č. 255/1994 Sb. (v textu též „daňový řád“, „d. ř.“) Pokud obsahuje výrok platebního výměru výslovný odkaz na list č. 2, který je jeho součástí, pak údaje uvedené na listu č. 2 jsou součástí výroku platebního výměru. Platební výměr není v důsledku takové úpravy neplat- ným rozhodnutím ve smyslu $ 32 odst. 7 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o sprá- vě daní a poplatků.
č. 255/1994 Sb. (v textu též „daňový řád“, „d. ř.“) Pokud obsahuje výrok platebního výměru výslovný odkaz na list č. 2, který je jeho součástí, pak údaje uvedené na listu č. 2 jsou součástí výroku platebního výměru. Platební výměr není v důsledku takové úpravy neplat- ným rozhodnutím ve smyslu $ 32 odst. 7 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o sprá- vě daní a poplatků.
Nejvyšší správní soud v souzené věci vycházel z ustanovení $ 32 odst. 7 d.ř, podle něhož „chybí-li v rozhodnutí ně- která z ostatních základních náležitostí, která dle povahy rozhodnutí musí být je- 986 jím obsahem, nebo odůvodnění v přípa- dech, kdy je zákon předepisuje, a nejde-li jen o zřejmou chybu v psaní či počítání, má to za následek neplatnost rozhodnu- tí. Splnění podmínek neplatnosti ověří správce daně, který rozhodnutí vydal“. Údaje, které ustanovení $ 32 odst. 2 d. ř. považuje za základní, jsou tyto: označení oprávněného správce daně, který roz- hodnutí vydal, číslo jednací, případně i číslo platebního výměru, datum pod- pisu rozhodnutí, které je dnem vydání rozhodnutí, přesné označení příjemce rozhodnutí, výrok s uvedením právních předpisů, podle nichž bylo rozhodová- no, a jde-li o peněžité plnění, také část- ka a číslo účtu příslušné banky, na nějž má být částka zaplacena, lhůta plnění, poučení o místu, době a formě podá- ní opravného prostředku s upozorně- ním na případné vyloučení odkladné- ho účinku a vlastnoruční podpis pově- řeného pracovníka správce daně s uve- dením jména, příjmení a funkce a otisk úředního razítka se státním znakem; tuto náležitost lze nahradit zaručeným elek- tronickým podpisem pracovníka a jeho kvalifikovaným certifikátem. V souzené věci Nejvyšší správní soud - při hodnocení čistě formální strán- ky zmiňovaného platebního výměru Fi- nančního úřadu v Kroměříži - vyšel ze skutečnosti, že v tomto výměru sice na jedné straně není uvedeno konkrétní ustanovení hmotného práva, podle kte- rého byla předepsána předmětná finanč- ní částka; na druhé straně je nutno uvést, že daňový řád uvedení konkrétního usta- novení výslovně ani nepožaduje, neboť stanoví toliko povinnost uvést právní předpisy, podle nichž bylo rozhodová- no. Ostatně daňová povinnost uvedená ve zmíněném dodatečném platebním vý- měru byla žalobci doměřena na základě daňové kontroly, provedené správcem daně. Zpráva z této daňové kontroly, se kterou byl žalobce seznámen a kterou rovněž podepsal, obsahuje konkrétní ustanovení zákona o dani z přidané hod- noty, o která správce daně své rozhodnu- tí o doměření daně opíral. Nejvyšší správní soud se neztotož- nil s právním názorem krajského soudu o aicotnosti napadených rozhodnutí, kterou soud spatřoval ve skutečnosti, že výrok zmíněného dodatečného plateb- ního výměru obsahuje pouze uvedení celkové částky doměřené daně, přičemž zdaňovací období a rozpis daně je uve- den na druhé straně rozhodnutí, tedy až za razítkem a podpisem rozhodnu- tí, a není proto - dle názoru krajského soudu - součástí rozhodnutí. Z uvedené- ho stavu krajský soud dovodil, že údaje uvedené na listu č. 2 rozhodnutí nejsou vůbec součástí rozhodnutí, a proto je do- datečný platební výměr nicotný. Protože pak stěžovatel rozhodoval o nicotném dodatečném platebním výměru, označil krajský soud za nicotné i rozhodnutí stě- žovatele. Nejvyšší správní soud konstatuje, že výrok platebního výměru obsahuje výslovný odkaz na list č. 2, v němž je uveden rozpis daně; rozhodnutí má čís- lovány strany, přičemž strana 2 obsahu- je uvedení zdaňovacího období, jakož i rozpis daňové povinnosti. Jestliže vý- rok rozhodnutí obsahuje výslovný odkaz na list č. 2, který je součástí rozhodnutí, pak má stěžovatel pravdu v tom, že údaje uvedené na listu č. 2 jsou součástí výro- ku platebního výměru. Z uvedených dů- vodů není přepjatě formalistický závěr krajského soudu o nicotnosti správný. Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že rozhodnutí správního orgá- nu L stupně a rozhodnutí odvolacího orgánu věcně tvoří jeden celek. Protože tu není neplatnost na I. stupni a proti rozhodnutí II. stupně nebyla namítána ani zjištěna, má Nejvyšší správní soud i rozhodnutí napadené za platné. Dále je třeba poznamenat, že za ne- platné rozhodnutí ve smyslu ustanovení $ 32 odst. 7 d. ř. je možno považovat jen takové daňové rozhodnutí, které - ku- mulativně - postrádá některou ze záko- nem taxativně stanovených zákonných náležitostí (formální aspekt) a zároveň se musí jednat o náležitost základní (ma- teriální aspekt). Je tedy zřejmé, že chybě- jící zákonná forma správního aktu může vyvolat jeho nicotnost pouze tehdy, jest- liže je tento nedostatek natolik intenziv- ní a zřejmý, že po účastnících dotčeného právního vztahu nelze spravedlivě žádat, aby tento správní akt respektovali. Z napadených rozhodnutí je však zřejmé, jaká daňová povinnost, za jaké zdaňovací období a v jaké výši byla ža- lobci správcem daně doměřena. Žalobce nebyl zkrácen na svém právu obrany proti takovému rozhodnutí a toto právo rovněž využil. Proto se Nejvyšší správ- ní soud neztotožnil s právním názorem krajského soudu, že napadené rozhod- nutí bylo stiženo vadami, které způsobo- valy jeho nicotnost. K otázce nicotnosti správního ak- tu Nejvyšší správní soud poznamená- vá (ve shodě s konstantní judikaturou obecných soudů), že nulitní právní akt (nicotný, non negotium) ve skutečnos- ti neexistuje, neboť tu není nic, co by bylo způsobilé s účinky právní moci do- tknout právní sféru fyzické nebo práv- nické osoby (viz např. rozsudek Vrch- ního soudu v Praze ze dne 21. 3. 1997, sp. zn. 7 A 155/94, in: Soudní judikatura ve věcech správních, č. 2/1998, str. 56 987 378 a násl; rozsudek Vrchního soudu v Pra- ze ze dne 10. 3. 1995, sp. zn. 6 A 28/94, in. Soudní judikatura ve věcech správ- ních, Linde, 1999, str. 351 a násl.). Toto stanovisko judikatury odpovídá rovněž stanovisku doktríny správního práva (viz např. D. Hendrych a kol.: Správní právo. Obecná část. 4. vyd., C. H. Beck, 2001, str. 94 a násl.; P. Průcha: Správní právo. Obecná část. Brno 2003, str. 188 a násl.; z cizojazyčných např. H. Mauer: Allgemeines Verwaltungsrecht. 10. vyd., C. H. Beck, 1995, str. 247 a násl). Nejvyšší správní soud proto konsta- tuje, že citovaná rozhodnutí finančního orgánu a finančního ředitelství nelze po- važovat za nicotná ve shora uvedeném smyslu, a to ani z materiálního ani z Čistě formálního hlediska. Krajský soud v Br- ně proto rozhodl nezákonně, když tato rozhodnutí označil za nicotná a nezabý- val se jimi meritorně. Krajský soud v Brně je v dalším říze- ní vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem v tomto rozsudku ($ 110 odst. 3 s. ř. s.); žalobou se proto bude zabývat věcně. Cani) 378 Řízení před soudem: nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů k $ 103 odst. 1 písm. d) a $ 109 odst. 3 soudního řádu správního k $ 33 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky (zákon o azylu), ve znění zákonů č. 2/2002 Sb., č. 217/2002 Sb., a č. 519/2002 Sb. Nepřezkoumatelným rozhodnutím soudu [$ 109 odst. 3 a $ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.], způsobujícím, že Nejvyšší správní soud není vázán důvody kasační stížnosti, je usnesení krajského soudu o zastavení řízení z důvodů podle $ 33 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, z něhož nelze zjistit, jakým způ- sobem postupoval soud při zjišťování místa pobytu stěžovatele a ani které období považoval soud za dobu devadesáti dnů, po kterou nezjištění místa pobytu bránilo rozhodnutí ve věci.
Ing. Lubomír N. v B. proti Finančnímu ředitelství v Brně o neplatnost platební-
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 12. července 2004
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu