souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích) Podle $ 107 odst. 9 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, proti rozhodnutí Rady Českého telekomunikačního úřadu není přípustný opravný pro- středek. Jestliže tedy Rada rozhodne o opravném prostředku proti rozhodnutí Ra- dy, je toto rozhodnutí o opravném prostředku nicotné, protože Rada neměla k jeho vydání pravomoc.
souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích) Podle $ 107 odst. 9 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, proti rozhodnutí Rady Českého telekomunikačního úřadu není přípustný opravný pro- středek. Jestliže tedy Rada rozhodne o opravném prostředku proti rozhodnutí Ra- dy, je toto rozhodnutí o opravném prostředku nicotné, protože Rada neměla k jeho vydání pravomoc.
2476 Rozhlasové a televizní vysílání: rozhodnutí o udělení licence Řízení před soudem: překážka věci rozsouzené; rozhodování na základě úplného správního spisu k $ 39 odst. 1, $ 103 odst. 1 písm. c), d) a $ 110 odst. 1 soudního řádu správního k $ 18 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dal- ších zákonů k čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod I. Rozhodnutí, jímž Rada pro rozhlasové a televizní vysílání jednak udělila něko- lik licencí, jednak zamítla vícero žádostí o licenci (6 18 zákona č. 231/2001 Sb., o pro- vozování rozhlasového a televizního vysílání), musí soud posuzovat jako celek bez ohledu na počet žadatelů, kteří se zúčastnili licenčního řízení. Žaloby jednotlivých neúspěšných žadatelů proti takovému rozhodnutí proto soud spojí ke společnému projednání ($ 39 odst. 1 s. ř. s.) a shledá-li důvodnost některé ze žalob, zruší napade- né rozhodnutí ve všech jeho výrocích. Pokud soud projednával každou žalobu zvlášť a v některém z předešlých řízení již napadené rozhodnutí Rady zrušil (byť i jen částečně), brání překážka věci pravo- mocně rozsouzené tomu, aby rozhodnutí bylo zrušeno opakovaně. II. Nerespektovalli soud překážku věci pravomocně rozsouzené, trpí řízení před ním zmatečností v důsledku chybějících podmínek řízení [$ 103 odst. 1 písm. c) s. ř. s.]. Nedostatek podmínek řízení před soudem I. stupně, který vznikl v důsledku ne- správného postupu soudu, však v kasačním řízení nemůže vést k odmítnutí žaloby (6 110 odst. 1 s. ř. s. věta prvá za středníkem), neboť by tím žalobci byl upřen přístup k soudu (čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod). III. Hodnotil-li soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu obsah listin, na nichž správní orgán své rozhodnutí založil, bylo třeba, aby měl při rozho- dování k dispozici úplný správní spis, jehož byly tyto listiny součástí. Pokud soud tu- to podmínku nesplnil, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé [$ 103 odst. 1 píst. d) s. ř. s.].
Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost takto:
Základní a v podstatě jedinou otázkou v projednávané věci je, zda napadené rozhodnutí Rady (tedy její rozhodnutí, jímž v rámci rozkladu změnila své vlastní předchozí rozhodnutí), je rozhodnutím, které bylo vydáno po právu, jak argumentuje městský soud, nebo zda je rozhodnutím, které nemělo být vydáno pro nedostatek pravomoci Rady k vydání takového rozhodnutí. Pokud toto rozhodnutí nemělo být vydáno pro nedostatek pravomoci Rady, pak by se jednalo o rozhodnutí nicotné se všemi důsledky, které z tohoto pojmu plynou.
Dvojinstančnost správního řízení byla ve správním řádu č. 71/1967 Sb. vyjádřena v § 53. Podle tohoto ustanovení proti rozhodnutí správního orgánu má účastník řízení právo podat odvolání, pokud zákon nestanoví jinak. Rovněž podle § 81 odst. 1 správního řádu č. 500/2004 Sb. účastník může proti rozhodnutí podat odvolání, pokud zákon nestanoví jinak.
Slova obou zákonů „pokud zákon nestanoví jinak“ je třeba vyložit tak, že jiný zákon než správní řád může deklarovanou zásadu dvojinstančnosti správního řízení prolomit tím, že zakotví pro tu kterou oblast rozhodnutí správních orgánů nepřípustnost odvolání, resp. vůbec opravného prostředku. V tomto případě je proti takovému „prvostupňovému“ správnímu rozhodnutí možno podat žalobu ve správním soudnictví, jsou-li splněny podmínky soudního řádu správního. Na tuto procesní situaci pamatuje § 68 písm. a) s. ř. s. Podle tohoto ustanovení žaloba je nepřípustná také tehdy, nevyčerpal-li žalobce řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem, připouští-li je zvláštní zákon. A contrario je třeba z tohoto ustanovení dovodit, že nepřipouští-li zvláštní zákon (tedy jiný zákon než s. ř. s.) opravné prostředky ve správním řízení, je žaloba ve správním soudnictví přípustná již (a jedině) proti „prvostupňovému“ správnímu rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud poznamenává, že nepřípustnost opravného prostředku ve správním řízení a tudíž možnost podat přímo proti „prvostupňovému“ správnímu rozhodnutí žalobu ke správnímu soudu, není v právním řádu nijak výjimečná. Na této právní úpravě např. založeno rozhodování České správy sociálního zabezpečení ve věcech důchodového pojištění, kdy proti rozhodnutí ČSSZ je přípustná žaloba ke správnímu soudu. Jinak řečeno, ČSSZ nemá ve své struktuře takový orgán, který by mohl rozhodovat o opravném prostředku proti jeho rozhodnutí a proto odvolání proti jeho rozhodnutí není přípustné; přípustná je pouze žaloba ve správním soudnictví.
V projednávané věci podle § 107 odst. 9 zákona o elektronických komunikacích, proti rozhodnutí Rady není přípustný opravný prostředek.
Toto ustanovení je svým zněním zcela jednoznačné a nepřipouští výkladové pochybnosti, že by tomu mohlo být jinak – tedy že proti rozhodnutí Rady jakkoli nazvaný opravný prostředek přípustný je.
Nejvyšší správní soud proto dochází k závěru, že Rada neměla pravomoc k vydání napadeného rozhodnutí. Dalším závěrem je, že rozhodnutí, které vydal správní orgán, aniž by k jeho vydání měl pravomoc, je rozhodnutím nicotným. Toto rozhodnutí neexistuje, nemá žádné právní účinky a pochopitelně jako neexistující není k žalobě přezkoumatelné ve správním soudnictví.
Jelikož městský soud v této otázce vyšel z odlišného právního názoru, Nejvyšší správní soud napadené usnesení podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zrušil. V dalším řízení městský soud vysloví nicotnost napadeného rozhodnutí Rady ve smyslu § 76 odst. 2 s. ř. s.
V dalším řízení je městský soud vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§ 110 odst. 3 s. ř. s.). V novém rozhodnutí rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 110 odst. 2 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud ještě poznamenává, že za této procesní situace již v rámci kasační stížnosti neřešil ostatní právní otázky projednávané věci.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. července 2009
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu