licie České republiky, ve znění zákonů č. 26/1993 Sb. a č. 160/1995 $b.» Nárok na příspěvek za službu podle $ 116 odst. 4 zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, zaniká pouze v tom přípa- dě, že policista při souběhu nároků na starobní důchod a na příspěvek za službu zvo- lit podle $ 118 odst. 2 téhož zákona pobírání důchodu, uplatnil žádost o tuto dávku a vznik nároku na důchod byl deklarován správním rozhodnutím.
licie České republiky, ve znění zákonů č. 26/1993 Sb. a č. 160/1995 $b.» Nárok na příspěvek za službu podle $ 116 odst. 4 zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, zaniká pouze v tom přípa- dě, že policista při souběhu nároků na starobní důchod a na příspěvek za službu zvo- lit podle $ 118 odst. 2 téhož zákona pobírání důchodu, uplatnil žádost o tuto dávku a vznik nároku na důchod byl deklarován správním rozhodnutím.
V projednávané věci je klíčovou otázkou vztah $ 116 odst. 4 a $ 118 odst. 2 zákona 185 1475 č. 186/1992 Sb. a jejich výklad ve vzájemné souvislosti. Podle $ 116 odst. 4 tohoto zákona příspě- vek za službu nenáleží ode dne vzniku náro- ku na starobní důchod. Podle $ 118 odst. 2 tohoto zákona při sou- běhu nároku na příspěvek a na starobní, plný invalidní nebo částečný invalidní důchod ná- leží oprávněnému podle jeho volby buď přís- pěvek, nebo důchod. Nejvyšší správní soud v předchozí části tohoto rozsudku podrobně popsal průběh ří- zení i jednotlivé argumenty účastníků řízení. Z hlediska argumentů shrnutých v tomto bo- dě kasační stížnosti jde v podstatě o posouzení otázky, zda Ize považovat za správný a zákon- ný právní názor žalovaného, který poprvé vy- jádřil v doplňku kasační stížnosti ze dne 26. 10. 2004 a opakuje jej v nyní podané kasač- ní stížnosti, a sice, že k souběhu nároků na sta- robní důchod a na příspěvek za službu může dojít a oprávněný může uplatnit právo volby ve smyslu $ 118 odst. 2 zákona č. 186/1992 Sb., ale pouze v případě tzv. předčasného starobního důchodu ($ 31 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb.). Lx Nejvyšší správní soud především pouka- zuje na to, že zákon č. 155/1995 Sb.v $ 4odst. 1 písm. a) zná pouze jeden druh starobního dů- chodu, lhostejno, zda nárok vznikne podle $ 29, $ 30 nebo $ 31 tohoto zákona. Jestliže tedy $ 118 odst. 2 zákona č. 186/1992 Sb. sta- noví, že oprávněnému při souběhu nároků na příspěvek a na starobní důchod podle je- ho volby náleží buď příspěvek, nebo důchod, 186 nelze považovat výklad zužující aplikaci toho- to ustanovení pouze na případy tzv. předčas- ného starobního důchodu za zákonný. Tento výklad nedává odpověď na otázku, jak má (mů- že) své právo volby realizovat ten, kdo nežádá o předčasný starobní důchod, i když $ 118 odst. 2 mu toto právo nepochybně poskytuje. Nejvyšší správní soud v této souvislosti připomíná, že nárok na příspěvek za službu podle žalovaného měl žalobci zaniknout dnem 30. 10. 2002, tedy jeden den před vzni- kem nároku na starobní důchod. Žalovaný v průběhu řízení nikdy nevysvětlil, na zákla- dě jakého ustanovení k tomuto závěru do- spěl. Je nutno dát za pravdu napadenému rozsudku, když uvádí, že jestliže žalovaný vy- kládá $ 116 odst. 4 zákona č. 186/1992 Sb. tak, že nárok na příspěvek zaniká dnem, který předchází dni, kdy vzniká nárok na starobní důchod, pak nemůže k souběhu nároků dojít nikdy, a to ani v případě předčasného starob- ního důchodu, kdy je za den vzniku nároku na starobní důchod považován den, od něhož je tento důchod přiznán ($ 31 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb.). Argumentace žalovaného je nekonzistentní i z toho důvodu, že $ 116 odst. 4 a $ 118 odst. 2 zákona č. 186/1992 Sb. platí v dnešním znění již od 1. 1. 1993, zatím- co zákon č. 155/1995 Sb., upravující nárok na starobní důchod před dosažením důchodo- vého věku podle $ 31, nabyl účinnosti až dne 1. 1. 1996. I z toho je zřejmé, že právo volby mezi příspěvkem a starobním důchodem ne- ní omezeno jen na tento typ předčasného sta- robního důchodu. -1478 II. PRÁVNÍ VĚTY BEZ ODŮVODNĚNÍ 1476 Řízení před soudem: zaměnění důvodu pro odmítnutí žaloby k $ 46 odst. 1 písm. a) a d) a 6 68 písm. a) soudního řádu správního Odmítlli soud I. stupně žalobu proto, že žalobce nevyčerpal řádné opravné pro- středky proti rozhodnutí správního orgánu, avšak namísto odmítnutí návrhu pro nepřípustnost [$ 46 odst. 1 písm. d) a $ 68 písm. a) s. ř. s.] jej odmítl pro nedostatek podmínek řízení [$ 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., srov. též $ 247 občanského soudního řá- du, ve znění po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb.], nevyhoví Nejvyšší správ- ní. soud námitce kasační stížnosti na tuto vadu poukazující. Zrušení usnesení soudu I. stupně a vrácení věci k novému odmítnutí ze správného důvodu by bylo v rozpo- ru se zásadou procesní ekonomie, která nedovoluje řešit v soudním řízení jen teo- retické otázky bez praktického významu pro účastníky řízení.
JUDr. Antonín K. proti Ministerstvu vnitra o příspěvek za službu, o kasační stížnosti ža-