č. 134/1997 Sb., č. 116/2001 Sb. a č. 425/2003 Sb. Pokud $ 37 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, stanoví pod- mínku pro výplatu přiznaných dávek důchodového pojištění v podobě existence pracovněprávního vztahu sjednaného na dobu určitou, pak tímto nejsou dotčeny pracovněprávní vztahy tak, že by docházelo k jejich vzniku, změně nebo zániku. Po- jištěnec, jemuž byl přiznán starobní důchod, má na výběr, zda bude pobírat dávku důchodového pojištění v souběhu s příjmem z výdělečné činnosti za existence pra- covněprávního vztahu na dobu určitou, nebo případně zůstane v pracovněprávním vztahu na dobu neurčitou bez současného nároku na výplatu přiznané dávky s tím, že po vzniku nároku na starobní důchod je pojištěnec nepobírající starobní důchod zvýhodněn tím, že se zvyšuje procentní výměra starobního důchodu podstatně pro- gresivnějším způsobem ($ 34 odst. 2 téhož zákona).
Soud prvního stupně dospěl ke správné- mu výroku rozhodnutí, pokud žalobu zamítl, Nejvyšší správní soud však považuje za vhod- 438 né blíže doplnit právní názor Městského sou- du v Praze. Nejvyšší správní soud se zabýval námitkou, podle níž měl soud prvního stup- ně při správném posouzení právní otázky přiznat $ 37 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. vlastnost ustanovení regulující pracovně- právní vztahy, a proto jej podrobit zkoumání a posoudit z hledisek zákazu a nepřípustnos- ti diskriminace vyjádřené v pramenech komu- nitárního práva.
Městský soud v Praze podle názoru Nejvyššího správního soudu správně posoudil význam, úlohu a dopad $ 37 odst“1 citovaného zákona, který upravuje podmínky přípustnosti výplaty dávky již přiznané. Uve- dený $ 37 odst, 1 zákona je regulativem práv- ních vztahů sociálního zabezpečení v oblasti důchodového pojištění. Účelem právní regu- lace je stanovení dávek důchodového pojiště- ní pro pojištěné oprávněné osoby v případě, že nastane zákonem předvídaná sociální udá- lost, a jsou-li rovněž splněny další zákonem požadované podmínky.
Právní úprava nere- guluje pracovněprávní vztahy a nedopadá na ně ani zprostředkovaně. Pokud $ 37 odst. 1 zákona stanoví podmínku pro výplatu přizna- ných dávek důchodového pojištění v podobě existence pracovněprávního vztahu sjedna- ném na dobu určitou, pak tímto nejsou do- tčeny pracovněprávní vztahy, nedochází k je- jich vzniku, změně nebo zániku. Zákon toliko upravuje podmínku, při jejímž splnění je pří- pustný souběh výplaty dávky důchodového pojištění v podobě starobního důchodu a pří- jmu z výdělečné činnosti.
Je dáno na výběr pojištěnému, kterému byl přiznán starobní důchod, zda bude pobírat dávku důchodové- ho pojištění v souběhu s příjmem z výděleč- né činnosti za existence pracovněprávního vztahu na dobu určitou, nebo případně zů- stane v pracovněprávním vztahu na dobu ne- určitou bez současného nároku na výplatu přiznané dávky. Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že se tato podmínka nikterak ne- dotýká vlastního nároku na dávku důchodo- vého pojištění. Účelem zákona a dávek dů- chodového pojištění v podobě starobního důchodu je minimalizovat negativní následky snížení výdělečné činnosti pojištěných osob v důsledku dovršení důchodového věku, kte- ré tak ukončují svůj aktivní ekonomický život.
Je sociálně spravedlivé, aby ti, kteří hodlají ve výdělečné činnosti, bez jakéhokoli časového omezení, pokračovat nadále, ač sami již splni- li podmínky nároku na dávku, výplatu dávky neobdrželi. Účel zákona by se v tomto přípa- dě zjevně míjel svým posláním na straně jed- né a reálnou skutečností na straně druhé. Soud proto nepochybil, když neshledal roz- por $ 37 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. s před- pisy a principy komunitárního práva regulu- jícími pracovněprávní vztahy. Za vhodné považuje přitom Nejvyšší správní soud upozornit na právní úpravu ob- saženou v $ 34 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb. regulující výši starobního důchodu pojištěn- ce, který po vzniku nároku na starobní dů- chod vykonává výdělečnou činnost a nepobírá při tom starobní ani plný invalidní důchod.
Po vzniku nároku na starobní důchod se v ta- kovém případě pojištěnci procentní výměra starobního důchodu zvyšuje o 1,5 % výpočto- vého základu za každých 90 kalendářních dnů této výdělečné činnosti. Oproti tomu po- dle $ 34 odst. I téhož zákona výše procentní výměry starobního důchodu, na který vznikl nárok podle $ 29 zákona, činí za každý celý rok pojištění (zdůrazňuje Nejvyšší správní soud) získaný do vzniku nároku na tento dů- chod 1,5 % výpočtového základu měsíčně. Nejvyšší správní soud proto dodává, že práv- ní úprava je v tomto hledisku výhodnější pro pojištěnce, kteří získali nárok na starobní dů- chod, ale jeho dávky nepobírají, protože ne- splňují podmínky $ 37 odst. 1 z důvodu po- kračování ve výdělečné činnosti na dobu neurčitou, neboť jim rychleji narůstá výše procentní výměry starobního důchodu.
I z to- hoto dalšího důvodu nemůže Nejvyšší správní soud přijmout stěžovatelovy důvody namítají- cí jeho diskriminaci a znevýhodňování. Ke stížnostní námitce spočívající v ne- správném posouzení zásahu do ústavně zaru- čených základních práv a svobod se Nejvyšší správní soud ztotožňuje se závěry soudu prv- ního stupně, které však blíže doplňuje. Není pravdou, jak tvrdí stěžovatel, že soud vyjádřil neoprávněnost stěžovatele v domáhání se ne- souladu $ 37 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. s právy uvedenými v čl.
26 odst. 3 a čl. 30 odst. 1 Listiny, kterých se Ize dovolat podle čl. 41 odst. 1 Listiny pouze v mezích zákonů, které je provádějí. Soud prvního stupně pou- ze poukázal na rozdílný charakter a rozdíl- nou možnost omezení (zásahu) práva obsaže- ného v čl. 11 a práv z čl. 26 odst. 3 a čl. 30 odst. 1 Listiny. Uvedl, že zatímco omezit vlast- nické právo garantované čl. 11 Listiny lze pouze zákonem a pouze v případě, kdy toto omezení v jednotlivých článcích připouští, oproti tomu práva z čl. 26 odst. 3 a čl.
30 odst. I Listiny vyžadují svou konkretizaci skrze zá- kon. Pouze uvedl, že $ 37 odst. 1 se nedotýká pracovněprávních vztahů, nýbrž upravuje, za jakých podmínek se dávka důchodového po- jištění pojištěnci vyplácí. Nejvyšší správní soud proto dodává, s ohledem na jím poda- nou charakteristiku účelu dávek starobního důchodu, že právo na hmotné zabezpečení není možné vykládat zcela absolutně, a to tak, že výplatu dávky získá každý, kdo splňuje zá- konné podmínky věku a potřebné doby po- jištění podle $ 29 zákona, nýbrž jen ten, u ně- hož navíc poklesla ekonomická aktivita zcela, nebo se její pokles předpokládá i skrze exi- stenci pracovněprávního vztahu na dobu ur- čitou, kdy po jejím uplynutí může dojít k ukončení ekonomické aktivity a výdělečné činnosti.
