3 As 119/2024- 43 - text
3 As 119/2024 - 45 pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Tomáše Rychlého a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobkyně: Mgr. K. B., zastoupená Mgr. Liborem Burianem, advokátem se sídlem Jakubské náměstí 101/2, Brno, proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, za účasti: I) CETIN a. s., se sídlem Českomoravská 2510/19, Praha 9, II) EG.D, a. s., se sídlem Lidická 1873/36, Brno, III) České Radiokomunikace a. s., se sídlem Skokanská 2117/1, Praha 6, IV) Buca Projekt s. r. o., se sídlem Litvínovice 57, České Budějovice, zastoupená JUDr. Václavem Junkem, advokátem se sídlem Krajinská 35/1, České Budějovice, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 5. 2024, č. j. 61 A 36/2021 161,
Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 5. 2024, č. j. 61 A 36/2021 161, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
[1] Žalobkyně podala ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 6. 2021, č. j. KUJCK 55603/2021. Tímto rozhodnutím žalovaný částečně změnil rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 13. 10. 2020, č. j. SU/6946/2019 15, o umístění stavby nazvané „ZTV (Základní technická vybavenost) N. rybník, 1. etapa, N., Č.“, a ve zbytku toto rozhodnutí potvrdil.
[2] Krajský soud usnesením ze dne 15. 5. 2024, č. j. 61 A 36/2021 161, žalobu odmítl podle § 46 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
[3] Svůj postup odůvodnil tím, že žalovaný rozhodnutím ze dne 15. 12. 2022, č. j. KUJCK 144138/2022, na žádost žalobkyně povolil obnovu řízení o umístění stavby vedeného správním orgánem prvního stupně (viz odstavec [1] shora). Správní orgán prvního stupně usnesením ze dne 26. 4. 2024, č. j. SU/6946/2019 41, obnovené řízení zastavil (s ohledem na to, že nebyly v určené lhůtě odstraněny podstatné vady žádosti, které brání pokračování v řízení). Krajský soud konstatoval, že vydáním nového rozhodnutí v obnoveném řízení odpadl i předmět řízení před soudem, neboť jím došlo ke zrušení původního rozhodnutí žalovaného (§ 102 odst. 9 správního řádu). To zakládá neodstranitelný nedostatek podmínky řízení spočívající v neexistenci předmětu řízení; v této souvislosti odkázal krajský soud na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 3. 2012, č. j. 8 Ao 8/2011 129.
[4] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadá usnesení krajského soudu kasační stížností z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
[5] Stěžovatelka namítá, že krajský soud žalobu odmítl, aniž by vyčkal, než bude usnesení o zastavení obnoveného územního řízení pravomocné. Upozorňuje na to, že usnesení o zastavení obnoveného územního řízení jí bylo doručeno dne 3. 5. 2024, odvolání proti němu podala dne 17. 5. 2024. Již dne 15. 5. 2024 však vydal krajský soud usnesení o odmítnutí žaloby.
[6] Dále tvrdí, že správní orgán prvního stupně v usnesení o zastavení obnoveného územního řízení neuvedl, zda se jím původní územní rozhodnutí ruší (ve smyslu § 102 odst. 9 správního řádu). I pokud by usnesení o zastavení obnoveného územního řízení bylo novým rozhodnutím ve smyslu § 102 odst. 9 správního řádu (ačkoli se jedná pouze o procesní rozhodnutí – k tomu viz kasační argumentace shrnutá v odstavci [8] níže), kterým se původní územní rozhodnutí ruší, přesto nemohlo založit neodstranitelný nedostatek podmínky řízení spočívající v neexistenci předmětu řízení dříve, než nabylo právní moci. Žaloba tudíž nemohla být odmítnuta.
