I. Od novely provedené zákonem č. 191/2006 Sb. dopadá zákon č. 266/1994 Sb.,
o dráhách, i na lyžařské vleky. Lyžařský vlek ovšem není lanovou dráhou, nýbrž spadá do kategorie určených technických zařízení dle § 47 odst. 1 zákona o dráhách. II. Na technická zařízení dle § 47 odst. 1 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, se nevztahují ochranná pásma dráhy ve smyslu § 8 téhož zákona. Primárním důvodem
regulace lyžařských vleků zákonem o dráhách je zajištění bezpečnosti a plynulosti
jejich provozu pod dohledem drážního úřadu. III. Smyslem společného zařazení lyžařských vleků a lanových drah ve směrnici
Evropského parlamentu a Rady 2000/9/ES o lanových drahách pro dopravu osob je
unifikace podmínek bezpečného provozu těchto zařízení a nikoli jejich unifikace
v obecném smyslu.
I. Od novely provedené zákonem č. 191/2006 Sb. dopadá zákon č. 266/1994 Sb.,
o dráhách, i na lyžařské vleky. Lyžařský vlek ovšem není lanovou dráhou, nýbrž spadá do kategorie určených technických zařízení dle § 47 odst. 1 zákona o dráhách. II. Na technická zařízení dle § 47 odst. 1 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, se nevztahují ochranná pásma dráhy ve smyslu § 8 téhož zákona. Primárním důvodem
regulace lyžařských vleků zákonem o dráhách je zajištění bezpečnosti a plynulosti
jejich provozu pod dohledem drážního úřadu. III. Smyslem společného zařazení lyžařských vleků a lanových drah ve směrnici
Evropského parlamentu a Rady 2000/9/ES o lanových drahách pro dopravu osob je
unifikace podmínek bezpečného provozu těchto zařízení a nikoli jejich unifikace
v obecném smyslu.
Rozhodnutím Městského úřadu Jilemnice
ze dne 16. 2. 2012 byla umístěna stavba „Stavba nového vleku v linii stávajícího vleku
(BLV 1-H)“ na několika pozemcích v katastrálním území Vítkovice v Krkonoších. Proti
územnímu rozhodnutí se odvolala žalobkyně, ale její odvolání bylo rozhodnutím žalovaného ze dne 5. 6. 2012 zamítnuto a rozhodnutí I. stupně potvrzeno.
Rozhodnutí žalovaného napadla žalobkyně žalobou u Krajského soudu v Hradci Králové, v níž kromě jiného namítala, že se správní
orgány vůbec nezabývaly otázkou ochranného pásma lyžařského vleku dle zákona o dráhách. Konkrétně poukázala na novelu tohoto
zákona provedenou zákonem č. 191/2006 Sb.,
od jejíž účinnosti se předmětný zákon vztahuje i na lyžařské vleky. V kontextu zákona
o dráhách poukázala na existenci ochranného pásma (§ 8 zákona o dráhách), které v daném případě zasahuje na sousední pozemky
ostatních vlastníků, což správní orgány nevzaly v potaz.
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 7 – 8 / 2 015
Krajský soud rozsudkem ze dne 28. 11.
2013, čj. 30A 74/2012-40, rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Krajský soud se mimo jiné zabýval námitkou související s ochranným pásmem dle zákona o dráhách. Předně uvedl, že ustanovení
tohoto zákona dopadají i na lyžařské vleky,
a to od účinnosti novely provedené zákonem
č. 191/2006 Sb. Dodal, že aplikace zákona
o dráhách na lyžařské vleky vyplývá i z důvodové zprávy a byla jedním z hlavních důvodů
uvedené novely. Tuto skutečnost však správní orgány nezaznamenaly a stavebníka k potřebným úpravám projektové dokumentace
nevedly. Projektová dokumentace ke stavbě
totiž vůbec nepočítá třeba s existencí ochranného pásma. Krajský soud upozornil, že
ochranné pásmo vzniká dle § 8 odst. 1 zákona
o dráhách přímo ze zákona na základě rozhodnutí o umístění stavby, a právě proto by
měly být všechny okolnosti související s touto problematikou zkoumány v územním řízení. Zdůraznil, že případný přesah ochranné-
ho pásma na sousední pozemky je jistě skutečností, která může zasáhnout do práv jejich
vlastníků, což by mohlo vyústit až v nemožnost vydat rozhodnutí o umístění stavby.
