Žádost o poskytnutí seznamu všech soudců jmenovitého soudu (zde Vrchního soudu v Olomouci), kteří byli ke dni 17. 11. 1989 členy nebo kandidáty Komunistické strany Československa, bez přímého vztahu ke konkrétnímu rozhodování toho kte- rého soudce, představuje žádost o sdělení citlivých údajů ve smyslu $ 4 písm. b) zá- kona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, jejichž poskytování limituje $ 8a zá- kona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Obecně je třeba i tady respektovat soukromí fyzických osob, a průlom jeho ochrany může přicházet v úva- hu jen v jednotlivých konkrétně odůvodněných případech. 363
Žádost o poskytnutí seznamu všech soudců jmenovitého soudu (zde Vrchního soudu v Olomouci), kteří byli ke dni 17. 11. 1989 členy nebo kandidáty Komunistické strany Československa, bez přímého vztahu ke konkrétnímu rozhodování toho kte- rého soudce, představuje žádost o sdělení citlivých údajů ve smyslu $ 4 písm. b) zá- kona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, jejichž poskytování limituje $ 8a zá- kona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Obecně je třeba i tady respektovat soukromí fyzických osob, a průlom jeho ochrany může přicházet v úva- hu jen v jednotlivých konkrétně odůvodněných případech. 363
Stěžovatel podal žádost o poskytnutí in- formací ve smyslu informačního zákona. Ustanovení $ 8a informačního zákona uvádí, že „[ilnformace týkající se osobnosti, proje- vů osobní povahy, soukromí fyzické osoby a osobní údaje povinný subjekt poskytne jen v souladu s právními předpisy, upravujícími jejich ochranu“. Takovým předpisem je, i po- dle nenormativního odkazu daného zákonné- ho ustanovení, mj. zákon č. 101/2000 Sb., kte- rý ve svém $ 4 písm. b) vymezuje tzv. citlivé údaje, jimiž jsou osobní údaje „vypovídající o národnostním, rasovém nebo etnickém původu, politických postojích, členství v od- borových organizacích, náboženství a filo- zofickém přesvědčení“, atd. Podle $ 9 písm. a) tohoto zákona „je citlivé údaje možné zpraco- vávat, jen jestliže subjekt údajů dal ke zpra- cování výslovný souhlas“. Městský soud v Pra- ze v napadeném rozsudku dospěl k závěru, že požadované informace jsou citlivým údajem, týkajícím se soukromí fyzických | osob, a s ohledem na platnou právní úpravu žalobu zamítl, a dal za pravdu žalovanému, že takové- to informace nebylo možno poskytnout. Stěžovatel s tímto výkladem právní úpra- vy provedeným Městským soudem v Praze nesouhlasí, a namítá, že požadované údaje se netýkají soukromí fyzických osob a nepožíva- jí tak ochrany přiznané zákonnou úpravou tzv. citlivým údajům. Požadované údaje jsou V podání stěžovatele naopak věcí veřejnou. Rozdíl v právním názoru Městského sou- du v Praze a v pohledu stěžovatele se tak týká výkladu svou povahou neurčitého pojmu soukromí fyzické osoby v kontextu posuzo- vané věci. Nejvyšší správní soud se po posouzení věci ztotožňuje jak se závěry, tak i s argumen- tací v odůvodnění napadeného rozsudku, a stěžovatelovým námitkám, které jsou z roz- hodující míry opakováním žalobních námi- tek, za pravdu nedává. Z argumentace uvedené v odůvodnění napadeného rozsudku Nejvyšší správní soud podtrhuje, či dále uvádí, následující: Východiskem k právní povaze pojmu sou- kromí fyzické osoby a jeho ochraně je Listina základních práv a svobod, která jednak v čl. 7 odst. 1 stanoví, že „[nledotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena a může být omezena jen v případech stanovených záko- nem“, a dále v čl. 10 odst. 3 konstatuje, že „Iklaždý má právo na ochranu před ne- oprávněným shromažďováním, zveřejňová- ním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě“. Podle čl. 17 odst. 4 Listiny potom pla- tí, že „[slvobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opalření v demokratické společnosti ne- zbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou © bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti“. Soukromí fyzické osoby a jeho nedotknutel- nost tak v daném kontextu, a ve spojení s po- suzovanou věci, míří na ochranu údajů o té které osobě. Ta je v zákonné rovině upravena zejména zákonem č. 101/2000 Sb., podle je- hož $ 4 jsou rozlišovány „běžné“ osobní úda- je a dále tzv. citlivé osobní údaje. K těm, jak bylo shora poznamenáno, patří i údaje o polí- říckých postojích, přičemž, jak bylo rovněž již výše poznamenáno, tyto je možné zpracová- vat jen tehdy, pokud subjekt předmětných údajů dal k jejich zpracování souhlas. To, že se požadované informace týkají, či mají týkat, osob veřejně činných, tzv. bez dalšího ani po- dle názoru Nejvyššího správního soudu nic nemění na tom, že se ve své podstatě týkají soukromí fyzických osob. Ostatně v této souvislosti není bez zajíma- vosti, že i když je sdružovací právo tradičně vnímáno jako tzv. veřejné subjektivní právo, politické strany jsou naopak chápány jako korporace práva soukromého (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 18. 10. 1995, sp. zn. Pl. ÚS 26/94, č. 296/1995 Sb.). Je přitom třeba souhlasit s Městským sou- dem v Praze, že ani ze zákona č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu, nelze dovodit, že by pro případ kandidátství či členství v KSČ do 17. 11. 1989 bez dalšího bylo zákonem omeze- no právo na nedotknutelnost soukromí. Údaje o politické příslušnosti jednotli- vých soudců rovněž nepatří mezi předpokla- dy pro funkci soudce ve smyslu zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, a jejich shromažďování tak není předmětem činnosti ani příslušných soudů, ani Ministerstva spra- vedlnosti. Stěžovatel se v kasační stížnosti, obdobně jako v žalobě, dovolává nálezu Ústavního sou- du ze dne 17. 7. 2007, sp. zn. IV. ÚS 23/05, č. 111/2007 Sb. ÚS, který mj. označil profesio- nální sféru osob působících ve veřejném ži- 365 2030 votě za kryjící se s tzv. veřejnou sférou, a z to- ho stěžovatel dovozuje, že požadovaná infor- mace - seznam soudců Vrchního soudu v Olomouci, kteří byli ke dni 17. 11. 1989 čle- ny nebo kandidáty KSČ - nepožívá ochrany soukromí fyzických osob. Nejvyšší správní soud k tomuto uvádí, že tento závěr za urči- tých podmínek může mít své opodstatnění, avšak nikoliv obecně, resp. nikoliv tzv. bez dal- šího, ale jenom tam, kde se jedná o namítané konkrétní případy se jmenovitými projevy příp. prolnutí politických postojů do profesní činnosti veřejně činných osob. V takových případech daná skutečnost (údaj o dřívějším členství v KSČ) přestává být součástí „sou- kromí fyzické osoby“ a stává se součástí ve- řejné sféry. Ostatně právě tento kontext je zá- kladem argumentace Ústavního soudu ve stěžovateléem označené věci. K tomu se sou- časně dále, z pohledu Nejvyššího správního soudu, nabízí poznamenat, že v dalším vývoji ve stěžovatelem označené věci Ústavní soud jednal také o usnesení Nejvyššího soudu, kte- rým nebylo vyhověno námitce stěžovatelky o podjatosti ve vztahu ke dvěma soudkyním Vrchního soudu v Praze, podané s odkazem na skutečnost, že údajně byly členkami před- listopadové KSČ, a ústavní stížnost odmítl. Ústavní soud v této souvislosti konstatoval, že takové námitky nemohou samy o sobě konsti- tuovat důvod podjatosti, a míru nezávislosti soudce (např. i s ohledem na jeho bývalou an- gažovanost v KSČ) je vždy nutno posuzovat v každém případě s přihlédnutím k jeho jedi- nečným okolnostem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2009, sp. zn. III. ÚS 2336/08). Ústavní soud tak tímto rozhodnu- tím navázal na svoji předchozí judikaturu a potvrdil, že stran případného bývalého členství soudců v předlistopadové KSČ nelze generalizovat, a že každý případ je třeba vždy 366 posuzovat jednotlivě (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 9. 2009, sp. zn. IV. ÚS 682/09). Jinými slovy Ústavní soud po- tvrdil, že i v tomto ohledu (členství soudců v předlistopadové KSČ) je obecně třeba re- spektovat soukromí fyzických osob, a průlom jeho ochrany může přicházet jen v konkrétně odůvodněných jednotlivých případech. Namítá-li stěžovatel, že se městský soud nesprávně odmítl vypořádat s argumentací, zda se požadovaná informace vztahuje nebo nevztahuje k působnosti povinného subjek- tu, i tady se Nejvyšší správní soud ztotožňuje s názorem uvedeným v odůvodnění napade- ného rozsudku, a to, že tato skutečnost při shora dovozeném závěru, že požadované in- formace nelze s ohledem na jejich osobní po- vahu a jejich ochranu poskytnout, již nebyla pro posouzení věci rozhodná. K závěrečné poznámce stěžovatele v ka- sační stížnosti o požadavku transparentnosti justice i z hlediska totalitního působení soud- ců (v podání stěžovatele spojovaného s příp. bývalým členstvím některých soudců v před- listopadové KSČ), a k jeho podivu, že jako soudci působí osoby, jejichž oportunistický občanský postoj v době totality není překáž- kou výkonu soudcovské funkce atd., Nejvyšší správní soud poznamenává, že otázku, kdo není oprávněn zastávat určitou funkci v sou- vislosti se svou Činností za minulého režimu, řeší zákon č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon někte- rých funkcí ve státních orgánech a organiza- cích České a Slovenské Federativní Republi- ky, České republiky a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů. Uvedený zákon zakotvuje princip, podle nějž prosté členství v KSČ není skutečností, jež by obecně vylu- čovala soudce z rozhodovacího procesu. 2031 Veřejné zakázky: public private partnership k $ 6 odst. 2 zákona č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách“ I. Přestože bývá úplata zpravidla sjednávána ve smlouvě, která je na plnění mezi zadavatelem a příslušným dodavatelem uzavírána, nevyplýváli přímo z takové smlouvy (tu zcela odhlédnuto od možných soukromoprávních důsledků absence ta- kové náležitosti smlouvy), neznamená to, že by tato skutečnost sama o sobě způso- bovala nedostatek znaku úplatnosti takového smluvního vztahu ve smyslu $ 6 odst. 2 zákona č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách; z hlediska povinnosti zadava- tele postupovat podle citovaného zákona o veřejných zakázkách je rozhodující, zda je plnění, za které bude třeba ze strany zadavatele uskutečnit protiplnění, ve formě vyjádřitelné v penězích. II. Ke vzniku povinnosti zadavatele postupovat podle zákona č. 40/2004 Sb., o ve- řejných zakázkách, může dojít až postupnou realizací několika kroků, v jejichž dů- sledku bude ve prospěch zadavatele uskutečněno plnění (jež splňuje kritéria veřej- né zakázky), aniž by zadavatel musel při uskutečňování všech jednotlivých kroků sám formálně vystupovat coby objednatel a odběratel takového plnění.
Tomáš P. proti Ministerstvu spravedlnosti o poskytnutí informací, o kasační stížnosti