[7] Stěžovatelka v této souvislosti poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 4. 2019, č. j. 4 As 175/2018 59, v němž je uvedeno, že rozhodnutí vydané před obnovou řízení je odklizeno (s účinky podle § 99 správního řádu) teprve poté, co nabude právní moci rozhodnutí odvolacího správního orgánu v obnoveném řízení. Proto lze teprve tehdy „odmítnout žalobu, jejímž předmětem je přezkum rozhodnutí vydaného v původním správním řízení před obnovou (zde napadené rozhodnutí), podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. z důvodu, že předmět řízení odpadl.“
[8] Dle stěžovatelky posouzení zákonnosti usnesení o odmítnutí žaloby závisí i na zodpovězení otázky, zda „novým rozhodnutím“ ve smyslu § 102 odst. 9 správního řádu, kterým se původní rozhodnutí ruší, může být jen rozhodnutí meritorní nebo i rozhodnutí procesní. Krajský soud vycházel z předpokladu, že původní rozhodnutí může být zrušeno i novým procesním rozhodnutím. Naproti tomu správní orgán prvního stupně zaujal názor opačný; v této souvislosti stěžovatelka odkazuje na e mail ze dne 22. 5. 2024 adresovaný jejímu zástupci Bc. B., zaměstnankyní správního orgánu prvního stupně. Stěžovatelka dodává, že pokud by novým rozhodnutím ve smyslu § 102 odst. 9 správního řádu mohlo být jen rozhodnutí meritorní, pak v důsledku usnesení o zastavení řízení nemohl odpadnout předmět řízení před soudem a žaloba nemohla být odmítnuta. Usnesení o odmítnutí žaloby by v takovém případě bylo nezákonné také z důvodu neexistence meritorního nového rozhodnutí ve smyslu § 102 odst. 9 správního řádu.
[9] Nakonec stěžovatelka uplatňuje námitky týkající se výroků o nákladech řízení před krajským soudem (tj. výroků III. a IV. napadeného usnesení).
[10] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožňuje s usnesením krajského soudu.
[11] Osoby zúčastněné na řízení se ke kasační stížnosti nevyjádřily.
[12] Nejvyšší správní soud nejdříve hodnotil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že byla podána včas (§ 106 odst. 2 s. ř. s.), osobou oprávněnou (§ 102, věta první s. ř. s.), proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná a stěžovatelka je řádně zastoupena advokátem (§ 105 odst. 2 s. ř. s.). Napadené usnesení Nejvyšší správní soud přezkoumal v rozsahu podané kasační stížnosti (§ 109 odst. 3, věta před středníkem s. ř. s.) a z důvodů v ní uvedených (§ 109 odst. 4, věta před středníkem s. ř. s.). Ve věci přitom rozhodl bez nařízení jednání za podmínek vyplývajících z § 109 odst. 2, věty první s. ř. s.
[13] Kasační stížnost je důvodná.
[14] Předmětem sporu je otázka, zda krajský soud po právu odmítl žalobu stěžovatelky podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s, konkrétně z důvodu neodstranitelného nedostatku podmínky řízení spočívající v neexistenci předmětu řízení (rozhodnutí, které by krajský soud mohl přezkoumat).
[15] V nynějším případě byla na žádost stěžovatelky povolena obnova územního řízení týkajícího se stavby konkretizované v odstavci [1] tohoto rozsudku; správní orgán prvního stupně následně usnesením ze dne 26. 4. 2024, č. j. SU/6946/2019 41, obnovené řízení zastavil podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu (s ohledem na to, že nebyly v určené lhůtě odstraněny podstatné vady žádosti, které bránily pokračování v řízení).
[16] Podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., nestanoví li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou li splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn a nelze proto v řízení pokračovat.
[17] Podle § 102 odst. 9 věty první správního řádu novým rozhodnutím vydaným podle § 100 nebo § 101 písm. a) se původní rozhodnutí ruší; o tomto následku budou účastníci poučeni v písemném vyhotovení rozhodnutí; ustanovení § 99 platí obdobně.
[18] V prvé řadě Nejvyšší správní soud uvádí, že krajský soud postupoval nesprávně, pokud vycházel z předpokladu, dle nějž novým rozhodnutím ve smyslu § 102 odst. 9 správního řádu, jímž se původní rozhodnutí ruší, může být i usnesení správního orgánu vydané dle § 66 správního řádu (nikoli jen rozhodnutí, jímž správní orgán rozhodl „ve věci samé“). Pokud by platil závěr krajského soudu, v důsledku zrušení původního rozhodnutí by došlo k tomu, že o žádosti o umístění stavby by nebylo meritorně rozhodnuto.
[19] Správní orgán prvního stupně obnovené řízení zastavil podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu, nevydal tedy rozhodnutí ve věci samé. Teprve v situaci, kdy by v obnoveném řízení bylo vydáno rozhodnutí ve věci samé, by krajský soud mohl podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítnout žalobu, jejímž předmětem je přezkum rozhodnutí žalovaného vydaného v původním správním řízení před obnovou. Tak tomu ovšem nebylo a napadené usnesení krajského soudu je z toho důvodu nezákonné.
[20] Co se týče zbylé kasační argumentace, Nejvyšší správní soud uvádí, že účinky rozhodnutí ve věci samé vydaného v obnoveném řízení, jež vyplývají z § 102 odst. 9 správního řádu, nastávají teprve okamžikem právní moci rozhodnutí vydaného v obnoveném řízení. Podle právní věty k již zmiňovanému rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 4 As 175/2018 59 (všechna judikatura tohoto soudu je dostupná na www.nssoud.cz), „[b]ylo li vydáno nové rozhodnutí podle § 100 nebo § 101 písm. a) správního řádu, původní rozhodnutí se ve smyslu § 102 odst. 9 správního řádu ruší teprve okamžikem právní moci tohoto nového rozhodnutí.“ Z uvedeného plyne, že i kdyby snad usnesení o zastavení řízení mohlo vyvolat účinky dle § 102 odst. 9 správního řádu (což kasační soud popírá – viz výše), krajský soud by v nynější věci nemohl odmítnout žalobu podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť usnesení v době podání žaloby nebylo v právní moci.
[21] Usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 8 Ao 8/2011
129, jímž krajský soud argumentačně podpořil svůj procesní postup, je nepřiléhavé. V uvedeném případě bylo napadené opatření obecné povahy, které bylo přezkoumáváno Nejvyšším správním soudem, pravomocně zrušeno a s ohledem na to oproti nyní projednávané věci byl naplněn zákonný důvod pro odmítnutí návrhu v celém rozsahu na základě § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
[22] Lze tedy shrnout, že rozhodnutí vydané před obnovou řízení by bylo odklizeno (s účinky podle § 99 správního řádu) teprve pravomocným rozhodnutím ve věci samé vydaným v obnoveném řízení. Teprve v takovém případě by krajský soud mohl odmítnout žalobu podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť předmět řízení odpadl. Výše popsaný stav (existence pravomocného rozhodnutí ve věci samé v obnoveném řízení) však v době vydání napadeného usnesení krajského soudu neexistoval.
[23] Nejvyšší správní soud uzavírá, že krajský soud postupoval nezákonně, pokud stěžovatelčinu žalobu odmítl pro neodstranitelný nedostatek v podmínkách řízení, který spočíval v neexistenci žalobou napadeného rozhodnutí.
[24] Pro úplnost lze dodat, že s ohledem na to, že Nejvyšší správní soud shledal napadené usnesení krajského soudu nezákonné, bylo bezpředmětné se zabývat kasačními námitkami směřujícím proti nákladovým výrokům usnesení krajského soudu, které mají akcesorickou povahu k výroku hlavnímu (jímž se žaloba odmítá).
[25] Kasační stížnost je důvodná, a proto Nejvyšší správní soud napadené usnesení krajského soudu podle § 110 odst. 1 věty první s. ř. s. zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Krajský soud v něm bude vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v tomto rozsudku (§ 110 odst. 4 s. ř. s.), dle nějž usnesení o zastavení obnoveného řízení nemůže odůvodňovat odmítnutí žaloby, jejímž předmětem je přezkum rozhodnutí vydaného v původním správním řízení před obnovou, podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
[26] V novém rozhodnutí ve věci rozhodne krajský soud též o nákladech řízení o kasační stížnosti (§ 110 odst. 3, věta první s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 s. ř. s.). V Brně dne 21. února 2025
JUDr. Tomáš Rychlý předseda senátu