Pokud žalobce jako provozovatel autobusové dopravy poskytl cestujícím infor- maci o ceně jízdného až tehdy, když se cestující nacházeli v placeném přepravním prostoru vozidla, tedy po uzavření smlouvy © přepravě, porušil tím $ 12 zákona č. 643/1992 Sb., o ochraně spotřebitele.
Důvod kasační stížnosti je uveden v $ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., podle něhož lze kasač- ní stížnost podat z důvodu nezákonnosti spočí- vající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá v tom, že je na správně zjištěný skutkový stav aplikována nesprávná právní norma, popřípadě je apli- kována správná právní norma, která je však nesprávně vyložena. Stěžovatel tento důvod kasační stížnosti specifikoval tvrzením, že ta- rif a v něm uvedené ceny jízdného byly vyvě- šeny na autobusovém nádraží, v sídle žalob- 89 1447 ce, na internetu a ve voze městské hromadné dopravy.
Dále stěžovatel namítl, že na danou právní problematiku dopadá více právních předpisů a neupravují ji shodně. Nejvyšší správní soud se po přezkoumání napadené- ho rozhodnutí správních orgánů obou stup- ňů a rozsudku Městského soudu v Praze zto- tožnil s právním názorém soudu prvního stupně, který doplňuje následovně. Proble- matikou toho, jakým způsobem má být spotře- bitel informován o ceně zboží, a s ní spojeným výkladem $ 12 zákona o ochraně spotřebite- le, se zabýval Městský soud v Praze již v roz- sudku ze dne 2.
3. 2006, čj. 11 Ca 203/2005-30, publikovaném jako č. 898/2006 Sb. NSS. V tomto rozhodnutí dospěl Městský soud v Praze k závěru, že „povinnost prodávající- ho informovat spotřebitele o ceně výrobků podle S 12 zákona o ochraně spotřebitele je splněna jen tehdy, pokud jsou poskytované informace spotřebiteli přístupné okamžitě bez toho, že by byl nucen činit jakýkoliv úkon směřující k zjištění ceny konkrétního výrobku“. Toto rozhodnutí tedy rovněž ak- centovalo, že po spotřebiteli nelze požadovat vyvíjení zvláštní aktivity při zjišťování ceny výrobku; naopak zdůraznilo, že by informace o ceně měly být spotřebiteli dostupné bez- prostředně bez nutnosti činit další úkony ke zjištění ceny výrobku.
V souzené věci pak bylo prokázáno, že spotřebitel - cestující obdržel informace o ceně přepravní služby až poté, co nastoupil do vozidla městské hromadné do- pravy a nacházel se v placené zóně, tedy uza- vřel se žalobcem smlouvu o přepravě. Podle $ 12 zákona o ochraně spotřebitele je prodávající povinen informovat v souladu s cenovými předpisy spotřebitele o ceně pro- dávaných výrobků nebo poskytovaných slu- žeb zřetelným označením výrobku cenou ne- bo informaci o ceně výrobků či služeb jinak vhodně zpřístupnit.
Podle $ 1 odst. i zákona č. 526/1990 Sb., o cenách (dále jen „zákon o cenách“), se zákon vztahuje na uplatňování, regulaci a kontrolu cen výrobků, výkonů, prací a služeb (dále jen „zboží“). Podle $ 13 odst. 2 zákona o cenách je prodávající při prodeji spotřebního zboží konečnému spotřebiteli povinen označit je cenou platnou v okamži- 90 ku nabídky a vztaženou k prodávanému jed- notkovému množství zboží a určenými pod- mínkami, nebo je povinen zpřístupnit na vi- ditelném místě informaci o této ceně formou ceníků, vývěsky nebo jiným přiměřeným způsobem.
Podle $ 5 odst 3 vyhlášky č. 580/1990 Sb. se označením zboží cenou při prodeji konečnému spotřebiteli rozumí vybavení zboží údajem o ceně připevněným viditelně na zboží nebo umístěným způso- bem vylučujícím záměnu na regále, ve vitrí- ně, na vývěsce nebo ve veřejně přístupném ceníku tak, aby měl kupující možnost sezná- mit se s cenou před jednáním o koupi zboží. Nejvyšší správní soud dospěl ve shodě se správními orgány a soudem prvního stupně k závěru, že stěžovatel porušil výše uvedená ustanovení zákona o ochraně spotřebitele, zá- kona o cenách a prováděcí vyhlášky k tomuto zákonu tím, že neseznámil spotřebitele s ce- nou poskytované služby před jednáním o koupi zboží, nýbrž teprve v okamžiku, kdy se spotřebitel nacházel v placené zóně ve vo- zidle.
Jednalo se tedy o situaci, kdy byla dis- pozice spotřebitele tím, zda uvedenou službu za danou cenu akceptuje či nikoliv, značně li- mitována. Nelze se ztotožnit s námitkou stěžo- vatele, že se jedná o situaci, kdy různé právní předpisy ukládají žalobci povinnosti, jež jsou ve vzájemném rozporu, neboť, jak bylo výše uvedeno, uvedená ustanovení naopak v soula- du ukládají prodávajícímu povinnost informo- vat spotřebitele včas o ceně poskytované služ- by. Městský soud v Praze správně dovodil, že žalobce nedostál své povinnosti informovat spotřebitele o ceně v souladu s cenovými předpisy.
V této souvislosti nemůže obstát ar- gument obsažený v kasační stížnosti, že pře- pravní tarif byl vyvěšen na autobusovém nád- raží, v sídle žalobce, na jeho internetových stránkách a dále i v autobuse. Povinnost infor- movat spotřebitele řádně o ceně poskytova- ných služeb řádně v autobuse splnil stěžovatel až v důsledku správního řízení a uložené sank- ce, jak vyplývá z protokolu o kontrole dne 15. 11. 2005. Pokud jde o vyvěšení přepravní- ho tarifu na autobusovém nádraží, v sídle ža- lobce a na jeho internetových stránkách, tyto skutečnosti lze označit za vstřícný krok vůči spotřebitelům, samy o sobě však neznamenají naplnění zákonné povinnosti prodávajícího, resp. poskytovatele služby tak, jak o ní bylo výše pojednáno.
Pokud jde o přesvědčení ža- lobce, že by zákon o ochraně spotřebitele byl lex specialis vůči zákonu o silniční dopravě, pak je zapotřebí zdůraznit, že oba uvedené právní předpisy jsou předpisy samostatnými, bez toho, že by jeden vůči druhému uplatňo- val pravidla obecnosti a speciality. Městský soud v Praze tedy posoudil věc v souladu se zákonem, tvrzený důvod kasační stížnosti po- dle $ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. není dán. 91 1448-1449 II. PRÁVNÍ VĚTY BEZ ODŮVODNĚNÍ 1448 Spotřební daně: daň z lihu k $ 5 odst. 1 písm. c) zákona ČNR č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních, ve znění účinném pro zdaňovací období roku 2001» k $ 33 odst. 12 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků** Je-li stěžovatel zaregistrován jako plátce spotřební daně z lihu proto, že vyrábí z denaturovaného lihu, jehož nákup byl rozhodnutím Ministerstva financí v soula- du s povolením Ministerstva zemědělství osvobozen od spotřební daně pro výrobu konkrétně uvedených produktů, produkt odlišný, není to v rozporu s $ 5 odst. 1 písm. c) zákona ČNR č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních, a s $ 33 odst. 12 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků.
Skutečnost, že oba tyto produkty mají po- dobné chemicko-fyzikální vlastnosti a vyrábí se shodnou technologií, není podstatná.
Akciová společnost D. proti České obchodní inspekci o uložení pokuty, o kasační stíž-