3 As 157/2022- 34 - text
3 As 157/2022 - 35
pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce J. K., zastoupeného JUDr. Radkem Bechyně, advokátem se sídlem Kolín, Legerova 148, proti žalovanému Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje, se sídlem Ostrava, 28. října 117, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 4. 2022, č. j. 22 A 2/2021 30,
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč, který bude z účtu Nejvyššího správního soudu vyplacen do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
[1] Rozhodnutím Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 9. 12. 2020, č. j. MSK 146246/2020, bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Ostravy (dále jen „magistrát“) ze dne 29. 9. 2020, č. j. SMO/546890/20/DSČ/LipK BS, kterým byly podle § 123f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, zamítnuty námitky žalobce proti záznamům bodů v jeho evidenční kartě řidiče jako nedůvodné a provedený záznam 12 bodů ke dni 7. 5. 2020 byl potvrzen. Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou; rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 4. 2022, č. j. 22 A 2/2021 30, byla žaloba zamítnuta.
[2] V napadeném rozsudku krajský soud neshledal žalované rozhodnutí nezákonné. Uvedl, že není pravdou, že by žalovaný a magistrát vycházeli pouze z oznámení policie o spáchání přestupku, neboť si vyžádali také předmětné pokutové bloky. Žalovaný se rovněž dostatečně zabýval individualizací skutku, a to, zda se přestupku dopustil žalobce, zda obsahují popis skutku (i s ohledem na vznesené námitky žalobce ohledně užitých zkratek), i údaje o místě a času spáchání přestupků a dospěl k závěru, že pokutové bloky obsahují veškeré náležitostí správního rozhodnutí. Následně krajský soud zrekapituloval obsah jednotlivých bloků, zejména popisem jednotlivých vytýkaných jednáních a identifikací oprávněných úředních osob, které je vydaly, a dospěl k závěru, že všechny pokutové bloky obsahují srozumitelný popis skutku, jsou čitelné, splňují požadavek dostatečné individualizace skutku, je z nich patrné kdy a kde ke konkrétnímu jednání došlo, a proto jsou způsobilým podkladem pro záznam bodů do registru řidičů. V závěru krajský soud poznamenal, že žalobcův odkaz na jiné řízení, v němž Nejvyšší správní soud shledal nedostatečnou individualizaci skutku uvedeného v pokutovém bloku, je pro posuzovanou věc nepřípadný, jelikož nevykazuje žádné podobné znaky s nyní posuzovaným případem.
[3] Proti tomuto rozsudku brojí žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností, odkazující na důvody uvedené v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) a b) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Ze samotného obsahu kasační stížnosti je nicméně zřejmé, že stěžovatel jen reprodukuje žalobní, respektive odvolací argumentaci; nijak ovšem nepolemizuje s odůvodněním napadeného rozsudku.
[4] Konkrétně stěžovatel, stejně jako v žalobě, opakovaně rozporuje úvahy a závěry uvedené v rozhodnutí žalovaného. Opětovně namítá, že oznámení od věcně příslušných oddělení policie nejsou dostatečným důkazem a musí být vždy porovnány s rozhodnutími, kterých se týká. V této souvislosti stěžovatel namítá nedostatky pokutových bloků, zejména zpochybňuje jejich způsobilost být podkladem pro záznam bodů do registru řidičů, jelikož přestupky nebyly dostatečně konkretizovány a nebylo dostatečně individualizováno vytýkané jednání. Z pokutových bloků není patrné komu, kdy a kde a potažmo za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena. Stěžovatel v těchto pochybnostech spatřuje naplnění kasačního důvodu dle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., jelikož podklady, které správní orgány použily pro záznam bodů v registru řidičů, nebyly způsobilé pro provedení takového záznamu.
[5] Žalovaný ve vyjádření ke k věci navrhl, aby kasační stížnost byla zamítnuta.
