Rozhodnutí 0 stanovení záloh na daň v jiné výši a rozhodnutí o posečká- ní daně jsou výsledkem výkonu dozorčího práva správního orgánu, a jsou proto vyloučena ze soudního přezkumu dle ustanovení $ 68 písm. e) a $ 70 písm. a) s. ř. s., neboť nepředstavují zásah do subjektivních veřejných práv žalobce. Soud žalobu proti těmto rozhodnutím odmítne podle ustanovení $ 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Rozhodnutí 0 stanovení záloh na daň v jiné výši a rozhodnutí o posečká- ní daně jsou výsledkem výkonu dozorčího práva správního orgánu, a jsou proto vyloučena ze soudního přezkumu dle ustanovení $ 68 písm. e) a $ 70 písm. a) s. ř. s., neboť nepředstavují zásah do subjektivních veřejných práv žalobce. Soud žalobu proti těmto rozhodnutím odmítne podle ustanovení $ 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Placení záloh je obecně upraveno v ustanovení $ 67 daňového řádu a spe- ciálně pro daň z příjmů fyzických osob v ustanovení $ 38a zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Dle ustanovení $ 67 odst. 1 daňového řádu je záloha povinná platba na daň, kterou je povinen daňový poplatník pla- tit v průběhu zdaňovacího období, jestli- že skutečná výše daně za toto období ne- ní ještě známa. Zaplacené zálohy na daň se po skon- čení zdaňovacího období započítají na úhradu skutečné výše daně. Podáním da- ňového přiznání za příslušné zdaňovací období vlastně dojde k porovnání úhrnu zaplacených záloh se skutečnou výší da- ně z příjmů a rozdíl buď poplatník do- platí, nebo se stane ode dne následující- ho po datu splatnosti daně přeplatkem. Zálohy na daň z příjmů fyzických osob se platí v průběhu tzv. zálohového období. Toto období začíná od prvního dne následujícího po uplynutí Ihůty pro podání daňového přiznání za minulé zdaňovací období a končí posledním dnem lhůty pro podání daňového při- znání v následujícím zdaňovacím obdo- bí. To znamená, že jeho délka závisí na lhůtách pro podání daňového přiznání. Zálohové období vymezuje časový úsek, ve kterém dochází k platbě záloh na daň vypočtených z poslední známé daňové povinnosti. Zálohové období není totož- né se zdaňovacím obdobím a mohou se během něho platit zálohy na více zdaňo- vacích období. Ustanovení $ 67 daňového řádu je systematikou zařazeno do části šesté to- hoto zákona upravující placení daní, te- dy do té části, která se zabývá technikou a postupy placení již vyměřených či zá- konem stanovených povinných plateb. V části šesté zákona je upraven postup a způsoby placení daní, režim při pose- čkání daně a povolování splátek, penále, přeplatky, úroky, zálohy, zvýšení daně apod. Jedná se tedy o soubor postupů, které přichází v úvahu až v tom stadiu daňového řízení, kdy je již daňová povin- nost vyměřena nebo je přímo stanovena zákonem tak, jak je tomu i v případě zá- konné povinnosti platit zálohy na daň. Technika placení daně a sledování včasnosti a výše úhrady daní spadá pod „dozorčí“ právo státu, na jehož výkon ne- má účastník subjektivní právo. K výkonu „dozorčího“ práva státu se vyslovila již judikatura z doby I. ČSR; např. nález Boh. A 9597/1932: „Dozorčí právo (..) vyko- nává žalovaný úřad jako část své úřed- ní, citovaným zákonem mu přikázané kompetence k ochraně veřejných zájmů a práva objektivního. Veřejné zájmy mohou arci jíti a často také skutečně jdou souběžně se zájmy soukromými, takže dozorčím zákrokem úřadu, čelí- cím k ochraně zájmů veřejných, dosta- ne se zároveň ochrany i inďividuelním zájmům soukromým. Leč tu jde toliko o reflexní účinek takového dozorčího úředního zákroku na prospěch osoby, zúčastněné na věcí svým soukromým zájmem. Již z toho, že při výkonu do- zorčího práva jde o ochranu veřejných zájmů, plyne, že soukromá strana ne- může uplatňovati nárok na to, aby úřad vykonal dozorčí právo jemu pří- slušející, neboť ochrana zájmů veřej- ných náleží toliko úřadu, jak nejvyšší správní soud v četných svých nálezech opětovně již vyslovil a jak konstantně judikuje (srov. např. nález Boh. A 71/19, 544/21, 834/21, 1691/22, 4598/25, 5450/26 atd.). Nemá-li strana podle to- ho vůbec subjektivního právního náro- ku na to, aby úřad užil svého dozorčího práva, lze jí tím méně přiznati nárok, aby je vykonal v její prospěch určitým 361 521 od ní žádaným způsobem (srov. Boh. A 1577/22, 5440/26 aj.). Odepře-li do- zorčí úřad vykonávati své dozorčí prá- vo, na jehož výkon strana nemá subjek- tivního právního nároku, pak tímto odepřením nemůže býti její subjektivní právo porušeno.“ Podobně např. nález Boh. A 1558/1922-VL: „Na výkon dozor- čí moci úřadu nemá jednotlivec náro- ku“, a nález Boh. 1083/1921. Je konečně třeba připomenout, že ža- lobce nikterak nebyl zkrácen na svém prá- vu domoci se přezkoumání rozhodnutí správního orgánu o vyměření daně sou- dem ve správním soudnictví, protože na- padené rozhodnutí žalovaného bylo vydá- no ještě předtím, než o povinnosti žalobce zaplatit příslušnou daň bylo rozhodnuto. Rozhodnutí žalovaného tedy neza- sáhlo a zasáhnout nemohlo do subjektiv- ních hmotněprávních oprávnění a po- vinností žalobce. Tímto rozhodnutím jen žalovaný vyjádřil, že svou dozorčí pravomoc neuplatní (a nikoli že „právo“ na posečkání s placením daně a stanove- ní záloh jinak žalobci upírá; žádného ta- kového práva není). Je tedy napadené rozhodnutí ve skutečnosti jen rozhod- nutím o žádosti za daňový „pardon“, o pl nění, na které není nárok. Podle ustanovení $ 110 odst. 1 s. ř. s. platí, že dospěje-li Nejvyšší správní soud k tomu, že kasační stížnost je důvodná, rozsudkem zruší rozhodnutí krajského soudu a věc mu vrátí k dalšímu řízení; jestliže již v řízení před krajským sou- dem byly důvody pro zastavení řízení, odmítnutí návrhu nebo postoupení věci, 362 rozhodne o tom současně se zrušením rozhodnutí krajského soudu Nejvyšší správní soud. Není-li kasační stížnost dů- vodná, Nejvyšší správní soud ji rozsud- kem zamítne. Jak je zřejmé z výše uvedeného, roz- hodnutí o stanovení záloh v jiné výši a 0 posečkání s jejím placením není sou- dem přezkoumatelné, není rozhodnu- tím ve smyslu soudního řádu správního, neboť se jím nezasahuje do subjektiv- ních práv žalobce a není přezkoumatel né ve správním soudnictví [$ 68 písm. e) a $ 70 písm. a) s. ř. s.]; soud měl tedy v předcházejícím řízení návrh žalobce odmítnout podle ustanovení $ 46 odst. 1 písm. d) s.ř. s. Ze všech shora uvedených důvodů Nej- vyšší správní soud dospěl k závěru, že ka- sační stížnost je důvodná v části námitek týkajících se kontradiktornosti rozhodnutí soudu: soud totiž na jedné straně konstato- val, že na vyhovění žádosti o stanovení zá- loh jinak a o posečkání s jejich placením není právní nárok, nejedná se tedy o právo subjektivní, chráněné veřejnoprávní nor- mou, a spadající tak pod ochranu soudu; přesto však rozhodnutí žalobou napadené přezkoumal v plném rozsahu. Protože Nejvyšší správní soud dospěl z výše uvedených důvodů k závěru, že již v řízení před krajským soudem byly dů- vody pro odmítnutí návrhu, rozhodl tak současně se zrušením kasační stížností napadeného rozsudku krajského soudu ($ 110 odst. 1 s. ř. s.). Cani) 522 Obnova správního řízení: k nemožnosti zjednat nápravu v odvolacím řízení k $ 62 odst. 1 písm. c) správního řádu Smyslem institutu obnovy řízení podle $ 62 odst. 1 písm. c) správního řá- du je nové projednání věci za situace, kdy účastník řízení až po uplynutí lhůty pro podání odvolání nebo až po proběhnuvším odvolacím řízení, pří- padně poté, kdy nabylo právní moci správní rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné, zjistí, že procesní pochybení správního orgánu mohlo vést k vydání rozhodnutí v jeho neprospěch. Pokud účastník řízení namítal takové pochybení již v odvolání a odvolací orgán toto pochybení shledal nevýznamným pro meritorní rozhodnutí, obnova řízení není možná.
JUDr. Zdeněk K. v P. proti Finančnímu ředitelství pro hlavní město Prahu o daň z příjmů fyzických osob, o kasační stížnosti žalobce.