Žalovaný (stěžovatel) napadl rozsudek
krajského soudu kasační stížností. Především
nesouhlasil s výkladem, že se na lyžařské vleky vztahuje zákon o dráhách bez výjimky.
Uvedl, že novelou zákona o dráhách provedenou zákonem č. 191/2006 Sb. došlo pouze k tomu, že tomuto zákonu podléhají lyžařské vleky, které lze materiálně podřadit pod
definici pojmu dráha. Na ostatní lyžařské vleky, které definici dráhy neodpovídají, se zákon o dráhách nevztahoval ani před novelou,
a nevztahuje se ani po ní. Měl za to, že na některé významné typy dopravy se zákon o dráhách nepochybně vztahuje, ale není přitom
objektivně nutné, aby každá stavba či zařízení, které se dráze pouze podobají, podléhaly
přísné regulaci předmětného zákona. V tomto ohledu je dostatečná regulace, kterou poskytuje stavební zákon z roku 2006. Dle stěžovatele vychází napadený rozsudek pouze
z jazykového výkladu zákona.
ají, se zákon o dráhách nevztahoval ani před novelou,
a nevztahuje se ani po ní. Měl za to, že na některé významné typy dopravy se zákon o dráhách nepochybně vztahuje, ale není přitom
objektivně nutné, aby každá stavba či zařízení, které se dráze pouze podobají, podléhaly
přísné regulaci předmětného zákona. V tomto ohledu je dostatečná regulace, kterou poskytuje stavební zákon z roku 2006. Dle stěžovatele vychází napadený rozsudek pouze
z jazykového výkladu zákona.
Stěžovatel napadl tvrzení krajského soudu, že lyžařský vlek je dráhou, a toto tvrzení
označil za spekulaci. Upozornil na nutnou
dávku obezřetnosti při práci s ochrannými
pásmy a uzavřel, že u lyžařského vleku, který
není dráhou, neexistuje ani ochranné pásmo.
Navíc ani důvodová zpráva k zákonu
č. 191/2006 Sb. neuvádí uvalení režimu
ochranného pásma na každý lyžařský vlek.
Nedostatečnou argumentaci krajského soudu považoval stěžovatel za důvod nepřezkoumatelnosti rozsudku.
V závěru kasační stížnosti stěžovatel dodal, že při rozhodování vyšel jak z vymezení
jednotlivých kategorií drah v příslušném zákoně, tak z ustálené praxe, prováděné již za
účinnosti novelizovaného zákona o dráhách.
Uzavřel, že na lyžařské vleky nelze § 8 zmiňovaného zákona vztáhnout. Na podporu svých
tvrzení přiložil i stanovisko drážního úřadu.
Žalobkyně ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že dle ní je názor stěžovatele
mylný a popírá smysl novely zákona o drá-
hách, která byla motivována především zlepšením technického stavu a bezpečnosti lyžařských vleků. Poukázala na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2000/9/ES o lanových
drahách pro dopravu osob, kde je lyžařský
vlek zahrnut pod pojem lanové dráhy. Domnívala se proto, že lyžařské vleky mohou
pod pojem „dráha“ spadat. Dodala také, že
§ 8 zákona o dráhách se vztahuje na všechny
typy drah a ne pouze za dráhy železniční.
V závěru vyjádření ještě obhajovala jazykový
výklad soudu a rozporovala námitku vztahující se k přizvání drážního úřadu do soudního
řízení.
Nejvyšší správní soud zrušil rozhodnutí
Krajského soudu v Hradci Králové a věc mu
vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
Posouzení Nejvyšším správním soudem
se proto, že lyžařské vleky mohou
pod pojem „dráha“ spadat. Dodala také, že
§ 8 zákona o dráhách se vztahuje na všechny
typy drah a ne pouze za dráhy železniční.
V závěru vyjádření ještě obhajovala jazykový
výklad soudu a rozporovala námitku vztahující se k přizvání drážního úřadu do soudního
řízení.
Nejvyšší správní soud zrušil rozhodnutí
Krajského soudu v Hradci Králové a věc mu
vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
Posouzení Nejvyšším správním soudem
(...) Aplikaci § 8 zákona o dráhách na lyžařské vleky dovodil krajský soud ze změny provedené novelou dle zákona č. 191/2006 Sb.
Před novelou obsahoval zákon o dráhách
v § 1 odst. 2 výslovnou výjimku aplikace tohoto zákona na lyžařské vleky. To bylo zmiňovanou novelou změněno, neboť lyžařské vleky byly z výjimky odstraněny. S krajským
soudem i žalobkyní lze proto souhlasit, že od
novely zákonem č. 191/2006 Sb. se zákon
o dráhách vztahuje i na lyžařské vleky. Otázkou však zůstává, zda a jak lze na lyžařské vleky aplikovat konkrétní ustanovení tohoto zákona, včetně jeho § 8 o ochranných pásmech.
Dle stěžovatele tomu tak není. Argumentaci
založil na rozlišování lyžařských vleků z hlediska formálního a materiálního. Má za to, že
pokud lyžařský vlek nelze pod dráhu v materiálním smyslu podřadit, není možné na něj
§ 8 zákona o dráhách aplikovat. Žalobkyně se
naopak domnívá, že lyžařské vleky spadají
pod lanové dráhy, a proto je namístě vztáhnout na ně i předmětná ustanovení zákona
o dráhách.
S ohledem na argumentaci účastníků musel Nejvyšší správní soud nejprve vyřešit
otázku, zda lze lyžařské vleky podřadit pod lanové dráhy ve smyslu zákona o dráhách. Zá-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 7 – 8 / 2 015
ateriálním smyslu podřadit, není možné na něj
§ 8 zákona o dráhách aplikovat. Žalobkyně se
naopak domnívá, že lyžařské vleky spadají
pod lanové dráhy, a proto je namístě vztáhnout na ně i předmětná ustanovení zákona
o dráhách.
S ohledem na argumentaci účastníků musel Nejvyšší správní soud nejprve vyřešit
otázku, zda lze lyžařské vleky podřadit pod lanové dráhy ve smyslu zákona o dráhách. Zá-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 7 – 8 / 2 015
kon v § 1 uvádí rozlišení drah železničních,
tramvajových, trolejbusových a lanových.
„Dráhou se rozumí cesta určená k pohybu
drážních vozidel včetně pevných zařízení
potřebných pro zajištění bezpečnosti a plynulosti drážní dopravy“ (§ 2 odst. 1 předmětného zákona). Naproti tomu lyžařské vleky zmiňuje zákon o dráhách v hlavě třetí části
páté v § 47 odst. 1, kde jsou definována určená technická zařízení: „Technická zařízení
tlaková, plynová, elektrická, zdvihací, dopravní, pro ochranu před účinky atmosférické a statické elektřiny a pro ochranu před
negativními účinky zpětných trakčních
proudů, která slouží k zabezpečení provozování dráhy nebo drážní dopravy nebo lyžařských vleků, jsou určenými technickými zařízeními, která podléhají dozoru podle
tohoto zákona.“ Dle tohoto ustanovení je tedy zařízení sloužící k provozování lyžařského
vleku určeným technickým zařízením. Jazykovým výkladem definice je možné odhalit,
že zákonodárce mezi lyžařskými vleky a dráhami rozlišuje. Vyplývá to z užití spojky „nebo“ v té části definice, kde jsou vyjmenovány
provozy, pro něž technická zařízení slouží.
V daném případě se totiž jedná o tři různé,
i když libovolně zaměnitelné eventuality.
