„daňový řád“) Unesl-li správce daně důkazní břemeno ve shodě s $ 31 odst. 8 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, tím, že vyvrátil tvrzení daňo- vého subjektu o skutečnostech uvedených ve smlouvách o přijetí zdanitel- ného plnění, bylo na daňovém subjektu, aby prokázal svá tvrzení, přičemž absence takových důkazů šla k jeho tíži.
„daňový řád“) Unesl-li správce daně důkazní břemeno ve shodě s $ 31 odst. 8 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, tím, že vyvrátil tvrzení daňo- vého subjektu o skutečnostech uvedených ve smlouvách o přijetí zdanitel- ného plnění, bylo na daňovém subjektu, aby prokázal svá tvrzení, přičemž absence takových důkazů šla k jeho tíži.
Rozhodnou skutečností pro přiznání nadměrného odpočtu daně z přidané hod- noty je splnění podmínek, které ustanove- ní $ 19 odst. 1 zákona č. 588/1992 Sb. s takovým nárokem spojuje. Podle cito- vaného ustanovení má plátce nárok na odpočet daně, pokud jím přijatá zdani- telná plnění, uskutečněná jiným plátcem, použije při podnikání nebo při činnosti vykazující všechny znaky podnikání kro- mě toho, že je prováděna podnikatelem. Podle odst. 2 tohoto ustanovení proka- zuje plátce nárok na odpočet daně daňovým dokladem zaúčtovaným podle zvláštního právního předpisu, případně evidovaným podle $ 11 zákona č. 588/1992 Sb. u plátců, kteří nejsou účetní jednotkou, který má všechny tímto zákonem předepsané ná- ležitosti a který byl vystaven plátcem. V případě, že doklad neobsahuje všech- ny náležitosti daňového dokladu, proka- zuje plátce nárok podle zvláštního právní- ho předpisu. Tímto předpisem je daňový řád, v jehož $ 31 jsou obsažena pravidla pro dokazování v daňovém řízení. Z uvedeného je zřejmé, že aby vznikl nárok na přiznání nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty, musí daňový subjekt prokázat přijetí zdanitelného pl- nění a toto plnění musí být použito při podnikání či při činnosti, která vykazuje všechny znaky podnikání, kromě toho, že je prováděna podnikatelem. Soud v předcházejícím řízení po pře- zkoumání napadeného rozhodnutí do- » Nyní srov. S 72 a násl. zákona č. 235/2004 Sb., o daní z přidané hodnoty. 874 spěl k závěru, že finanční orgány jednaly v souladu se svou kompetencí ($ 1 odst. 2 daňového řádu), se základními zásadami daňového řízení ($ 2 odst. 2 a 7 daňové- ho řádu) a svou povinností podle $ 31 odst. 2 daňového řádu, jestliže v rámci dokazování a posuzování oprávněnosti stěžovatelem uplatněného odpočtu se zabývaly tím, zda se v dané věci skutečně jednalo o zdanitelné plnění. Soud svůj závěr opírá o důkazy pro- vedené v daňovém řízení žalovaným, jež v odůvodnění napadeného rozsudku po- drobně popisuje (a na něž je možno pro stručnost poukázat), přičemž při hodno- cení těchto důkazů přihlédl ke všemu, co bylo v řízení zjištěno; závěr učiněný soudem vychází z důkazů ve správním spise obsažených a jeho argumentace je založena na zásadách logiky a v souladu s právní úpravou. Soud mj. uvedl, že pro uznání nároku na odpočet nejsou roz- hodné formální náležitosti předložené- ho a řádně zaúčtovaného daňového do- kladu, ale stav faktický, tj. faktické přijetí zdanitelného plnění, které musí být uskutečněno jiným plátcem daně, a fak- tické použití právě tohoto zdanitelného plnění k dosažení obratu za zdanitelná plnění daňového subjektu. Své rozhodnutí, kterým uplatněný nárok nebyl uznán, žalovaný opřel pře- devším o zjištění, že nedošlo k faktické- mu uskutečnění zdanitelného plnění ve smyslu zákona č. 588/1992 Sb., ačkoliv stěžovatel předložil po formální stránce správné doklady pro uplatnění nadměr- ného odpočtu. Žalovaný vzal v úvahu skutečný obsah právního úkonu a nákup předmětného stroje a jeho následný pro- nájem kvalifikoval jako dílčí účelovou transakci v řetězci vytvořeném zúčastně- nými subjekty za účelem neoprávněné- ho získání finančních prostředků ze stát- ního rozpočtu. Oprávnění k takovému postupu mu dává právě ustanovení $ 2 odst. 7 daňového řádu. Jak je zřejmé ze správního spisu, exi- stenci skutečností, které zpochybňovaly provedení smlouvami tvrzeného zmiňo- vaného zdanitelného plnění stěžovatelem, správce daně prokázal (ve shodě s $ 31 odst. 8 daňového řádu prokázal správce daně skutečnosti, které vyvracely stěžo- vatelova tvrzení v uvedených smlouvách o přijetí zdanitelného plnění), v důsled- ku čehož opět přešlo důkazní břemeno na stěžovatele; bylo tedy jeho povinností prokázat všechny skutečnosti, které byl povinen uvést v daňovém přiznání nebo k jejichž průkazu byl správcem daně v průběhu daňového řízení vyzván, tedy faktické přijetí zdanitelného plnění, kte- ré musí být uskutečněno jiným plátcem daně, a faktické použití právě tohoto zdanitelného plnění při podnikání nebo při činnosti vykazující všechny znaky podnikání - ve shodě s $ 19 odst. 1 záko- na č. 588/1992 Sb. Cani) 875 667 667 Odpady: ukládání odpadů k $ 3 odst. 4 a $ 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 125/1997 Sb., o odpadech*? Ukládání materiálů spadajících do kategorie odpadů na místě, na němž měla být podle platného územního rozhodnutí uložena za účelem rekulti- vace lomu pouze ekologicky nezávadná suť, je porušením povinnosti sta- novené v $ 3 odst. 4 zákona č. 125/1997 Sb., o odpadech, podle něhož lze od- pady podle tohoto zákona upravovat, využívat nebo zneškodňovat pouze v zařízeních, místech a objektech k tomu určených, a tedy správním delik- tem podle $ 39 odst. 2 písm. a) tohoto zákona.
Akciová společnost S. v Č. proti Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích