Žalovaný se naplněním této podmínky
v napadeném rozhodnutí nezabýval, což však
nelze považovat za pochybení, neboť z tohoto ustanovení žalovanému neplynuly v rámci
jím vedeného řízení ve vztahu ke zjišťování
skutkového stavu žádné povinnosti. Citované
ustanovení totiž prioritně nesměřuje vůči státu, který rozhoduje o určení příslušného
členského státu, ale vůči státu, který je jako
příslušný členský stát určen a který je v důsledku toho požádán o převzetí nebo přijetí
jiné osoby uvedené
zpět žadatele nebo
v čl. 18 odst. 1 písm. c) nebo d) nařízení
č. 604/2013. Jestliže pak tento stát zjistí, že
dotyčná osoba opustila území členských států na dobu nejméně tří měsíců, přičemž je samozřejmě jeho povinností tuto skutečnost
dostatečným způsobem věrohodně prokázat,
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 1 / 2 015
znamená to, že jeho povinnost převzít nebo
přijmout zpět dotyčnou osobu zaniká. V důsledku takových zjištění je následně vedeno
nové řízení k určení příslušného členského
státu, přičemž v tomto řízení se žádost podaná po období nepřítomnosti uvedené v prvním pododstavci považuje za novou žádost,
tj. žádost, která se ve smyslu čl. 3 odst. 2 nařízení č. 604/2013 stává kritériem pro určení
příslušného členského státu.
Za této situace soud uzavírá, že nebylo povinností žalovaného zjišťovat, zda žalobkyně
po podání její žádosti o udělení mezinárodní
ochrany v roce 2004 odcestovala do Vietnamu a tam pobývala až do roku 2008, resp.
2009, jak žalobkyně tvrdí, a nebylo ani jeho
povinností své rozhodnutí v tomto směru blíže odůvodňovat. Naopak zcela spolehlivě
a bez důvodných pochybností bylo zjištěno,
že první žádost o mezinárodní ochranu žalobkyně podala ve Slovenské republice, na základě čehož je tento členský stát příslušný
posoudit její aktuální žádost. Žalovaný tak
správně vyhodnotil žádost žalobkyně jako nepřípustnou podle § 10a písm. b) zákona
o azylu, a z toho důvodu správně řízení zastavil podle § 25 písm. i) téhož zákona o azylu.
Žalovaný rovněž s ohledem na shora uvedené
neporušil žalobkyní vyjmenovaná ustanovení
§ 3, § 50 odst. 2, odst. 3 a odst. 4, § 52 a § 68
odst. 3 správního řádu.
Žalobkyně je nájemkyní nebytových prostor, nacházejících se v I. suterénu domu
v blízkosti podchodu „Můstek“, přičemž je
oprávněna tyto prostory užívat k provozování kasinových her a s tím souvisejících činností. Osoba zúčastněná na řízení jako provozovatelka dráhy uzavírá od 1. 9. 2005
v nočních hodinách přístupové cesty do stanice metra Můstek, a to v zájmu udržení veřejného pořádku na přístupových cestách,
zamezení přístupu a následnému nedovolejednání společensky nepřizpůsobinému
vých osob, které zde páchaly trestnou činnost a ničily majetek, čímž současně došlo
k omezení žalobkyně v přístupu do předmětných nebytových prostor.
visejících činností. Osoba zúčastněná na řízení jako provozovatelka dráhy uzavírá od 1. 9. 2005
v nočních hodinách přístupové cesty do stanice metra Můstek, a to v zájmu udržení veřejného pořádku na přístupových cestách,
zamezení přístupu a následnému nedovolejednání společensky nepřizpůsobinému
vých osob, které zde páchaly trestnou činnost a ničily majetek, čímž současně došlo
k omezení žalobkyně v přístupu do předmětných nebytových prostor.
Na základě snahy vyřešit záležitost smírnou cestou došlo mezi žalobkyní a osobou
zúčastněnou na řízení dne 25. 8. 2006 k uzavření dohody o provozních opatřeních při
uzavírání přístupových cest do stanice metra
Můstek. Na základě této dohody byl žalobkyni zajištěn výhradní přístup do kasina za stanovených podmínek. V dohodě se uvádělo,
že osoba zúčastněná na řízení je vlastníkem
i uživatelem stanice metra Můstek, rovněž je
vlastníkem přístupové cesty do stanice metra
Můstek, a vlastníkem rolovacích mříží umístěných na vstupech do stanice metra, vyjma
uzávěru vstupu do domu a stanice metra
Můstek umístěného na dotčeném domě. Tento uzávěr je však osobou zúčastněnou na řízení ovládán. Přístup do předmětného nebytového prostoru pro zákazníky a podnájemce
žalobkyně byl možný jednak z přístupových
cest do metra Můstek, a jednak schodištěm
v daném domě, ke kterému je možný přístup
přímo z uliční úrovně z Václavského náměstí
přes dveře umístěné v proskleném uzávěru.
Z dohody dále plynulo, že žalobkyně v čase od
00:30 do 4:00 hod. vymezí pomocí mobilních
zábran cestu z prostoru vstupu z úrovně Václavského náměstí ke dveřím provozovny – kasina a umožní výhradně svým klientům vstup
a výstup těmito dveřmi pouze přístupovou
cestou vyznačenou v prostoru stanice metra.
Žalobkyně nebyla s uvedeným stavem
spokojena a domáhala se určení, že podchod
„Můstek“ je veřejnou komunikací, jejíž obec-
né a neomezené užívání musí vlastník podchodu strpět. Magistrát hlavního města Prahy
svým rozhodnutím ze dne 19. 5. 2009 zamítl
žádost žalobkyně na určení povinnosti strpět
užívání veřejné komunikace – obecné a neomezené užívání podchodu „Můstek“ vymezeného vstupy a výstupy na určených pozemcích v Praze.
Odvolání žalobkyně proti rozhodnutí
I. stupně zamítl žalovaný svým rozhodnutím
ze dne 23. 2. 2010.
Žalobu žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného zamítl Městský soud v Praze svým rozhodnutím ze dne 16. 10. 2013, čj. 9 A 79/2010-63.
města Prahy
svým rozhodnutím ze dne 19. 5. 2009 zamítl
žádost žalobkyně na určení povinnosti strpět
užívání veřejné komunikace – obecné a neomezené užívání podchodu „Můstek“ vymezeného vstupy a výstupy na určených pozemcích v Praze.
Odvolání žalobkyně proti rozhodnutí
I. stupně zamítl žalovaný svým rozhodnutím
ze dne 23. 2. 2010.
Žalobu žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného zamítl Městský soud v Praze svým rozhodnutím ze dne 16. 10. 2013, čj. 9 A 79/2010-63.
Žalobkyně v žalobě konstatovala, že podstatou a předmětem řízení před správními
orgány je veřejné subjektivní právo obecného užívání komunikace, konkrétně užívání
podchodu. Podle žalobkyně rozhodnutí
správních orgánů nejsou správná, jsou v rozporu s právními předpisy, a rovněž tak byla
vydána orgánem, jemuž pravomoc k rozhodnutí věci nenáleží. K realizaci své podnikatelské činnosti je žalobkyně nájemkyní nebytových prostor 1. suterénu a mezisuterénu
dotčené nemovitosti. Stavba této nemovitosti
byla řádně povolena stavebním povolením
a její užívání povoleno na základě kolaudačního rozhodnutí. Podle uvedených rozhodnutí
a podkladů k jejich vydání je zřejmé, že k jejich užívání náleží přístup z veřejné komunikace, a k části nemovitostí situovaných pod
úrovní okolního terénu z veřejné komunikace označované jako podchod „Můstek“, a to
jako veřejné právo obecného užívání veřejné
komunikace podchodu. Od 1. 9. 2005 osoba
zúčastněná na řízení v době od 00:00 hodin
do 5:00 hodin každého kalendářního dne
vstupy do a výstupy z podchodu uzavírá mřížemi, zamezuje tak přístupnosti pronajatých
prostor z veřejné komunikace.
Městský soud se plně ztotožnil se závěry
správního orgánu I. stupně, že podchod
„Můstek“ není veřejně přístupnou komunikací, ale součástí speciální dráhy (metra). K argumentaci, v níž žalobkyně poukazovala na
dle jejího názoru protiprávní postup osoby
zúčastněné na řízení, spočívající v instalaci
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 1 / 2 015
mříží znemožňujících vstup do podchodu
„Můstek“ v určitých hodinách, městský soud
uvedl, že předmětem řízení v dané věci bylo
posouzení toho, zda podchod „Můstek“ je veřejnou pozemní komunikací, kterou je možné obecně a neomezeně užívat. Ze závěru
správních orgánů, že podchod „Můstek“ není
veřejně přístupnou pozemní komunikací, ale
součástí speciální dráhy metra, nicméně logicky vyplývá i náhled na tvrzení žalobkyně,
že instalace předmětných mříží byla protiprávní. Své přesvědčení o protiprávnosti instalace mříží totiž žalobkyně opírala právě
o tvrzení, že podchod „Můstek“ je veřejnou
pozemní komunikací, kterou lze obecně a neomezeně užívat. Tomuto tvrzení však správní
orgán, a to zcela oprávněně, nepřisvědčil.
, že podchod „Můstek“ není
veřejně přístupnou pozemní komunikací, ale
součástí speciální dráhy metra, nicméně logicky vyplývá i náhled na tvrzení žalobkyně,
že instalace předmětných mříží byla protiprávní. Své přesvědčení o protiprávnosti instalace mříží totiž žalobkyně opírala právě
o tvrzení, že podchod „Můstek“ je veřejnou
pozemní komunikací, kterou lze obecně a neomezeně užívat. Tomuto tvrzení však správní
orgán, a to zcela oprávněně, nepřisvědčil.
Žalobkyně (stěžovatelka) podala proti rozhodnutí městského soudu kasační stížnost,
z níž vyplývá, že podle stěžovatelky městský
soud nesprávně posoudil právní otázku charakteru komunikace, nesprávně posoudil
aplikaci zákona o dráhách na souzený případ.
Podle stěžovatelky městský soud také přehlédl,
že skutková podstata, spočívající ve vymezení
obvodu dráhy územním rozhodnutím, nemá
oporu ve spise a ve věci rozhodoval věcně nepříslušný správní orgán.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost
zamítl.
Z odůvodnění:
Nejvyšší správní soud uvádí, že předně se
musel zabývat otázkou charakteru podchodu
Můstek. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb.,
o pozemních komunikacích, „[m]ístní komunikace je veřejně přístupná pozemní komunikace, která slouží převážně místní dopravě
na území obce“. Podle § 9 odst. 1 věty první
téhož zákona platí, že „vlastníkem místních
komunikací je obec, na jejímž území se místní komunikace nacházejí“. Podle § 3 odst. 4
vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí
zákon o pozemních komunikacích, „[m]ístními komunikacemi IV. třídy jsou samostatné
chodníky, stezky pro pěší, cyklistické stezky,
cesty v chatových oblastech, podchody, lávky, schody, pěšiny, zklidněné komunikace,
obytné a pěší zóny apod.“. Metro je železnič-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 1 / 2 015
ní dráhou speciální ve smyslu § 3 odst. 1
písm. d) zákona o dráhách. Vyhláška
č. 177/1995 Sb., kterou se vydává stavební
a technický řád drah, v § 27 stanovuje, co se
rozumí součástí dráhy: dle písm. d) jsou součástí dráhy „stanice, které tvoří nástupiště
pro cestující a služební nástupiště, vestibuly,
přístupové a výstupní cesty, výtahy, pohyblivé schody a chodníky, dopravní zařízení pro
osoby s omezenou schopností pohybu, vyprošťovací štoly pro výtahy, pevná schodiště,
staniční prostory a zařízení pro služební
účely a odbavování cestujících“.
č. 177/1995 Sb., kterou se vydává stavební
a technický řád drah, v § 27 stanovuje, co se
rozumí součástí dráhy: dle písm. d) jsou součástí dráhy „stanice, které tvoří nástupiště
pro cestující a služební nástupiště, vestibuly,
přístupové a výstupní cesty, výtahy, pohyblivé schody a chodníky, dopravní zařízení pro
osoby s omezenou schopností pohybu, vyprošťovací štoly pro výtahy, pevná schodiště,
staniční prostory a zařízení pro služební
účely a odbavování cestujících“.
Městský soud přezkoumatelným způsobem vysvětlil, proč považuje podchod Můstek za součást dráhy, a ne místní komunikaci
IV. třídy. Nejvyšší správní soud se ztotožňuje
s hodnocením městského soudu, že i když lze
podchod Můstek použít též pouze jako podchod, tedy vstoupit do něj jedním ze vstupů
do podchodu, projít pod zemským povrchem
a výstupem pak podchod na jiném místě
opustit, není toto použití jeho hlavním účelem. Tomuto závěru nasvědčuje i skutečnost,
že se v daném místě nachází pěší zóna, tedy
není tam překážka, kterou je potřebné podchodem obcházet. Magistrát, odbor dopravy,
jako drážní správní úřad, vydal dne 8. 11. 2004
osobě zúčastněné na řízení jako vlastníku
a zároveň provozovateli dráhy úřední povolení k provozování dráhy v hlavním městě Praze. Ze schématu rozsahu kolaudované stavby
trasy metra (rozhodnutí odboru dopravy
NVP o uvedení trasy IA do provozu ze dne
9. 8. 1978), přílohy 3 [stanice – vlastní stanice, podchodová část (vestibuly), uliční úroveň], konkrétně z technického popisu stani-
„Stanice Můstek je
ce Můstek plyne:
situovaná pod dolní částí Václavského náměstí. Má dva vestibuly, jeden je součástí nového podchodu pod křižovatkou Na Můstku,
druhý navazuje na dnešní podchod uprostřed Václavského náměstí.“ Dále se v zápisu
z kolaudační prohlídky ze dne 2. 8. 1987 uvádí
objekty stanice Můstek, jako objekt A2-20.08
je zařazen „vestibul a podchod Můstek“. Předmětný podchod Můstek byl tedy považován
za součást stanice Můstek i v rámci kolaudačního řízení a vestibul stanice Můstek byl sou-
částí nového podchodu pod křižovatkou Na
Můstku. Z výše uvedeného hlavního účelu
podchodu Můstek, vlastnictví této přístupové cesty osobou zúčastněnou na řízení
a i z kolaudačního řízení zahrnujícího stavbu
stanice Můstek plyne, že podchod Můstek je
nezbytné považovat za přístupovou a výstupnou cestu pro cestující, tudíž za součást dráhy v režimu zákona o dráhách.
K výkladu relevantních ustanovení zákona o drahách a zákona o pozemních komunikacích Nejvyšší správní soud považuje za
vhodné podotknout, že mezi uvedenými režimy není vylučovací poměr, což znamená, že
pokud platí, že určitá stavba je součástí dráhy
coby výstupová či přístupová cesta ke stanici
vlaku, nevyplývá z toho, že nemůže zároveň
plnit určité funkce pozemní komunikace.
V případě konfliktu mezi uvedenými právní-
součást dráhy v režimu zákona o dráhách.
K výkladu relevantních ustanovení zákona o drahách a zákona o pozemních komunikacích Nejvyšší správní soud považuje za
vhodné podotknout, že mezi uvedenými režimy není vylučovací poměr, což znamená, že
pokud platí, že určitá stavba je součástí dráhy
coby výstupová či přístupová cesta ke stanici
vlaku, nevyplývá z toho, že nemůže zároveň
plnit určité funkce pozemní komunikace.
V případě konfliktu mezi uvedenými právní-
mi režimy zakotvenými v předmětných zákonech je pak namístě užít výkladovou zásadu
lex specialis derogat legi generali, která v sobě zahrnuje i teleologickou úvahu, tedy otázku po účelu dané stavby. Tímto způsobem
postupoval i městský soud a správně usoudil,
že primárním účelem podchodu Můstek je
umožnit přístup ke stanici metra Můstek,
a teprve sekundárním účelem je umožnit
obecný průchod pod křižovatkou Na Můstku
jako součást systému podchodu Můstek. Za
užití uvedeného výkladového pravidla se
však režim pozemní komunikace pro uvedenou stavbu neuplatní, neboť zcela logicky dostává přednost režim zákona o dráhách jako
právní režim upravující fungování podzemní
dráhy, k níž podchod Můstek svým funkčním
určením náleží. Nejvyšší správní soud se proto stran právní kvalifikace žalovaného i městského soudu ztotožňuje s jejich závěry. (...)
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 1 / 2 015
Společnost s ručením omezeným PARDAM proti Ministerstvu dopravy, za účasti akciové
společnosti Dopravní podnik hl. m. Prahy, o charakter podchodu „Můstek“, o kasační
stížnosti žalobkyně. pokud členský stát příslušný k posouzení žádosti zjistí poté, co je požádán o převzetí nebo přijetí zpět žadatele nebo jiné osoby uvedené v čl. 18 odst. 1 písm. c) nebo d), že
dotyčná osoba opustila území členských států na dobu nejméně tří měsíců, a pokud dotyčná osoba není držitelem platného povolení k pobytu vydaného příslušným členským
státem. Žádost podaná po období nepřítomnosti uvedené v prvním pododstavci se považuje za novou žádost, na základě které je zahájeno nové řízení k určení příslušného
členského státu.