V případě, kdy by byl lyžařský vlek pouze speciálním druhem lanové dráhy, zcela nepochybně by jej nebylo nutné mezi uvedenými
provozy samostatně uvádět. Z jazykového výkladu lze tedy dovodit, že lyžařský vlek je jakýmsi speciálním zařízením, které nespadá
pod dráhy, ale uplatní se na něj režim určených technických zařízení. Rozdílný režim lyžařských vleků a lanových drah podporuje
i výklad teleologický, vycházející ze smyslu
zákona. Vodítkem k pochopení záměru zákonodárce je v daném případě důvodová zpráva
k zákonu č. 191/2006 Sb. Jednoznačné odlišení lyžařských vleků a lanových drah vyplývá
hned z prvé věty obecné části důvodové zprávy: „Lyžařské vleky jsou vedle lanových drah
součástí dopravní infrastruktury, která slouží v oblasti cestovního ruchu jako prostředek
pro využití volného času obyvatel.“ K povaze
lyžařských vleků je dále v obecné části uvedeno, že „[p]ředložený návrh směřuje především k zajištění bezpečnosti a plynulosti pro-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 7 – 8 / 2 015
Jednoznačné odlišení lyžařských vleků a lanových drah vyplývá
hned z prvé věty obecné části důvodové zprávy: „Lyžařské vleky jsou vedle lanových drah
součástí dopravní infrastruktury, která slouží v oblasti cestovního ruchu jako prostředek
pro využití volného času obyvatel.“ K povaze
lyžařských vleků je dále v obecné části uvedeno, že „[p]ředložený návrh směřuje především k zajištění bezpečnosti a plynulosti pro-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 7 – 8 / 2 015
vozu lyžařských vleků z hlediska technického zařízení, přepravovaných osob a obsluhujícího personálu. K dosažení tohoto cíle je
navrhováno zařazení lyžařských vleků
mezi určená technická zařízení podle zákona [...] o dráhách.“ (text důvodové zprávy
dostupný prostřednictvím digitálního repozitáře na adrese www.psp.cz). Zařazení lyžařských vleků pod určená technická zařízení nakonec vyplývá i z vyhlášky Ministerstva
dopravy č. 100/1995 Sb., kterou se stanoví
podmínky pro provoz, konstrukci a výrobu
určených technických zařízení a jejich konkretizace (Řád určených technických zařízení). Dle § 1 odst. 6 písm. e) uvedené vyhlášky
jsou totiž lyžařské vleky dopravním technickým zařízením. Na tomto místě je vhodné připomenout princip jednoty a bezrozpornosti
právního řádu, dle něhož je nutné výklad zákona založit na vnímání jednotlivých právních pojmů napříč celým systémem práva.
Přihlédnout je proto nezbytné i k tomu, kam
jsou lyžařské vleky zařazeny vyhláškou Ministerstva dopravy.
Uvedený závěr nezpochybňuje (ve skutečnosti naopak podporuje) ani společné zařazení lyžařských vleků a lanových drah ve
směrnici Evropského parlamentu a Rady
2000/9/ES o lanových drahách pro dopravu
osob. Definice užité v této směrnici jsou důležité pro její účel, v daném kontextu směřující ke sjednocení technických podmínek lyžařských vleků a lanových drah z hlediska
bezpečnosti jejich provozu. Uvedená směrnice
rovněž lanové dráhy a lyžařské vleky odlišuje,
ovšem to nebyl její účel. Proto se soustřeďuje
na zdůraznění společných požadavků pro
oba typy zařízení, což z nich ovšem stejný
druh zařízení nevytváří. Podstata věci je zřetelně patrná z nařízení vlády č. 70/2002 Sb.,
o technických požadavcích na zařízení pro
dopravu osob, které představuje také implementační normu uvedené směrnice. Rozsah
úpravy, reflektující smysl směrnice, vyjadřuje
§ 1 uvedeného nařízené vlády slovy: „Tímto
nařízením se v souladu s právem Evropských
společenství [směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/9/ES o lanových drahách
pro dopravu osob, pozn. NSS] a s meziná-
rodní smlouvou, kterou je Česká republika
vázána a která byla vyhlášena ve Sbírce zákonů nebo ve Sbírce mezinárodních smluv,
stanoví technické požadavky na některá zařízení pro dopravu osob.“ Smyslem evropské
i národní úpravy je v daném kontextu unifikace podmínek bezpečného provozu technických zařízení určitých součástí „dopravní
infrastruktury“, nikoli
jejich unifikace
v obecném smyslu.
a Rady 2000/9/ES o lanových drahách
pro dopravu osob, pozn. NSS] a s meziná-
rodní smlouvou, kterou je Česká republika
vázána a která byla vyhlášena ve Sbírce zákonů nebo ve Sbírce mezinárodních smluv,
stanoví technické požadavky na některá zařízení pro dopravu osob.“ Smyslem evropské
i národní úpravy je v daném kontextu unifikace podmínek bezpečného provozu technických zařízení určitých součástí „dopravní
infrastruktury“, nikoli
jejich unifikace
v obecném smyslu.
Z výše uvedeného výkladu je zřejmé, že lyžařský vlek není lanovou dráhou, ale spadá
do kategorie určených technických zařízení
dle § 47 zákona o dráhách. Zbývá proto vyřešit otázku, zda se i na určená technická zařízení vztahuje § 8 zákona o dráhách, v němž
jsou zakotvena ochranná pásma dráhy.