[6] S ohledem na způsob, jakým je v dané věci formulována kasační argumentace stěžovatele, je vhodné nejprve připomenout, že řízení ve správním soudnictví je ovládáno dispoziční zásadou, což platí i o řízení o kasační stížnosti. S výjimkami uvedenými v ustanovení § 109 odst. 4, větě za středníkem s. ř. s., je tak Nejvyšší správní soud vázán důvody tvrzené nezákonnosti, uvedenými v kasační stížnosti (§ 109 odst. 4, věta před středníkem s. ř. s.), a proto preciznost ve formulaci obsahu stížnostních bodů a jejich odůvodnění v kasační stížnosti do značné míry předurčuje obsah rozhodnutí kasačního soudu (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2011, č. j. 1 As 67/2011 108, nebo ze dne 23. 6. 2005, č. j. 7 Afs 104/2004 54; všechna citovaná rozhodnutí zdejšího soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz). Rozsudek krajského soudu je tak přezkoumáván v intencích kasačních námitek, se zřetelem k důvodům obsaženým v ustanovení § 103 odst. 1 s. ř. s. Je nutno zdůraznit, že kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu (§ 102 s. ř. s.) a důvody, které v ní lze s úspěchem uplatnit, se tedy musí upínat právě k tomuto rozhodnutí (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 6. 2003, sp. zn. 6 Ads 3/2003). Jinými slovy, „[u]vedení konkrétních stížních námitek (…) nelze nahradit zopakováním námitek uplatněných v odvolání nebo v žalobě, neboť odvolací a žalobní námitky směřovaly proti jiným rozhodnutím, než je rozhodnutí přezkoumávané Nejvyšším správním soudem.“ (rozsudek tohoto soudu ze dne 26. 10. 2007, č. j. 8 Afs 106/2006 58).
[7] V posuzované věci stěžovatel v kasační stížnosti pouze zopakoval svou žalobní argumentaci (respektive okopíroval některé části žaloby), kterou uplatnil u krajského soudu. Obecně vzato, stěžovatelům nic nebrání zopakovat žalobní argumentaci v případech, kdy ji krajský soud dostatečně nevypořádal, směřuje li taková argumentace k existenci kasačního důvodu ve smyslu ustanovení § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. (tedy nepřezkoumatelnosti soudního rozhodnutí či jiné vadě řízení před krajským soudem – v tomto případě nevyčerpání žalobou vymezeného předmětu řízení). Tímto směrem nicméně kasační stížnost vedena není a Nejvyšší správní soud shledává vypořádání identických žalobních námitek za přezkoumatelné (případnou nepřezkoumatelnost soudního rozhodnutí by kasační soud musel zohlednit ex officio – viz ustanovení § 109 odst. 4 věta za středníkem s. ř. s.). Nejsou li ale stěžovatelé spokojeni se skutkovým či právním posouzením věci, musí být z obsahu kasační stížnosti zřejmé, které závěry krajského soudu pokládají za nedostatečné, respektive nesprávné, a z jakého důvodu. Neobsahuje li kasační stížnost takovou argumentaci (což je i případ stěžovatele), je nutno na ni nahlížet jako na nepřípustnou, neboť se míjí s kasačními důvody uvedenými v § 103 s. ř. s. (viz § 104 odst. 4 s. ř. s.).
[8] Jakkoli tedy stěžovatel v kasační stížnosti srozumitelně formuloval důvody, pro které navrhuje napadený rozsudek krajského soudu zrušit, pro posouzení věci je rozhodující, že nijak nepolemizuje s důvody, na nichž stojí napadené rozhodnutí krajského soudu. Za této situace Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo, než kasační stížnost v souladu s § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., ve spojení s § 104 odst. 4 s. ř. s., za použití § 120 s. ř. s., odmítnout bez věcného projednání pro její nepřípustnost.
[9] O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., a to tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla li kasační stížnost odmítnuta.
[10] Podle § 10 odst. 3 in fine zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek, byl li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut. Nejvyšší správní soud proto vrátil žalobci zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 27. září 2023
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu