Podle $ 4 odst. 1 písm. g) zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, nelze od daně z příjmů fyzických osob osvobodit příjmy z prodeje nemovi- tostí nabytých podle ustanovení $ 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., o úpra- vě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, pokud da- ňový subjekt tyto nemovitosti nabyl na základě sukcese restitučního nároku uskutečněné podle ustanovení 6 524 a násl. občanského zákoníku; daňový subjekt se totiž nestal osobou oprávněnou podle ustanovení 6 4 zá- kona č. 229/1991 Sb.
Podle $ 4 odst. 1 písm. g) zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, nelze od daně z příjmů fyzických osob osvobodit příjmy z prodeje nemovi- tostí nabytých podle ustanovení $ 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., o úpra- vě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, pokud da- ňový subjekt tyto nemovitosti nabyl na základě sukcese restitučního nároku uskutečněné podle ustanovení 6 524 a násl. občanského zákoníku; daňový subjekt se totiž nestal osobou oprávněnou podle ustanovení 6 4 zá- kona č. 229/1991 Sb.
Nejvyšší správní soud se ztotožnil se stěžovatelovým závěrem, že příjmy z prodeje pozemků v daném případě ne- podléhají osvobození od daně z příjmů fyzických osob podle $ 4 odst. 1 písm. £) zákona o daních z příjmů. Tento závěr je zcela v souladu se současnou judikatu- rou, podle níž z koncepce tohoto usta- novení vyplývá zřejmý úmysl zákonodár- ce přiznat osvobození od daně z příjmů osobám dříve postiženým, jimž byl je- jich majetek navrácen, a nikoliv osobám dalším; za nemovitosti vydávané podle zvláštního předpisu, jak je má na mysli citované ustanovení, je nutno považovat nemovitosti vydávané oprávněným 0so- bám na základě právní skutečnosti; je- jímž smyslem bylo odstranění způso- bených majetkových křivd, a nikoliv nemovitosti vydané z jiného již odvoze- ného titulu. Podle $ 4 odst. 1 písm. g) zákona o da- ních z příjmů jsou od daně z příjmů fy- zických osob osvobozeny mimo jiné ná- hrady přijaté v souvislosti s nápravou majetkových křivd podle zvláštních práv- ních předpisů a příjmy z prodeje nemo- vitostí vydaných podle zvláštních právních předpisů. Tímto zvláštním předpisem ve smyslu citovaného ustanovení je rovněž uváděný zákon o půdě. V daném přípa- du však nelze dojít k závěru, že žalobci byly předmětné pozemky, jež poté v ro- ce 1995 prodal, vydány podle zákona o půdě. Osobami oprávněnými ve smys- lu $ 4 zákona o půdě byli MUDr. E. B. a MUDr. D. B.; tyto osoby měly z důvodu zákonných překážek vydání původních nemovitostí právo jako oprávněné oso- by na bezúplatné převedení jiných po- zemků podle $ 11 odst. 2 zákona o půdě, a to postupem podle $ 8 odst. 4 zákona č. 284/1991 Sb., o pozemkových úpra- vách a pozemkových úřadech, ve znění pozdějších předpisů. Bezúplatné převe- dení pozemků ve smyslu $ 11 odst. 2 zá- kona o půdě nelze považovat za náhradu ve smyslu zákona o půdě, a to z důvodu systematického zařazení $ 11 odst. 2 zá- kona o půdě mimo ustanovení týkající se náhrad. Ustanovení $ 33a zákona o půdě pak přiznává postavení oprávněné oso- by jen tomu, kdo smluvně nabyl nárok na poskytnutí náhrady, což však nebyl tento případ. Žalobci byla tedy pohle- dávka na bezúplatné vydání pozemků postoupena nikoliv podle $ 33a zákona o půdě, ale podle $ 524 a násl. občanské- ho zákoníku. Na tom nic nemění ani sku- tečnost, že smlouva o postoupení ze dne 28. 9. 1995 uzavřená mezi žalobcem jako postupníkem a osobami oprávněnými ve smyslu zákona o půdě jako postupite- li byla označena jako uzavřená rovněž podle $ 33a zákona o půdě. Tuto smlou- vu je však třeba jako každý jiný právní úkon posuzovat podle obsahu a jak bylo uvedeno shora, na postoupení pohledáv- ky na bezůplatné převedení jiných po- zemků ve smyslu $ 11 odst. 2 zákona o půdě se ustanovení $ 33a zákona o pů- dě nevztahuje. Přestože tedy žalobce předmětné pozemky nabyl od Pozemko- vého fondu České republiky, nestalo se tak na základě uplatněného restitučního nároku, ale na základě smlouvy o po- stoupení pohledávky ve smyslu $ 524 a násl. občanského zákoníku, kterou ža- lobce uzavřel s MUDr. E. B. a MUDr. D. B. jako osobami oprávněnými. Ačkoliv byla smlouva o převodu pozemku uzavřená mezi Pozemkovým fondem České re- publiky a žalobcem označena jako uza- vřená podle ustanovení $ 11 odst. 2 zá- kona o půdě, nejednalo se o vydání nemovitostí podle zvláštních předpisů, neboť žalobce nebyl v postavení opráv- něné osoby ve smyslu $ 4 zákona o půdě, ani neměl postavení oprávněné osoby podle $ 33a zákona o půdě. Nejvyšší správní soud tak na základě shora uvedeného konstatuje, že žalova- ný neporušil.zákon o daních z příjmů, jestliže příjem z prodeje pozemku ve zdaňovacím období roku 1995 považo- val za příjmy podle $ 10 odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů; při vydání na- padeného dodatečného platebního vý- měru tedy nebyl ze strany žalovaného porušen zákon, a proto měl soud I. stup- ně rozhodnout o zamítnutí žaloby proti tomuto rozhodnutí žalovaného. Couč) 621 260 260 Azyl: vztah důvodů pro udělení azylu a překážky vycestování k $ 12 a $ 91 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Po- licii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění zá- kona č. 2/2002 Sb. Podmínky pro udělení azylu podle ustanovení $ 12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, a překážky vycestování podle ustanovení $ 91 téhož zákona je nut- no posuzovat samostatně. Udělení azylu podle ustanovení $ 12 tohoto zá- kona je vázáno na objektivní přítomnost pronásledování jako skutečnosti definované v 6 2 odst. 6 citovaného zákona nebo na odůvodněný strach z té- to skutečnosti, a to v obou případech v době podání žádosti o azyl, tedy zpravidla v době bezprostředně následující po odchodu ze země původu. Překážka vycestování se naopak vztahuje k objektivním hrozbám po pří- padném návratu žadatele o azyl do země původu, tedy k částečně jiným sku- tečnostem nastávajícím v odlišném čase. '
Ing. Libor V. v J. proti Finančnímu ředitelství v Brně o daň z příjmů, o kasační stížnosti žalovaného.