Z hlediska systematiky zákona o dráhách
je ochranné pásmo dráhy specifikováno
v části druhé zákona, která se obecně vztahuje pouze na dráhy. Již z této skutečnosti je
zřejmé, že § 8 zákona o dráhách se na lyžařské vleky nevztahuje, neboť ty jsou regulovány v části páté hlavě třetí zákona. Především
je to však patrné ze samotného znění § 8 zákona o dráhách, v němž se explicitně uvádí,
jak vypadají ochranná pásma pro dráhy celostátní, regionální, celostátní vybudované pro
rychlost větší než 160 km/h, vlečky, speciální
dráhy, lanové dráhy a dráhy tramvajové a trolejbusové. V uvedeném výčtu nejsou určená
technická zařízení, popřípadě lyžařské vleky
vůbec uvedeny. Stejně přesvědčivý je i výklad
logický. Jak bylo uvedeno, lyžařské vleky spadají pod dopravní technická zařízení. Nahlédnutím do vyhlášky č. 100/1995 Sb. lze zjistit, že do stejné kategorie spadají například
pohyblivé schody, pohyblivé chodníky, elektrické, pneumatické a hydraulické výtahy
a další. Bylo by absurdní, aby se na taková zařízení vztahovala ochranná pásma stejně jako
na daleko složitější drážní provozy. Nejvyšší
správní soud proto konstatuje, že na lyžařské
vleky § 8 zákona o dráhách nedopadá. Primárním důvodem, proč jsou zákonem o dráhách regulovány i lyžařské vleky, je zajištění
bezpečnosti a plynulosti jejich provozu, což
v praxi spočívá v dohledu, který nad lyžařskými vleky provádí drážní úřad. Ten kontroluje
a schvaluje, zda jsou lyžařské vleky způsobilé
k provozu, a rovněž kontroluje, zda má obsluha takových vleků dostatečnou kvalifikaci
(blíže k tomu ve vyhlášce č. 100/1995 Sb.).
Nic víc není možné z citované právní úpravy
dovozovat.
nedopadá. Primárním důvodem, proč jsou zákonem o dráhách regulovány i lyžařské vleky, je zajištění
bezpečnosti a plynulosti jejich provozu, což
v praxi spočívá v dohledu, který nad lyžařskými vleky provádí drážní úřad. Ten kontroluje
a schvaluje, zda jsou lyžařské vleky způsobilé
k provozu, a rovněž kontroluje, zda má obsluha takových vleků dostatečnou kvalifikaci
(blíže k tomu ve vyhlášce č. 100/1995 Sb.).
Nic víc není možné z citované právní úpravy
dovozovat.
Nad rámec nutného zdůvodnění lze poznamenat, že je samozřejmě možné, aby některé zařízení pro dopravu lyžařů technickou
povahou spadalo pod lanové (či jiné) dráhy.
V takovém případě by na něj dopadaly i veškeré podmínky, které zákon pro dráhy specifikuje. V nyní posuzované věci však žalobkyně nic takového netvrdila, a nevyplývá to ani
z projektové dokumentace k zamýšlené stavbě.
Předmětná stavba není žádná lanovka, naopak
je přestavbou stávajícího vleku se shodnou
přepravní kapacitou. Z hlediska technického
se jedná o zařízení, které za pomoci tažného
lana a jednomístných bubínkových unášečů
táhne lyžaře ve stopě vleku do svahu, což
plně odpovídá charakteristice velmi jednoduchého lyžařského vleku.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší
správní soud uzavírá, že krajský soud pochybil, když na zamýšlený lyžařský vlek aplikoval
podmínku ochranných pásem, která se vztahuje pouze na dráhy a nikoli na určená technická zařízení, kam lyžařské vleky spadají.
Kasační stížnost je proto důvodná ve smyslu
§ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť krajský
soud chybně vyhodnotil dopad zákona o drahách na zamýšlenou stavbu. (...)
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 7 – 8 / 2 015
Společnost s ručením omezeným FARMAHUCUL proti Krajskému úřadu Libereckého
kraje, za účasti 1) Ing. Ivana K. a 2) Marie K., o umístění lyžařského vleku, o kasační stížnosti žalovaného.