedly.
Rozsudek krajského soudu žalobce (stěžovatel) napadl kasační stížností. V ní uvedl,
že považuje obě správní rozhodnutí za nepřezkoumatelná pro nesrozumitelnost i pro
nedostatek důvodů. Vůči napadenému rozsudku pak namítl, že ze zákona o pomoci
v hmotné nouzi nevyplývá, že by musela být
mimořádná okamžitá pomoc vyplacena na samé spodní hranici pořizovacích nákladů nezbytně nutného výdaje. Nejnižší cena podle
názoru stěžovatele není cenou, která je efektivní či účelná. Pokud si správní orgány zjišťovaly ceny dioptrických brýlí v určité cenové
relaci, kterou poté odůvodnily ve svém rozhodnutí, pak by musel správní orgán I. stupně
v odůvodnění sdělit žadateli, že si má zakoupit věc s nákladem jednorázového výdaje ve
výši, kterou v daném místě zjistily. Stěžovatel
nebyl obeznámen s tím, že mu bude uhrazena pouze nejnižší cena věci, a proto koupil
dioptrické brýle v optimální cenové relaci.
V zákoně o pomoci v hmotné nouzi se nikde
nehovoří o tom, že jediným kritériem pro určení výše dávky je hledisko zdravotní. Pokud
správní orgán uhradil pořizovací částku věci
na samé hranici pořizovacích nákladů, pak je
takové rozhodnutí nutno řádně zdůvodnit; to
se však nestalo. Zvláště ve vazbě na stěžovatelův minimální měsíční příjem mohly správní
orgány přiznat předmětnou dávku v plné výši jednorázového výdaje. Pokud se krajský
soud s tímto stavem spokojil, rozhodl ve věci
nesprávně.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost
zamítl.
Z odůvodnění:
(...) V prvé řadě Nejvyšší správní soud
shledal, že stěžovatelova námitka týkající se
nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku
pro nesrozumitelnost ve smyslu § 103 odst. 1
písm. d) s. ř. s. není důvodná. Krajský soud se
v adekvátním rozsahu zabýval všemi uplatněnými žalobními námitkami a své rozhodnutí
opřel o přezkoumatelné skutkové i právní
úvahy. Jeho argumentace vedoucí k zamítnu-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 10 / 2 013
tí žaloby je srozumitelná a věcná, a není tak
možné uvažovat ani o nepřezkoumatelnosti
pro nesrozumitelnost, ani o nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů. Pokud krajský
soud připustil stran určitých žalobních námitek, že jde o relevantní tvrzení, ještě to neznamená, že jako celek je jeho argumentace
nesrozumitelná. Konkrétní stěžovatelův apel
na estetickou stránku věci, s nímž se krajský
soud spíše po mimoprávní stránce ztotožnil,
nemá jakoukoliv právní relevanci ve vztahu
ke správnosti napadeného rozhodnutí žalovaného, ani napadeného rozsudku.
o nesrozumitelnost, ani o nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů. Pokud krajský
soud připustil stran určitých žalobních námitek, že jde o relevantní tvrzení, ještě to neznamená, že jako celek je jeho argumentace
nesrozumitelná. Konkrétní stěžovatelův apel
na estetickou stránku věci, s nímž se krajský
soud spíše po mimoprávní stránce ztotožnil,
nemá jakoukoliv právní relevanci ve vztahu
ke správnosti napadeného rozhodnutí žalovaného, ani napadeného rozsudku.
Z hlediska podkladů obsažených ve správním spisu, z nichž vycházel i krajský soud
a které stěžovatel považuje za nedostatečné,
je třeba uvést, že oba správní orgány vycházely z náležitě zjištěného stavu věci. Nejvyšší
správní soud upozorňuje na to, že ve správním řízení I. stupně ani odvolacím správním
řízení nebylo prováděno klasické dokazování
ve smyslu § 51 správního řádu, nýbrž bylo vycházeno z podkladů, které správní orgány
získaly částečně od samotného stěžovatele
(zejm. poukaz na nákup brýlí, potvrzení o nákupu brýlí a zaplacení částky 1 208 Kč), a dále ze skutečností, které správní orgány zjistily
ze své úřední činnosti. Mezi tento druh podkladů náleží i zjištění správních orgánů týkající se obvyklé ceny dioptrických brýlí, které
si stěžovatel zakoupil. Tyto podklady hodnotí
orgán pomoci v hmotné nouzi ve smyslu § 50
odst. 4 správního řádu podle své úvahy; přitom je povinen přihlížet pečlivě ke všemu, co
vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli
účastníci. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí i rozhodnutí I. stupně je patrné, že
oba správní orgány se těmito zjištěnými skutečnostmi náležitě zabývaly a tato úvaha se
stala nosnou pro určení výše přiznané mimořádné okamžité pomoci. Jakkoliv by i zde měly správní orgány dbát o co možná nejvyšší
verifikovatelnost takto zjištěných skutečností
ve smyslu zásady modifikované materiální
pravdy (tj. zjištění stavu věci bez důvodných
pochybností) vyjádřené v § 3 správního řádu,
tedy doložit alespoň způsob jejich získání (telefonicky, elektronickou poštou či osobním
šetřením na místě), nepředstavuje tato pro-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 10 / 2 013
cesní nedůslednost takovou vadu, která by činila napadené rozhodnutí původního žalovaného jako celek nepřezkoumatelným, anebo
měla vliv na zákonnost rozhodnutí o věci samé
[§ 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.]. Ani této námitce
tedy Nejvyšší správní soud nepřisvědčil.
správního řádu,
tedy doložit alespoň způsob jejich získání (telefonicky, elektronickou poštou či osobním
šetřením na místě), nepředstavuje tato pro-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 10 / 2 013
cesní nedůslednost takovou vadu, která by činila napadené rozhodnutí původního žalovaného jako celek nepřezkoumatelným, anebo
měla vliv na zákonnost rozhodnutí o věci samé
[§ 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.]. Ani této námitce
tedy Nejvyšší správní soud nepřisvědčil.
K právnímu posouzení věci [§ 103 odst. 1
písm. a) s. ř. s.] se vztahují stěžovatelovy námitky k aplikaci správní úvahy oběma správními orgány. Stěžovatel se domnívá, že správní úvaha obou orgánů pomoci v hmotné
nouzi nebyla řádně zdůvodněna, a nesouhlasí
ani s užitím zdravotního hlediska jako klíčového kritéria pro určení výše dávky. Podle § 2
odst. 5 zákona o pomoci v hmotné nouzi za
osobu v hmotné nouzi může orgán pomoci
v hmotné nouzi považovat též osobu, která
nemá vzhledem k příjmům a celkovým sociálním a majetkovým poměrům dostatečné
prostředky k úhradě nezbytného jednorázového výdaje, spojeného zejména se zaplacením správního poplatku při prokázané ztrátě
osobních dokladů, při vydání duplikátu rodného listu nebo dokladů potřebných k přijetí
do zaměstnání, s úhradou jízdného v případě
ztráty peněžních prostředků, a v případě nezbytné potřeby s úhradou noclehu. Na toto
ustanovení navazuje § 37 odst. 1 písm. c) zákona o pomoci v hmotné nouzi, podle něhož
se výše mimořádné okamžité pomoci osobě
uvedené v § 2 odst. 5 písm. a) stanoví až do
výše jednorázového výdaje. V této formulaci
je zároveň upraveno i správní uvážení, které
v tomto případě náleží orgánu pomoci
v hmotné nouzi nejen co do splnění podmínek vzniku nároku na dávku, ale i co do výše
této dávky. Zákon přitom žádná další kritéria
pro stanovení konkrétní výše této formy mimořádné okamžité pomoci nestanoví, což
odpovídá obecnému charakteru tohoto ustanovení, které má zahrnout širokou škálu různých sociálních situací, které jsou naznačeny
uvedeným demonstrativním výčtem. Pokud
tedy stěžovatel požadoval přiznání dávky za
účelem úhrady jednorázového výdaje na zakoupení zdravotnické pomůcky – dioptrických brýlí, je třeba souhlasit s krajským soudem v tom, že primárním účelem poskytnutí
mimořádné okamžité pomoci je v souladu
s funkcí této pomůcky zdravotní hledisko.
V kombinaci s pojmovým znakem „nezbytnosti“ jednorázového výdaje pak vede výklad
e ratione legis citovaných ustanovení zákona
o pomoci v hmotné nouzi k závěru, že je třeba žadateli na základě správní úvahy přiznat takovou částku, která bude zohledňovat jeho celkové sociální a majetkové poměry a zároveň
nebude převyšovat prokázanou výši jednorázového nezbytného výdaje. V tomto rozsahu byla
správní úvaha obsažená v rozhodnutí I. stupně i v napadeném rozhodnutí naprosto srozumitelná a přezkoumatelná, takže Nejvyšší
správní soud stěžovateli v tomto ohledu rovněž nepřisvědčil.
stanovení zákona
o pomoci v hmotné nouzi k závěru, že je třeba žadateli na základě správní úvahy přiznat takovou částku, která bude zohledňovat jeho celkové sociální a majetkové poměry a zároveň
nebude převyšovat prokázanou výši jednorázového nezbytného výdaje. V tomto rozsahu byla
správní úvaha obsažená v rozhodnutí I. stupně i v napadeném rozhodnutí naprosto srozumitelná a přezkoumatelná, takže Nejvyšší
správní soud stěžovateli v tomto ohledu rovněž nepřisvědčil.
Obdobně nelze souhlasit ani se stěžovatelovou námitkou, že by mu správní orgán
I. stupně musel sdělit předem, že si má brýle zakoupit v nejnižší možné cenové relaci, neboť
pouze v této výši mu bude jednorázový výdaj
uhrazen. Zákon o pomoci v hmotné nouzi takový postup při rozhodování o mimořádné
okamžité pomoci neumožňuje, neboť před-
pokládá, že již v průběhu řízení o žádosti bude stěžovatel dokládat určitým způsobem výši jednorázového výdaje, k jehož úhradě má
mimořádná okamžitá pomoc sloužit. Tento
účel poskytnutí dávky je navíc zřejmý z povahy mimořádné okamžité pomoci jako dávky
pomoci v hmotné nouzi (srov. dikci „nezbytného jednorázového výdaje“), která není založena na principu zajištění životního optima
jednotlivce, nýbrž na poskytnutí nezbytně
nutné finanční pomoci pro překonání určité
tíživé sociální situace. Z toho důvodu nelze
stěžovateli přisvědčit ani v tom, že by správní
orgány měly při posuzování výše dávky zohledňovat i estetické a jiné aspekty vážící se
k charakteru zboží či služby opatřených na
základě jednorázového výdaje, neboť je skutečně pouze na stěžovateli, jaké zboží, službu
či jiné plnění si svobodně vybere. Na orgánu
pomoci v hmotné nouzi je, aby posoudil nezbytnou výši tohoto výdaje a v rámci své úvahy určil adekvátní výši mimořádné okamžité
pomoci podle celkových sociálních a majetkových poměrů žadatele. (...)
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 10 / 2 013
Mgr. Ing. Ludvík V. proti Krajskému úřadu kraje Vysočina (nyní Ministerstvo práce a sociálních věcí) o dávku mimořádné okamžité pomoci, o kasační stížnosti žalobce. byl již od počátku veřejného projednávání návrhu územního plánu (návrhu č. 1) její součástí, ke změně regulativu u této plochy nedošlo. Z těchto důvodů nebylo třeba ani obstarat
si nová stanoviska dotčených orgánů. [72] Jelikož na daný případ nelze aplikovat § 53 odst. 2 stavebního zákona z roku
2006, musel soud dále zvážit, zda stěžovatel
neměl postupovat dle § 172 odst. 5 správního
řádu. Toto ustanovení upravuje situaci, kdy
by vyřízení námitky podané k návrhu opatření obecné povahy vedlo k řešení, které přímo
ovlivní oprávněné zájmy některé osoby jiným způsobem než návrh opatření obecné
povahy. V takovém případě je správní orgán