Nejvyšší správní soud neshledal ne- správné právní posouzení soudem prvního stupně aní u otázky rozdílného zacházení s růz- nými skupinami zaměstnanců, kteří pracovně- právní vztah na dobu určitou podle zvláštního zákona uzavřít nemohou, a proto od nich nelze spravedlivě požadovat, aby vyhověli podmín- kám souběhu výplaty dávek starobního dů- chodu a příjmů z výdělečné činnosti. Ustano- vení $ 37 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. tak ani podle Nejvyššího správního soudu neza- kládá neodůvodněnou diskriminaci mezi jed- notlivými skupinami pojištěných osob (pra- cujících důchodců).
Pokud jedna skupina pojištěných může přejít na pracovněprávní vztah na dobu určitou a ponechat sí vyplace- né dávky a současně příjem z výdělečné čin- nosti, pak by v důsledku neexistence jiného přístupu byla diskriminována skupina pojiš- těných, kteří podle zvláštních zákonů pracov- něprávní vztah na dobu určitou uzavřít ne- mohou. Vlastní výběr, jakých skupin se tato úprava týká, je věcí úvahy zákonodárce. Nej- 439 1161 vyšší správní soud proto rovněž odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 21.
3. 2003, sp. zn. PI. ÚS 15/02, publikovaný pod č. 40/2003 Sb., kde se uvádí, že určitá zákonná úprava, zvý- hodňující jednu skupinu osob oproti jiným, nemůže být sama o sobě bez dalšího označe- na za diskriminační. Zákonodárce má určitý prostor k úvaze, zda určité preferenční za- cházení zakotví. Musí přitom dbát, aby zvý- hodňující přístup byl založen na objektivních a rozumných důvodech degitimní cíl zákono- dárce) a aby mezi tímto cílem a prostředky k jeho dosažení (právní výhody) existoval vztah přiměřenosti.
Ne každé nerovné zachá- zení s různými subjekty lze kvalifikovat jako porušení principu rovnosti, tedy jako proti- právní diskriminaci jedněch subjektů ve srov- nání se subjekty jinými. Aby k porušení došlo, musí být splněno několik podmínek: s různý- mi subjekty, které se nacházejí ve stejné nebo srovnatelné situaci, se zachází rozdílným způ- sobem, aniž by existovaly objektivní a rozum- né důvody pro uplatněný rozdílný přístup. Na rozdíl od soudu prvního stupně zastá- vá Nejvyšší správní soud právní názor, že předmětným $ 37 odst. 1 zákona není nijak dotčena zásada autonomie vůle vyjadřovaná v oblasti závazkověprávních vztahů jako zása- da smluvní svobody.
Uvedené ustanovení ne- zasahuje do práva stran svobodně uzavřít smlouvu, včetně práva svobodně stanovit ob- sah takto uzavírané smlouvy. Pouze upravuje podmínky, za kterých dojde či nedojde k vý- platě dávky starobního důchodu. Chce-li po- jištěná osoba, jíž byl přiznán starobní důchod, dále pobírat příjmy z výdělečné činnosti, její svoboda a autonomie není zasažena, pouze li- mitována zákonnými podmínkami požadují- cími existenci pracovněprávních vztahů uza- vřených na dobu určitou. Pojímá-li stěžovatel smluvní svobodu za součást projevu vlastnic- kého práva, pak Nejvyšší správní soud s ohle- dem na závěry učiněné výše sděluje, že k zása- hu ani k porušení čl.
11 Listiny nedošlo a daný $ 37 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. není v roz- poru s ústavním pořádkem České republiky. 1161 Cenné papíry: veřejná nabídka cenných papírů k $ 78c odst. 2 zákona ČNR č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění zákona č. 362/2000 Sb.“ Skutečnost, že společnost nabízela cenné papíry na internetových stránkách s neúplnými údaji a s odkazem na bližší informace na internetových stránkách jiné společnosti, neznamená, že se ze strany prvé společnosti nejednalo o veřejnou na- bídku cenných papírů ve smyslu $ 78c odst. 2 zákona ČNR č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění účinném do 30.
12. 2001.
PhDr. Josef P., CSc., proti České správě sociálního zabezpečení o starobní důchod, o ka-